ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.193.2020:18
sp. zn. 5 As 193/2020 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ústecké šrouby, z. s.,
IČO: 04316509, se sídlem Velká Hradební 322/53, Ústí nad Labem, zast. JUDr. Petrou
Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Panská 895/6, Praha, proti žalovanému: Krajský
úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2020,
č. j. 15 A 188/2017 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) se podanou kasační stížností domáhal zrušení v záhlaví
označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) zrušil
rozhodnutí stěžovatele ze dne 10. 7. 2017, č. j. 339/UPS/2017-3,
JID: 110847/2017/KUUK/Mou.
[2] Stavební odbor Magistrátu města Ústí nad Labem (dále jen „stavební úřad“) vydal dne
22. 7. 2016 pod č. j. MM/SO/S/56232/2016/Dvo rozhodnutí o umístění stavby „Rodinný dům
na části p. p. č. X k. ú. H.“ a zároveň vydal stavební povolení na tuto stavbu. Žalobce, který je
občanským sdružením, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, podal
proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, protože mu nebylo umožněno uplatnit práva
účastníka řízení.
[3] Výše citovaným rozhodnutím ze dne 10. 7. 2017 stěžovatel odvolání žalobce zamítl jako
nepřípustné. Konstatoval, že žalobci svědčí účastenství pouze v těch správních řízeních, v nichž
mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Stavební úřad si v rámci řízení vyžádal
stanovisko odboru životního prostředí Magistrátu města Ústí nad Labem, který se k věci vyjádřil
pouze z hlediska ochrany ovzduší, vodního a odpadového hospodářství, přičemž konstatoval,
že z ostatních hledisek nemá připomínky. Obsah tohoto vyjádření podle stěžovatele nasvědčoval
tomu, že zájmy ochrany přírody a krajiny nejsou stavbou rodinného domu dotčeny.
V upřesňujícím vyjádření tentýž odbor dodal, že mu není znám výskyt zvláště chráněných
živočišných druhů na posuzovaném pozemku a že tento pozemek není pro takové druhy žijící
v blízkém okolí atraktivní. Stěžovatel dále uvedl, že H. rybník, v jehož blízkosti má být rodinný
dům postaven, je významným krajinným prvkem, avšak podle vyjádření odboru životního
prostředí Magistrátu města Ústí nad Labem na něj stavba nebude mít negativní dopad. V
konkrétní lokalitě není podchycen výskyt zvláště chráněných druhů organismů, charakter lokality,
způsob a intenzita jejího využití nejsou pro soustředěný, respektive trvalý výskyt takových
organismů atraktivní. Rovněž odbor životního prostředí a zemědělství stěžovatele potvrdil, že na
pozemku p. č. X v katastrálním území H. není evidován výskyt zvláště chráněných živočichů,
podle Nálezové databáze ochrany přírody (dále jen „NDOP“) se pouze na sousedních pozemcích
vyskytují zvláště chránění obojživelníci a vodní ptáci, kteří jsou vázáni na vodní prostředí H.
rybníka. Na základě uvedeného stěžovatel uzavřel, že nejsou splněny podmínky pro účast žalobce
v řízení ve smyslu §70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
relevantním pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“).
II. Rozhodnutí krajského soudu
[4] Žalobce proti uvedenému rozhodnutí brojil žalobou u krajského soudu, který žalobu
shledal důvodnou, a proto s odkazem na §78 odst. 1 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), napadené rozhodnutí zrušil a věc
stěžovateli vrátil k dalšímu řízení.
[5] Krajský soud předně zdůraznil, že účast občanských sdružení (spolků) podle §70 odst. 2
zákona o ochraně přírody a krajiny se vztahuje na všechna řízení, při nichž mohou být dotčeny
zájmy ochrany přírody a krajiny, a postačuje tak pouhá pravděpodobnost zasažení do chráněných
zájmů. Pozemek, na který byla rozhodnutím stavebního úřadu umístěna a zároveň povolena
stavba, bezprostředně sousedí s pozemky p. č. X a X (rybník), na nichž je v NDOP evidován
výskyt zvláště chráněných živočichů, zejména obojživelníků (ropucha obecná, čolek obecný,
čolek velký, kuňka obecná, volavka bílá atd.). Krajský soud považoval za evidentní, že se případný
výskyt živočichů neomezuje na vymezení pozemků v katastru nemovitostí, a může se tak týkat i
sousedících pozemků, tedy též pozemku p. č. X. Z uvedeného je zřejmé, že byla ve správním
řízení zjištěna pravděpodobnost dotčení chráněných zájmů (zvláště chráněných živočichů),
kterou správní orgány dokazováním nevyloučily. Závěr žalovaného, že tyto chráněné zájmy
nemohly být dotčeny, je v rozporu s podklady správního rozhodnutí. Zamítnutí odvolání žalobce
tedy bylo nezákonné.
[6] Krajský soud se zabýval i dalšími námitkami žalobce. Ty ovšem důvodnými neshledal
a nebudou předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu. Podrobná rekapitulace
zbytku odůvodnění napadeného rozsudku by tedy byla nadbytečná.
III. Kasační stížnost
[7] Stěžovatel proti rozsudku krajského soudu brojí kasační stížností. Krajský soud dle jeho
názoru pochybil, pokud vycházel výlučně z existence záznamu v NDOP na sousedních
pozemcích, kterou konstatoval stěžovatelův odbor životního prostředí a zemědělství, aniž
by přihlédl k obsahu a smyslu celého vyjádření a významu a účelu v něm uvedených informací.
Rovněž stanovisko odboru životního prostředí Magistrátu města Ústí nad Labem krajský soud
toliko zmínil, aniž by vzal v potaz jeho obsah. Přitom zejména v tomto stanovisku je vysvětleno,
proč k dotčení chráněných zájmů nemohlo dojít. Stěžovatel zdůraznil, že záznam v NDOP
pro sousedící či blízké pozemky může mít význam pouze, pokud se jedná o tentýž biotop nebo
pokud je pozemek pro zvláště chráněné druhy atraktivní jako stanoviště. V posuzovaném případě
je pozemek odlišného biotopu a ani není pro živočišné druhy zaznamenané v NDOP atraktivní.
Stěžovatel tedy nesouhlasí s názorem krajského soudu, že je závěr o nedotčení zájmů ochrany
přírody v rozporu s podklady rozhodnutí.
[8] Stěžovatel též upozornil, že ze samotného výskytu jednoho živočicha na jednom
pozemku nelze bez dalšího usuzovat na výskyt tohoto či jiného živočicha na sousedním
pozemku, či jej naopak vyloučit. Citace záznamů z NDOP naplnila princip prevence při výkonu
veřejné správy, příslušný orgán ochrany přírody upozornil stavební úřad na výskyt zvláště
chráněných živočichů a s ním spojený zákaz zasahovat do dané lokality. Nelze však přijmout
výklad, že pokud se v NDOP nacházejí záznamy o výskytu zvláště chráněných živočichů
na pozemcích sousedících s pozemky, kde je plánovaná výstavba, bude vždy existovat možnost
dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny. V řešeném případě hranice pozemku podle katastru
nemovitostí koresponduje s hranicí dvou zcela odlišných prostředí z hlediska atraktivity
pro zvláště chráněné druhy organismů. Stěžovatel proto považuje odůvodnění napadeného
rozsudku za nedostatečné a setrvává na svém názoru, že v projednávaném případě nemohlo dojít
k dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny, a žalobce tudíž nemohl být účastníkem správního
řízení.
[9] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a za stěžovatele jedná osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním
potřebným pro výkon advokacie v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při
tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl
k následujícímu závěru.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud předesílá, že se prakticky totožnou věcí zabýval v rozsudku ze dne
19. 11. 2020, č. j. 6 As 157/2020 – 19; v daném případě se jednalo o stavbu rodinného domu
na sousedním pozemku (p. č. X). Zdejší soud neshledal důvod, pro který by se měl od závěrů
učiněných v uvedeném rozsudku šestého senátu odchýlit.
[13] Podle §70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny platí: „Občanské sdružení nebo jeho
organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen ‚občanské
sdružení‘) je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo
předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny
zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona, s výjimkou řízení navazujících na posuzování
vlivů na životní prostředí podle §3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Tato žádost je platná
jeden rok ode dne jejího podání, lze ji podávat opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována.“
[14] V projednávané věci není sporu o tom, že žalobce je občanským sdružením ve smyslu
§70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a že požádal stavební úřad, aby byl předem
informován o zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany
přírody a krajiny chráněné podle citovaného zákona. Stěžovatel však trvá na tom, že společné
územní a stavební řízení o stavbě rodinného domu u H. rybníka se nemohlo dotknout zájmů
ochrany přírody a krajiny.
[15] Stěžejní otázkou posuzovaného případu je, zda záznam zvláště chráněných druhů
v NDOP vztahující se k sousednímu pozemku postačoval k závěru, že zájmy chráněné zákonem
o ochraně přírody a krajiny mohou být stavbou dotčeny. Zde je třeba ve shodě s krajským
soudem zdůraznit, že se jedná o pouhé potenciální dotčení chráněných zájmů – jejich skutečné
dotčení není třeba. Otázky, zda skutečně dojde k dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny,
popřípadě v jakém rozsahu a jak se tato skutečnost promítne ve výsledku řízení, pak spadá
do rozhodování o věci samé, k němuž musejí být připuštěna občanská sdružení (spolky) podle
§70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Ochrana přírody a krajiny směřuje k ochraně
i dalších hodnot kromě ochrany zvláště chráněných druhů, včetně obecné ochrany přírody
a krajiny. Dotčení jakýchkoliv z těchto zájmů lze a priori vyloučit, a nepřipustit proto účast spolku
podle §70 zákona o ochraně přírody a krajiny, jen výjimečně.
[16] Stěžovatel založil svůj závěr, že do uvedených chráněných zájmů nemůže být zasaženo,
především na vyjádřeních odboru životního prostředí Magistrátu města Ústí nad Labem a sdělení
odboru životního prostředí a zemědělství stěžovatele.
[17] Ve vyjádření odboru životního prostředí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne
20. 6. 2016 je zahrnuto vyjádření k jednotlivým aspektům stavby (ochrana ovzduší, odpadové
hospodářství a vodní hospodářství), které se výslovně netýká chráněných živočišných druhů.
Závěrem tento správní orgán uvádí, že „[z] ostatních hledisek chráněných zákonem v kompetenci zdejšího
odboru nemáme připomínky k akci ‚Rodinný dům na st. p. č. X, k. ú. H.‘ “. V upřesňujícím vyjádření
téhož odboru ze dne 1. 2. 2017 pak je uvedeno, že v konkrétní lokalitě není podchycen výskyt
zvláště chráněných druhů organismů, charakter lokality, způsob a intenzita jejího využití nejsou
pro soustředěný, respektive trvalý výskyt takovýchto organismů ani atraktivní. V části
upřesňujícího vyjádření, které se věnuje potenciálnímu zásahu do významného krajinného prvku
H. rybníka, pak je uvedeno, že navržená výstavba rodinného domu je umístěna na pozemky,
„které sice přímo navazují na vodní plochu, avšak plocha pozemků je rozdělena na plochu pro vlastní výstavbu
RD a plochu bez zástavby“, která je definována jako 17 m široký pás podél vlastní břehové partie, s
ponecháním v přírodním stavu, volně průchozí, přičemž návrhy rodinného domu a souvisejících
objektů toto členění respektují.
[18] V interním sdělení odboru životního prostředí a zemědělství stěžovatele ze dne 6. 3. 2017,
které se vztahuje k umístění rodinných domů na p. p. č. X, X a X (na posledně zmíněném
pozemku měl být postaven rodinný dům v projednávaném případě) v katastrálním území H., je
uvedeno, že zde „není dle dostupných podkladů evidován výskyt zvláště chráněných druhů živočichů“. Interní
sdělení konstatuje jejich výskyt (převážně obojživelníků) evidovaný v NDOP na sousedních
pozemcích p. č. X a X.
[19] Nejvyšší správní soud odkazuje na výše citovaný rozsudek č. j. 6 As 157/2020 - 19, který
se zabýval situací na sousedním pozemku p. č. X (o shodné situaci svědčí mj. i skutečnost, že
uvedené interní sdělení stěžovatele ze dne 6. 3. 2017 pojednává o obou pozemcích bez rozdílu a
stejně tak ostatní relevantní vyjádření správních orgánů jsou takřka totožná). V tom zdejší soud
uvedl, že „v dané věci existuje možnost, že výstavbou rodinného domu budou dotčeny zájmy ochrany přírody
a krajiny (která zahrnuje i péči o volně žijící živočichy – viz §2 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny).
Z podkladů založených ve správním spise totiž vyplývá, že stavba má být realizována na pozemku bezprostředně
navazujícím na vodní plochu rybníka (viz upřesňující vyjádření OŽP magistrátu [orgánu životního prostředí
Magistrátu města Ústí nad Labem]), v němž či u něhož žije řada zvláště chráněných druhů obojživelníků
a ptáků. Nejvyšší správní soud z veřejně přístupných údajů katastru nemovitostí (nahlizenidokn.cuzk.cz) ověřil,
že pozemky, na nichž byl výskyt zvláště chráněných živočichů zjištěn, jsou evidovány jako vodní plochy. V tomto
směru je podstatné, že ačkoli jsou zjištěné druhy živočichů vázány na vodní prostředí rybníka, ani v jednom
případě nejde o druhy žijící výlučně ve vodě – naopak lze důvodně předpokládat, že se nezanedbatelnou část svého
života budou zdržovat na břehu či v jeho blízkosti. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že OŽP magistrátu ve svém
vyjádření konstatoval, že pozemek, na který byla stavba umístěna, není pro tyto živočichy atraktivní, to však
neznamená, že se na něm nikdy nezdržují či že by výstavba rodinného domu nemohla vůbec nijak zasáhnout
do prostředí, v němž žijí.“
[20] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že i kdyby se zvláště chráněné
živočišné druhy skutečně vůbec nevyskytovaly na pozemku p. č. X, ještě by to neznamenalo, že
nemůže být zájem na jejich ochraně dotčen. Některé rušivé vlivy totiž mohou přesáhnout
pozemek, na němž má stavba stát. Zejména Nejvyšší správní soud poukazuje na závazné
stanovisko Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje ze dne 24. 5. 2016,
č. j. KHSUL 22676/2016, ve kterém je výslovně uvedeno: „Po dobu výstavby dojde v bezprostředním
okolí k přechodnému zhoršení životního prostřední vlivem stavební činnosti (hluk, prach).“ Již jen toto sdělení
mělo stěžovateli jasně indikovat, že zhoršení (byť přechodné) životního prostředí související
se stavbou může zasáhnout i sousední pozemky, tedy mj. i rybník se zvláště chráněnými
živočišnými druhy. Nadto nelze bez bližšího zkoumání vyloučit, že trvalé využívání stavby bude
mít taktéž vliv na živočichy žijící v bezprostředním okolí.
[21] V tomto kontextu je zřejmé, že je lichá stěžovatelova argumentace, že k zásahu
do chráněných zájmů nedojde, neboť pozemek, na němž má být stavba provedena, je odlišného
biotopu od sousedního rybníku, v němž jsou zvláště chráněné druhy, a jeho biotop není pro tyto
živočichy atraktivní. Rovněž nelze stěžovateli přisvědčit, že by krajský soud sdělení a vyjádření
správních orgánů posoudil v rozporu s jejich obsahem a smyslem. Vyplývá z nich totiž pouze to,
že se zvláště chráněné živočišné druhy nejspíš nevyskytují přímo na pozemku p. č. X (není
známo, že by se zde vyskytovaly), popř. že pro ně prostředí tohoto pozemku není atraktivní.
Naopak, stěžovatel přehlíží, že jej v interním sdělení jeho odbor životního prostředí a zemědělství
upozorňuje, že v případě nezbytnosti zásahu do lokality H. rybníka (i okrajového), resp. v případě
porušení zákazů stanovených v §50 zákona o ochraně přírody a krajiny je výstavba rodinných
domů podmíněna povolením výjimky ze zákazů dle §56 zákona o ochraně přírody a krajiny.
Podle §50 tohoto zákona je zakázáno zasahovat do vývoje zvláště chráněných živočichů mj.
jejich rušením – ani to ovšem nelze zejména při realizaci stavby a priori vyloučit. I tato indicie
měla stěžovatele vést k závěru, že zásah do zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a
krajiny, třebaže může být nepravděpodobný, je rozhodně možný.
[22] Jak z výše uvedeného vyplývá, zásah do zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody
a krajiny realizací záměru posuzovaného v daném řízení (stavby rodinného domu) nelze vyloučit,
a tudíž žalobce, který je občanským sdružením, resp. spolkem, jehož hlavním posláním je ochrana
těchto zájmů, má právo být účastníkem tohoto řízení.
[23] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že uvedené v žádném případě neznamená,
že by v tomto případě zájmy ochrany přírody a krajiny nutně musely být dotčeny, či že by snad
dokonce měly umístění a povolení stavby zabránit. Tuto otázku bude třeba teprve zodpovědět.
V této fázi však nelze tuto možnost vyloučit, a proto je třeba žalobci umožnit účastnit se řízení
a přispět k řádnému zjištění všech okolností, které mohou mít pro řádné posouzení věci význam.
V. Závěr a náklady řízení
[24] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost
důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[25] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl úspěch ve věci, nemá proto
právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce měl ve věci plný úspěch, avšak žádné náklady mu
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti nevznikly, Nejvyšší správní soud mu proto náhradu
nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.)
V Brně dne 23. července 2021
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu