ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.116.2021:47
sp. zn. 5 As 116/2021 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: České dráhy, a.s.,
se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro přístup
k dopravní infrastruktuře, se sídlem Myslíkova 171/31, Praha 1, za účasti: I) Správa železnic,
státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, II) Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 81/11,
Praha 5, III) Integrovaná doprava Středočeského kraje, příspěvková organizace, se sídlem
Sokolovská 100/94, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 8 A 54/2018 – 77, o návrhu žalobce na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zam í t á .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2017, č. j. UPDI-1253/17-OPDI-SPR/MM, sp. zn. UPDI-
OPD0030/17-8, Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře (žalovaný) zamítl žádost Správy
železnic, státní organizace [osoba zúčastněná na řízení I)] ve věci návrhu změny plánu omezení
provozování dráhy ve smyslu §23b a §23c zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v relevantním
znění, v úseku Kácov – Zruč nad Sázavou, a to po dobu 273 dní nepřetržitě od 8:00 hod. dne
1. 10. 2017 do 18:00 hod. dne 30. 6. 2018. Rozhodnutím předsedy Úřadu pro přístup k dopravní
infrastruktuře ze dne 31. 1. 2018, č. j. UPDI-264/18-OPEP-SPR/VE, sp. zn. UPDI-
OPD0030/17, byl zamítnut rozklad společnosti České dráhy, a. s. (žalobce) a rozkladem
napadené rozhodnutí žalovaného bylo potvrzeno.
[2] Žalobce (stěžovatel) následně podal žalobu proti rozhodnutí předsedy žalovaného
u Městského soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 13. 4. 2021, č. j. 8 A 54/2018 – 77, odmítl.
Dle městského soudu nebyl stěžovatel jako dopravce, který jako jediný v předmětném úseku
dráhy provozoval osobní přepravu, oprávněn podat proti napadenému rozhodnutí žalobu, neboť
se rozhodnutí žalovaného nijak nedotýká jeho veřejných subjektivních práv a povinností.
[3] Stěžovatel poté podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost spolu s návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
[4] Odkladný účinek kasační stížnosti měl být dle stěžovatele přiznán „do právní moci rozhodnutí
ve věci samé, jímž bude ukončeno řízení před Městským soudem v Praze“ po zrušení napadeného usnesení
a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel svůj návrh odůvodňoval pouze tím,
že v daném případě se napadené usnesení týká značného množství dopravců, aniž by svůj návrh
dále specifikoval.
[5] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil,
vzhledem k nedostatku odůvodnění návrhu, který dle Nejvyššího správního soudu navíc postrádá
smysl (viz dále), a k tomu, že se stěžovatel nedomáhal přiznání odkladného účinku vůči
samotnému žalobou napadenému rozhodnutí, nepovažoval Nejvyšší správní soud za nutné
vyzývat osoby zúčastněné na řízení k vyjádření k tomuto návrhu.
[6] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze žalobě přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení důvodu předneseného
stěžovatelem dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s. nejsou naplněny.
[8] Správní soudnictví obecně slouží zejména k ochraně veřejných subjektivních práv
fyzických a právnických osob (§2 s. ř. s.). Podle §73 odst. 1 s. ř. s. nemá podání žaloby odkladný
účinek, pokud zákon nestanoví jinak. Kasační stížnost, jako mimořádný opravný prostředek,
směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu a do doby rozhodnutí
o kasační stížnosti je rozhodnutí krajského (městského) soudu závazné a nezměnitelné. Přiznání
odkladného účinku je institutem výjimečným, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy
před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 – 115).
[9] Institutem odkladného účinku má být docíleno, aby ve správním soudnictví v řízeních
o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů či v řízeních o kasačních stížnostech proti
rozhodnutím krajských soudů či soudu městského, v nichž se přezkoumávají pravomocná (a tedy
zásadně vykonatelná) rozhodnutí, bylo možno výjimečně docílit, aby po dobu soudního
přezkumu napadené rozhodnutí nebylo vykonatelné, resp. nezakládalo jiné právní následky.
[10] Při použití §73 s. ř. s. na podmínky, za kterých lze přiznat kasační stížnosti odkladný
účinek, je třeba vycházet z toho, že vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální
předpoklady: i) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu,
ii) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, iii) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[11] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost
důkazní; je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu
by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatel zejména musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje. Hrozící újma musí být závažná a reálná,
nikoli pouze hypotetická či bagatelní. Stěžovatel musí hrozbu nepoměrně větší újmy jednak
dostatečně konkrétně tvrdit, ale především náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje
na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti – kasační soud není povolán k tomu,
aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí
být proto dostatečně individualizovaný a doložený konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[12] Stěžovatel jakožto důvod pro přiznání odkladného účinku uvádí pouze skutečnost,
že právní názor městského soudu se dotýká značného množství dopravců. K tomu Nejvyšší
správní soud uvádí, že otázka správnosti právního názoru městského soudu vyjádřeného
v daném usnesení není kritériem pro přiznání odkladného účinku. Zároveň stěžovatel nenamítá,
že by následky usnesení městského soudu měly nějakým způsobem způsobovat újmu jemu
samotnému, ale mají údajně vliv na další dopravce. S ohledem na nedostatečné odůvodnění
návrhu stěžovatele není Nejvyššímu správnímu soudu zřejmé, jaké újmě stěžovatele by mělo
přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti zabránit, jestliže se v návrhu nedomáhal
přiznání odkladného účinku i vůči žalobou napadenému rozhodnutí a v řízení před městským
soudem přitom nebylo o odkladném účinku žaloby vůbec rozhodováno, natož aby jí byl přiznán
odkladný účinek. Jediným následkem přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by tak byl
odklad vykonatelnosti, resp. jiných právních účinků usnesení městského soudu o odmítnutí
žaloby, čímž ovšem samozřejmě nelze žádným způsobem „odložit“ právní názor městského
soudu v tomto usnesení vyjádřený (k jehož správnosti se navíc nyní Nejvyšší nesprávní soud
nemůže nijak vyslovit, neboť bude předmětem jeho rozhodování o samotné kasační stížnosti).
Na účincích žalobou napadeného správního rozhodnutí či na postavení stěžovatele by se tedy
ani přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti v této věci nic nezměnilo.
[13] Vzhledem k uvedenému nelze než uzavřít, že stěžovatel neunesl břemeno tvrzení ani
břemeno důkazní spojené s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel nedoložil splnění první podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
spočívající v hrozbě nepoměrně větší újmy stěžovateli, než jaká by přiznáním odkladného účinku
mohla vzniknout jiným osobám, nevěnoval se již soud posouzení splnění podmínky druhé, podle
níž by přiznání odkladného účinku nesmělo být ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Pro přiznání odkladného účinku by totiž obě podmínky musely být splněny kumulativně.
[14] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. zamítl. Tím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. května 2021
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu