ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.213.2021:6
sp. zn. 5 As 213/2021 - 6
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. J. O., proti
žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, č. j. 16 A
63/2019 - 29,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal zrušení v záhlaví označeného
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud:
I. odmítl žalobu v části proti zastavení řízení o přestupku (výrok I. napadeného
usnesení městského soudu) a
II. zamítl žádost stěžovatele o ustanovení zástupce a osvobození od soudních
poplatků (výrok II. napadeného usnesení městského soudu).
[2] Průběh řízení před správními orgány a následně před městským soudem byl následující.
Úřad městské části Praha 4 (dále jen „správní orgán I. stupně“) usnesením ze dne 29. 5. 2019,
sp. zn. SZ P4/063430/17, R 599/2017 OKAT/Ziz, zastavil řízení o přestupku proti občanskému
soužití, kterého se měl dopustit K. U., a odkázal stěžovatele jako poškozeného s jeho nárokem na
náhradu škody na občanskoprávní řízení. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, které
žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 7. 2019, č. j. MHMP 1439714/2019, zamítl jako nepřípustné
v části, ve které se stěžovatel domáhal zrušení výroku o zastavení přestupkového řízení vedeného
proti jiné osobě, a v části, ve které stěžovatel napadal výrok s odkazem na občanskoprávní řízení,
rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
[3] Žalovaný uzavřel, že stěžovatel je účastníkem přestupkového řízení pouze v části, která
se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného
obohacení [§68 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich,
dále jen „přestupkový zákon“]. Pouze v tomto rozsahu může uplatňovat práva účastníka řízení.
Podle §96 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona může stěžovatel podat odvolání pouze proti
výroku o nároku na náhradu škody. Proti výroku o vině, či výroku o zastavení přestupkového
řízení proto, že skutek nebyl prokázán, odvolání podat nemůže. Proto v této části žalovaný
odvolání zamítl jako nepřípustné. Co se týče výroku o náhradě škody, kterým byl stěžovatel
odkázán na občanskoprávní řízení, k tomu žalovaný uvedl, že jelikož nebylo spáchání přestupku
prokázáno, nemohl správní orgán I. stupně o jeho nároku rozhodnout a správně jej odkázal
na občanskoprávní řízení.
II. Rozhodnutí městského soudu
[4] Stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného správní žalobou. V řízení u městského soudu
požádal o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků. Městský soud jej následně
přípisem ze dne 13. 1. 2021, č. j. 16 A 63/2019 - 19, vyzval k doložení jeho osobních,
majetkových a výdělkových poměrů, aby o jeho žádostech mohl náležitě rozhodnout.
[5] V reakci na zaslané potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
stěžovatele vydal městský soud nyní napadené usnesení, jehož výrokem I. odmítl žalobu v části,
kterou stěžovatel brojil proti zastavení přestupkového řízení, a výrokem II. zamítl žádost žalobce
o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků. Výrok o částečném odmítnutí žaloby
odůvodnil městský soud odkazem na §46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť v této části stěžovatel není
aktivně procesně legitimovaný k podání žaloby. Poškozený může podat žalobu proti správnímu
rozhodnutí o přestupku, avšak pouze v části týkající se výroku o náhradě škody. Městský soud
uvedl, že v té části, kterou stěžovatel brojí proti výroku o vině obviněného z přestupku (za který
je nutné považovat také výrok o zastavení řízení o přestupku), je nutné žalobu odmítnout, neboť
byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Výrok II. o zamítnutí žádosti o ustanovení
zástupce a osvobození od soudních poplatků odůvodnil městský soud jednak tím, že stěžovatel
dostatečně neosvědčil své skutečné majetkové poměry (neuvedl žádné příjmy, pouze výdaje),
a jednak také tím, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná. Výrok o náhradě škody je totiž vázán
na výrok o vině. Bylo-li řízení o přestupku zastaveno, je vyloučeno, aby správní orgán vyhověl
stěžovateli a uložil obviněnému v přestupkovém řízení nahradit stěžovateli (poškozenému)
vzniklou škodu. Proti tomuto usnesení městského soudu (č. j. 16 A 63/2019 - 29) podal
stěžovatel kasační stížnost.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že Česká republika je demokratický právní stát,
ve kterém mají být všechny normativní akty přezkoumatelné a řádně odůvodněné. K tomu však
v dané věci nedošlo, neboť nikdo nepřezkoumal otázku viny pachatele přestupku – pana K. U..
Proto se musel obrátit na soud. Jelikož není nikdo, kdo by za něj mohl podat odvolání proti vině,
je nucen toto odvolání podat osobně. V opačném případě by nastala svévole správního úřadu,
což by mohlo „pokrýt vinu viníka.“ Dle stěžovatelových tvrzení došlo ve správním řízení
k porušení práva na zákonného soudce – zpočátku totiž měla spis na starosti jedna osoba, poté
bez jakéhokoli odůvodnění jej převzala jiná osoba, která vydala rozhodnutí. Ve správním řízení
došlo také k porušení zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí.
[7] Dále uvedl, že mu městský soud neustanovil zástupce, současně však po něm požaduje
velice odborné znalosti, což není schopen splnit. V řízení u městského soudu tak byly porušeny
„nějaké právní principy, které se mají dodržovat;“ např. právo rovnosti stran, ale také (slovy stěžovatele)
„princip podpory slabší strany“.
[8] Také v kasační stížnosti požádal stěžovatel o ustanovení zástupce a dodal,
že přezkoumání viny viníka je pro něj prioritní, neboť pachatel (příp. jeho kamarád) obesílá
stěžovatelovy potenciální zaměstnavatele s tím, že jej nemají zaměstnávat. Z toho důvodu se také
obracel na soud. Je přesvědčen, že všechny důkazy jsou na jeho straně, neboť byl napaden
a zraněn agresivním člověkem, který neváhal napadnout také jeho zástupce Mgr. V. – tento důkaz
přitom nebyl vůbec vzat v potaz.
[9] Závěrem kasační stížnosti uvedl, že používat přepjatý formalismus, jehož důsledkem
je sofistikované odůvodňování nespravedlnosti, je nepřijatelné. Navrhl proto, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnosti „vyhověl a uložil věc řádně projednat,“ tedy aby bylo zrušeno nejen
rozhodnutí městského soudu, ale také rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné.
[11] Při posuzování podmínek řízení se Nejvyšší správní soud zabýval povahou napadeného
rozhodnutí městského soudu. Toto rozhodnutí je totiž atypicky částečně rozhodnutím, kterým
se řízení končí, a částečně také rozhodnutím procesní povahy. Městský soud totiž jediným
rozhodnutím částečně žalobu odmítl (výrok I. napadeného usnesení) a v části rozhodoval
o procesních otázkách (výrok II. napadeného usnesení týkající se žádostí o ustanovení zástupce
a osvobození od soudních poplatků). Kasační stížností však stěžovatel napadl usnesení
městského soudu jako celek, tj. brojil jak proti částečnému odmítnutí žaloby, tak i proti
neustanovení zástupce a neosvobození od soudních poplatků.
[12] Povaha napadených výroků však zakládá odlišné podmínky řízení o kasační stížnosti
u Nejvyššího správního soudu. Ty jsou odlišné právě v závislosti na tom, zda kasační stížnost
směřuje proti konečnému rozhodnutí městského soudu o odmítnutí žaloby, anebo proti výroku
o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Zatímco u kasační
stížnosti směřující proti konečnému rozhodnutí ve věci (odmítnutí žaloby) je podmínkou řízení
mj. povinné zastoupení advokátem (viz §105 odst. 2 s. ř. s.) a splnění poplatkové povinnosti [§4
odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů],
u kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí o neustanovení zástupce a neosvobození
od soudních poplatků poplatková povinnost nevzniká (srov. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS).
Stejně tak se neuplatní podmínka povinného zastoupení, neboť rozhodnutí o žádosti
o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků je procesním rozhodnutím, které
slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu (viz citované usnesení
rozšířeného senátu).
[13] Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. 6. 2021,
č. j. 5 As 152/2021 - 15, vyloučil kasační stížnost proti výroku II. usnesení městského soudu
ze dne 14. 4. 2021, č. j. 16 A 63/2019 - 29, k samostatnému projednání – v této části je řízení
o kasační stížnosti stěžovatele vedeno pod sp. zn. 5 As 213/2021. V další části tohoto rozsudku
tak Nejvyšší správní soud přezkoumával závěry městského soudu o neustanovení zástupce
a neosvobození od soudních poplatků v řízení u městského soudu.
[14] Před samotným věcným posouzením uvedených otázek však Nejvyšší správní soud
připomíná, že stěžovatel požádal o ustanovení zástupce také pro řízení o kasační stížnosti.
Přestože se v této části podmínka povinného zastoupení advokátem neuplatní (viz výše citované
usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 As 196/2014 - 19), stěžovatel může o jeho ustanovení požádat.
[15] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citovaného ustanovení vyplývá,
že navrhovateli lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky:
1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[16] Pokud jde o předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ty upravuje §36 odst. 3
s. ř. s. Podle první věty tohoto ustanovení účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro
to zvlášť závažné důvody.
[17] Pro účely posouzení, zda stěžovatel tuto podmínku splňuje, tak Nejvyšší správní soud
musel zkoumat jeho majetkovou a sociální situaci. Zdejší soud proto stěžovatele standardně
vyzval k vyplnění formuláře „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělečných poměrech,“ které mu zaslal
přípisem ze dne 4. 6. 2021, č. j. 5 As 152/2021 - 5. Stěžovatel zaslaný formulář vyplnil a doručil
jej zpět zdejšímu soudu. V tomto formuláři uvedl, že bydlí v družstevním bytě se svou matkou,
která je v invalidním důchodu. Jeho náklady na bydlení tvoří výdaje na elektřinu a nájem v částce
6 514 Kč měsíčně, na stravování vynakládá takovou částku, „která mu zbude po zaplacení nutných
výdajů.“ Je nezaměstnaný, vedený jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce. Ve vyplněném
potvrzení však neuvedl jediný příjem.
[18] Nejvyšší správní soud připomíná, že povinnost doložit majetkové poměry za účelem
posouzení a rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků, resp. o návrhu
na ustanovení zástupce je na účastníkovi řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Neúplnost tvrzení účastníka
ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje vyhovění žádosti
(viz např. rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, č. 1962/2010 Sb. NSS).
[19] V daném případě stěžovatel neuvedl, z čeho konkrétně hradí náklady, které specifikoval
ve vyplněném formuláři. Ohledně svých příjmů neuvedl vůbec nic. Uvedl pouze, že je veden
v evidenci uchazečů o zaměstnání (k tomu doložil průkaz uchazeče o zaměstnání). Nespecifikoval,
zda pobírá podporu v nezaměstnanosti, která se se zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání
za splnění zákonem stanovených podmínek zpravidla pojí, a v jaké výši. Z vyplněného formuláře
je přitom evidentní, že nějakými finančními prostředky disponovat musí, neboť sám přiznal,
že na stravu vynakládá tolik, „kolik mu po zaplacení nutných výdajů zbude“.
[20] K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že správní spis obsahuje tři plné moci, které
stěžovatel udělil třem různým advokátům pro zastupování v předcházejícím řízení – jedná
se o plnou moc ze dne 10. 7. 2017 udělenou advokátovi JUDr. Jiřímu Burešovi, plnou moc
ze dne 6. 2. 2019 udělenou advokátovi Mgr. Jaroslavu Markovi a plnou moc ze dne 27. 2. 2019
udělenou advokátovi Mgr. Liboru Vincencovi. Stěžovatel přitom neozřejmil, z jakých důvodů
nyní advokáta hradit z vlastních zdrojů nemůže, když v předcházejícím řízení oslovil advokáty
celkem tři. Nevysvětlil ani to, zda se od té doby jeho majetková situace určitým způsobem
nezměnila. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že shledal stěžovatelem vyplněný formulář
nevěrohodným – stěžovatel tak Nejvyššímu správnímu soudu znemožnil posoudit jeho
skutečnou majetkovou situaci. Jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
proto musel Nejvyšší správní soud zamítnout (výrok I. tohoto rozsudku).
[21] Jak již však bylo uvedeno výše, absence zastoupení advokátem zdejšímu soudu nebrání
věcně přezkoumat závěry městského soudu o neosvobození od soudních poplatků
a neustanovení zástupce.
[22] Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[23] Podstatou kasační stížnosti je otázka, zda stěžovatel má být v řízení u městského soudu
osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek (resp. zda jeho neosvobozením došlo k odepření
přístupu k soudu) a zda nezbytně potřebuje k hájení svých práv v řízení před městským soudem
zástupce.
[24] Pokud jde o první ze dvou výše uvedených otázek, tj. osvobození od soudních poplatků,
Nejvyšší správní soud připomíná, že podle §36 odst. 3 s. ř. s. je pro osvobození od soudních
poplatků nutné splnění následujících podmínek: i) výslovná žádost účastníka; ii) nemajetnost
a iii) návrh není zjevně neúspěšný.
[25] Městský soud odůvodnil výrok II. napadeného usnesení tím, že stěžovatel neuvedl
k výzvě soudu žádné příjmy, pouze výdaje. Stejně jako zdejšímu soudu i městskému soudu sdělil,
že je nezaměstnaný, přičemž jeho matka, se kterou sdílí společnou domácnost, může
z invalidního důchodu hradit pouze SIPO. Městský soud tedy uzavřel, že stěžovatel neosvědčil
své skutečné majetkové poměry (specifikoval pouze výdaje, nikoli příjmy) a podmínky pro
osvobození od soudních poplatků nesplnil. Současně dodal, že jeho žaloba zjevně nemůže být
úspěšná, neboť není-li výrok o vině, nemůže správní orgán rozhodovat o náhradě škody
poškozeného v přestupkovém řízení. Z těchto důvodů zamítl jak žádost o osvobození
od soudních poplatků, tak i žádost o ustanovení zástupce.
[26] Se závěry městského soudu se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje. Stejně jako v řízení
o kasační stížnosti, ani v řízení o žalobě stěžovatel specifikoval pouze své výdaje, nikoli příjmy.
Také městskému soudu znemožnil posoudit jeho skutečnou majetkovou situaci. Městský soud
proto zcela správně jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl.
[27] Jelikož je podmínkou pro ustanovení zástupce splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků (viz §35 odst. 10 s. ř. s.), avšak stěžovatel podmínky pro osvobození
nesplnil, nemohl městský soud vyhovět ani návrhu na ustanovení zástupce.
[28] Nad rámec již uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že závěrem o zjevné
neúspěšnosti podané žaloby, který městský soud uvedl jako druhý důvod pro neosvobození
od soudních poplatků a neustanovení zástupce, se zdejší soud nezabýval, neboť by tím předjímal
rozhodnutí o podané žalobě v té části, ve které nebyla odmítnuta.
V. Závěr a náklady řízení
[29] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, kasační stížnost proto podle
§110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první ve spojení s §120 s. ř. s.; úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec
běžné úřední činnosti v tomto řízení nevznikly, proto mu Nejvyšší správní soud, byť
by mu právo na náhradu nákladů řízení svědčilo, náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 12. srpna 2021
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu