ECLI:CZ:NSS:2021:5.AFS.215.2021:28
sp. zn. 5 Afs 215/2021 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: VOP 014, s. r. o.,
se sídlem Předbranská 415, Uherský Brod, zastoupen Mgr. Michalem Sedlářem, advokátem
se sídlem Údolní 222/5, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 31. 5. 2021, č. j. 29 Af 95/2019 – 36, o návrhu žalobce na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zam í t á .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20 9. 2019, č. j. 38527/19/5100-31462-711180, změnil
rozhodnutí Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územního pracoviště v Uherském Brodě,
ze dne 6. 6. 2016, č. j. 1249668/16/3308/70462-711006, tak, že snížil výši daňového nedoplatku
na dani z převodu nemovitostí, který žalobci vznikl z titulu zákonného ručení za závazky
prodávajícího, z původní částky 520 717 Kč na částku 485 861 Kč. Žalovaný takto rozhodoval
za situace, kdy jeho původní rozhodnutí ze dne 3. 11. 2016, č. j. 48566/16/5100-31462-711180,
zrušil krajský soud dle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. rozs udkem ze dne 31. 5. 2019,
č. j. 29 Af 3/2017 – 39, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[2] Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Brně,
který ji rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, č. j. 29 Af 95/2019 – 36, zamítl.
[3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s., který odůvodnil
tím, že mu hrozí, že po něm bude nedůvodně vymáhán daňový nedoplatek ve výši 485 861 Kč,
což by pro něj znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku
vzniknout jiným osobám.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
uvedl, že stěžovatel návrh odůvodnil pouze obecnými skutečnostmi odpovídajícími dikci zákona,
na jejichž základě nelze posoudit, zda mu s ohledem na jeho ekonomickou situaci hrozí reálná
a vážná újma, návrh tedy není řádně odůvodněn ani podložen konkrétními skutečnostmi,
žalovaný proto navrhl, aby ho Nejvyšší správní soud zamítl.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 ve spojení
s §107 s. ř. s. nejsou naplněny.
[7] Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé
případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana žalobce či stěžovatele jako účastníka řízení
před okamžitým výkonem či jinými právními následky pro něj nepříznivého správního,
resp. soudního rozhodnutí. Přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc
rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné, dokud není případně jako celek zákonným
postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Smyslem institutu odkladného účinku je to, aby ve správním soudnictví ve věcech,
v nichž se přezkoumávají pravomocná (a tedy zásadně vykonatelná) rozhodnutí, bylo možné
výjimečně docílit, aby po dobu přezkumu napadené rozhodnutí správního orgánu nebo krajského
soudu nebylo vykonatelné, resp. nezakládalo jiné právní následky.
[9] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost
důkazní; je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu
by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatel zejména musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje. Hrozící újma musí být závažná a reálná,
nikoli pouze hypotetická či bagatelní. Stěžovatel musí hrozbu nepoměrně větší újmy jednak
dostatečně konkrétně tvrdit, ale především náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje
na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti – kasační soud není povolán k tomu,
aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí
být proto dostatečně individualizovaný a podložený konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[10] Stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
pouze tím, že by v případě jeho nepřiznání mohl být po něm vymáhán stanovený daňový
nedoplatek. Nezmínil přitom žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že by mu v důsledku
případného zaplacení nedoplatku vznikla závažná újma.
[11] Skutečnost, že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalobce nastoupí
účinky napadeného rozhodnutí, nemůže sama o sobě odůvodnit přiznání odkladného účinku.
Opačný závěr by totiž odporoval smyslu a účelu zákonné úpravy, jak byly výše popsány. Pokud
by totiž již samotná skutečnost, že stěžovatel bude muset postupovat v souladu s napadeným
rozhodnutím, vedla k přiznání odkladného účinku, musel by Nejvyšší správní soud přiznat
odkladný účinek v podstatě každé kasační stížnosti, čímž by popřel povahu odkladného účinku
jako mimořádného institutu.
[12] Nejvyšší správní soud tedy po posouzení stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti dospěl k závěru, že stěžovatel nedoložil, že by výkon
či jiné právní následky rozsudku krajského soudu, případně žalobou napadeného rozhodnutí
žalovaného, pro něj představovaly bezprostředně hrozící újmu na jeho právech. Není proto
splněna hned první zákonná podmínka pro přiznání odkladného účinku, druhou podmínkou
spočívající v tom, že přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným
zájmem, se tedy již Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost nezabýval.
[13] Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[14] Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná
o rozhodnutí dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho,
jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 11. srpna 2021
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu