ECLI:CZ:NSS:2021:5.ADS.40.2021:26
sp. zn. 5 Ads 40/2021 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: MgA. M. J., zast. JUDr.
Pavlem Johnem, bytem Zelená 583/4, Olomouc, proti žalovanému: Úřad práce ČR, se sídlem
Dobrovského 1278/25, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 1. 2021, č. j. 65 A 8/2021 – 27,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci kasační stížnost, kterou se žalobce
(stěžovatel) domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě –
pobočka v Olomouci odmítl žalobu stěžovatele na ochranu proti nezákonnému zásahu
žalovaného spočívajícímu dle stěžovatele v tom, že žalovaný nerozhodl přezkoumatelným
rozhodnutím vydaným v souladu se soudním řádem správním o žádosti stěžovatele o úhradu
školného, respektive o jeho refundaci, jakožto nákladů spojených s rekvalifikací.
[2] Kasační stížnost podal stěžovatel, aniž by uhradil současně soudní poplatek; usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 5 Ads 40/2021 – 6, byl proto vyzván k jeho
úhradě ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení, jakož i k doložení plné moci udělené
advokátovi či k prokázání vlastního vysokoškolského vzdělání v oboru právo ve smyslu §105
odst. 2 s. ř. s. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud mj. zdůraznil, že posuzovaná věc není
ze zákona osvobozena od poplatkové povinnosti, neboť dle §11 odst. 1 písm. b) zákona
o soudních poplatcích jsou sice od soudních poplatků osvobozena rovněž řízení ve věcech
podpory při rekvalifikaci, toto ustanovení však na posuzovanou věc nedopadá, neboť se vztahuje
skutečně toliko na řízení ve věcech podpory při rekvalifikaci, tedy dávky poskytované ze systému
sociálního zabezpečení na základě §40 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění
pozdějších předpisů. V posuzované věci však stěžovatel žádal o úhradu nákladů spojených
s rekvalifikací ve smyslu §108 a násl. zákona o zaměstnanosti. Zároveň byl stěžovatel náležitě
poučen o důsledcích nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě.
[3] Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovateli doručeno do vlastních
rukou dne 3. 3. 2021 a zástupci stěžovatele dne 6. 3. 2021, lhůta pro zaplacení soudního poplatku
tedy uplynula nejpozději v pondělí dne 22. 3. 2021, neboť poslední den lhůty připadal na neděli
21. 3. 2021 (§40 odst. 3 s. ř. s.).
[4] Stěžovatel na uvedené usnesení reagoval pouze podáním ze dne 9. 3. 2021, v němž mimo
jiné uvedl, že trvá na tom, aby ho v řízení zastupoval zvolený právní zástupce, který sice není
advokátem, má však zákonem požadované vzdělání a je tichým společníkem stěžovatele, jeho
postavení je tedy obdobné jako postavení zaměstnance či člena stěžovatele ve smyslu §105
odst. 2 s. ř. s. Navíc se dle stěžovatele nabízí rovněž možnost aplikace §34 odst. 1 s. ř. s., neboť
zástupce stěžovatele hodlal s ohledem na existenci smlouvy o tiché společnosti před zahájením
jednání krajského soudu prohlásit, že hodlá uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. K tomu
však vzhledem k odmítnutí žaloby nemohlo dojít. V témže podání stěžovatel „čistě z procesní
opatrnosti“ upozornil na nouzový stav v ČR a epidemickou situaci s tím, že žádá, aby Nejvyšší
správní soud tuto skutečnost zohlednil a v intencích §2 zákona č. 191/2020 Sb., o některých
opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící
se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního
zákona a občanského soudního řádu, případné zmeškání současně stanovených i budoucích
procesních lhůt stěžovateli prominul. Nejvyšší správní soud však toto obecné, ničím nepodložené
vyjádření stěžovatele za konkrétní žádost o prominutí stanovené lhůty pro zaplacení soudního
poplatku nepovažuje. Na prominutí zmeškání lhůty ve správním soudnictví se vztahuje §3
zákona č. 191/2020 Sb., přičemž stěžovatel podmínky tohoto ustanovení pro prominutí
zmeškání lhůty pro zaplacení soudního poplatku nesplnil, neboť nepodal konkrétní žádost
o prominutí této lhůty, v níž by tvrdil a doložil vážný omluvitelný důvod spočívající
v mimořádném opatření při epidemii ve smyslu uvedeného zákona, které by mu zaplacení
soudního poplatku ve stanovené lhůtě znemožnilo nebo podstatně ztížilo, a s níž by spojil
zmeškaný úkon, tj. dodatečné zaplacení soudního poplatku.
[5] Vzhledem k tomu, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek za kasační
stížnost neuhradil, Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti podle
§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
zastavit.
[6] Vzhledem k tomu, že nezaplacení soudního poplatku vedlo k zastavení řízení o kasační
stížnosti, Nejvyšší správní soud se již nezabýval otázkou splnění podmínky povinného zastoupení
stěžovatele v tomto řízení ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
[7] Jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá podle §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 29. dubna 2021
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu