ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.84.2021:32
sp. zn. 4 Azs 84/2021 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Q. T. N., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 15. 12. 2020, č. j. CPR-25085-2/ČJ-2020-930310-V230, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2021, č. j. 17 A
105/2020 - 49,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek vůči rozhodnutí žalované
ze dne 15. 12. 2020, č. j. CPR-25085-2/ČJ-2020-930310-V230, a vůči rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 11. 2. 2021, č. j. 17 A 105/2020 - 49.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek
Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti označenému rozhodnutí
žalované, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Policie České
republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odboru cizinecké policie,
ze dne 22. 5. 2020, č. j. KRPK-95061-44/ČJ-2019-190027. Žalovaný změnil část výroku ve znění:
počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie se stanoví v souladu
s ustanovením §118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu
na území České republiky, tak že nově zní: počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území
členských států Evropské unie se stanoví v souladu s ustanovením §118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.,
od okamžiku, kdy uplyne doba k vycestování. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci
uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, neboť bylo zjištěno, že žalobce
opakovaně porušoval právní předpis. Doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území
členských států EU byla stanovena na 1 rok s tím, že počátek uvedené doby byl podle §118
odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoven od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu
na území České republiky.
[2] Součástí kasační stížnosti byl také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“). Stěžovatel tento návrh
odůvodňuje tím, že přiznáním odkladného účinku lze dosáhnout toho, aby konečný úspěch
kasační stížnosti nebyl jen formální, ale i faktický, tedy aby ochrana poskytovaná veřejným
subjektivním právům stěžovatele prostřednictvím institutu kasační stížnosti byla včasná
a spravedlivá. Stěžovatel poukázal na judikaturu NSS a uvedl, že na území České republiky žije
již od roku 1999 ve společné domácnosti se svou družkou a společně vychovávají nezletilou
dceru narozenou v roce 2004. Jelikož byl stěžovatel v minulosti odloučen od své dcery z důvodu
výkonu trestu odnětí svobody, tak nyní nahrazuje ztracený čas a plně se jí věnuje. Nezletilá dcera
si na něho vytvořila pevné citové pouto a opakované odloučení od otce by pro ni mělo fatální
dopad do jejího psychického stavu. V této souvislosti stěžovatel odkázal na čl. 3 odst. 1 a čl. 9
odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Družka i nezletilá dcera jsou plně integrovány do české
společnosti skrze trvalý pobyt a nemohou a ani nechtějí se stěžovatelem dlouhodobě
do Vietnamu vycestovat. Nejeví se tedy v nejlepším zájmu dítěte, aby došlo k odloučení nezletilé
dcery od stěžovatele a k jejímu nucenému vycestování do neznámého prostředí, když v České
republice celý život žije a je do české společnosti plně integrována. Stěžovatel dále poukázal
na zprávu OSPOD, ve které bylo jednoznačně konstatováno, že případné nucené odloučení
stěžovatele od jeho nezletilé dcery by bylo zcela nepřiměřeným zásahem do rodinného
a soukromého života nezletilé dcery.
[3] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedla,
že s ním nesouhlasí. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by totiž podle žalované bylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem, jímž je požadavek, aby se na území České republiky
zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy a respektují právní řád České republiky.
Má-li být opatření ve formě správního vyhoštění při zjištění opakovaného neoprávněného pobytu
na území ČR opatřením účinným, musí jeho účinky nastat co nejdřív po spáchání protiprávního
jednání, resp. po jeho projednání. Další legalizací pobytu cizinců na území České republiky
z důvodu využití všech opravných prostředků v rámci správního či soudního řízení
je bezdůvodně prodlužována doba jejich dalšího pobytu na území České republiky, během které
se cizincům nabízí, aby např. prostřednictvím svých vazeb na území (zintenzivněním zájmu
o potomky, početím dítěte, ovlivněním svědků) dosáhli důvodnosti aplikace ustanovení §119a
odst. 2 zákona o pobytu cizinců pro nepřiměřenost zásahu rozhodnutí o správním vyhoštění
do jejich soukromého a rodinného života.
[4] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[5] V posuzovaném případě byly splněny obě uvedené podmínky, a Nejvyšší správní soud
tak shledal návrh stěžovatele důvodným. Z tvrzení stěžovatele je zřejmé, že by mu v případě
vycestování z České republiky hrozila újma spočívající v zásahu do jeho soukromého a rodinného
života a vazeb na území České republiky (z návrhu stěžovatele je zřejmé, že je na území České
republiky dlouhodobě usazen a žije zde s družkou a dcerou). Nejvyšší správní soud zároveň
neshledal, že by se přiznání odkladného účinku dotklo práv třetích osob. Lze proto konstatovat,
že první podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna je. Výkon rozhodnutí o správním
vyhoštění by mohl představovat pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by se tento výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí
neodložily. Nucené vycestování mimo území České republiky by mělo nepochybně za následek
i ztížení možností stěžovatele uplatnit svá práva v řízení u soudu, přestože je zastoupen
advokátem.
[6] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V daném případě připadá
v úvahu veřejný zájem související s pobytem cizinců na území České republiky, který
je zajišťován mj. i tím, že cizinci, jimž bylo pravomocně uloženo správní vyhoštění, a kterým
uplynula doba k vycestování z území České republiky, se na tomto území zdržovat nemohou.
V daném případě však přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalované
po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Lze tedy konstatovat,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu