ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.315.2018:53
sp. zn. 5 As 315/2018 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: hlavní město Praha,
se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže, se sídlem třída Kapitána Jaroše 1926/7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného
ze dne 2. 1. 2017, č. j. ÚOHSR0246/ 2016/VZ-50471/2016/323/Lva, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2018, č. j. 62 Af 30/2017 – 357,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozhodnutí krajského soudu
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla podle
§78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho
žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí předsedy žalovaného. Tímto rozhodnutím byl
zamítnut rozklad stěžovatele a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2016,
č. j. ÚOHS-S0476/2016/VZ-37232/2016/511/Svá (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
[2] Tím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání správních deliktů podle §120 odst. 1
písm. a) a písm. f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“) při zadávání
části A „Standardní položky stejnokroje a stejnokrojové doplňky pro výkon práce strážníka
Městské Policie hl. m. Prahy“ veřejné zakázky „Dodávky výstrojního materiálu pro Městskou
policii hl. m. Prahy“. Prve uvedeného správního deliktu se měl stěžovatel dopustit tím,
že při zadávání uvedené veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v §44 odst. 3 písm. h) ZVZ
a zásadu transparentnosti zakotvenou v §6 odst. 1 ZVZ, neboť v zadávací dokumentaci
nevymezil transparentně 1) způsob hodnocení nabídek podle subkritéria 1 „Hmotnost zboží“
v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízeného zboží“ (nestanovil, jak bude
při přidělování bodů v tomto subkritériu zohledňovat velikost odchylky od doporučené gramáže)
a 2) způsob hodnocení nabídek podle subkritéria 5 „Pohodlnost a střih zboží“ (stanovil,
že v rámci uvedeného subkritéria bude hodnotit „střih zboží, a to zejména se zaměřením
na vzhled a funkčnost“, aniž by současně uvedl, jaké konkrétní parametry bude v rámci střihu
hodnotit a jaké řešení střihu co do vzhledu a funkčnosti preferuje a tudíž bude hodnotit lépe
než jiná řešení), přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky,
a na danou část veřejné zakázky uzavřel dne 18. 5. 2016 rámcovou smlouvu s vybraným
uchazečem. Správního deliktu podle §120 odst. 1 písm. f) ZVZ se měl stěžovatel dopustit tím,
že v rámci šetření podnětu k zahájení řízení z moci úřední nezaslal žalovanému úplnou
dokumentaci ve stanovené lhůtě. Za spáchání uvedených deliktů byla stěžovateli uložena pokuta
ve výši 500 000 Kč.
[3] Krajský soud zdůraznil, že zadávací dokumentace musí obsahovat způsob hodnocení
nabídek podle hodnotících kritérií a zadavatel je povinen dodržovat zásady transparentnosti,
rovného zacházení a zákazu diskriminace. Zadávací dokumentace musí být jednoznačná a musí
z ní být jasně patrno, v jakých otázkách a jak konkrétně spolu budou jednotlivé nabídky
„soutěžit“. Jednotlivá kritéria a jejich hodnocení musí být uvedena konkrétně, přesně
a jednoznačně, tedy tak, aby bylo přezkoumatelné, zda zadavatel hodnotil nabídky způsobem
uvedeným v zadávacích podmínkách. Pokud ze zadávací dokumentace není zřejmé, co a jakým
způsobem bude zadavatel hodnotit, ev. existuje více možných výkladů, jde to k tíži zadavatele.
[4] Pokud jde o hodnocení v subkritériu „Hmotnost zboží“, stěžovatel pouze uvedl, jakou
gramáž považuje u jednotlivých výstrojních součástí za ideální. Neuvedl ale, jak bude hodnotící
komise zohledňovat hodnotu gramáže uvedenou jako ideální ve vztahu k nabízeným hodnotám
gramáže jednolitých výstrojních součástí. Tento nedostatek se promítl i v samotném hodnocení
nabídek, kdy hodnotící komise porovnávala doporučenou gramáž s gramáží uvedenou
uchazečem a následně konstatovala, že obě nabídky splňují veškeré požadavky a jsou v tomto
kritériu srovnatelné a oběma připsala plný počet bodů. Úvahu, která z nabídek je v jejich
vzájemném vztahu pro zadavatele výhodnější, neprovedl. Rozdíly v nabídkách se fakticky nijak
nepromítly do výsledku hodnocení, tedy přidělení bodů v rámci tohoto subkritéria. Ačkoliv byla
hodnotící komisí určena stupnice bodování, nebylo ze zadávacích podmínek čitelné, za splnění
jakých podmínek může uchazeč dosáhnout konkrétního bodového ohodnocení. Jediné pravidlo
plynoucí ze zadávací dokumentace, tedy hodnocení subkritéria „Hmotnost zboží“ ve vztahu
k ideální gramáži, se v hodnocení nabídek nijak neprojevilo, ačkoliv nabídky byly rozdílné.
[5] S ohledem na výše uvedené stěžovatel způsob hodnocení nabídek podle subkritéria
„Hmotnost zboží“ nevymezil transparentně. Tím nedodržel postup stanovený v §44 odst. 3
písm. h) ZVZ a porušil zásadu transparentnosti ve smyslu §6 odst. 1 ZVZ.
[6] Ve vztahu k hodnocení subkritéria „Pohodlnost a střih zboží“ stěžovatel neuvedl žádné
konkrétní parametry, podle kterých měl nabídky hodnotit. Tento nedostatek se promítl
v samotném hodnocení nabídek, přičemž absence pravidla, jaké parametry u vzhledu a funkčnosti
budou hodnoceny, vedla k tomu, že hodnotící komise vytýkala jednotlivým vzorkům různé
vlastnosti, aniž by byla tato hlediska hodnocena ve vztahu k oběma nabídkám. Zároveň uchazeči
nevěděli, že právě tyto parametry budou v rámci hodnocení zkoumány.
[7] U obou subkritérií tak pravidla pro hodnocení nabídek neposkytovala hodnotící komisi
jasný návod k zhodnocení nabídek a tudíž ani neumožnila následnou kontrolu hodnocení.
[8] Vágní popis hodnocení u uvedených subkritérií limitoval uchazeče v úvahách o vhodném
přizpůsobení nabídek preferencím zadavatele a současně stěžovateli umožnil libovolné
hodnocení. Obsah správního spisu potvrzuje úvahu žalovaného, že výsledek hodnocení kritéria
„Kvalita nabízeného zboží“ s vahou 40% měl vliv na pořadí uchazečů.
[9] Úvahy žalovaného ve vztahu k deliktu podle §120 odst. 1 písm. a) ZVZ odpovídají
skutkovým zjištěním i tomu, že jde o delikt ohrožovací; otázka potenciality vlivu jednání na výběr
nejvhodnější nabídky je spíše věcí odborné úvahy žalovaného, než otázkou dokazování. Zadávací
dokumentace neposkytovala oporu pro korektní hodnocení nabídek a tedy ani pro transparentní
postup v zadávacím řízení.
[10] Důvodnou neshledal krajský soud ani žalobu ve vztahu k druhému ze správních deliktů.
Odpovědnost za spáchání deliktu podle §120 odst. 1 písm. f) ZVZ je objektivní a pro posouzení
věci je podstatné, že stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaslal veškeré požadované materiály. Velmi
nízká společenská škodlivost byla zohledněna při stanovení výše pokuty.
[11] Stěžovatel spáchal dva správní delikty, pokuta ve výši 500 000 Kč byla uložena na spodní
hranici možného rozmezí, současně sankce za primární delikt [§120 odst. 1 písm. a)] nemohla
být uložena v nižší výši. Výši pokuty nepovažuje krajský soud za likvidační, a to ani pro relativně
samostatně hospodařící složku, jakou je Městská policie hl. m. Prahy.
[12] K námitce, že žalovaný měl již v minulosti k dispozici veškeré zadávací podmínky
a přesto nepostupoval v souladu s §113 ZVZ a nezahájil řízení z moci úřední, krajský soud uvedl,
že podle ustálené judikatury správních soudů nelze žalovanému vytýkat, že při zastavování řízení
podle §117a písm. c) ZVZ materiálně neposuzoval postup zadavatele. Nelze ani dovozovat,
že by zastavení řízení na návrh mělo být pokládáno za nepřímou intimaci souladu postupu
zadavatele s ZVZ. Nezabýval-li se žalovaný v řízení ve věci sp. zn. ÚOHS-S0255/2016/VZ
hodnocením nabídek věcně, nemuselo mu ani vzniknout důvodné podezření na porušení ZVZ.
Dřívější nezahájení řízení z moci úřední tak nelze pokládat za odsouhlasení postupu stěžovatele,
ani za podíl na dokonání správního deliktu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[13] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[14] Namítá, že je sankcionován za to, že se pokoušel maximálně naplnit cíle ZVZ. Vzhledem
k tomu, že zakázka se týká výstroje strážníků městské policie, považuje za zásadní, aby se právě
poznatky strážníků týkající se použitelnosti výstroje při výkonu služby mohly promítnout
do hodnocení jednotlivých nabídek. V případě, že by stěžovatel při hodnocení nabídek
postupoval v souladu s názorem krajského soudu a žalovaného, bylo by již ze zadávací
dokumentace zřejmé, kolik bodů bude přiděleno jakému kritériu bez ohledu na praktické
poznatky strážníků. Tento přístup považuje např. u subkritéria „Pohodlnost a střih“ za minimálně
nevhodný.
[15] Hodnotící komise zohlednila kromě vlastních zjištění i informace sdělené strážníky
po testování jednotlivých vzorků, s cílem vybrat nejvhodnější nabídku dle podmínek stanovených
v zadávací dokumentaci. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že došlo k porušení §44 odst. 3 písm. h)
ZVZ jako podmínky pro spáchání deliktu podle §120 odst. 1 písm. a) ZVZ. Z rozsudku
krajského soudu ani z rozhodnutí žalovaného neplyne, jakým způsobem měl stěžovatel
promítnout zkušenost strážníků tak, aby bylo předvídatelné, jaké bodové ohodnocení komise
výstrojní součástce přidělí. Názory strážníků např. na pohodlnost výstroje nebylo možno
předjímat, tudíž ani nebylo možno předem exaktně stanovit způsob hodnocení jak jednotlivých
součástí, tak ani celku. Krajský soud tyto specifika zakázky opomněl zhodnotit a klade stěžovateli
za vinu, že přesněji nedefinoval požadavky na střih, resp. způsob hodnocení tohoto kritéria.
Vzhledem k tomu, že jde o hodnocení vlastní pohodlnosti výstroje, jejíž vnímání je subjektivně
odlišné, bylo z logiky věci velmi složité, resp. až nemyslitelné přesně definovat jednotlivé
požadavky a na to navazující bodové ohodnocení.
[16] Stěžovatel je přesvědčen, že nedošlo k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, jednotlivé
požadavky byly v zadávací dokumentaci řádně specifikovány, a to včetně způsobu hodnocení
hodnotící komisí. Subjektivní hodnocení některých subkritérií vnáší do hodnocení lidský prvek,
jehož zohlednění je pro hodnocení daného předmětu plnění žádoucí.
[17] Co se týče výtek k hodnocení subkritéria „Hmotnost“, stěžovatel uvedl, že uchazeči
v součtu předložili 39 údajů týkajících se gramáže 23 dodaných vzorků výstroje. Do odchylky
v rámci jednoho bodu se vešlo u obou uchazečů prakticky stejné množství uvedených položek.
Zdůrazňuje, že v rámci hodnocení není možné stanovit přesný postup při odchylce jednoho
z 39 či více údajů, navíc za situace, kdy odchylky v gramáži mají vliv na další hodnotící kritéria,
jako je voděodolnost, prodyšnost atd. Proto stěžovatel považoval za vhodné hodnotit nabídky
jako celek. Je zjevné, že hodnotící komise nemohla přidělit jiný počet bodů, než který přidělila,
a tedy ani nemohlo dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.
[18] Zásadní skutečností pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle §120 odst. 1
písm. a) ZVZ je uzavření smlouvy k veřejné zakázce. Stěžovatel tuto smlouvu uzavřel až poté,
kdy uplynula blokační lhůta podle §111 odst. 5 ZVZ. Ta nebyla žádným úkonem žalovaného
prodloužena, ačkoliv měl k dispozici veškeré zadávací podmínky již v souvislosti s podaným
návrhem na přezkoumání úkonů zadavatele. Přestože toto řízení pro neuhrazení kauce zastavil,
měl možnost již v tuto chvíli zahájit řízení podle §113 ZVZ z moci úřední. Stěžovatel je
přesvědčen, že mu nelze klást k tíži uzavření smlouvy za situace, kdy žalovaný měl možnost svým
konáním předejít potenciálnímu spáchání správního deliktu.
[19] Navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[20] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že stěžovateli bylo vytýkáno neurčité
a netransparentní vymezení způsobu hodnocení nabídek, což mohlo potenciálně ovlivnit výběr
nejvhodnější nabídky. Stěžovatel nebyl sankcionován za to, že se rozhodl použít subjektivní
hodnotící kriterium, ale za to, že toto kritérium nedefinoval přesně a jednoznačně tak, aby bylo
předem zřejmé, jakým způsobem budou přidělovány body a podle jakých konkrétních parametrů
bude nabídky hodnotit.
[21] Netransparentně nastavený způsob hodnocení nabídek měl potenciál ovlivnit výběr
nejvhodnější zakázky, ostatně z vyjádření neúspěšného uchazeče lze usuzovat, že k ovlivnění
výběru skutečně došlo.
[22] Skutečnost, že řízení bylo z moci úřední zahájeno s určitým časovým odstupem,
nic nemění na tom, že se stěžovatel při zadávání zakázky dopustil porušení ZVZ. Z toho,
že žalovaný nezahájil bezprostředně po obdržení podstatné části dokumentace řízení z moci
úřední, ještě nemohl totiž bez dalšího usuzovat, že jeho postup byl v souladu se zákonem. Je vždy
na posouzení žalovaného, jaký procesní postup zvolí, zákon mu žádnou povinnost zahájit řízení
z úřední povinnosti ihned k okamžiku zastavení návrhového řízení neukládá.
[23] Je přesvědčen, že řízení před správními orgány netrpělo ani jinými vadami, a proto
navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[24] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupen. Přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4
s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[25] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Jeho
námitky lze rozčlenit do dvou okruhů; první z nich se týká otázek naplnění skutkové podstaty
správního deliktu podle §120 odst. 1 písm. a) ZVZ, tj. transparentnosti veřejné zakázky
z pohledu vymezení způsobu hodnocení nabídek a otázky potenciality vytýkaného pochybení
ovlivnit výběr nejvýhodnější nabídky. Druhý z okruhů se pak týká procesního postupu
žalovaného v souvislosti s řízením o přezkoumání úkonů zadavatele podle §113 a. n. ZVZ.
[26] Podle §6 odst. 1 ZVZ je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady
transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.
[27] Podle §44 odst. 3 písm. h) ZVZ zadavatel stanoví v zadávací dokumentaci způsob hodnocení
nabídek podle hodnotících kritérií.
[28] Podle §120 odst. 1 písm. a) ZVZ se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup
stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr
nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku. O správní delikt se tedy bude jednat pouze
tehdy, pokud zadavatel nedodržel postup stanovený v ZVZ a tím podstatně ovlivnil nebo alespoň
mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a současně uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku.
Tyto tři podmínky je třeba splnit kumulativně.
[29] Krajský soud i žalovaný dospěli k závěru, že všechny tři podmínky stěžovatel naplnil.
Naopak podle stěžovatele nedošlo k naplnění první a druhé z podmínek pro spáchání uvedeného
deliktu.
[30] Úvodem považuje NSS za vhodné zdůraznit, že nepopírá, že u plnění, u nichž vedle
samotné ceny hraje velkou roli i kvalita nabízeného zboží, je užití kvalitativních kritérií namístě.
Zadavatel má v takovém případě možnost promítnout do hodnotících kritérií a způsobu
hodnocení i požadovaná kvalitativní hlediska, nezřídka založená na subjektivním názoru
na předmět či část předmětu zakázky. I subjektivní kritérium se ale musí vázat k objektivním
skutečnostem a zadavatel musí v zadávací dokumentaci jasně a srozumitelně vymezit, jaké plnění
požadovanou úroveň splňuje a to tak, aby jednotlivé nabídky byly vzájemně porovnatelné
a uchazečům o zakázku bylo zřejmé, podle jakých hledisek a jakým způsobem budou jejich
nabídky hodnoceny. Ti je pak na základě těchto informací mohou vhodně přizpůsobit.
[31] Stěžovatel se mylně domnívá, že žalovaný i krajský soud odmítají možnost zohlednit
subjektivní názor strážníků na nabízené plnění. Jak z rozhodnutí žalovaného, tak krajského soudu
je patrné, že stěžovateli není vytýkáno, že vymezil subjektivně hodnocené subkritérium, ale to,
že nepopsal, podle jakého klíče bude probíhat hodnocení nabídek, ani nenastínil konkrétní
parametry, které bude zohledňovat. Právě v této skutečnosti je spatřována netransparentnost
postupu v zadávacím řízení.
[32] Výkladem §6 odst. 1 ZVZ se NSS již dříve opakovaně zabýval. Např. v rozsudku
ze dne 15. 9. 2010, č. j. 1 Afs 45/2010 - 159, č. 218/2011 Sb. NSS, uvedl, že není sporu o tom,
že pojem transparentnost spadá do kategorie tzv. neurčitých právních pojmů. Proto se zjištění,
zda v daném případě byla porušena zásada transparentnosti, musí odvíjet od hodnocení všech
okolností konkrétního případu, z nichž správní orgán učiní závěr, zda je daný pojem naplněn
či nikoli. Zákonodárce užitím neurčitých pojmů dává orgánu aplikujícímu právní předpis prostor,
aby posoudil, zda konkrétní situace patří do rozsahu neurčitého pojmu či nikoli. Podle shora
uvedeného rozsudku prvního senátu je zásada transparentnosti porušena tehdy „pokud jsou
v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře
kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých
kroků zadavatele.“ Odkázat lze rovněž na rozsudek ze dne 14. 7. 2017, č. j. 2 Afs 208/2016 - 52,
podle něhož je zásada transparentnosti hlavním principem ZVZ. Podmínkou dodržení zásady
transparentnosti je tedy vedení zadávacího řízení takovým způsobem, který se navenek jeví jako
férový a řádný (viz rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2012, č. j. 1 Afs 60/2012 - 31). Je-li postup
zadavatele při zadávání veřejné zakázky reálně nekontrolovatelným, jedná se o porušení zásady
transparentnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 11. 2015, č. j. 2 Afs 174/2015 - 45).
[33] Ze zadávací dokumentace musí být jednoznačně patrné, v jakých otázkách
a jak konkrétně spolu budou jednotlivé nabídky soutěžit, aby bylo následně přezkoumatelné,
zda zadavatel hodnotil nabídky tak, jak vymezil v zadávacích podmínkách. Zadávací
dokumentace, v níž nejsou hodnotící kritéria vymezena srozumitelně a jasně nemůže
pro rozpor se zásadou transparentnosti obstát (obdobně srov. rozsudek NSS ze dne 25. 3. 2009,
č. j. 2 Afs 86/2008 – 222).
[34] Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatel v zadávací dokumentaci v části
10 stanovil jako základní hodnotící kriterium ekonomickou výhodnost nabídky s tím, že výši
nabídkové ceny stanovil váhu 60%, kvalitě nabízeného zboží pak 40%. V rámci dílčího kritéria
„Kvalita nabízeného zboží“ vymezil jednotlivá subkritéria, ve vztahu k projednávané věci
se jedná o subkritérium 1. „Hmotnost zboží o váze 10%“ a o subkritérium 5. „Pohodlnost a střih
zboží o váze 25%“. Postup pro hodnocení nabídek určil tak, že „nejvýhodnější nabídce v každém
subkritériu bude v ideálním případě přiděleno každým členem hodnotící komise vždy max. 5 bodů. Ostatním
nabídkám budou v daném subkritériu body přiděleny na základě porovnání s nejvýhodnější nabídkou
a dle následující stupnice: 5 bodů – výborný, 4 body – velmi dobrý, 3 body – dobrý, 2 body – dostatečný, 1 bod –
nedostatečný, 0 bodů – naprosto nevyhovující. V každém subkritériu může účastník obdržet od každého člena
hodnotící komise 0 až 5 bodů. Posléze budou sečteny body přidělené jednotlivými členy hodnotící komise
za konkrétní subkritérium. Tento součet bodů bude u každého subkritéria vynásoben vahou příslušného
subkritéria. Poté budou sečteny body, které vyjdou po vynásobení vahou příslušného subkritéria (tzv. „výsledný
součet“).“
[35] Ve vztahu k subkritéru 1. „Hmotnost zboží“ stěžovatel v zadávací dokumentaci blíže
uvedl, že za ideální považuje doporučenou gramáž uvedenou u jednotlivých výstrojních součástí
uvedenou v příloze +-5%. Bližší vymezení toho, jak bude hodnotit dodržení hodnoty ideální
gramáže, či naopak její překročení či nedosažení, zadávací dokumentace neobsahuje.
[36] Podle Zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 22. 1. 2016, založené na č. l. 10
správního spisu, komise porovnala doporučenou gramáž u jednotlivých výstrojních součástí
s gramáží uvedenou uchazeči, vzorky zvážila a konstatovala, že obě nabídky splňují veškeré
požadavky zadavatele a jsou srovnatelné. Oběma nabídkám byl udělen plný počet bodů.
[37] Nejvyšší správní soud se shoduje s krajským soudem i žalovaným, že způsob, kterým
stěžovatel vymezil hodnocení uvedeného subkritéria v zadávací dokumentaci, následně
promítnutý i do vlastního hodnocení nabídek, nebyl v souladu s požadavky ZVZ a odporuje
zásadě transparentnosti. Stěžovatel v zadávací dokumentaci sice uvedl, jakou gramáž považuje
za ideální, ale nestanovil žádné pravidlo pro situace, kdy se gramáž nabízené výstroje bude
od ideální lišit více, než o tolerovanou odchylku. Bez jakýchkoliv dalších argumentů pak nabídky
zhodnotil jako srovnatelné a oběma udělil za toto subkritérium plný počet bodů i přesto,
že se hodnoty gramáže u jednotlivých součástí mezi nabídkami podstatně lišily a v některých
případech nesplňovaly povolenou odchylku.
[38] Ostatně jak sám stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, odchylky v gramáži se mohly
zprostředkovaně promítnout i do hodnocení dalších kritérií či subkritérií. Skutečnost, že uchazeči
o zakázku nemohli pro netransparentní vymezení některých hodnotících kritérií a způsobu jejich
hodnocení svoji nabídku optimalizovat, mohla ovlivnit výběr nejvýhodnější nabídky.
Zjednodušeně řečeno, kdyby uchazeči věděli, jak bude stěžovatel hodnotit sporná subkritéria,
mohli nabídnout výstrojní součásti jiných parametrů i ceny, a tedy i za nejvýhodnější nabídku
mohla být vybrána nabídka jiná.
[39] Toto netransparentní vymezení způsobu hodnocení nabídek mohlo v důsledku vést
nejen k tomu, že rozdílné nabídky získaly v subkritériu 1. Hmotnost totožný počet bodů,
ale i k ovlivnění bodového zisku u dalších subkritériích či k ovlivnění nabídkové ceny zakázky.
[40] Stejně netransparentně stěžovatel definoval požadavky v subkritériu 5. Pohodlnost a střih.
Stroze uvedl, že „preferuje vyšší pohodlnost výstrojních součástí, a to zejména při běžném užívání strážníky
Městské policie Hlavního města Prahy. Dále bude v rámci tohoto kritéria hodnocen střih zboží, a to zejména
se zaměřením na vzhled a funkčnost.“ Jak správně uvedl krajský soud, stěžovatel namísto konkrétního
způsobu hodnocení jinými slovy opsal název subkritéria, aniž by uvedl konkrétní parametry,
které bude hodnotit. NSS nepopírá, že stanovit pravidla pro hodnocení kvalitativního kritéria
klade na zadavatele nesporně vyšší nároky, než u kvantitativních kritérií. Nic to ale nemění
na tom, že zvolil-li stěžovatel jako jedno ze subkritérií pohodlnost a střih zboží, s jistě legitimním
požadavkem na to vysoutěžit pro strážníky co nejkvalitnější výstrojové součásti, byl i za takové
situace povinen transparentně stanovit pravidla hodnocení. Sám stěžovatel v průběhu řízení
uváděl, že dodané vzorky byly testovány strážníky při výkonu služby, do zadávací dokumentace
se tento způsob hodnocení nepromítl ani obecně, ani tak, že by stěžovatel např. popsal,
na jaké parametry výstroje budou strážníci dotazováni a jak se získané informace následně
promítnou do samotného hodnocení nabídek.
[41] Vágní popis hodnocení tohoto subkritéria nedával uchazečům o zakázku žádné vodítko
jaké parametry střihu a kvality výstroje budou hodnoceny a jakým způsobem. Uchazeči tudíž
neměli stejně jako v případě subkritéria 1. „Hmotnost“ možnost své nabídky přizpůsobit.
Ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek (str. 6) lze zjistit, že dodaným vzorkům byly
vytknuty nejrůznější vlastnosti a parametry, avšak aniž by tato hlediska byla dopředu známa
a aniž by byla hodnocena u obou nabídek.
[42] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal první okruh námitek stěžovatele
nedůvodným. Jmenovaná subkritéria byla v zadávacích podmínkách vymezena nedostatečně,
neboť z nich nebylo seznatelné, jakým způsobem budou zadavatelem hodnoceny. Tím stěžovatel
porušil jak §44 odst. 3 písm. h) ZVZ, tak zásadu transparentnosti zakotvenou v §6 odst. 1 ZVZ.
Tato skutečnost současně byla alespoň potenciálně schopna ovlivnit výsledek řízení a výběr
nejvýhodnější zakázky, když uchazeči neměli možnost přizpůsobit své nabídky preferencím
zadavatele a tím ovlivnit výběr nejvýhodnější nabídky.
[43] Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítá, že žalovaný svým postupem umožnil naplnění
třetího ze znaků skutkové podstaty správního deliktu podle §120 odst. 1 písm. a) ZVZ,
když před uzavřením smlouvy nezahájil řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z úřední
povinnosti, ačkoliv měl k dispozici příslušnou dokumentaci. Stěžovatel má za to, že žalovaný
v mezidobí změnil náhled na projednávanou věc.
[44] Nejvyšší správní soud z rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2016, č. j. ÚOHS-
S0255/2016/VZ-18656/2016/553/Kli, založeného na č. l. 134 spisu krajského soudu, zjistil,
že žalovaný se v rámci řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle §113 s. n. ZVZ věcným
posouzením postupu zadavatele nezabýval. Uvedené řízení, zahájené na návrh neúspěšného
uchazeče o veřejnou zakázku, bylo pro neuhrazení zákonem požadované kauce ve smyslu §115
ZVZ zastaveno a z jeho odůvodnění nelze nijak dovodit, že by žalovaný měl v okamžiku
rozhodování v tomto řízení za to, že stěžovatel jednal či nejednal v souladu s příslušnými
ustanoveními ZVZ.
[45] Ze skutečnosti, že žalovaný provedl v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele procesní
úkon spočívající ve vyžádání si příslušné dokumentace od stěžovatele, nelze dovozovat, že shledal
jeho postup souladný se zákonem. Naopak z odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí
jednoznačně plyne, že žalovaný postup stěžovatele neprověřoval a tedy ani nemohl zaujmout
stanovisko k jeho správnosti. Jak zcela správně uvedl krajský soud, nezahájení řízení z moci
úřední nelze v mantinelech projednávané věci považovat za odsouhlasení postupu žalovaného,
postavené na roveň věcnému přezkumu. I tato námitka je proto nedůvodná.
[46] NSS neshledal ani jiná procesní pochybení v postupu žalovaného. Zastavení řízení
o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele není na překážku zahájení řízení o spáchání
správního deliktu podle §120 odst. 1 písm. a) ZVZ (blíže např. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2015,
č. j. 4 As 249/2014 – 43). Žalovaný měl k dispozici dostatek relevantních podkladů
pro rozhodnutí a ani vyjádření stěžovatele by nic nezměnilo na závěru, že zadávací podmínky tak,
jak je stěžovatel koncipoval, neobsahovaly transparentní vymezení pravidel pro hodnocení
nabídek.
IV. Závěr a náklady řízení
[47] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[48] Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému, byť měl ve věci
plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu je
soud nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu