ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.44.2018:36
sp. zn. 5 As 44/2018 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: MIJAMA s.r.o.,
se sídlem Kladenská 683/72, Buštěhrad, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální
inspektorát v Praze, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8, za účasti: AgroZZN, a.s.,
se sídlem V Lubnici 2333, Rakovník, zast. JUDr. Erikou Neumannovou, advokátkou se sídlem
Marie Cibulkové 356/34, Praha 4, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 29. 1. 2018, č. j. 46 A 123/2015 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Průběh dosavadního řízení
[1] Žalobce dne 30. 12. 2014 požádal o opravu chyby v katastrálním operátu spočívající
v tom, že z parcely č. 1822/7 (dříve č. 1822/1) v k. ú. Buštěhrad (všechny dále zmíněné parcely
se nacházejí v témže katastrálním území), jejímž vlastníkem je žalobce, byla bezdůvodně, bez
vědomí vlastníka a bez územního rozhodnutí, oddělena parcela č. 1822/6. Na oddělené parcele
stojí stavba (trafostanice) o výměře 32 m
2
, výměra oddělené parcely je přitom 70 m
2
. Zmíněná
stavba přitom dosud nebyla zkolaudována a měla by tedy být zapsána jako stavba rozestavěná.
Dne 29. 1. 2015 Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kladno (dále jen
„katastrální úřad“), žalobci oznámil, že požadovanou opravu chyb neprovedl. K zápisu parcely
č. 1822/6 došlo v souvislosti se zápisem stavby trafostanice, jejímž vlastníkem je osoba
zúčastněná na řízení, a to na základě jejího čestného prohlášení sepsaného notářským zápisem
ze dne 25. 8. 1999, NZ 327/99, jehož přílohou byl rovněž geometrický plán č. 628-14/98, kterým
byla uvedená stavba zaměřena na pozemku p. č. 1822/6, který vznikl z pozemku p. č. 1822/1,
přičemž oba uvedené pozemky zůstaly ve vlastnictví žalobce. V případě vzniku nového pozemku
v souvislosti se zápisem stavby do katastru nemovitostí ve formě záznamu se souhlas stavebního
úřadu s geometrickým plánem na zaměření takové stavby nevyžadoval, a to ani podle právní
úpravy účinné v době provedení zápisu, ani v době podání žádosti o opravu chyby. Pokud jde
o kolaudaci předmětné stavby, uvedl katastrální úřad, že přílohou zmiňovaného notářského
zápisu bylo rovněž prohlášení Ministerstva zemědělství ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. 1229/99-3030,
podle něhož je trafostanice součástí areálu posklizňové linky na úpravu obilí Buštěhrad, který byl
zkolaudován rozhodnutím Městského úřadu Kladno ze dne 13. 2. 1992, č. j. Výst. 286/1992/Pe
(dále jen „kolaudační rozhodnutí“).
[2] Dne 7. 2. 2015 podal žalobce další žádost o opravu chyby v katastrálním operátu, kterou
katastrální úřad posoudil jako nesouhlas s neprovedením opravy, a zahájil tedy řízení ve věci
opravy chyby v katastrálním operátu, přičemž jako jeho účastníka obeslal rovněž osobu
zúčastněnou na řízení. Ta do správního spisu založila rozsudek Okresního soudu v Kladně
ze dne 30. 9. 2010, č. j. 19 C 121/2009 – 315, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne
27. 1. 2011, č. j. 28 Co 662/2010 – 386, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2013,
č. j. 22 Cdo 2697/2011 – 436, které týkaly sporu o vlastnictví předmětné trafostanice, respektive
o její odstranění; uvedené soudy v občanském soudním řízení rozhodly, že vlastníkem předmětné
trafostanice je osoba zúčastněná na řízení, nikoliv žalobce, přičemž se nejedná o stavbu
neoprávněnou (v občanskoprávním smyslu). Žalobce namítl nesprávnost uvedeného
geometrického plánu a navrhl vyhotovení nového. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne
15. 4. 2015, č. j. OR–285/2014–203/11, nevyhověl nesouhlasu žalobce, neboť dospěl k závěru,
že se nejedná o chybu v katastrálním operátu ve smyslu §36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru
nemovitostí (katastrální zákon), v relevantním znění (dále jen „katastrální zákon z r. 2013“),
a rozhodl, že geometrické a polohové určení parcely č. 1822/6 v k. ú. Buštěhrad bude nadále
evidováno podle geometrického plánu č. 628-14/98 a předmětná trafostanice bude nadále
evidována jako budova bez čísla popisného a evidenčního se způsobem využití stavba
technického vybavení. Nad rámec závěrů uvedených v oznámení ze dne 29. 1. 2015 katastrální
úřad uvedl, že výměra parcely č. 1822/6, která je dle žalobce nesprávná, neboť přesahuje výměru
trafostanice, je v souladu s §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“).
[3] Proti rozhodnutí katastrálního úřadu brojil žalobce odvoláním, které žalovaný
rozhodnutím ze dne 19. 8. 2015, č. j. ZKI PR-O-60/548/2015-12, zamítl a potvrdil rozhodnutí
katastrálního úřadu. Žalovaný zdůraznil evidenční funkci katastru nemovitostí a uvedl,
že geometrické a polohové určení parcely č. 1822/6 a na něm stojící trafostanice je evidováno
v souladu s geometrickým plánem č. 628-14/98. Výměra uvedeného pozemku vychází z §11
odst. 1 zákona o půdě, na nějž ve svém usnesení odkazuje i Nejvyšší soud. O tom, zda
je pozemek okolo budovy nezbytně nutný k provozu stavby, není katastrální úřad ani žalovaný
oprávněn rozhodovat. K námitkám uplatněným vůči již zmiňovanému prohlášení Ministerstva
zemědělství ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. 1229/99-3030, žalovaný uvedl, že jím nedošlo ke změně
kolaudačního rozhodnutí. Skutečnost, že se v archivu příslušného stavebního úřadu nenachází
žádné kolaudační rozhodnutí, stavební povolení ani územní rozhodnutí týkající se předmětné
trafostanice, není rozhodná, neboť katastrální úřad a žalovaný rozhodují na základě podkladů
založených ve sbírce listin a v dokumentaci katastrálního úřadu. Pokud má žalobce za to,
že nezastavěná část pozemku p. č. 1822/6 měla být evidována jako ostatní plocha, může
se obrátit na příslušné orgány s žádostí o vyhotovení listiny potvrzující skutečný druh pozemku.
Pozemek p. č. 1822/6 byl změněn na zastavěnou plochu a nádvoří, protože stavby se v katastru
nemovitostí evidují právě na tomto druhu pozemků. Žalovaný zopakoval, že geometrický plán
č. 628-14/98 byl vyhotoven v souladu se zákonem, a není proto důvod k jeho opravě. Pokud jde
o rozdílnou výměru předmětné trafostanice a pozemku p. č. 1822/6, uvedl žalovaný, že výměra
se v katastru nemovitostí eviduje toliko u pozemků, nikoliv budov, a zopakoval, že uvedený
pozemek byl do katastru nemovitostí zapsán v souladu se zmiňovaným geometrickým plánem.
Zápis trafostanice do katastru nemovitostí byl proveden v souladu s tehdy účinnou právní
úpravou. Žalovaný s odkazem na již zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2013,
č. j. 22 Cdo 2697/2011 – 436, uvedl, že trafostanice není neoprávněnou stavbou, přičemž byla
zkolaudována.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou krajský soud shora
uvedeným rozsudkem shledal důvodnou, a žalobou napadené rozhodnutí proto zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení. Dle krajského soudu je žalobou napadené rozhodnutí zčásti
nepřezkoumatelné, neboť z něj není jasné, proč má žalovaný za to, že se kolaudační rozhodnutí
ze dne 13. 2. 1992 vztahuje i na předmětnou trafostanici.
[5] Krajský soud dospěl k závěru, že zápis předmětné trafostanice do katastru nemovitostí
a s tím spojené oddělení pozemku p. č. 1822/6 z pozemku p. č. 1822/1 a změnu jeho druhu lze
považovat za chybu v katastrálním operátu ve smyslu §36 katastrálního zákona z roku 2013,
neboť předmětný zápis byl proveden na základě listin, které nebyly dle tehdy účinné právní
úpravy [zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon),
ve znění účinném do 31. 8. 2000 (dále jen „katastrální zákon z r. 1992“), a zákon č. 265/1992 Sb.,
o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění účinném do 31. 12. 2013
(dále jen „zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv“)] způsobilé být podkladem
pro takový postup. Krajský soud vyšel při posouzení uvedené otázky rovněž z Návodu
Českého úřadu zeměměřického a katastrálního pro vedení katastru nemovitostí ze dne 6. 4. 1999,
č. j. ČÚZK 89/1999–23.
[6] Z uvedených předpisů dle krajského soudu vyplývá, že pro zápis v katastru nemovitostí
dosud neevidované budovy byl vlastník povinen předložit geometrický plán, doklad o přidělení
čísla popisného nebo evidenčního (pokud se přidělovalo) a kolaudační rozhodnutí. Osoba
zúčastněná na řízení však předložila toliko geometrický plán č. 628-14/98. Namísto kolaudačního
rozhodnutí byl předložen toliko přípis Ministerstva zemědělství ze dne 4. 8. 1999, sp. zn.
1229/99-3030, podle něhož byla trafostanice zkolaudována rozhodnutím Městského úřadu
Kladno ze dne 13. 2. 1992, č. j. Výst. 286/1992/Pe, jímž bylo povoleno užívání stavby
posklizňové linky umístěné na pozemcích p. č. 237, 238, 242, 243 a 234, jejíž součástí je mj. „TS“
(trafostanice). Pozemek p. č. 1822/1, na němž trafostanice (před vydělením pozemku
p. č. 1822/6) skutečně stála, není v uvedeném výčtu zahrnut, z kolaudačního rozhodnutí tedy
nevyplývá, že by se vztahovalo také na trafostanici na pozemku p. č. 1822/6 (resp. původně na
pozemku p. č. 1822/1). Z kolaudačního rozhodnutí sice lze dovodit, že oproti projektové
dokumentaci ověřené ve stavebním řízení byla postavena nová trafostanice, ovšem neplyne
z toho, že by se nacházela mimo pozemky výslovně uvedené v kolaudačním rozhodnutí. Samo
sdělení Ministerstva zemědělství ze dne 4. 8. 1999 je přitom bez právního významu, neboť
uvedené ministerstvo není oprávněno k poskytování autoritativního výkladu rozhodnutí
stavebních úřadů. Ani notářský zápis ze dne 25. 8. 1999 nemůže doložit splnění podmínek pro
provedení zápisu dané stavby do katastru nemovitostí, neboť není způsobilý podat závaznou
interpretaci výroku kolaudačního rozhodnutí. Jde toliko o jednostranné prohlášení osoby, která
si osobuje vlastnictví k trafostanici. Krajský soud upozornil, že otázka, zda byla trafostanice
zkolaudována, nebyla předmětem občanského soudního řízení vedeného u Okresního soudu
v Kladně pod sp. zn. 19 C 121/2009 ani navazujících soudních řízení, a nejedná se tedy
o rozhodnutí o předběžné otázce ve smyslu §57 odst. 1 správního řádu. Správní orgány proto
nebyly vázány závěry vyřčenými soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení. Pokud
se s uvedenými závěry ztotožnily, měly svůj závěr samy řádně odůvodnit. Vzhledem k tomu,
že tak žalovaný neučinil, shledal krajský soud i v tomto směru žalobou napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelným.
[7] Krajský soud dále dospěl k závěru, že pokud by se předmětné kolaudační rozhodnutí
skutečně vztahovalo k trafostanici na pozemku p. č. 1822/6, opodstatňovaly by předložené listiny
pouze provedení zápisu této budovy do katastru nemovitostí a v důsledku toho vymezení
pozemku pod budovou v souladu s §4 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou
se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,
ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady
č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona
č. 89/1996 Sb. („dále jen katastrální vyhláška“), nikoliv však jiné rozdělení pozemků. Použití
definice pojmu zastavěný pozemek obsažené v §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě shledal
krajský soud nesprávným, neboť uvedené ustanovení nikterak nesouvisí s evidencí pozemků ani
jiných nemovitých věcí v katastru nemovitostí. Dle krajského soudu nelze vyjít ani z bodu 1.13
přílohy ke katastrální vyhlášce, neboť ta pouze charakterizuje pozemek, jemuž lze přiřadit druh
pozemku zastavěná plocha a nádvoří, přičemž z něj nelze dovodit, že by za účelem promítnutí
budovy do katastru nemovitostí bylo třeba pozemek pod ní vymezit tak, aby zahrnoval i dvůr,
vjezd, drobné stavby atd. Souhlas vlastníka pozemku pod zapisovanou budovou a územní
rozhodnutí o dělení pozemku tedy nebylo třeba tehdy, jestliže mělo dojít pouze k zápisu budovy
do katastru nemovitostí. V takovém případě však musela být budova vymezena jako průnik
vnějšího obvodu budovy s terénem, čemuž však předmětný geometrický plán neodpovídá.
K zapsání předmětného geometrického plánu jako celku by bylo třeba doložit kolaudační
rozhodnutí týkající se budovy trafostanice, územní rozhodnutí o dělení pozemku a právní titul
pro zápis změny právních vztahů do katastru nemovitostí, která by vyžadovala dělení pozemku.
Vzhledem k tomu, že takové listiny předloženy nebyly, shledal krajský soud napadené rozhodnutí
nezákonným.
II.
Kasační stížnost, vyjádření žalobce a osoby zúčastněné na řízení a replika stěžovatele
[8] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
v níž namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a rovněž nesprávné posouzení právní
otázky krajským soudem.
[9] K závěru krajského soudu o tom, že správní orgány nebyly vázány závěry soudů
rozhodujících v občanském soudním řízení o otázce, zda byla předmětná trafostanice
zkolaudována, přičemž pokud s tímto závěrem souhlasily, měly své stanovisko řádně odůvodnit,
stěžovatel uvedl, že na straně 12 žalobou napadeného rozhodnutí přímo citoval zmiňované
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2013, č. j. 22 Cdo 2697/2011 – 436, z něhož má vyplývat,
že stavba trafostanice na pozemku p. č. 1822/6 není stavbou neoprávněnou, byla zkolaudována
a žalobce není jejím vlastníkem. Zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí je tedy též
v souladu s rozhodnutími uvedených soudů. Ukládá-li krajský soud stěžovateli povinnost nalézat
a zdůvodňovat závěry již jednou vyslovené soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení,
je jeho rozsudek nepřezkoumatelný.
[10] Stěžovatel trvá na tom, že v předmětné věci nedošlo ke zřejmému omylu vedoucímu
k chybě v katastru nemovitostí a odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 – 103, publ. pod č. 2098/2010 Sb. NSS (všechna citovaná
rozhodnutí správních soudů jsou dostupná též na www.nssoud.cz), ze kterého vyplývá,
že za omyl nelze považovat mj. změnu právní úpravy zápisů do katastru nemovitostí. Předmětný
zápis byl proveden v souladu s tehdy platnou právní úpravou, konkrétně s §7 zákona o zápisech
vlastnických a jiných věcných práv a §5 odst. 5 a 6 katastrálního zákona z r. 1992 a s listinami
založenými ve sbírce listin katastrálního úřadu. Pokud tyto listiny postačovaly k prokázání
oprávněnosti stavby a vlastnického práva k ní v občanském soudním řízení, tím spíše pak
postačovaly k provedení zápisu této stavby do katastru nemovitostí.
[11] Dle stěžovatele je napadený rozsudek rozporný s judikaturou k otázce opravy chyb
v katastrálním operátu, konkrétně s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2012,
č. j. 57 A 93/2010 – 57, a s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013,
č. j. 7 As 90/2012 – 65, publ. pod č. 2969/2014 Sb. NSS, z nichž vyplývá, že postupem dle §36
katastrálního zákona z r. 2013, respektive §8 katastrálního zákona z r. 1992, lze opravit toliko
zřejmé omyly, musí zde tedy existovat rozpor mezi údaji v katastru a listinami založenými
ve sbírce listin.
[12] Stěžovatel podotýká, že krajský soud ve zrušujícím rozsudku neuvedl, jak má stěžovatel
v předmětném řízení dále postupovat, pouze odkázal na své doporučení, tedy že má stěžovatel
pozemky p. č. 1822/6 a 1822/7 sloučit a dále evidovat s druhem pozemku ostatní plocha
a budovu trafostanice zapsat v novém řízení za účasti vlastníka pozemku, na němž se budova
nachází, a na základě rozhodnutí stavebního úřadu, jehož předmětem bude tato budova
na uvedeném pozemku; to však nemá dle stěžovatele oporu v nyní účinné právní úpravě, podle
níž se změna druhu pozemku zapisuje do katastru nemovitostí na základě ohlášení vlastníka,
jehož přílohou je příslušná listina. Pokud má stěžovatel za to, že nezastavěná část pozemku
parc. č. 1822/6 by v katastru nemovitostí měla být evidována s druhem pozemku ostatní plocha,
může se obrátit na příslušné orgány s žádostí o vyhotovení listiny potvrzující skutečný druh
pozemku, ta bude podkladem pro provedení změny v katastru nemovitostí. Pokud by ke změně
druhu pozemku mělo dojít pouze na části pozemku, je nutné na vyznačení této části vyhotovit
nový geometrický plán. Stěžovatel rovněž poznamenal, že stěžovatel a osoba zúčastněná na řízení
spolu na základě soudních řízení uzavřeli dohodu o užívání stavby na pozemku p. č. 1822/6.
[13] Vzhledem k uvedenému stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[14] Žalobce ve svém vyjádření označil argumenty stěžovatele za irelevantní, uvedl,
že stěžovatel není oprávněn komentovat rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení, která
nejsou podkladem pro provedení zápisu do katastru nemovitostí, a uzavřel, že stěžovatel
nedisponuje žádnou listinou, která by jej opravňovala k rozdělení předmětného pozemku bez
souhlasu jeho vlastníka.
[15] Osoba zúčastněná na řízení se ztotožnila s obsahem kasační stížnosti. Nad rámec
již uvedeného dodala, že se stěžovatelem uzavřela nájemní smlouvu, ve které se zavázala,
že do 31. 12. 2019 stavbu trafostanice odstraní. Osoba zúčastněná na řízení tedy nechápe, proč
stěžovatel odmítá rozdělení svého pozemku, když nedošlo k žádnému zkrácení jeho vlastnického
práva a stavba bude odstraněna; stěžovatel tedy bude mít možnost pozemky opět sloučit.
Podotýká, že majetkoprávní vztahy týkající se trafostanice již byly vyjasněny soudy rozhodujícími
v občanském soudním řízení, nynější řízení má tedy za zbytečné.
[16] Žalobce ve své replice zopakoval, že stěžovatel nedisponuje rozhodnutím o kolaudaci
trafostanice ani geometrickým plánem, který by odděloval zastavěnou plochu o výměře 32 m
2
.
Vyjádření osoby zúčastněné na řízení považuje za irelevantní.
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a jeho zaměstnanec, který
je oprávněn za něj jednat, má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[18] Nejvyšší správní soud následně posoudil napadený rozsudek v mezích rozsahu kasační
stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[19] Vzhledem k tomu, že posuzované řízení se týká žádosti žalobce o opravu chyby
v katastrálním operátu, která byla podána dne 30. 12. 2014, přičemž k namítané chybě mělo dojít
v souvislosti se záznamem provedeným ke dni 31. 8. 1999 na základě notářského zápisu ze dne
25. 8. 1999, je třeba na úvod vyjasnit, jaká právní úprava má být na posuzovanou věc uplatněna.
Institut opravy chyby v katastrálním operátu znal jak katastrální zákon z r. 1992, tak katastrální
zákon z r. 2013, jeho právní úprava přitom nedoznala zásadních změn, judikaturu vztahující
se k předchozí právní úpravě lze tedy v zásadě použít i na právní úpravu stávající. Vzhledem
k tomu, že předmětná žádost byla podána v době účinnosti katastrálního zákona z r. 2013, který
nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014, je třeba v řízení o ní postupovat v souladu s tímto právním
předpisem.
[20] Dle §36 odst. 1 katastrálního zákona z r. 2013 „[n]a písemný návrh vlastníka nebo jiného
oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem
při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě
a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem“.
[21] Samotnou otázku chybných údajů v katastru v důsledku zřejmého omylu při vedení
a obnově katastru je však třeba posuzovat vzhledem k právní úpravě účinné ke dni provedení
příslušné změny, neboť jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008,
č. j. 6 As 45/2006 – 87, publ. pod č. 1613/2008 Sb. NSS, jako omyl nelze posuzovat objektivní
skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem, tedy například právě změnu
právní úpravy zápisu do katastru.
[22] Krajský soud posuzoval naplnění podmínek pro oddělení pozemku p. č. 1822/6 a zapsání
předmětné stavby do katastru nemovitostí podle katastrálního zákona z r. 1992, ve znění účinném
do 31. 8. 2000, zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv, ve znění účinném
do 31. 12. 2013, a podle návodu ČÚZK pro vedení katastru nemovitostí ze dne 6. 4. 1999.
Ačkoliv není zřejmé, proč krajský soud vyšel ze znění zákona o zápisech vlastnických a jiných
věcných práv účinného do 31. 12. 2013, když vzhledem k datu, k němuž byl proveden záznam
do katastru nemovitostí, lze mít za to, že relevantní je znění účinné do 30. 4. 2000, nejedná
se o pochybení, které by mělo dopad na správnost napadeného rozsudku, neboť aplikovaná
ustanovení uvedeného zákona se v mezičase podstatným způsobem nezměnila.
[23] Stěžovatel trvá na tom, že při zápisu parcely č. 1822/6 a trafostanice postupoval
v souladu s tehdy účinnou právní úpravou a s předloženým geometrickým plánem, nejedná
se tedy o chybu ve smyslu §36 katastrálního zákona z r. 2013.
[24] K otázce opravy chybného údaje v katastru vzniklého v důsledku zřejmého omylu
se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v již citovaném rozsudku ze dne 27. 3. 2008, č. j. 6 As
45/2006 – 87: „Především nutno uvést, že vyčerpávající definice slovního spojení ‚zřejmý omyl‘ dosud
v judikatuře ani v odborné literatuře provedena nebyla, ostatně taková definice by byla velmi obtížná. Neurčitý
pojem zřejmý omyl je tudíž potřeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit
jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti - zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných
údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině
obsažený), tak omyl právní (error iuris - např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis
skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Tento omyl bude
přitom pravidelně způsoben činností pracovníka katastru. Omyl je totiž charakteristický vždy tím, že je v něm
obsažen lidský činitel.“
[25] Z uvedeného je zřejmé, že k zápisu chybného údaje do katastru nemovitostí může dojít
jak v důsledku omylu skutkového, tak právního. Krajský soud dospěl k závěru, že k zápisu
trafostanice do katastru nemovitostí a s ním spojenému oddělení pozemku p. č. 1822/6 došlo
na základě listin, které nebyly způsobilé být podkladem pro takový postup. Takovou vadu jistě lze
opravit postupem dle §36 katastrálního zákona z r. 2013, neboť provede-li katastrální úřad zápis
na základě podkladů, které k tomu nemohou sloužit, pak se nepochybně jedná o zjevný právní
omyl.
[26] Podklady potřebné pro zápis nové stavby specifikoval katastrální zákon z r. 1992 v §5
odst. 5, podle něhož pro zápis nových staveb, reálně oddělovaných částí nemovitostí, jakož
i věcného břemene k části pozemku do katastru, musí být předložen též geometrický plán,
u nových staveb též doklad o přidělení čísla popisného nebo evidenčního, pokud se jim přiděluje,
a u rozestavěných budov, bytů a nebytových prostor čestné prohlášení vlastníka nebo jiného
oprávněného s jeho úředně ověřeným podpisem, že se jedná o rozestavěnou budovu, byt
a nebytový prostor.
[27] Dle §5 odst. 6 katastrálního zákona z r. 1992 se jako vlastník novostavby, která
je předmětem evidování v katastru, zapisuje stavebník uvedený v kolaudačním rozhodnutí, není-li
jinou listinou prokázáno, že vlastníkem je někdo jiný. Jako vlastník rozestavěné budovy
se zapisuje stavebník uvedený ve stavebním povolení, není-li jinou listinou prokázáno,
že vlastníkem je jiná osoba.
[28] Dle §7 odst. 1 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv práva uvedená v §1
odst. 1, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu,
příklepem licitátora na veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním, se zapisují
záznamem (dále jen „záznam“) údajů na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných
listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy, do katastru. Práva,
která se do katastru zapisují podle §1 odst. 2 na základě zvláštního zákona, se zapisují způsobem
obdobným záznamu.
[29] Dle §1 odst. 1 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv se k nemovitostem
evidovaným v katastru nemovitostí České republiky zapisuje vlastnické právo, zástavní právo,
právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva.
[30] Dle §8 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv katastrální úřad zjistí,
zda je předložená listina bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností. Je-li
listina vyhotovena státním orgánem nebo jiná listina způsobilá k vykonání záznamu, provede
katastrální úřad zápis do katastru, jinak vrátí listinu tomu, kdo ji vyhotovil.
[31] Z uvedeného je zřejmé, že k zápisu předmětné trafostanice do katastru nemovitostí bylo
třeba doložit alespoň geometrický plán a kolaudační rozhodnutí, podle něhož se zapíše vlastník
stavby.
[32] Pokud jde o kolaudační rozhodnutí, stěžovatel trvá na tom, že předmětná trafostanice
byla zkolaudována rozhodnutím Městského úřadu Kladno ze dne 13. 2. 1992, č. j. Výst.
286/1992/Pe. Nejvyšší správní soud se však po prostudování uvedeného rozhodnutí ztotožnil
se závěry krajského soudu, podle něhož z uvedeného rozhodnutí nevyplývá, že by se týkalo dané
trafostanice. Zmíněným rozhodnutím bylo povoleno užívání stavby posklizňové linky
na pozemcích p. č. 237, 238, 242, 243 a 234, která měla mimo jiné obsahovat rovněž „TS“,
přičemž ze spisové dokumentace je zřejmé, že zkratkou „TS“ se rozumí „trafostanice“.
Z podkladů obsažených ve spise však nevyplývá, že by se snad část zkolaudované posklizňové
linky měla nacházet na jiných pozemcích, než které jsou uvedeny v kolaudačním rozhodnutí,
nelze tedy jednoznačně uzavřít, že se uvedené kolaudační rozhodnutí vztahuje rovněž
na předmětnou trafostanici, která před oddělením pozemku p. č. 1822/6 stála na pozemku
p. č. 1822/1. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku krajského soudu, který
se touto otázkou velmi podrobně zabýval na str. 7 – 8 napadeného rozsudku.
[33] Argumentuje-li stěžovatel tím, že předmětné kolaudační rozhodnutí bylo použito jako
důkaz v občanském soudním řízení týkajícím se předmětné trafostanice, je třeba upozornit,
že v uvedeném řízení soudy rozhodovaly o určení vlastnictví k uvedené stavbě a o návrhu na její
odstranění. Nelze tedy než potvrdit závěr krajského soudu, podle něhož správní orgány nebyly
vázány závěry soudů rozhodujících v občanském soudním řízení ohledně toho, zda byla
trafostanice zkolaudována, a nemohly se tedy zprostit povinnosti rozptýlit pochyby o otázce
zkolaudování stavby pouhým odkazem na rozsudky zmiňovaných soudů, aniž by z jejich
rozhodnutí bylo zřejmé, jak o uvedené otázce samy uvážily. Rozhodnutí stěžovatele je tedy
v tomto směru skutečně nepřezkoumatelné. Na uvedeném nic nemění ani to, že stěžovatel
ve svém rozhodnutí přímo citoval závěry soudů v občanském soudním řízení, neboť těmi, jak
je uvedeno výše, nebyl vázán a samy o sobě tedy nemohou uvedený závěr odůvodnit. Nejvyšší
správní soud pouze pro úplnost dodává, že mu není zřejmé, v jakém směru by mělo případné
uložení povinnosti znovu posoudit a odůvodnit závěry, k nimž dle stěžovatele již jednou dospěly
soudy v občanském soudním řízení (ve skutečnosti, jak konstatuje krajský soud, je tento závěr
výslovně zmiňován pouze v rozsudku odvolacího soudu, a to navíc pouze obiter dictum, neboť, jak
uvedené soudy zdůraznily, pro posouzení soukromoprávní roviny věci byla uvedená skutečnost
zcela nerozhodná) působit nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu.
[34] Stěžovatel dále namítal nesprávnost závěru krajského soudu, podle něhož samotný zápis
budovy do katastru nemovitostí opodstatňuje vymezení pozemku týkajícího se této budovy toliko
v rozsahu §4 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky [stěžovatel v kasační stížnosti uvádí zřejmě
omylem odst. 1 písm. a) uvedeného ustanovení, to však krajský soud vůbec neaplikoval], přičemž
argumentoval tím, že krajský soud nevzal v úvahu, že stavba byla zapsána v souladu s §7 zákona
o zápisech vlastnických a jiných věcných práv, §5 odst. 5 a 6 katastrálního zákona z r. 1992 a §38
odst. 3 katastrální vyhlášky. Tato argumentace stěžovatele se ovšem míjí s podstatou věci, neboť
stěžovatelem uváděná ustanovení (stejně jako citovaná pasáž Návodu ČUZK pro vedení katastru
nemovitostí ze dne 6. 4. 1999, č. j. 89/1999 – 23) vůbec neřeší otázku způsobu vymezení stavební
parcely (resp. druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří) v souvislosti se zápisem stavby
do katastru nemovitostí.
[35] V katastru nemovitostí se dle §2 katastrálního zákona z r. 1992 evidovaly:
a) pozemky v podobě parcel,
b) budovy spojené se zemí pevným základem, a to 1. budovy, kterým se přiděluje popisné
nebo evidenční číslo, 2. budovy, kterým se popisné nebo evidenční číslo nepřiděluje
a které nejsou příslušenstvím jiné stavby evidované na téže parcele,
c) byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky podle zvláštního zákona
d) rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou podléhat evidenci podle
odstavce 1 písm. b) nebo c), požádá-li o to vlastník nemovitosti (dále jen „vlastník“) nebo
jiná osoba oprávněná z právního vztahu (dále jen „jiný oprávněný“),
e) rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou podléhat evidenci podle
odstavce 1 písm. b) nebo c), v souvislosti se vznikem, změnou nebo zánikem věcného
práva k nim,
f) stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis.
[36] Z citovaného ustanovení je zřejmé, že katastrální zákon z r. 1992 rozlišoval mezi budovou
a jinou stavbou. Pojem „budova“ byl přitom definován v §27 písm. i) téhož zákona jako
nadzemní stavba, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami
a střešní konstrukcí.
[37] Ačkoliv ze spisové dokumentace nejsou patrné přesné parametry zapisované stavby
trafostanice (dle zmiňovaného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, č. j. 28 Co
662/2010 – 336, jde o věžovitou budovu o dvou nadzemních podlažích) vzhledem k tomu, že dle
výroku správního rozhodnutí prvního stupně měla být tato stavba nadále evidována „jako budova
bez čísla popisného nebo evidenčního“ a že při jejím zápisu správní orgán postupoval na základě §38
odst. 3 katastrální vyhlášky, který upravuje postup při zápisu nových budov, přičemž stěžovatel
jeho rozhodnutí potvrdil, je zřejmé, že správní orgány dospěly k závěru, že se jedná o budovu
ve smyslu §27 písm. i) katastrálního zákona z r. 1992.
[38] Dle §38 odst. 3 katastrální vyhlášky se zápis nových budov v katastru provádí
na podkladě ohlášení vlastníka budovy. U budov dokončených před 1. říjnem 1976
a neevidovaných v katastru se nahrazuje kolaudační rozhodnutí odpovídajícím rozhodnutím
vydaným podle dřívějších stavebních předpisů. Jako vlastník rozestavěného bytu a nebytového
prostoru se zapíše stavebník uvedený ve smlouvě o výstavbě.
[39] Dle §4 odst. 1 katastrální vyhlášky se budovy, včetně rozestavěných evidují: a) v souboru
popisných informací údaji o parcele, na níž je budova umístěna, b) v souboru geodetických
informací průnikem vnějšího obvodu s terénem nebo u netypických budov svislým průmětem
vnějšího obvodu na terén.
[40] Dle přílohy 1 ke katastrální vyhlášce, v relevantním znění, jsou zastavěnými plochami
a nádvořími a) pozemky, na kterých jsou postaveny budovy podle §2 odst. 1 písm. b), d) a e)
katastrálního zákona z r. 1992, a b) nádvoří podle §1 odst. 2 písm. a) katastrální vyhlášky.
[41] Dle §3 odst. 6 písm. c) katastrální vyhlášky u zastavěných ploch a nádvoří se eviduje jako
parcela plocha zastavěná budovou, pokud vnější obvod budovy je vlastnickou hranicí pozemku
nebo pokud jde o budovu obklopenou pozemkem jiného druhu téhož vlastníka a jsou splněny
podmínky podle odstavce 5 anebo pokud jde o budovu jiného vlastníka, než je vlastník pozemku,
na němž je budova postavena.
[42] Dle §1 odst. 2 písm. b) katastrální vyhlášky se pro účely této vyhlášky rozumí stavební
parcelou pozemek evidovaný v druhu pozemku zastavěné plochy a nádvoří.
[43] S krajským soudem lze souhlasit v tom, že při vymezení stavební parcely (pozemku
evidovaného jako zastavěná plocha a nádvoří) ve smyslu §1 odst. 2 písm. b) katastrální vyhlášky
pro účely evidence předmětné budovy v katastru nemovitostí rozhodně nelze vycházet z definice
zastavěné části pozemku obsažené v §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť tento zákon
směřoval především k vypořádání majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům
zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989, a nijak tedy přímo nesouvisí
s vedením katastru nemovitostí. Úvahu krajského soudu je však třeba upřesnit, neboť §4 odst. 1
katastrální vyhlášky se vztahoval k evidenci samotné budovy, nikoliv stavební parcely pod ní.
[44] Stavební parcelu bylo v posuzovaném případě třeba vymezit v souladu s §3 odst. 6
písm. c) katastrální vyhlášky, tedy jako „plochu zastavěnou budovou“, neboť šlo právě o „budovu jiného
vlastníka, než je vlastník pozemku, na němž je budova postavena“. Uvedená nepřesnost v odůvodnění
rozsudku krajského soudu však nic nemění na správnosti závěru, podle něhož postupem podle
§38 odst. 3 katastrální vyhlášky nebylo možné společně se záznamem budovy trafostanice
do katastru nemovitostí zapsat stavební parcelu o větších rozměrech, než jaké vykazuje samotný
pozemek zastavěný touto budovou. Zápis pozemku č. 1822/6 tedy byl zjevně proveden bez
potřebných podkladů a jedná se tedy o chybu v katastrálním operátu opravitelnou v režimu §36
katastrálního zákona z r. 2013.
[45] Skutečnost, že krajský soud ve zrušujícím rozsudku neuvedl, jak má stěžovatel v dalším
řízení postupovat, není důvodem pro zrušení napadeného rozsudku, neboť soud není povinen
v případě zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení vysvětlovat
žalovanému, jak si má dále počínat.
[46] Skutečnost, že si žalobce a osoba zúčastněná na řízení v návaznosti na skončené občanské
soudní řízení smluvně upravili soukromoprávní vztahy k předmětné trafostanici, není pro
posouzení nynější věci relevantní. Krajský soud zcela správně vycházel ze skutkového a právního
stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.)
IV.
Závěr a náklady řízení
[47] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[48] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 5 ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, příslušelo by mu tedy vůči
stěžovateli právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených v řízení o kasační stížnosti, žalobce
však žádné takové náklady nedoložil, přičemž ani z obsahu spisu nevyplývá, že by mu v tomto
řízení nějaké náklady vznikly. Osobě zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud neuložil v řízení
o kasační stížnosti žádnou povinnost, s jejímž plněním by jí vznikl dle §60 odst. 5 s. ř. s. nárok
na náhradu nákladů s tím spojených.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 22. ledna 2021
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu