ECLI:CZ:NSS:2021:5.AO.30.2021:14
sp. zn. 5 Ao 30/2021 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci navrhovatelky: nezl. K. S.,
zastoupena zák. zást. M. S. a J. S., zast. Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem
Burešova 615/6, Brno, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí
375/4, Praha, o návrhu ze dne 17. 8. 2021 označeném jako „návrh na zrušení mimořádného
opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 16. 8. 2021, kterým se stanovují podmínky pro osobní
přítomnost dětí a žáků na vzdělávání nebo při poskytování školských služeb, podmínky výkonu
práce zaměstnanců škol a školských zařízení a podmínkách ubytování studentů vysokých škol
v ubytovacích zařízeních vysokých škol s účinností od 31. srpna“,
takto:
I. Návrh se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení v ěci
[1] Návrhem ze dne 17. 8. 2021 se navrhovatelka domáhala zrušení „mimořádného opatření
Ministerstva zdravotnictví ze dne 16. 8. 2021, kterým se stanovují podmínky pro osobní přítomnost dětí a žáků
na vzdělávání nebo při poskytování školských služeb, podmínky výkonu práce zaměstnanců škol a školských
zařízení a podmínkách ubytování studentů vysokých škol v ubytovacích zařízeních vysokých škol s účinností
od 31. srpna“; v odůvodnění návrhu uvedla, že usnesením ze dne 16. 8. 2021 č. 710 schválila vláda
České republiky opatření, které je na jejím webu označeno shora citovaným způsobem, zatím bez
čísla jednacího. Toto mimořádné opatření podle navrhovatelky nepřiměřeně zasahuje do jejího
práva na vzdělání a na ochranu zdraví a je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte; neracionálně
zvýhodňuje očkované osoby a naopak znevýhodňuje navrhovatelku jako neočkovanou nezletilou
osobu, na kterou se vztahuje povinnost testování nebo celodenního nošení roušky. V závěru
navrhovatelka zmínila, že svůj návrh doplní o bližší argumenty následně.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal splnění podmínek řízení, jimiž je třeba v obecné
rovině rozumět nutné podmínky, za nichž soud může jednat ve věci. V prvé řadě k nim patří
podmínky na straně soudu (pravomoc a příslušnost), podmínky na straně účastníků (způsobilost
k právům a procesní způsobilost) a podmínky týkající se věci (především existence návrhu).
Ve správním soudnictví pak v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části
podle §101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) patří k věcným podmínkám i existence opatření obecné povahy, tj. existence
konečného aktu, který je způsobilý věcného přezkumu.
[3] V kontextu podaného návrhu je tímto aktem mimořádné opatření podle §2 zákona
č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně
některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“), resp. mimořádné opatření podle
§69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně
veřejného zdraví“, jehož účelem je likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího
opětovného vzniku a které má celostátní působnost; takové mimořádné opatření odpůrce nařídí
po předchozím souhlasu vlády; srov. §3 odst. 3 a §4 pandemického zákona.
[4] Základním předpokladem je ovšem to, aby odpůrce v návaznosti na souhlas vlády vůbec
řádným způsobem předmětné mimořádné opatření vydal, vč. jeho esenciálních náležitostí: data
vydání, čísla jednacího, odůvodnění atd. V opačném případě – tedy je-li podán návrh na zrušení
mimořádného opatření, s nímž sice vláda vyslovila souhlas, avšak zatím nebylo řádně vydáno
(oznámeno), se jedná o právně „nedospělý“ návrh, který je podaný v jakési mezifázi
schvalovacího procesu nastaveného pandemickým zákonem v souvztažnosti se zákonem
o ochraně veřejného zdraví. Takový návrh není a nemůže být způsobilý věcného přezkumu,
neboť nelze předjímat konečný text mimořádného opatření či fakt jeho budoucího řádného
vydání (v praxi nelze vyloučit ani situaci, že vláda svůj předchozí souhlas odvolá či zruší).
[5] Usnesením ze dne 16. 8. 2021 č. 710 vláda České republiky vydala „předchozí souhlas
se záměrem Ministerstva zdravotnictví vydat mimořádné opatření, kterým se stanovují podmínky pro osobní
přítomnost dětí a žáků na vzdělávání nebo při poskytování školských služeb, podmínky výkonu práce
zaměstnanců škol a školských zařízení a podmínkách ubytování studentů vysokých škol v ubytovacích zařízeních
vysokých škol, jehož návrh je uveden v příloze tohoto usnesení“. Z uvedeného je zřejmé, že tímto byl
vládou vydán toliko souhlas se záměrem mimořádné opatření vydat, aniž by tím současně došlo
k jeho řádnému vydání (oznámení). Ze strany navrhovatelky se tedy zjevně jedná o unáhlený
postup, přičemž na její návrh nelze hledět jinak, než jako na návrh, který není způsobilý věcného
přezkumu (není projednatelný).
[6] Jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, neboť Nejvyšší správní soud
o věci nemohl meritorně rozhodovat, a proto byl oprávněn a zároveň i povinen postupem podle
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. návrh odmítnout, a to bez nutnosti další součinnosti s účastníky řízení.
Nejsou-li splněny podmínky řízení o podaném návrhu (zde: jeho projednatelnost), a tento
nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést; srov.
mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48,
č. 1741/2009 Sb. NSS.
[7] Na shora uvedeném závěru nic nemění ani to, že posléze bylo odpůrcem vydáno
mimořádné opatření ze dne 20. 8. 2021, č. j. MZDR 14600/2021-19/MIN/KAN, upravující
předmětnou materii; proti tomuto opatření má navrhovatelka možnost brojit, jakmile se seznámí
s jeho obsahem, vč. odůvodnění, a nebude nijak popřen její přístup ke spravedlnosti a právo
na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
[8] Nejvyšší správní soud proto výrokem I. v souladu s §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl
v záhlaví označený návrh, neboť nebyly splněny podmínky řízení a tento nedostatek byl
neodstranitelný.
[9] Ve výroku II. o náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud vycházel z §60 odst. 3
s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2021
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu