ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.392.2020:36
sp. zn. 5 As 392/2020 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: P. P., proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2020, č.
j. 16 A 41/2019 – 188,
takto:
I. Řízení se zast av uj e.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 12. 11. 2020 se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2019, č. j. 809/2019 – 160 – SPR/6; tímto žalovaný potvrdil
rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 25. 3. 2019, č. j. MHMP 544722/2019/PeV, ve věci
spáchání dopravního přestupku.
[2] Stěžovatel v neodůvodněné kasační stížnosti uvedl, že je nemajetný a žádá o určení
advokáta; aby mohl Nejvyšší správní soud žádost stěžovatele posoudit, dne 16. 12. 2020 mu zaslal
k vyplnění formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. První zásilka se soudu
vrátila zpět se sdělením, že nebylo možno zásilku uložit, neboť stěžovatel nemá schránku.
Nejvyšší správní soud učinil další doručovací pokus, tentokráte doručoval do vlastních rukou,
zásilka byla uložena dne 6. 1. 2021 na poště, neboť stěžovatel nebyl zastižen. Po úložní době se
vrátila nedoručená zásilka opět zpět Nejvyššímu správnímu soudu.
[3] Nejvyšší správní soud dne 26. 1. 2021 v souladu s §50 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve spojení s §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
na úřední desce vyvěsil sdělení o doručení písemnosti. Stěžovateli bylo sděleno, že při doručování
písemnosti nebyl zastižen a písemnost byla v souladu s §49 odst. 3 o. s. ř. připravena
k vyzvednutí dne 6. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že si ji nevyzvedl v desetidenní lhůtě, považuje se
písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou. Sdělení bylo vyvěšeno dne 26. 1. 2021 po
dobu, a sňato dne 25. 2. 2021.
[4] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 2. 2021, č. j. 5 As 392/2020 – 18, zamítl
žádost stěžovatele o ustanovení advokáta, neboť nemohl posoudit podmínku sine qua non, a to
osobní a majetkové poměry stěžovatele, neboť stěžovatel tyto nijak neprokázal; současně jej
vyzval ke splnění poplatkové povinnosti a dále k předložení plné moci k zastupování v řízení o
kasační stížnosti. Doručovaná písemnost se dne 17. 2. 2021 soudu opět vrátila zpět s tím, že ji
nebylo možno vhodit do schránky. Dne 24. 2. 2021 byl doručen Nejvyššímu správnímu soudu
přípis stěžovatele, aby bylo opětovně doručeno normální poštou, neboť má odnos, což má soud na
obálku vyznačit; opakovaně žádal o další zaslání dne 5. 3. 2021. Nejvyšší správní soud dne 9. 3.
2021 učinil na úřední desce oznámení o vyvěšení písemnosti dle §50 odst. 2 občanského
soudního řádu; dnem 19. 3. 2021 se považuje písemnost za doručenou. Dne 11. 3. 2021 si
stěžovatel osobně vyzvedl usnesení ze dne 10. 2. 2021, č. j. 5 As 392/2020 – 18.
[5] Dne 17. 3. 2021 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatele, v němž
se ohradil proti usnesení ze dne 10. 2. 2021 „se zřetelem na provedení vědomého a úmyslného extrémně
nespravedlivého tendenčního řízení“, tvrdí, že ze strany soudu nebyl nikdy vyzván k oznámení o
majetkových poměrech, „stačilo se seznámit s obsahem celostátně tajně před občany justicí vedeného
..UTRUM…“, navrhuje zrušení usnesení, vyloučení předsedkyně senátu z dalšího řízení, opět
žádá o osvobození od soudního poplatku, neboť je zcela nemajetný „a daleko chudší jak kostelní
myš.“
[6] Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za
řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů;
výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K
zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení
usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[7] Stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek neuhradil, přičemž z jeho následného
postupu je zjevné, že tak ani nehodlá učinit, resp. nehodlá ani své majetkové poměry prokazovat,
nýbrž si je má soud zjistit. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení podle §47
písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavit. Stěžovatel přitom
nesplnil ani další podmínku řízení, a to povinné zastoupení advokátem, v důsledku čehož by bylo
nutno kasační stížnost odmítnout.
[8] Nejvyšší správní soud považuje za nutné k podáním, která stěžovatel činil, dodat
následující. Z posledního podání lze usuzovat na vznesenou námitku podjatosti vůči předsedkyni
senátu, a to z důvodu dříve vydaného usnesení, jímž nebyl stěžovateli ustanoven zástupce z řad
advokátů a stěžovatel byl vyzván k úhradě soudního poplatku a doložení plné moci
k zastupování.
[9] Dle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode
dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto
jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být
uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením
po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka
nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[10] Nejvyšší správní soud konstatuje, že výše popsaný postup stěžovatele v řízení evidentně
není veden snahou o řádné projednání věci, ale jde toliko o zneužití procesních práv; proto k
námitce podjatosti v této věci nepřihlížel a nepostupoval dle §8 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní
soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2020, č. j. Nad 8/2019 – 65, mimo jiné uvedl:
„Ve vztahu k námitce podjatosti NSS ve své judikatuře připustil aplikaci zneužití práva. Zneužitím práva
nutno v takovémto případě rozumět to, že cílem účastníka není vůbec dosáhnout vyloučení soudce, ale naopak
prodloužit soudní řízení, zvýšit náklady řízení druhé procesní straně atp. Typicky tak tomu bude, pokud týž
účastník nebo stejný zástupce v různých řízeních dávají totožné či obdobné námitky proti soudcům, byť o typově
stejných námitkách již NSS opakovaně rozhodoval. Takováto námitka podjatosti nevyvolá žádné účinky a soud
o ní nemusí samostatně rozhodovat.“ Důvody, proč má v případě stěžovatele Nejvyšší správní soud za
to, že v dané věci jde o zneužití práva uplatnit námitku podjatosti, jsou následující.
[11] Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti znáno, že stěžovatel vede u zdejšího
soudu desítky sporů, přičemž jeho procesní postup je identický; stěžovatel podá zcela
neodůvodněnou kasační stížnost, požádá o osvobození od soudního poplatku a ustanovení
advokáta, přičemž poté mu přes snahu soudu nelze písemnosti doručovat, neboť stěžovatel nemá
zřízenu poštovní schránku (shodně viz též např. usnesení NSS ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 3 As
359/2019, ze dne 22. 6. 2019, sp. zn. 10 As 1/2020, ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 9 As 385/2018).
Postup soudu je poté vždy stejný: protože nebylo možné stěžovateli výzvu k zaplacení soudního
poplatku doručit na adresu uváděnou v soudním spise ani na jeho pobytovou adresu podle
registru obyvatel, přistupuje soud v souladu s §50 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s
§64 s. ř. s., k doručování písemností (zaslání formulářů a výzvy k úhradě soudního poplatku)
prostřednictvím vyvěšení na úřední desce soudu; nezřídka jsou takto doručována i konečná
rozhodnutí, neboť ani tyto písemnosti stěžovatel nepřebírá – viz např. usnesení ze dne 29. 8.
2019, č. j. 4 As 290/2019 – 17.
[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že lze přičítat pouze k tíži stěžovatele důsledky absence
jeho nutné součinnosti. Především stěžovatel, pokud opakovaně žádá o osvobození od soudního
poplatku, zcela jistě je schopen své osobní a majetkové poměry prokázat již současně s podáním
kasační stížnosti (stejně tak žaloby), a to jakoukoli formou – nikoli však pouze svým obecným
tvrzením. Pokud tak neučiní, nic nedoloží a očekává logický postup soudu směřující ke zjišťování
skutečností rozhodných pro posouzení jeho žádosti, je na něm, aby se choval tak, aby o ní mohl
soud rozhodnout. Předpokladem součinnosti se soudem je především schopnost (a ochota)
účastníka řízení přebírat soudní písemnosti; s tím je spojena rovněž povinnost účastníka řízení
mít zřízenu poštovní schránku či zabezpečit možnost doručování písemností v místě bydliště (či
na uvedené doručovací adrese). To stěžovatel evidentně setrvale ignoruje. Zároveň je třeba
zdůraznit, že soudní řád správní, resp. občanský soudní řád, stanoví pro soudy závazný postup
při doručování písemností; nelze proto akceptovat individuální požadavky toho kterého
účastníka, jak mu má být písemnost doručována, případně jaká poznámka má být pro poštu
vyznačena. Soudy jsou povinny zákonem stanovený postup při doručování písemností, jakož i
právní důsledky pro účastníka řízení z toho plynoucí, striktně dodržovat; v opačném případě by
se vystavovaly možnému nebezpečí neúčinného doručení.
[13] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu