ECLI:CZ:NSS:2021:5.AZS.48.2021:16
sp. zn. 5 Azs 48/2021 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: A. C., zast.
advokátem Mgr. Dmitryjem Shmyrovem, se sídlem I. P. Pavlova 1789/5, Praha 2, proti
žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č.
j. 2 A 64/2020 – 115, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 10. 2020, č. j. CPR - 25393 - 4/ČJ - 2020 – 930310 - V242, kterým bylo stěžovateli
uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů (dále „zákon o pobytu
cizinců“); doba zákazu pobytu na území členských států Evropské unie byla stanovena na 2 roky.
[2] Stěžovatel současně s neodůvodněnou kasační stížností požádal o přiznání odkladného
účinku; žádost odůvodnil tím, že je zjevné, že správní orgány ani soud nepřihlédly ke specifickým
okolnostem a neřešily oprávněné zájmy stěžovatele; tvrdí, že výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než by mohla vzniknout jiným
osobám. Újma, která vyhoštěním stěžovateli hrozí, spočívá v nebezpečí porušení jeho práva na
svobodu pohybu ve smyslu čl. 14 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod, neboť napadené
rozhodnutí nemá oporu v zákoně. Stěžovatel tvrdí, že si na území České republiky vytvořil
zázemí a má zde blízké osobní vazby; v průběhu správního řízení se sblížil a vytvořil partnerský
vztah s občanskou České republiky Veronikou Kadidlovou, s níž sdílí společnou domácnost a
plánují vytvořit novou rodinu; jejich vztah je velmi vážný, jmenovaná se kvůli němu rozvedla.
V zemi původu žádnou rodinu nemá, není schopen se přizpůsobit životu v zemi původu,
kterému již odvykl; nucené odloučení od jeho přítelkyně a od jeho přátel v České republice by
pro stěžovatele bylo nepřiměřeným zásahem do práva stěžovatele i těchto osob. Dle stěžovatele
se správní orgány nevypořádaly se špatnou bezpečnostní situací v zemi původu. Dle stěžovatele
je třeba vycházet z toho, že v zemi původu nemá vytvořeno kvalitní rodinné a sociální zázemí,
což má v České republice. Stěžovatel tvrdí, že nepřiznání odkladného účinku by zničilo soukromý
a rodinný život jeho i jeho družky, neboť mezi sebou mají silné citové pouto, nepřiznáním
odkladného účinku by byli nepřiměřeně omezeni na rodinném a soukromém životě a prohloubilo
by se jejich již tak velké psychické vyčerpání.
[3] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku vyslovil nesouhlas. Přiznání odkladného účinku
by bylo dle žalovaného v rozporu s důležitým veřejným zájmem; tím je požadavek, aby se na
území České republiky zdržovali pouze ti cizinci, kteří respektují právní předpisy. Má-li být
správní opatření ve formě správního vyhoštění při zjištění neoprávněného pobytu opatřením
účinným, musí jeho účinky nastat co nejdříve. Další legalizací pobytu cizinců na území České
republiky z důvodu využití všech možných opravných prostředků je bezdůvodně prodlužována
doba jejich dalšího pobytu na území, během které se cizincům nabízí, aby např. prostřednictvím
svých nově vytvořených vazeb na území (navázáním vztahu, početím dítěte, ovlivněním svědků),
dosáhli důvodnosti aplikace §119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců pro nepřiměřenost zásahu
rozhodnutí o správním vyhoštění do jejich soukromého a rodinného života.
[4] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce (stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (např. usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Od stěžovatele, který
žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní
a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně
větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozhodnutím krajského soudu obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k uplatněným
tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemene po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými
odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50). Stěžovatel, který přiznání
odkladného účinku navrhuje, tedy má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je na něm,
aby konkretizoval a osvědčil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 – 32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická
či bagatelní. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[7] Stěžovatel žádné takové individualizované a závažné okolnosti dostatečně konkrétně
ničím neprokazuje; jeho tvrzení se omezují v podstatě pouze na narušení osobních a citových
vazeb s jeho přítelkyní, s níž však, jak vyplynulo ze spisu, navázal stěžovatel vztah až teprve poté,
kdy mu bylo uděleno správní vyhoštění; nadto v průběhu správního řízení žádné takové
intenzivní citové vazby netvrdil. Stěžovatel přicestoval dne 6. 12. 2019 přes Rumunsko do
Maďarska jako turista na základě biometrického pasu v rámci 90 denního bezvízového styku; dne
3. 6. 2020 byl kontrolován v Praze, přičemž bylo zjištěno, že zde pobývá bez jakéhokoli
pobytového oprávnění.
[8] Stěžovatel ve správním řízení uváděl, že ve vycestování mu nic nebrání, a je ochoten
vycestovat do země původu (to však nestihl z důvodu chřipky – pozn. NSS), stejně tak uvedl, že
v zemi původu vlastní dům a dále má byt v Oděse, kam občas jezdí. Tvrzení stěžovatele, že není
schopen se (po dvou letech odjezdu ze země původu na turistické vízum – pozn. NSS)
přizpůsobit životu v Moldávii, se nejeví příliš věrohodné, stejně tak poukaz stěžovatele na
bezpečnostní situaci v Moldávii je zcela obecný a neodpovídá tvrzením a jednáním stěžovatele
v průběhu správního řízení.
[9] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že obecně vyjádřený zájem stěžovatele na setrvání na
území České republiky s pouhým odkazem na úzké citové vazby k přítelkyni, nemohou být samy
o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti (§107 s. ř. s. ve spojení s §73 s. ř. s.).
[10 Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná
o rozhodnutí dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho,
jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu