ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.349.2021:19
sp. zn. 5 As 349/2021 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: CZ IZOLACE s.r.o.,
se sídlem Blanická 834/140, Ostrava, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem
Národní 118/16, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 13. 10. 2021, č. j. 18 A 79/2021 - 51, a o návrhu žalobkyně na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á .
II. Kasační stížnost se z amí t á .
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhala zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud
nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudního poplatku a současně ji vyzval k jeho zaplacení.
Žalobou podanou u městského soudu se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí žalované
ze dne 8. 7. 2021, č. j. 10.01-000331/21-002, kterým žalovaná nevyhověla žádosti stěžovatelky
o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby.
[2] Společně s podáním kasační stížnosti požádala stěžovatelka o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce pro toto řízení.
II. Rozhodnutí městského soudu
[3] Městský soud v napadeném usnesení zdůraznil, že smyslem a účelem individuálního
osvobození od soudních poplatků je ochrana nemajetného účastníka před odepřením přístupu
k soudu. Žalobu stěžovatelky neshledal zjevně neúspěšným návrhem ve smyslu §36 odst. 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
proto se žádostí o osvobození od soudních poplatků věcně zabýval.
[4] Vyšel při tom z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2021,
č. j. 10 As 54/2021 - 23, ve kterém se zdejší soud zabýval majetkovými poměry téže stěžovatelky
pro účely osvobození od soudních poplatků a posouzení návrhu na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Městský soud mimo to také zdůraznil, že stěžovatelka je obchodní
korporací založenou za účelem dosažení zisku, přičemž poplatek za podání žaloby ve výši
3000 Kč není natolik zásadní, že by jej stěžovatelka nemohla uhradit. Ostatně, stěžovatelka hradí
své běžné výdaje (náklady na pojištění, provozní výdaje), proto není žádného důvodu k tomu, aby
byla od soudního poplatku osvobozena. A přestože tvrdila, že poslední tři roky hospodařila
se ztrátou, tato okolnost není sama o sobě způsobilá vyústit v závěr o nutnosti osvobození.
Na svých účtech má k dispozici částku přesahující 438 000 Kč, přičemž k dispozici má také řadu
nástrojů, jak si může dočasně opatřit nepatrný peněžní obnos k úhradě soudního poplatku
(např. čerpat kontokorentní úvěr, provozní úvěr či využít jiné finanční produkty, jež jsou
rozšířené, relativně dostupné a běžně sloužící k překlenutí dočasných problémů s financováním
provozu obchodní korporace). Proto městský soud stěžovatelce osvobození od soudního
poplatku nepřiznal.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[5] V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že městský soud nepřihlédl k mimořádným
závazkům stěžovatelky. Stěžovatelka má sice na svém účtu 438 000 Kč, tuto částku však šetří
za účelem plnění povinností podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu
státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Vlastní
nemovitost se zařízením distribuce elektřiny zřizované a provozované ve veřejném zájmu
(trafostanici), nesmí proto dopustit ohrožení života a zdraví osob, majetku nebo zájmu
na ochraně životního prostředí. Soud měl proto zvážit nejen prostředky na bankovním účtu, ale
také charakter závazků stěžovatelky. Dále zdůraznila, že se nenachází ve „standardně fungujícím
stavu“. Svou finanční situaci konzultovala s poradcem, přičemž nemá žádné finanční nástroje, jak
by si mohla dočasně opatřit prostředky k uhrazení soudního poplatku. Ke kasační stížnosti
přiložila usnesení městského soudu jako soudu odvolacího ze dne 18. 10. 2021,
č. j. 29 Co 286/2021 - 49, který jí osvobození od soudních poplatků přiznal; dále pak odkázala
na rozsudek městského soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 22 Co 367/2015 - 103.
[6] V kasační stížnosti stěžovatelka také požadovala, aby ji Nejvyšší správní soud osvobodil
od soudních poplatků a aby jí ustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti, a to ze stejných
důvodů, jaké uváděla v řízení u městského soudu.
[7] Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřila.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné.
[9] Ohledně otázky placení soudního poplatku Nejvyšší správní soud uvádí, že podáním
kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského, resp. městského soudu (s výjimkou
procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková
povinnost; srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS. Napadené usnesení nepochybně právě takovým
procesním rozhodnutím je, zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost tudíž Nejvyšší
správní soud nepožadoval a ze stejných důvodů o podané žádosti o osvobození od soudních
poplatků pro řízení o kasační stížnosti nerozhodoval.
[10] Z citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné zastoupení
stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních
podmínek řízení o kasační stížnosti, §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní v případech, kdy kasační
stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko
k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí je i nyní
napadené usnesení, jak již bylo uvedeno výše. V daném případě tak ani podmínka povinného
zastoupení advokátem splněna být nemusí. To však stěžovatelce nebrání v řízení o kasační
stížnosti požádat o ustanovení zástupce.
[11] Předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti upravuje
§35 odst. 10 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení platí, že „navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu
za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.“ Pro ustanovení zástupce je proto
nezbytné, aby byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a současně
aby potřeba ustanovení zástupce byla nezbytná k ochraně práv stěžovatelky.
[12] Nejvyšší správní soud shledal, že v případě stěžovatelky tato objektivně nezbytná potřeba
dána není. Stěžovatelka podala kasační stížnost vlastním jménem, přičemž v této kasační stížnosti
zcela jasně vysvětlila, proč považuje napadené usnesení městského soudu za nezákonné,
resp. Co všechno měl městský soud při rozhodování o žádosti o osvobození vzít v potaz.
Kasační stížnost je v tomto směru perfektní, obsahuje všechny povinné náležitosti ve smyslu
§106 odst. 1 s. ř. s. a je v tomto směru i logicky strukturovaná. Vyjma samotných důvodů,
ze kterých stěžovatelka usnesení městského soudu napadá, obsahuje také odkazy na relevantní
právní úpravu, což dokazuje stěžovatelčinu orientaci v dané problematice. Jelikož se v řízení proti
nyní napadenému rozhodnutí povinné zastoupení advokátem neuplatní (srov. výše citované
usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu), přičemž objektivně nezbytnou
potřebu k ochraně práv stěžovatelky Nejvyšší správní soud neshledal, zamítl její návrh
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti (výrok I. tohoto rozsudku).
[13] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval věcným posouzením napadeného usnesení
městského soudu. Toto usnesení přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných
důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k následujícímu závěru.
[14] Kasační stížnost není důvodná.
[15] Podstatou kasační stížnosti je posouzení otázky, zda městský soud postupoval správně,
když stěžovatelku v řízení o podané žalobě od soudních poplatků neosvobodil.
[16] Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků upravuje §36 odst. 3 s. ř. s. Podle
první věty tohoto ustanovení účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody.
[17] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že účastník řízení, který chce být z důvodu své
nemajetnosti osvobozen od soudních poplatků, musí nejenom sám aktivně o osvobození
požádat, ale současně jej tíží břemeno tvrzení o nepříznivé majetkové situaci a povinnost toto
tvrzení osvědčit. Aby totiž mohl soud jeho materiální podmínky řádně zhodnotit, musí mu
k tomu účastník poskytnout součinnost v tom smyslu, že soudu hodnověrným a prokazatelným
způsobem své poměry sdělí. Je proto zejména v jeho zájmu, aby soudu dostatečně konkrétně
své osobní a majetkové poměry popsal a současně aby projevil zákonem požadovanou
aktivitu a předložil doklady prokazující jeho nemajetnost. Povinnost nejen tvrdit, ale také
doložit majetkové poměry za účelem posouzení a rozhodnutí o žádosti o osvobození
od soudních poplatků, resp. o návrhu na ustanovení zástupce je tedy na účastníkovi řízení.
Nesplní-li účastník tuto svou povinnost, soud jeho výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední
povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Nevěrohodnost či neúplnost tvrzení ohledně
existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje, aby bylo žádosti
vyhověno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88,
č. 1962/2010 Sb. NSS).
[18] Tyto podmínky jsou přitom stejné, je-li účastníkem, který žádá o osvobození, právnická
osoba. Také ta musí svou nemajetnost, resp. nedostatek finančních prostředků k hrazení zástupce
z vlastních zdrojů prokázat (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008 - 74, č. 2099/2010 Sb. NSS). Uspořádá-li právnická osoba
svoji činnost tak, že dlouhodobě setrvává bez dostatečných finančních prostředků, ačkoli jejich
vynakládání v souvislosti s vykonávanou činností je obvyklé a nezbytné, nelze takovou
právnickou osobu zpravidla osvobodit. A jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne
13. 8. 2012, č. j. 5 As 125/2012 - 35, pro posouzení majetkových poměrů žadatele je třeba
zohlednit nejen výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních prostředků, ale také jeho
možnost opatřit si tyto prostředky. Z této judikatury přitom městský soud při rozhodování
vycházel.
[19] Přestože stěžovatelka v řízení u městského soudu namítala, že poslední tři roky hospodaří
se ztrátou, prostředky, kterými disponuje, jí již nestačí na úhradu nákladů za provoz, přičemž
finanční prostředky na svém účtu (438 000 Kč) musí jako řádný hospodář chránit (tuto částku
údajně šetří na úpravu trafostanice a na plnění povinností vyplývajících z energetického zákona),
tyto skutečnosti osvobození od soudních poplatků neodůvodňují. Skutečnost, že právnická osoba
hospodaří se ztrátou, totiž nevylučuje možnost této právnické osoby soudní poplatek zaplatit.
Dlužno dodat, že poplatek za žalobu proti rozhodnutí ve správním soudnictví činí 3000 Kč, což
je částka, která se v mnohých případech ani nevyrovná vysokým nákladům na provoz právnické
osoby. Důvodem, pro který by měla být právnická osoba ve správním soudnictví osvobozena,
není sama o sobě ani ta skutečnost, že se nachází v insolvenci (k tomu srov. již citované usnesení
č. j. 5 As 125/2012 - 35 a přiměřeně také usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 6. 2019, č. j. 1 Afs 135/2018 - 71, č. 3909/2019 Sb. NSS); ani tato skutečnost
automaticky neznamená nemožnost zaplatit soudní poplatek. Pro neosvobození od soudních
poplatků pak svědčí i to, že stěžovatelka disponuje na svém účtu částkou 438 000 Kč, jak správně
poukázal městský soud. A skutečnost, že tuto částku dle svých tvrzení zamýšlí vynaložit
na opravu trafostanice, k osvobození od soudních poplatků nepostačuje.
[20] Pokud jde o stěžovatelčin odkaz na usnesení městského soudu (jakožto civilního
odvolacího soudu) ze dne 18. 10. 2021, č. j. 29 Co 286/2021 - 49, a rozsudek ze dne 14. 1. 2016,
č. j. 22 Co 367/2015 - 103, Nejvyšší správní soud uvádí, že případné osvobození stěžovatelky
v řízení u civilního soudu není pro rozhodování o žádosti o osvobození ve správním soudnictví
rozhodující. Především je nutné zdůraznit, že výše soudních poplatků ve správním soudnictví
je oproti soudním poplatkům v občanském soudním řízení zpravidla nižší; soudní poplatky
v civilním řízení mohou dosahovat značně vysokých hodnot (srov. položku č. 1, 2 a č. 18, 19
sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů). Výše poplatku je přitom jednou ze základních skutečností, které
soud při rozhodování o tom, zda účastníka řízení osvobodí, či nikoli, zvažuje (srov. již citované
usnesení č. j. 5 As 125/2012 - 35, příp. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2005,
č. j. 2 As 72/2003 - 74, č. 582/2005 Sb. NSS). A osvobození stěžovatelky od soudních poplatků
ze strany civilního soudu není pro soudy ve správním soudnictví závazné ani tehdy, pokud byla
výše poplatku v civilním řízení stejná jako v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
ve smyslu §65 s. ř. s.
[21] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že městský soud postupoval
správně, pokud kasační stížností napadeným usnesením stěžovatelce osvobození od soudních
poplatků nepřiznal.
V. Závěr a náklady řízení
[22] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil, kasační stížnost proto podle
§110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první ve spojení s §120 s. ř. s.; úspěšné žalované žádné náklady nad rámec běžné
administrativní činnosti v tomto řízení nevznikly, proto jí Nejvyšší správní soud, byť by jí právo
na náhradu nákladů řízení svědčilo, náhradu nákladů nepřiznal (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 10. prosince 2021
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu