ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.291.2018:17
sp. zn. 5 As 291/2018 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. K., zast. Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2018, č. j. MSK 98677/2017, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2018, č. j. 19 A 10/2018 -
49,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2018, č. j. 19 A 10/2018 – 49,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým bylo
výrokem I. podle §78 odst. 1 ve spojení s §76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno rozhodnutí
stěžovatele a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím došlo ke změně výroku
rozhodnutí o správním deliktu vydaném Magistrátem města Ostravy (dále jen „prvostupňový
orgán“) ze dne 22. 6. 2017, č. j. SMO/238862/17/DSČ/Pro (dále jen „prvostupňové
rozhodnutí“) tak „že dne 27. 3. 2016 v době nejméně od 9.00 do 9.10 hodin porušil blíže
neustanovený řidič motorovým vozidlem tovární značky Škoda, RZ X, pravidla provozu na
pozemních komunikacích a dopustil se tak jednání majícího znaky přestupku podle §125c
odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že stál v Ostravě-Porubě na ulici Matěje
Kopeckého na úrovni domu č. 2 v prostoru křižovatky s dvorní částí ulice Porubská, čímž
neustanovený řidič porušil §27 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu.“; ve zbytku bylo
prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
[2] Rozhodnutím prvostupňového orgánu byl žalobce uznán vinným za spáchání
správního deliktu dle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném
pro projednávanou věc, (dále jen „zákon o silničním provozu“), a byla mu uložena pokuta
ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Uvedeného správního
deliktu se měl žalobce dopustit tím, že jako provozovatel vozidla tovární značky Škoda, RZ X
v souladu s §10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití tohoto vozidla
na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních
komunikacích stanovená zákonem, neboť hlídkou Městské policie Ostrava bylo zjištěno, že
dne 27. 3. 2016 v době nejméně od 9.00 do 9.10 hod porušil blíže neustanovený řidič výše
specifikovaného motorového vozidla pravidla provozu na pozemních komunikacích tím, že
stál v Ostravě-Porubě na ulici Matěje Kopeckého na úrovni domu č. 2, v prostoru křižovatky
s dvorní částí ulice Porubská.
[3] Krajský soud zrušil napadené rozhodnutí pro vadu řízení, neboť skutkový stav,
který vzal stěžovatel za základ napadeného rozhodnutí, neměl oporu ve spisu.
[4] Zjištění prvostupňového orgánu, že F. S. byl zmocněncem společnosti ODVOZ
VOZU s.r.o. označen jako řidič vozidla již v několika jiných přestupkových spisech vedených
u daného orgánu u odlišných provozovatelů a vozidel, není podepřeno žádným podkladem,
který by byl obsažen ve správním spisu. Nadto v prvostupňovém rozhodnutí nejsou označeny
ani spisové značky příslušných správních řízení. Žádným podkladem není podepřeno ani
zjištění stěžovatele, že společnost ODVOZ VOZU s.r.o. uvádí danou osobu ve více správních
řízení, přičemž stěžovatel pouze označil spisové značky řízení u něj vedených. Z judikatury
NSS plyne, že je nezbytné, aby veškeré podklady, o něž správní orgán opírá své rozhodnutí,
byly trvalou a nezměnitelnou součástí správního spisu, což se týká i relevantních informací,
které správní orgán zjistil z úřední činnosti. Soud zastává názor, že s těmito podklady měl
žalobce právo se seznámit a vyjádřit se k nim v souladu s §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“).
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž uplatňuje kasační
důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[6] Dokazováním se krajský soud neměl vůbec zabývat. Nebylo předmětem žaloby, nejde
o otázku, kterou by měl zkoumat z úřední povinnosti, čímž překročil meze přezkumu
ve správním soudnictví.
[7] Požadavek krajského soudu, aby byly součástí správního spisu veškeré listiny související
se skutečnostmi známými z úřední činnosti, považuje za nesprávný. V takovém případě by se
totiž nejednalo o skutečnosti známé z úřední činnosti, ale o listinné důkazy. Zákon však dané
kategorie rozlišuje. Odkazuje na rozsudky NSS ze dne 25. 7. 2018, č. j. 9 As 200/2018 - 19
a ze dne 9. 8. 2018, č. j. 9 As 175/2018 - 17.
[8] V nyní projednávané věci se správní orgány nedovolávaly skutečností obecně známých,
nýbrž skutečností známých z vlastní úřední činnosti. Prvostupňový správní orgán tyto
skutečnosti konstatoval bez uvedení konkrétních řízení, z nichž se o jejich existenci dozvěděl,
nicméně stěžovatel toto pochybení napravil. V souladu s judikaturou NSS (rozsudek ze dne
12. 4. 2011, č. j. 1 As 33/2011 - 58) označil zdroj, z něhož informaci čerpal (uvedl spisovou
značku) a současně vysvětlil, jaká konkrétní fakta v těchto spisech obsažená jsou pro něj
relevantní.
[9] Zdůrazňuje, že prvostupňový orgán v souladu se zákonem učinil všechny nezbytné
kroky spočívající v zaslání výzvy k podání vysvětlení řidiči, a to na obě adresy, jak požaduje
judikatura NSS. Napadené rozhodnutí proto obstojí, i kdyby soud zcela odhlédl od skutečností
zjištěných z úřední činnosti, neboť i tak by byl správný a dostatečně podložený závěr
správního orgánu. Okolnosti týkající se doručování výzvy k podání vysvětlení témuž řidiči
v jiných řízeních lze považovat pouze za uvedené nad rámec rozhodovacích důvodů, i bez nich
napadené rozhodnutí obstojí.
[10] Rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. 8 As 236/2016 - 51, na který odkazuje krajský
soud, na nyní projednávanou věc nedopadá, řešil skutkově odlišnou věc.
[11] Měl-li krajský soud pochybnosti o skutečnostech známých správnímu orgánu z úřední
činnosti, měl sám doplnit dokazování relevantními listinami ze správních spisů, na něž bylo
v rozhodnutí stěžovatele odkazováno.
[12] Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[13] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná, a za stěžovatele jedná pověřená osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním
ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[15] Předmětem sporu je otázka, zda správní orgány dostatečně doložily skutečnost, o níž
tvrdí, že je jim známá z úřední činnosti, tj. že žalobcem označená osoba, jež měla v rozhodnou
dobu řídit jím provozované vozidlo, nepřebírá na uvedené adrese zásilky a tyto se vrací zpět
bez uložení odesílateli, jelikož je adresát na této adrese neznámý.
[16] Správní orgán prvního stupně v rozhodnutí o správním deliktu v této souvislosti uvedl,
že ze své úřední činnosti zjistil, že žalobcem označená osoba řidiče je u správního orgánu
vedena i v dalších spisových materiálech. V těchto správních řízeních je zmocněncem stejná
právnická osoba jako v případě žalobce, která tuto osobu ve všech případech uvedla jako
údajného řidiče. V nyní projednávané věci zaslal řidiči výzvu k podání vysvětlení adresovanou
na obě uvedené adresy, obě zásilky byly vráceny jako nedoručené s tím, že adresát je na obou
adresách neznámý. Nadto prvostupňový orgán konstatoval, že v několika případech byl
uvedený řidič u odlišných provozovatelů a vždy u zmocněnce ODVOZ VOZU s.r.o. označen
jako řidič při spáchaných přestupcích, resp. správních deliktech. Usoudil z toho, že se jedná
o osobu smyšlenou, která se na uvedených adresách nezdržuje. Správní orgán se rovněž
domnívá, že označení řidiče vozidla je čistě účelové tvrzení, kterým se právnická osoba
ODVOZ VOZU s.r.o. snaží dosáhnout toho, aby jejich klient nebyl postižen za protiprávní
jednání.
[17] Druhostupňový orgán ve shodě s prvostupňovým označil jednání zmocněnce žalobce,
ve kterém opakovaně označil při sdělování osoby, která měla údajně řídit vozidlo v době
spáchání přestupku, osobu nekontaktní, za obstrukční jednání. Po rekapitulaci nezbytných
kroků provedených ve správním řízení uvedl konkrétní spisové značky čtyř správních řízení,
ve kterých byla uvedena shodná (nekontaktní) osoba řidiče.
[18] Podle §50 správního řádu mohou být podkladem pro vydání rozhodnutí zejména návrhy
účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních
orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé (podtržení doplněno soudem).
Jak v případě tzv. notoriet, tak skutečností známých z úřední činnosti se má za to, že se jedná
o objektivizované, do jisté míry nesporné skutečnosti. Účastníci řízení nicméně mohou svými
tvrzeními popírat obsah notoriet a skutečností známých správnímu orgánu z úřední činnosti,
mohou navrhovat provedení důkazů za účelem prokázání svých odlišných tvrzení.
[19] Rozsudek NSS č. j. 1 As 33/2011-58, na nějž krajský soud i stěžovatel poukazují, uvedl,
že „aplikuje-li soud skutečnosti známé z úřední činnosti, musí náležitě vyložit v odůvodnění rozhodnutí,
ze které své konkrétní úřední činnosti či postupu zná takové skutečnosti, resp. odkud se o nich dozvěděl. (…)
Všechny právě uvedené závěry lze jistě přiměřeně vztáhnout též na aplikaci práva orgány veřejné správy.
Správní orgán tedy nemusí uvádět zdroj, z něhož se dozvěděl o existenci obecně známé skutečnosti. To by bylo
z povahy věci nadbytečné. Naproti tomu musí uvést, ze které jeho konkrétní úřední činnosti či postupu jsou mu
známé tzv. úřední skutečnosti.“ Ve stejném duchu se vyjádřil i navazující rozsudek NSS ze dne
22. 2. 2017, č. j. 9 As 244/2016 - 22, ve vztahu k tvrzení správních orgánů o účelovém postupu
a ztěžování doručování: „Ač je stěžovateli dle jeho tvrzení tato obstrukční procesní taktika obecného
zmocněnce žalobce z úřední činnosti známa, v kasační stížnosti bez dalšího pouze konstatuje, že považuje
zvolenou adresu za účelovou a že je mu to známo i z jiných obdobných řízení. (…) Ani vyjádření stěžovatele
k žalobě ani správní spis však neobsahují žádné důkazy či výčet jiných obdobných řízení, na základě kterých
by bylo možné tvrzení správního orgánu ověřit.“ (podtržení doplněno soudem).
[20] Z výše uvedeného vyplývá, že správní orgán nemusí uvádět zdroj, z něhož se dozvěděl
o existenci obecně známé skutečnosti. Naproti tomu musí uvést, ze které jeho konkrétní úřední
činnosti či postupu jsou mu známé tzv. úřední skutečnosti. Pokud správní orgán čerpá určitá
fakta ze správních rozhodnutí nebo správních spisů, může jít dle jejich povahy o skutečnosti
úředně známé. V takovém případě musí označit správní rozhodnutí či správní spis,
ze kterého jsou tato fakta čerpána. Účastníku správního řízení musí být totiž umožněno seznat
nejen to, že správní orgán v jeho věci použil určité poznatky získané z úřední činnosti,
ale i odkud přesně se o těchto poznatcích dozvěděl. I poznatek správního orgánu o tzv. úředně
známé skutečnosti totiž nemusí být správný. Tím, že správní orgán účastníka řízení s těmito
poznatky a jejich pramenem seznámí, umožní mu, aby se k nim vyjádřil či případně předložil
důkaz je vyvracející. Z hlediska možnosti kvalifikované obrany účastníka řízení proti těmto
poznatkům nicméně postačuje, aby správní orgán dostatečně identifikoval správní řízení,
z něhož (z nichž) informace relevantní pro projednávanou věc získal.
[21] Této povinnosti správní orgány ve věci žalobce dostály, přičemž je nutné poukázat
na to, že správní řízení obou stupňů tvoří jeden celek. Svou znalost nedostupnosti řidiče totiž
stěžovatel v rozhodnutí doložil výčtem spisových značek správních řízení, ve kterých
vystupoval stejný obecný zmocněnec jako ve věci žalobce a ve kterých se nepodařilo doručit
zásilky stejné osobě, kterou tento zmocněnec označil jako řidiče ve věci žalobce. Žalobce měl
dostatečný prostor pro to, aby označené skutečnosti známé z úřední činnosti zpochybnil,
avšak v průběhu správního ani soudního řízení tyto poznatky nijak nerozporoval.
[22] Z hlediska následného soudního přezkumu by bylo bezesporu vhodnější, aby správní
orgán do projednávaného správního spisu založil i kopie příslušných zásilek, z nichž dovodil
nedostupnosti řidiče. Avšak za situace, kdy správní orgán řádně označil dotčená správní řízení,
v nichž navíc vystupovala jako obecný zmocněnec stejná právnická osoba jako v případě
žalobce, nemůže absence příslušných listin ve správním spisu s ohledem na výše uvedené
judikaturní závěry způsobit vadu řízení ve smyslu §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[23] NSS se ztotožňuje s názorem stěžovatele, že rozsudek NSS č. j. 8 As 236/2016 - 51,
řešil skutkově odlišnou otázku, konkrétně vedení správního a podnětového spisu odděleně
a s tím spojený odlišný přístup k nahlížení do těchto spisů, proto jeho závěry nelze na daný
případ aplikovat.
[24] Stěžovatel se mýlí, namítá-li, že krajský soud překročil meze přezkumu, pokud hodnotil
i bez námitky to, že skutkový stav, který vzal stěžovatel za podklad pro vydání rozhodnutí,
nemá oporu ve správních spisech. Tato vada je (resp. by byla) natolik závažným pochybením,
že soud je vždy povinen ji zkoumat z úřední povinnosti, a to i bez výslovné námitky (usnesení
rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, č. 2288/2011 Sb. NSS).
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná,
a proto v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2
s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 3 s. ř. s.).
[26] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení
o této kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu