ECLI:CZ:NSS:2021:5.AZS.147.2021:27
sp. zn. 5 Azs 147/2021 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ing. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: A. A., zast.
Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2021, č. j. 29 Az 5/2020 - 51, o návrhu žalobce
na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 27. 5. 2021 podanou kasační stížností napadl shora
označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2020 č. j. OAM-1101/ZA-ZA11-
ZA21-2019; tímto rozhodnutím byla žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany
posouzena dle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění
(dále jen „zákon o azylu“), jako nepřípustná a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo dle §25
písm. i) zákona o azylu zastaveno.
[2] Stěžovatel současně s kasační stížností požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“); návrh doplnil
podáním ze dne 24. 6. 2021.
[3] Stěžovatel se obává návratu do Ruské federace, neboť se v domovské zemi ocitá
v nebezpečí a státní orgány Dagestánu mu nejsou schopny poskytnout náležitou ochranu.
Stěžovatel se cítí být ohrožen minimálně od roku 2014, kdy byl v době zvláštní operace ruského
ministerstva vnitra v Dagestánské republice a zvláštních služeb zabit R.D. N. Ch., bratranec
stěžovatelovy ženy, s jehož rodinou měli dobré vztahy. Po jeho smrti byl stěžovatel se svým
bratrem několikrát vyslýchán a uvědomil si, že ve své domovské zemi nebude nikdy v bezpečí.
Stěžovatel se taktéž obává o život svých nejbližších, kteří by mohli být ruskou zvláštní službou
vyslýcháni a donuceni k falešnému přiznání. Stěžovatel se obává, že by jeho přítomnost v Ruské
federaci mohla být nebezpečná pro celou jeho rodinu, neboť kdokoliv mající vztah k němu by se
mohl stát podezřelým pro stát. Stěžovatel má za to, že jeho další pobyt není v jeho domovské
zemi bezpečný, a proto ji opustil. V roce 2017 stěžovatel odjel do Německa, kde se narodil a žil
tam do svých 2 let. Jako důvod cesty stěžovatel uvádí, že má pochybnosti o svých rodičích a chtěl
zjistit pravdu o svém původu.
[4] Stěžovatel má za to, že újma, která by mu v souvislosti s vycestováním hrozila,
je nepoměrně větší, než která může v důsledku přiznání odkladného účinku vzniknout jiným
osobám. Předmět kasačního přezkumu před Nejvyšším správním soudem se dotýká toliko
pobytové, resp. azylové situace stěžovatele a přiznáním odkladného účinku nebudou dotčena
práva ani povinnosti jiných osob; přiznání odkladného účinku rovněž nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel dále poukazuje na právo na spravedlivý proces,
spočívající v možnosti aktivně komunikovat s právním zástupcem, a připomíná v této souvislosti
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100.
[5] K návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaný uvedl,
že i nadále trvá na správnosti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany ve všech jejích
formách stěžovateli, i na tom, že se dostatečně zabýval všemi skutečnostmi, kterými svou žádost
o mezinárodní ochranu zdůvodnil. Pro přiznání odkladného účinku neshledal důvody.
[6] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut
odkladného účinku má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu
ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný
účinek bez dalšího očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud
není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být
vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[7] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Je třeba upozornit, že řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je, stejně jako
samotné řízení o kasační stížnosti, ovládáno přísnou dispoziční zásadou. To znamená, že soud
je při posuzování důvodnosti návrhu oprávněn vycházet pouze z důvodů, které účastník uvede
ve svém návrhu. Není úkolem ani oprávněním soudu za účastníka dohledávat či domýšlet
konkrétní okolnosti a důvody, které by měly svědčit jeho požadavku vznesenému v návrhu
na přiznání odkladného účinku.
[9] Z výše uvedeného plyne, že návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně
individualizován a podložen konkrétními důkazy, protože navrhovatel nese jak břemeno tvrzení,
tak břemeno důkazní. K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti odkladný účinek
přiznat, proto musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem
konkrétně tato újma spočívá a jaký je její rozsah. Na podporu svých tvrzení pak stěžovatel musí
navrhnout provedení odpovídajících důkazů (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu tedy musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.
[10] Stěžovatel ve svém návrhu uvedl, že nucené vycestování by pro něj znamenalo újmu,
spočívající ve znemožnění efektivní účasti na probíhajícím soudním řízení a hrozící nebezpečí
v zemi původu. Stěžovatel svá tvrzení ovšem nepodložil konkrétními důkazy, ze kterých by byla
zřejmá jemu hrozící újma, ani jejich provedení soudu nenavrhl. Žádné takové skutečnosti
Nejvyššímu správnímu soudu nevyplynuly ani ex officio z povahy projednávané věci.
[11] Pokud jde o odkaz stěžovatele na možný zásah do jeho práva na spravedlivý proces
s citací rozsudku zdejšího soudu, č. j. 5 As 73/2011 – 100, pak k tomu Nejvyšší správní soud
dodává, že jmenovaný rozsudek řešil jinou skutkovou situaci, a sice zrušení pobytového
oprávnění, což vede k omezení práv, která již cizinec dříve nabyl; po zohlednění osobních
a rodinných poměrů cizince kasační soud naznal, že je nezbytná osobní účast cizince do skončení
řízení o jeho kasační stížnosti. V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud poukazuje
na usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 16. 6. 2020 č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, podle
něhož „[o]becně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho
právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez
dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Vzhledem
k tomu, že se stěžovatel ve své argumentaci omezil pouze na konstatování o možném narušení
jeho práva na spravedlivý proces, bude-li nucen opustit území České republiky, aniž by poukázal
na případné specifické okolnosti jeho věci, plně se na danou věc uplatní shora uvedený názor
rozšířeného senátu. Stěžovatel je zastoupen advokátem a zpravidla v kasačním řízení není prostor
pro uplatnění práva na projednání věci v přítomnosti stěžovatele (srov. §109 odst. 2 s. ř. s.).
Stěžovateli pak nic nebrání, aby se spojil se svým advokátem prostřednictvím celé řady
prostředků umožňujících efektivní komunikaci na dálku, a zajistil tak, že jeho zástupce bude
náležitě informován o všech podstatných skutečnostech a jeho vůli. Takový postup je v době
rozvinutých informačních technologií zcela běžný.
[12] Co se týká stěžovatelova tvrzení, že mu po návratu do Ruské federace hrozí nebezpečí,
Nejvyšší správní soud nemohl přehlédnout, že se v případě stěžovatele jedná o opakovanou
žádost o udělení mezinárodní ochrany, která byla žalovaným posouzena jako nepřípustná dle
§11a odst. 1 zákona o azylu, neboť stěžovatel neuvedl žádné nové skutečnosti, které nebyly bez
jeho zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím
pravomocně ukončeném řízení. Stěžovatel uvedl v první i opakované žádosti zcela shodné
motivy odchodu z vlasti, tj., že urazil čest rodičů tím, že začal pochybovat o tom, že je jejich syn
a má obavy z jejich jednání vůči němu. Až v přípisu ze dne 26. 6. 2020, adresovaném krajskému
soudu a učiněném po lhůtě k rozšíření žaloby stanovené v §71 odst. 2 s. ř. s., stěžovatel uvedl
vazbu na zabitého bratrance jeho manželky a z toho plynoucí pochybnosti z návratu do země
původu; tato tvrzení stěžovatel uplatnil i v nynějším návrhu na přiznání odkladného účinku jeho
kasační stížnosti.
[13] Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je splnění povinnosti stěžovatele
hrozící újmu nejen tvrdit, ale i prokázat. V posuzované věci se však stěžovatel omezil pouze
na tvrzení obecného charakteru vztahující se k událostem před 7 lety. Nikterak podrobně
nekonkretizoval tvrzené nebezpečí, jež mu údajně hrozí v zemi původu a svá tvrzení nijak
neprokázal. Dále poukazoval na hrozící nebezpečí pro jeho manželku a děti, které ale celou dobu
žijí v Dagestánu; stěžovatel je zde zanechal, aby, jak sám uvedl, pátral po svých biologických
rodičích. Na věci nic nemění ani skutečnost, že krajský soud žalobě toliko s poukazem na osobní
účast stěžovatele při projednání věci před soudem, odkladný účinek přiznal. K tomu Nejvyšší
správní soud odkazuje na výše citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 6. 2020, v němž zdejší soud vyslovil, že ,,[z]ákonodárce záměrně koncipoval odkladný
účinek jako normu, při jejíž aplikaci musí soud vždy zvážit všechny individuální okolnosti sporné věci. Nelze
proto soudní cestou výklad takovéhoto ustanovení „automatizovat“ a vytvořit speciální obecnou skupinu
„privilegovaných“ případů, kde se bude odkladný účinek přiznávat bez dalšího. ‘‘ Právě uvedené platí
tím spíše, pokud zákonodárce v určitých typech věcí odkladný účinek ze zákona cizincům přiznal,
v jiných typech věcí naopak nepřiznal. Nelze soudním výkladem nastavit podmínky
přiznání odkladného účinku tak, že je v podstatě splní každý cizinec, kterému hrozí povinnost
opustit území státu (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016,
č. j. 2 Azs 271/2015 - 32, bod 7). Předmětem podané kasační stížnosti navíc není rozhodnutí
o správním vyhoštění, ale rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti stěžovatele o udělení
mezinárodní ochrany.
[14] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené v případě stěžovatele neshledal naplnění
zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku, proto podle §107 ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[15] Nejvyšší správní soud dodává, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat
jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu