ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.220.2021:25
sp. zn. 5 As 220/2021 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: J. S., proti žalovanému:
Městský úřad Starý Plzenec, se sídlem Smetanova 932, Starý Plzenec, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2021, č. j. 57 A 85/2021 – 6,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci kasační stížnost, kterou
se žalobce (stěžovatel) domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2021,
č. j. 57 A 85/2021 – 6, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
6. 3. 2020, č. j. 1290/2019/MěÚSP-23. Tímto rozhodnutím žalovaný podle §140 odst. 1 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů, nařídil stěžovateli – nájemci bytu ve stavbě bývalého lesního úřadu Š., K. č. p. X, Š.,
umístěné na pozemku st. p. č. X v katastrálním území Š., na níž jsou závadami ohroženy životy
nebo zdraví osob či zvířat, jako jediné osobě, která se v této stavbě zdržuje, aby ji bezodkladně
vyklidil.
[2] Současně s podáním kasační stížnosti však stěžovatel neuhradil soudní poplatek
za kasační stížnost. Nejvyšší správní soud ho proto usnesením ze dne 28. 7. 2021,
č. j. 5 As 220/2021 – 6, mimo jiné vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení
zaplatil soudní poplatek ve výši 5000 Kč.
[3] Stěžovatel zareagoval na uvedenou výzvu podáním doručeným Nejvyššímu správnímu
soudu dne 9. 8. 2021, jímž požádal mj. o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní
soud však usnesením ze dne 30. 9. 2021, č. j. 5 As 220/2021 – 19, žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků dle §36 odst. 3 s. ř. s. zamítl z důvodu zjevné neúspěšnosti
jeho kasační stížnosti.
[4] V posuzované věci totiž stěžovatel brojí proti usnesení krajského soudu, jímž byla jeho
žaloba odmítnuta pro překážku věci rozhodnuté, která byla dle krajského soudu založena
usnesením téhož soudu ze dne 12. 6. 2020, č. j. 77 A 81/2020 – 12. Uvedeným usnesením byla
odmítnuta žaloba, kterou se stěžovatel v minulosti domáhal zrušení téhož rozhodnutí, proti
němuž brojil v nyní posuzované věci. Důvodem odmítnutí předchozí žaloby přitom byla její
nepřípustnost způsobená tím, že stěžovatel nevyčerpal opravné prostředky, které mohl využít
ve správním řízení. Krajský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 10. 2013, č. j. 6 As 83/2012 – 34, konstatoval, že překážku věci rozhodnuté zakládá
i usnesení, jímž byla žaloba odmítnuta pro nepřípustnost.
[5] Nejvyšší správní soud ve zmiňovaném usnesení ze dne 30. 9. 2021, č. j. 5 As 220/2021 –
19, připustil, že analogické uplatnění závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 10. 2013, č. j. 6 As 83/2012 – 34, na nyní posuzovanou věc může být poněkud diskutabilní.
Ve zmiňovaném případě byla totiž překážka věci rozhodnuté založena usnesením, jímž byla
žaloba odmítnuta jako nepřípustná, jelikož směřovala proti aktu, který nebyl rozhodnutím
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., a proto byl ze soudního přezkoumání vyloučen, ve srovnání
s nyní posuzovanou věcí se tedy jednalo o značně odlišnou procesní situaci. Nejvyšší správní
soud však uzavřel, že ani eventuální nesprávná aplikace tohoto závěru by nic nezměnila
na skutečnosti, že v posuzovaném případě byl nepochybně dán stejný důvod pro odmítnutí
žaloby, pro nějž byla odmítnuta žaloba stěžovatele posuzovaná krajským soudem pod
sp. zn. 77 A 81/2020. Z doručenky založené ve správním spise a rovněž z již zmiňovaného
usnesení krajského soudu ze dne 12. 6. 2020, č. j. 77 A 81/2020 – 12, totiž vyplývá, že žalobou
napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 16. 3. 2020, přičemž stěžovatel v něm byl
poučen o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne jeho
oznámení, této možnosti však nevyužil. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání odvolání marně
uplynula v úterý 31. 3. 2020 (tj. ještě před podáním první žaloby), bylo ke dni vydání nyní
napadeného usnesení krajského soudu zřejmé, že stěžovatel nemohl v mezidobí od podání první
žaloby do podání nyní posuzované žaloby podat proti žalobou napadenému rozhodnutí včasné
odvolání, a nemohl tak vyčerpat opravné prostředky dostupné ve správním řízení. Pokud by tedy
krajský soud žalobu neodmítl s odkazem na překážku věci rozhodnuté, musel by ji nepochybně
opět odmítnout pro nepřípustnost z důvodu nevyčerpání opravných prostředků dostupných
ve správním řízení, výsledek řízení by se tedy pro stěžovatele nezměnil.
[6] Vzhledem k zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků Nejvyšší správní soud
ve zmiňovaném usnesení ze dne 30. 9. 2021, č. j. 5 As 220/2021 – 19, stěžovatele opětovně
vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení, přičemž
ho znovu poučil o následcích nesplnění této výzvy ve stanovené lhůtě.
[7] Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím
držitele poštovní licence dne 11. 10. 2021, lhůta pro zaplacení soudního poplatku tedy marně
uplynula v úterý dne 26. 10. 2021.
[8] Vzhledem k tomu, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě soudní poplatek za kasační
stížnost neuhradil, Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti podle
§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
zastavit.
[9] Jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá podle §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 4. listopadu 2021
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu