ECLI:CZ:NSS:2021:5.AZS.69.2021:25
sp. zn. 5 Azs 69/2021 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: D. B.,
zastoupena Mgr. Oksanou Rizak, advokátkou, se sídlem 28. pluku 128/12, Praha 10, proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská
2176/2, 130 51 Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2021, č. j. 41 A 21/2020 – 47, o návrhu žalobkyně na přiznání
odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne
4. 8. 2020, č. j. CPR-45878-2/ČJ-2019-930310-V241, jímž bylo změněno rozhodnutí Policie
České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ze dne 5. 11. 2019, č. j. KRPU-
171128-26/ČJ-2019-040022-SV-CV. Tímto rozhodnutím bylo stěžovatelce uloženo správní
vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bodů 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“), současně byla stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území
členských států Evropské unie, v délce jednoho roku.
[2] Stěžovatelka současně s kasační stížností požádala o přiznání odkladného účinku; žádost
odůvodnila tím, že v případě nuceného vycestování se nebude moci podílet na probíhajícím
kasačním řízení. Případný nucený návrat do země dle jejího názoru by představoval velmi vážný
zásah do jejího osobního života, představoval by rovněž zásah do práva na spravedlivý proces;
újma, která jí hrozí, dle stěžovatelky vyplývá přímo ze samotné povahy správního rozhodnutí.
[3] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce (stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[4] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[5] Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (např. usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Od stěžovatele, který
žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní
a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně
větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozhodnutím krajského soudu obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k uplatněným
tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemene po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými
odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50). Stěžovatel, který přiznání
odkladného účinku navrhuje, tedy má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je na něm,
aby konkretizoval a osvědčil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 – 32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická
či bagatelní. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[6] Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs
339/2019 – 38, mimo jiné uvedl: „Zákonodárce záměrně koncipoval odkladný účinek jako normu, při jejíž
aplikaci musí soud vždy zvážit všechny individuální okolnosti sporné věci. Nelze proto soudní cestou výklad
takovéhoto ustanovení automatizovat a vytvořit speciální obecnou skupinu privilegovaných případů, kde se bude
odkladný účinek přiznávat bez dalšího. Jistě proto platí, že v obecné rovině nemůže být důvodem pro přiznání
odkladného účinku bez dalšího ani ta skutečnost, že jinak by musel cizozemský stěžovatel vycestovat z území
státu, a ztratil by tak možnost přímého kontaktu se svým advokátem v řízení o kasační stížnosti. Právě uvedené
platí tím spíše, pokud zákonodárce v určitých typech věcí odkladný účinek ze zákona cizincům přiznal, v jiných
typech věcí naopak nepřiznal. Nelze soudním výkladem nastavit podmínky přiznání odkladného účinku tak,
že je v podstatě splní každý cizinec, kterému hrozí povinnost opustit území státu. Jak správně uvádí usnesení
ze dne 6. 1. 2016, čj. 2 Azs 271/2015-32, v bodě 7, takový přístup by vedl k paušálnímu přiznávání
odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost
vycestovat z území České republiky, čímž by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku,
jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí
odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona.“
[7] V citovaném usnesení Nejvyšší správní soud dodal, že i zájem na osobní účasti v řízení
o kasační stížnosti nepochybně může být (dle okolností) důvodem pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Nemělo by tomu tak být ovšem bez dalšího, ale obvykle jen ve spojení
s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo
v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Všechny tyto
individuální okolnosti by však měly jasně a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených
tvrzení. Soud zde vždy poměřuje újmu, která hrozí stěžovateli, a újmu, která přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, stejně jako možný rozpor přiznání
odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatelka žádné takové individualizované
a závažné okolnosti konkrétně netvrdí ani neprokazuje.
[8] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že obecně vyjádřený zájem stěžovatele na setrvání
na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti s pouhým odkazem na újmu
hrozící jí z rozhodnutí samotného, nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních
okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§107 s. ř. s. ve spojení
s §73 s. ř. s.).
[9] Z výše uvedeného je zřejmé, že návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti není důvodný, neboť neprokázala splnění již podmínky nepoměrně větší újmy, než jaká
by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti mohla vzniknout jiným osobám. Všechny
podmínky pro přiznání odkladného účinku dle §73 s. ř. s. musí přitom být naplněny současně,
a proto se Nejvyšší správní soud při neshledání naplnění jedné z nich již nezabýval posuzováním
podmínek ostatních a návrh na přiznání odkladného účinku zamítl (§73 odst. 2 a contrario
ve spojení s §107 s. ř. s.).
[10] Zamítnutím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná
o rozhodnutí dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho,
jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu