ECLI:CZ:NSS:2021:5.AZS.371.2020:21
sp. zn. 5 Azs 371/2020 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: N. T. L., zast.
advokátem Mgr. Vratislavem Polkou, se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
za účasti: T. T. L., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 16. 10. 2020, č. j. 4 A 47/2020 – 25, o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 5. 8. 2020, č. j. CPR-25873-5/ČJ-2019-930310-V240; kterým bylo stěžovateli uloženo
správní vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky; doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU
byla stanovena na 24 měsíců.
[2] Stěžovatel současně s blanketní kasační stížností požádal o přiznání odkladného účinku;
žádost odůvodnil tím, že v případě nuceného vycestování se nebude moci podílet na probíhajícím
kasačním řízení, čímž mu bude způsobena zásadní újma; dále uvedl, že na území České republiky
má za dobu svého pobytu vytvořeno rodinné i sociální zázemí, žije zde jeho manželka se třemi
nezletilými dětmi, z nich poslední dcera se narodila 2. 10. 2020; manželka i dvě starší děti mají
na území České republiky povolen trvalý pobyt; uvedl, že se manželka bez jeho pomoci neobejde.
K žádosti doložil rodný list nejmladší dcery, dále potvrzení Ministerstva vnitra o podání žádosti
o vydání povolení k trvalému pobytu pro nejmladší dceru, oddací list, stvrzující uzavření
manželství dne 2. 4. 2014, a dále vyjádření manželky, která poukazuje na spokojené a spořádané
šestileté manželství, závislost dětí (narozených v roce 2014 a 2016 a 2020) na stěžovateli, dále
poukázala na svoji pracovní vytíženost a na nutnou podporu stěžovatele při vedení obchodu
a každodenních potřeb domácnosti.
[3] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí, poukázal na to, že rodinné vazby
stěžovatele mu byly známy již v průběhu správního řízení, nicméně tyto skutečnosti nejsou
překážkou pro vycestování stěžovatele; poukázal na to, že stěžovatel zde dlouhodobě pobýval
nelegálně a veškerý rodinný život si zde vybudoval právě v době svého nelegálního pobytu;
od počátku si této skutečnosti musel být vědom on i jeho manželka. Dodal, že stěžovatel
je zastupován v řízení advokátem, proto jeho účast na řízení není nezbytná.
[4] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce (stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (např. usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32, všechna rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Od stěžovatele, který
žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní
a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně
větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozhodnutím krajského (městského) soudu obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno
k uplatněným tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemene po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení,
kterými odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50). Stěžovatel, který
přiznání odkladného účinku navrhuje, tedy má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je na něm,
aby konkretizoval a osvědčil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 – 32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická
či bagatelní. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[7] Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs
339/2019 – 38 mimo jiné uvedl: „Zákonodárce záměrně koncipoval odkladný účinek jako normu, při jejíž
aplikaci musí soud vždy zvážit všechny individuální okolnosti sporné věci. Nelze proto soudní cestou výklad
takovéhoto ustanovení automatizovat a vytvořit speciální obecnou skupinu privilegovaných případů, kde se bude
odkladný účinek přiznávat bez dalšího. Jistě proto platí, že v obecné rovině nemůže být důvodem pro přiznání
odkladného účinku bez dalšího ani ta skutečnost, že jinak by musel cizozemský stěžovatel vycestovat z území
státu, a ztratil by tak možnost přímého kontaktu se svým advokátem v řízení o kasační stížnosti. Právě uvedené
platí tím spíše, pokud zákonodárce v určitých typech věcí odkladný účinek ze zákona cizincům přiznal, v jiných
typech věcí naopak nepřiznal. Nelze soudním výkladem nastavit podmínky přiznání odkladného účinku tak,
že je v podstatě splní každý cizinec, kterému hrozí povinnost opustit území státu. Jak správně uvádí usnesení
ze dne 6. 1. 2016, čj. 2 Azs 271/2015-32, v bodě 7, takový přístup by vedl k paušálnímu přiznávání
odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost
vycestovat z území České republiky, čímž by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku,
jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí
odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona“.
[8] V citovaném usnesení Nejvyšší správní soud dodal, že i zájem na osobní účasti v řízení
o kasační stížnosti nepochybně může být (dle okolností) důvodem pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Nemělo by tomu tak být ovšem automaticky bez dalšího, ale obvykle jen
ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele),
nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Všechny tyto
individuální okolnosti by však měly jasně a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených
tvrzení. Soud zde vždy poměřuje újmu, která hrozí stěžovateli, a újmu, která přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, stejně jako možný rozpor přiznání
odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
[9] V projednávané věci stěžovatel konkrétní újmu tvrdil a rovněž svá tvrzení doložil
patřičnými důkazy. Dle Nejvyššího správního soudu stěžovatel prokázal splnění podmínky
nepoměrně větší újmy, než jaká by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti mohla
vzniknout jiným osobám. Co se týče naplnění druhé podmínky, neshledal Nejvyšší správní soud
rozpor s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel sice porušil právní předpisy, pobýval-li
a pracoval na území České republiky bez příslušného povolení; tato skutečnost bez dalšího
nepředstavuje ohrožení důležitého veřejného zájmu; stěžovatel po celou dobu svého pobytu zde
nepáchal žádnou trestnou činnost a žil spořádaným rodinným životem; není proto dle Nejvyššího
správního soudu důvodné se domnívat, že by mohl důležitý veřejný zájem ohrozit, resp. ani
žalovaný netvrdil, že by takové indicie byly dány.
[10] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. S ohledem na skutečnost, že žalobě proti
rozhodnutí o správním vyhoštění je odkladný účinek přiznán ze zákona, postačí v daném případě,
že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační
stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím se fakticky
dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného.
[11] Přiznáním návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná o rozhodnutí
dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu