ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.404.2020:18
sp. zn. 5 As 404/2020 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: P. Q., zast.
advokátem Mgr. Umarem Switatem, se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2020, č. j. 28 Az 13/2020 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení, kterým Krajský soud v Hradci Králové postoupil její žalobu ve věci mezinárodní
ochrany datovanou dnem 21. 10. 2020 a podanou stěžovatelkou u tohoto soudu dne 23. 10. 2020,
Krajskému soudu v Ostravě.
[2] Krajský soud v Hradci Králové v rámci zkoumání podmínek řízení zjistil, že stěžovatelka
byla ke dni podání žaloby naposledy hlášena na adrese PoS Havířov. Dle §7 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §32 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, dospěl krajský soud k závěru, že místně
příslušným k projednání žaloby je Krajský soud v Ostravě.
[3] V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že s ohledem na to, že je u OAMP registrována
k pobytu na území České republiky v PoS, Rudé armády 100 v Kostelci nad Orlicí, je příslušným
k projednání žaloby Krajský soud v Hradci Králové; doložila rovněž kopii potvrzení o ubytování
datované 10. 12. 2020 na privátu na adrese Školská 353, Častolovice od 10. 12. 2020.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjadřoval.
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu
a z důvodů, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti, neshledal přitom vady, k nimž by byl
povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §32 odst. 3 zákona o azylu, je k řízení o žalobě místně příslušný krajský soud,
v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k
pobytu.
[8] Nejvyšší správní soud z informací založených v soudním spise, konkr. z evidenční karty
žadatele, jakož i ze sdělení Ministerstva vnitra ověřil, že stěžovatelka byla ke dni podání žaloby,
tj. 23. 10. 2020 hlášena k pobytu v PoS Havířov, tedy v obvodu Krajského soud v Ostravě.
[9] Stěžovatelka v žalobě ze dne 21. 10. 2020 uvedla místo pobytu Rudé armády 1000,
Kostelec nad Orlicí, přičemž z evidenční karty žadatele Nejvyšší správní soud ověřil,
že stěžovatelka opustila PoS Havířov až dne 27. 10. 2020, přičemž další pobyt je uveden
na adrese Tyršova 8, Kostelec nad Orlicí, a to do 31. 12. 2020, přičemž již od 16. 12. 2020
je uvedeno místo pobytu v Častolovicích, Školská 353.
[10] K řízení o správní žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci azylu je místně
příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (stěžovatelka) v
den podání žaloby hlášen k pobytu, nikoliv soud, v jehož obvodu se fakticky zdržuje, či soud, v
jehož obvodu uvádí v žalobě místo svého pobytu. Neobstojí tak postoupení věci jinému soudu
opřené jen o údaj uvedený v žalobě či údaje, které stěžovatelka uvádí v kasační stížnosti (viz
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2007, č. j. 2 Azs 15/2007 – 51). Obdobně
Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne dne 15. 10. 2003, čj. Nad 102/2003-29, konstatoval:
„Svévolné opuštění azylového zařízení žadatelem o azyl a z toho vyplývající změna místa jeho pobytu, která nebyla
učiněna v souladu s §77 a násl. zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nemůže mít za následek právní změnu
místa hlášeného pobytu tohoto žadatele, a tím ani založení nové místní příslušnosti soudu.“
[11] Nejvyšší správní soud shledal postup krajského soudu, který napadeným usnesením
postoupil věc Krajskému soudu v Ostravě, v souladu se zákonem. Kasační stížnost proto dle
§110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[11] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.;
žalovanému, kterému by dle pravidla úspěchu náležela náhrada nákladů řízení, žádné náklady
nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu