ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.351.2020:30
sp. zn. 5 As 351/2020 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: T. P., zastoupený
JUDr. Martinem Týle, advokátem se sídlem Škroupova 561, Pardubice, proti žalovanému:
Krajský úřad Pardubického kraje, sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích ze dne 30. 9. 2020, č. j. 61 A 7/2019 – 63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 9. 2019, č. j. 70351/2019/ODSH/8, zamítl odvolání
žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Pardubice (dále jen ,,správní orgán I. stupně‘‘)
ze dne 14. 5. 2019, č. j. OSA/D-1843/18/70, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání
přestupku dle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v relevantním znění (dále jen „zákon
o silničním provozu“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a povinnost náhrady
nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že jako provozovatel vozidla
tov. značky Renault, reg. zn. X v rozporu s §10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby
při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na
pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, když nezjištěný řidič dne 22. 3. 2018 v době
minimálně od 02:05 do 02:10 hodin s výše uvedeným vozidlem v ulici P. V. u č. p. Y v P.
neoprávněně zastavil a stál na vyhrazeném parkovišti (dopravní zn. IP 12 – Vyhrazené
parkoviště) pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově
postiženou.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen ,,krajský soud‘‘), v níž především namítal
nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí; správní orgány se nevypořádaly s námitkou,
že vodorovná dopravní značka V 10f, specifikovaná v příloze č. 8 vyhlášky č. 294/2015 Sb.,
kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích (dále jen ,,vyhláška
č. 294/2015 Sb.‘‘), má být provedena tak, že parkovací místo je vyznačeno bílými čarami
namalovanými na vozovce. Předmětné parkovací místo je však vyznačeno čarami červenými.
Správním orgánům bylo dále vytýkáno, že ani svislé dopravní značení není umístěno v souladu
s §2 odst. 2 a 4 vyhlášky č. 294/2015 Sb., neboť dopravní značka je umístěna na travnaté ploše
za chodníkem oddělujícím travnatou plochu a pozemní komunikaci. Ani s touto námitkou
se přitom žalovaný v napadeném rozhodnutí dle žalobce nevypořádal. Žalobce rovněž namítal,
že před vjezdem do ulice P. V. je umístěna dopravní značka začátek zóny s rezervovaným
parkováním na povolení společnosti U VINICE s.r.o. Žalobce je pro vozidlo reg. zn. X držitelem
tohoto povolení. Z dopravní značky lze dovodit, že pokud se v areálu nachází parkovací místo,
držitel oprávnění je na tomto oprávněn parkovat. Všechna parkovací místa tak byla vyhrazena
pro určité osoby, držitele oprávnění společnosti U VINICE s.r.o., a tato vyhrazená místa není
možné dále „podvyhradit“ pro další osoby se specifickými vlastnostmi, a pokud snad ano, toto
může být učiněno pouze s vědomím vlastníka pozemků. Stanovisko společnosti U VINICE s. r.
o. v řízení vůbec nebylo zjišťováno.
[4] Krajský soud neshledal námitky žalobce důvodné a žalobu zamítl; informativní svislá
dopravní značka IP 12 (Vyhrazené parkoviště), stanovená v příloze č. 5 k vyhlášce
č. 294/2015 Sb., byla dle závěru krajského soudu umístěna v souladu s právními předpisy,
zejména v souladu s §2 této vyhlášky. Na námitku žalobce, že tato dopravní značka se nachází
až za chodníkem, správní orgány řádně a dostatečně reagovaly; daná dopravní značka tak byla
umístěna z důvodu zajištění bezbariérovosti daného místa. K tomu soud doplnil,
že z fotografické dokumentace založené ve správním spise plyne, že dopravní značka je sice
umístěna na travnaté ploše, ale skutečně nedaleko od chodníku sousedícího s daným parkovacím
místem (dle správního spisu se jedná o cca 1,5 m od okraje komunikace), přičemž je velmi dobře
viditelná.
[5] Obdobně se dle názoru krajského soudu žalovaný vypořádal s námitkou týkající
se tvrzené neplatnosti vodorovné dopravní značky V 10f, stanovené v příloze č. 8 k vyhlášce
č. 294/2015 Sb. Soud přisvědčil tomu, že ve vyhlášce je dopravní značka vyobrazena celá v bílé
barvě a dle fotografií založených ve správním spise je piktogram vozíčkáře bílý, čára ohraničující
toto parkovací místo je vyobrazena červeně. Tato skutečnost však nemá vliv na platnost dopravní
značky, jak ostatně plyne z §64 věty druhé před středníkem zákona o silničním provozu,
a naopak červené vyobrazení čáry vymezující plochu dopravní značky vede k její lepší viditelnosti.
V daném případě tak nemohlo být pochyb, o jaké dopravní značky se jedná a k jakému
konkrétnímu místu se vztahují, pročež tím, že tyto dopravní značky nebyly respektovány, byla
naplněna skutková podstata přestupku dle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu.
[6] K námitce žalobce, že v areálu, v němž k přestupku došlo, se nejednalo o pozemní
komunikaci, na niž se vztahují pravidla silničního provozu, krajský soud odkázal na závěry
správních orgánů, podle nichž areál společnosti U VINICE s.r.o. v části u č. p. Y v P. je
kolaudačním rozhodnutím uznán jako pozemní cesta s venkovním parkovištěm určeným na cestě
k pohybu vozidel; jedná se tedy o účelovou komunikaci a platí zde pravidla silničního provozu
včetně dopravního značení zde umístěného. K tomu krajský soud odkázal na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2015, č. j. 6 As 289/2014 - 59, s tím, že stanoví-li
vlastník (provozovatel) účelové komunikace v souladu s §7 odst. 2 zákona o pozemních
komunikacích další (speciální) pravidla využívání uzavřeného prostoru nebo objektu, tato pravidla
nemohou být v rozporu se zákonem o silničním provozu ani s umístěným dopravním značením.
Ani parkovací karta vydaná společností U VINICE s.r.o. proto nemůže zvrátit zákaz vyplývající z
dopravního značení (ze svislé dopravní značky IP 12 a vodorovné dopravní značky V 10f), jež
bylo řádně a v souladu s právními předpisy v daném areálu umístěno.
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Krajskému soudu vytýká nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; a vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo
je s nimi v rozporu [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
[8] Jelikož stěžovatel trvá na svých námitkách dříve uvedených v žalobě, zopakoval je i nyní
v kasační stížnosti. Stěžovatel vytýká krajskému soudu, jakož i žalovanému to, že nesprávně
posoudili otázku platnosti svislého a vodorovného dopravního značení a zda na základě takového
dopravního značení vznikají účastníkovi silničního provozu povinnosti. Stěžovatel je přesvědčen,
že aby dopravní značka IP 12 byla značkou platnou, a vznikla zde zákonná povinnost se jí řídit,
musí být zejména umístěna při okraji vozovky, resp. pozemní komunikace, k níž se vztahuje.
Stěžovatel má za to, že soud zcela pomíjí to, že dopravní značka mohla být umístěna přímo při
levém okraji pozemní komunikace, kde se rovněž nachází travnatá plocha, a rovněž nebylo
zjištěno, jak daleko od parkovacího místa se dopravní značka skutečně nachází.
[9] K otázce vyobrazení vodorovné dopravní značky V 10f červenými čarami stěžovatel
uvedl, že vyhláška č. 294/2015 Sb. v případě barevnosti jednotlivého vodorovného dopravního
značení důsledně rozlišuje, a není tak dle názoru stěžovatele možné, aby dopravní značení bylo
v jiné, než ve vyhlášce uvedené barvě. Pokud dopravní značka není provedena v souladu
s právními předpisy, vzniká zde nejen otázka, zda je platnou dopravní značkou, ale co vůbec
znamená; stěžovatel situaci připodobňuje k vyvedení např. dopravní značky P 6 „Stop“ nikoliv
v osmiúhelníku, ale kulatém tvaru. Stěžovatel má za to, že tato otázka v rozhodovací praxi
Nejvyššího správního soudu dosud nebyla řešena, tj. zda má účastník silničního provozu
povinnost řídit se dopravním značením, které není provedeno v souladu s právními předpisy,
tedy v situaci, kdy si význam dopravního značení v podstatě musí domýšlet.
[10] Stěžovatel dále trvá na tom, že v předcházejících řízeních nebylo zjišťováno, kdo
dopravní značení (svislé i vodorovné) vyhotovil a umístil způsobem, jaký byl zadokumentován;
ve vztahu k platnosti dopravního značení byl neúplně zjištěn skutkový stav věci, skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spise. Stěžovatel
tak má za to, že je nutno doplnit dokazování o výslech Ing. B., referenta odboru dopravy
správního orgánu I. stupně, aby se vyjádřil k platnosti dopravního značení; o provedení důkazu
listinou – technickými podmínkami č. 33, případně č. 133 a ohledání na místě ke zjištění
vzdálenosti dopravní značky od okraje pozemní komunikace.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že setrvává na svém právním názoru
vyjádřeném v napadeném rozhodnutí a plně se ztotožňuje s rozsudkem krajského soudu.
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení.
Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem
dle §105 odst. 2 s. ř. s. a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti dle §106 s. ř. s.
[13] Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4
s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů a dospěl k názoru, že kasační
stížnost není důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud předesílá, že posouzení skutkových otázek je úlohou především
krajského soudu, který primárně je povolán zhodnotit žalované rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci,
včetně otázek skutkových, o nichž si učiní úsudek sám, nezávisle na skutkových závěrech
žalovaného. Intervence ze strany kasačního soudu je v tomto ohledu výjimečná a omezuje se na
závažné vady řízení a dokazování ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) či d) s. ř. s. (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 As 256/2016 – 79).
[15] Krajský soud se podrobně a precizně vypořádal se všemi stěžovatelovými námitkami.
K obsahu kasační stížnosti považuje Nejvyšší správní soud za nutné předně zdůraznit –
a stěžovatel to sám v kasační stížnosti i přiznává - že se z převážné části jedná o pouhé opakování
odvolacích a žalobních námitek, kterými se již podrobně zabývaly žalovaný i krajský soud. Řízení
o kasační stížnosti je přitom ovládáno zásadou dispoziční (viz např. rozsudek ze dne 26. 1. 2015,
č. j. 8 As 109/2014 - 70); obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčuje nejen
rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozsudku soudu. Je proto odpovědností stěžovatele,
aby v kasační stížnosti specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí
krajského soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005,
č. j. 7 Afs 104/2004 – 54, či ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012 – 42). Smyslem soudního
přezkumu není opakovat již jednou vyřčené, proto Nejvyšší správní soud odkazuje především
na odůvodnění napadeného rozsudku, resp. rozhodnutí žalované, v nichž je dostatečně
vysvětleno, proč nejsou námitky stěžovatele důvodné, neboť v zásadě všechny již byly stěžovateli
vysvětleny krajským soudem.
[16] Namítá-li stěžovatel nevypořádání námitky neprovedeného dokazování a s tím související
řádně nezjištěný skutkový stav, pak Nejvyšší správní soud odkazuje na správní spis, v němž mají
skutková zjištění, která se stala podkladem právního posouzení, oporu. Hlídkou Městské policie
Pardubice bylo zjištěno, že dne 22. 3. 2018 v době minimálně od 2:05 do 2:10 hodin nezjištěný
řidič neoprávněně zastavil a stál s vozidlem tov. značky Renault, reg. zn. X, v ulici P. V. u č. p. Y
v P. na vyhrazeném parkovišti, označeném dopravní značkou IP 12 - vyhrazené parkoviště pro
vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově postiženou. Policejní
hlídka na místě pořídila záznam o události a fotodokumentaci, která zachycuje vozidlo stojící
před dopravní značkou IP 12, včetně detailních fotografií registrační značky vozidla a oken
vozidla, bez viditelného parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním postižením. Městská
policie zaslala dne 27. 4. 2018 správnímu orgánu I. stupně oznámení o podezření ze spáchání
přestupku na úseku bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, včetně
fotodokumentace. Z údajů v registru vozidel vyplynulo, že provozovatelem vozidla je stěžovatel.
[17] Podle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím,
že v rozporu s §10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče
a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Podle odst. 3 ,,[k] odpovědnosti
fyzické osoby za přestupek podle odstavce 1 se nevyžaduje zavinění.‘‘ Podle odst. 4 ,,[za] přestupek podle
odstavce 1 lze uložit pokutu. Pro určení výše pokuty se použije rozmezí pokuty pro přestupek, jehož znaky
porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje; pokuta však nepřevýší
10 000 Kč.‘‘
[18] Podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 11. zákona o silničním provozu se fyzická osoba
,,dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla neoprávněně stojí s vozidlem
na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením nebo
v rozporu s §67 odst. 4 neoprávněně použije parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením při stání nebo
při jízdě.‘‘ Za tento přestupek se dle §125c odst. 5 písm. d) téhož zákona uloží pokuta
od 5 000 Kč do 10 000 Kč.
[19] Podle názoru Nejvyššího správního soudu poskytuje správní spis jednoznačnou oporu
pro závěry správních orgánů stran naplnění podmínek pro postih stěžovatele ve smyslu §125c
odst. 1 písm. f) bodu 11 zákona o silničním provozu. Podkladem pro vydání předmětného
rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl výše uvedený záznam o události, výpis z registru
vozidel a fotodokumentace. Z pořízených fotografií je pak zřejmé, že motorové vozidlo
tov. značky Renault, reg. zn. X, stálo v kontrolovaném úseku v ul. P. V. u č. p. Y v P.
na vyhrazeném parkovišti, označeném dopravní značkou IP 12 – vyhrazené parkoviště, pro
vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově postiženou, aniž by ve
vozidle byl viditelně umístěn parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením. Uvedené
důkazy správní orgán I. stupně řádně vyhodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu a uvedl, jaká zjištění
z nich učinil. Konkrétní zjištění pak uvedl jak v odůvodnění příkazu, tak i v odůvodnění
rozhodnutí o přestupku.
[20] V tomto ohledu neobstojí námitky stěžovatele ve vztahu k dopravnímu značení.
Vyhrazené parkoviště pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce
pohybově postiženou musí být vždy vyznačeno vodorovným a svislým dopravním značením.
Uvedené stanoví vyhláška č. 294/2015 Sb., v příloze č. 5 - Informativní značky, která upravuje
provedení svislé dopravní značky IP 12 Vyhrazené parkoviště: ,,Značka, na které je uveden symbol
zařízení nebo prostoru pro osoby na vozíku, je vždy doplněna vodorovnou dopravní značkou ,,Vyhrazené
parkoviště pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově postiženou.‘‘ Obdobně
v příloze č. 8 vyhlášky, upravující provedení vodorovné dopravní značky V 10f Vyhrazené
parkoviště pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově
postiženou: ,,Na ploše vyznačené touto značkou smí zastavit a stát pouze vozidlo označené parkovacím
průkazem označujícím vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou. Značka vždy doplňuje svislou
dopravní značku „Vyhrazené parkoviště“ se symbolem zařízení nebo prostoru pro osoby na vozíku.‘‘
Jak připomněl i krajský soud, podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 294/2015 Sb. se svislé dopravní značky
umísťují tak, aby byly pro účastníky provozu na pozemních komunikacích, pro které jsou určeny,
včas a z dostatečné vzdálenosti viditelné. Podle odst. 2 se svislé dopravní značky umísťují při
pravém okraji pozemní komunikace nebo nad vozovkou; pro zdůraznění jejich významu mohou
být značky nacházející se při pravém okraji pozemní komunikace zopakovány i při levém okraji
pozemní komunikace. Podle odst. 4 se značky upravující zastavení nebo stání umísťují při tom
okraji vozovky nebo pozemní komunikace, k němuž se vztahují.
[21] Z předložených fotografií přitom jasně vyplývá, že dopravní značení na místě spáchaného
přestupku je umístěno tak, aby na specifickou úpravu upozornilo řidiče přijíždějící ze všech stran.
Skutečnost, že stěžovatel parkuje na vyhrazeném parkovišti, tak vyplývala nejen ze svislého, ale
i z vodorovného značení. Argumentace nezjištěným umístěním dopravní značky IP 12 či jiným
barevným provedením vodorovné dopravní značky ze strany stěžovatele coby držitele řidičského
oprávnění tak není případná a Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s hodnocením krajského
soudu, podle něhož správní orgány na námitky stěžovatele řádně a dostatečně reagovaly
a uzavřely, že uvedené dopravní značky splňují podmínky stanovené vyhláškou č. 398/2009 Sb.
Ke snaze stěžovatele vyvinit se ze spáchaného přestupku pak Nejvyšší správní soud dodává,
že ze zákona o silničním provozu nelze dovodit, že by účastník provozu na pozemních
komunikacích sám mohl činit soudy o zákonnosti dopravní značky a na základě svého hodnocení
se rozhodnout, zda se zákazem vyjádřeným danou značkou bude či nebude řídit (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 8 As 68/2009 – 83).
[22] Stěžovatel sice nesouhlasí s názorem žalovaného a krajského soudu ohledně hodnocení
zjištěného skutkového stavu věci, nicméně sám nepředložil žádné relevantní důkazy, které
by mohly dostatečně zpochybnit závěry správních orgánů. Parkovací karta předložená
stěžovatelem naopak podporovala závěry správních orgánů, neboť byla vystavena k parkování
v ulici P. V. u č. p. X, Pardubice, zatímco spáchaný přestupek byl zjištěn u č. p. Y.
[23] Ke zbývajícím kasačním námitkám jako celku Nejvyšší správní soud uvádí, že v zásadě
představují prosté popírání závěrů žalovaného a krajského soudu a nepřinášejí žádnou otázku,
která již nebyla v předchozím řízení přesvědčivě zodpovězena.
[24] Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod, pro který by měl rozsudek krajského soudu
zrušit. Krajský soud se věcí stěžovatele řádně zabýval, přezkoumatelným způsobem se vypořádal
s relevantními žalobními námitkami, přitom nikterak nevybočil ze zákona ani z konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost proto ze shora uvedených důvodů podle
§110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[25] O nákladech řízení kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, právo na náhradu nákladů řízení mu
proto nenáleží. Žalovanému v rámci řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu