ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.240.2021:13
sp. zn. 5 As 240/2021 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: T. R., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně a Bc. L. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2021,
č. j. 51 A 57/2021 – 4,
takto:
I. Kasační stížnost Bc. L. R. se od m ít á .
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
Bc. L. R.
III. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce se zamí t á.
IV. Kasační stížnost žalobkyně se zamí t á .
V. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 25. 5. 2021, č. j. 10.01-000855,000856/21-004,003,
zastavila řízení o žádosti žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby
ve věci doplnění ústavní stížnosti. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu
ke Krajskému soudu v Praze. Jelikož sídlo žalované spadá do obvodu působnosti Městského
soudu v Praze, který v obvodu hlavního města Prahy vykonává působnost krajského soudu [§9
odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení
s bodem 1 přílohy č. 2 téhož zákona], krajský soud mu shora napadeným usnesením věc podle
§7 odst. 2 a 6 s. ř. s. postoupil jako soudu místně příslušnému.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) a Bc. L. R. (dále jen „stěžovatel“) podali proti
usnesení, jímž krajský soud postoupil věc městskému soudu, kasační stížnost, v níž namítají
porušení jejich práva na spravedlivý proces. Kasační stížnost stěžovatelé spojili s žádostí
o osvobození od soudních poplatků a s návrhem na ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
[3] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjadřovala.
[4] Nejvyšší správní soud především dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatele byla
podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Ze spisové dokumentace vyplývá, že stěžovatel
není účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení, ani v něm nevystupuje jako
osoba zúčastněná na řízení. Účastníky řízení jsou toliko stěžovatelka v pozici žalobkyně
a žalovaná. Ve věci stěžovatele, jak zjistil Nejvyšší správní soud z vlastní evidence, je vedeno
obdobné řízení pod sp. zn. 5 As 241/2021.
[5] Dle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
[6] Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal kasační stížnost jakožto osoba k tomu zjevně
neoprávněná, Nejvyšší správní soud ji v souladu s §46 odst. 1 písm. c) ve spojení s §120 s. ř. s.
odmítl (výrok I.). Výrokem II. tohoto rozsudku potom Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti stěžovatele. Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[7] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost stěžovatele musela být z výše uvedených důvodů
odmítnuta, Nejvyšší správní soud se již nezabýval žádostí o osvobození od soudních poplatků ani
návrhem na ustanovení zástupce pro řízení o této kasační stížnosti.
[8] Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval pouze kasační stížností stěžovatelky; posoudil
tedy nejprve její formální náležitosti a shledal, že je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě
dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí krajského soudu (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatelka je účastníkem řízení, z něhož napadené
rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.).
[9] Pokud jde o podmínku zaplacení soudního poplatku za danou kasační stížnost, Nejvyšší
správní soud již v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19,
publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, dospěl k následujícímu závěru: „Stěžovatel má povinnost zaplatit
poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu
o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§1 písm. a),
§2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].“ V této věci
však nebylo napadeným usnesením rozhodováno o návrhu ve věci samé, jelikož se jedná
o procesní rozhodnutí učiněné v řízení o žalobě, jímž se toto řízení nekončí. Žádost stěžovatelky
o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti považuje tedy Nejvyšší správní
soud za bezpředmětnou, jelikož se na podání posuzované kasační stížnosti poplatková povinnost
nevztahuje.
[10] Pokud jde o podmínku spočívající v obligatorním zastoupení stěžovatelky v řízení
o kasační stížnosti, závěry učiněné v citovaném rozhodnutí ve vztahu k soudnímu poplatku dále
promítl rozšířený senát i do následující úvahy: „Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského
soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení
učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto
řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Z citovaného usnesení rozšířeného
senátu tedy plyne, že ani povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání
advokátem není vyžadováno v těch případech, kdy kasační stížnost směřuje, tak jako v nyní
posuzované věci, proti procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení o žalobě nekončí.
[11] Nejvyšší správní soud přesto posoudil návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce
pro řízení o dané kasační stížnosti, neboť byť není zastoupení stěžovatele advokátem v tomto
řízení obligatorní, je jistě možné. I kdyby ovšem stěžovatelka splňovala podmínky
pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., Nejvyšší správní soud shledal,
že v žádném případě není splněna další nezbytná podmínka pro ustanovení zástupce dle §35
odst. 10 s. ř. s., neboť zastoupení stěžovatelky není v tomto případě nezbytně třeba pro ochranu
jejích práv v řízení o předmětné kasační stížnosti. Posuzovaná otázka týkající se postoupení věci
místně příslušnému soudu je totiž jednoduché povahy, kasační stížnost je sice stručná,
ale projednatelná a Nejvyšší správní soud o ní může bez dalšího, na základě podkladů obsažených
ve spise, rozhodnout. Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů návrh stěžovatelky
na ustanovení zástupce zamítl (výrok III.).
[12] Nejvyšší správní soud následně přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v mezích
rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[13] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
[14] Podle §7 odst. 6 s. ř. s. n ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně
příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[15] Z napadeného usnesení plyne, že stěžovatelka podala ke krajskému soudu žalobu proti
rozhodnutí žalované, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti na určení advokáta k bezplatné
právní službě. Krajský soud v souladu s §7 odst. 2 s. ř. s. - vzhledem ke skutečnosti, že sídlo
žalované je na adrese Národní 118/16, Praha 1, postoupil věc jako soudu místně příslušnému
podle §7 odst. 6 s. ř. s. Městskému soudu v Praze, který v obvodu hlavního města Prahy
vykonává působnost krajského soudu.
[16] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, podle něhož byly
v posuzovaném případě naplněny zákonné podmínky pro postoupení věci místně příslušnému
soudu, kterým je městský soud, v jehož obvodu se nachází sídlo žalované. Krajský soud tedy
nemohl rozhodnout jinak. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal kasační
stížnost stěžovatelky důvodnou, a proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl (výrok IV.).
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti stěžovatelky (výrok V.) bylo rozhodnuto
v souladu s §60 odst. 1 větu první ve spojení s §120 s. ř. s. Účastník, který měl ve věci plný
úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, od účastníka,
který ve věci úspěch neměl. Úspěšné žalované ovšem žádné náklady v tomto řízení nevznikly,
proto jí Nejvyšší správní soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 8. října 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu