ECLI:CZ:NSS:2021:6.ADS.371.2020:22
sp. zn. 6 Ads 371/2020 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní
věci žalobkyně: H. T., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na
Poříčním právu 376/1, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2018,
č. j. MPSV-2018/199058-921, sp. zn. SZ/MPSV-2018/177251-921, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2020, č. j. 32 A 71/2018 - 46,
o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno
rozhodnutí stěžovatele ze dne 3. 10. 2018, č. j. MPSV-2018/199058-921, sp. zn. SZ/MPSV-
2018/177251-921, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl
odvolání žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské
pobočky v Brně (dále jen „úřad práce“), ze dne 2. 8. 2018, č. j. 554697/18/BM, kterým byla
zamítnuta žádost žalobkyně o dávku pěstounské péče.
[2] Stěžovatel s kasační stížností spojil návrh na přiznání jejího odkladného účinku.
V podaném návrhu uvedl, že napadeným rozsudkem krajského soudu mu bylo uloženo
pokračovat v řízení a řídit se závazným právním názorem krajského soudu. V této souvislosti
upozornil, že dojde-li ke zrušení kasační stížností napadeného rozsudku krajského soudu, může
v budoucnu nastat nežádoucí situace spočívající v tom, že vedle sebe budou existovat dvě správní
rozhodnutí s rozdílným obsahem. Stěžovatel se domníval, že přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti nedojde k zásahu do práv žalobkyně, neboť jím vydané (žalobou napadené)
rozhodnutí pouze potvrzuje prvostupňové rozhodnutí úřadu práce o nepřiznání dávky.
Stěžovateli tak nepřiznání odkladného účinku způsobí významnější újmu, než jaká by mohla
nastat žalobkyni v případě jeho přiznání, které není ani v rozporu s veřejným zájmem.
[3] Žalobkyně ve svém vyjádření k podanému návrhu uvedla, že rozhodnutí, zda kasační
stížnosti bude přiznán odkladný účinek či nikoli, ponechává na uvážení soudu.
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační
stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat
za přiměřeného užití §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[5] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[6] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících
objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám; a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného toliko
pro ojedinělé případy. Přiznáním odkladného účinku je prolamována vykonatelnost rozhodnutí,
na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným způsobem
zrušeno (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 38).
[7] Institut odkladného účinku má primárně poskytovat ochranu žalobci před výkonem
či jinými právními následky žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu. Ve vztahu
k návrhům na přiznání odkladného účinku podaným žalovaným správním orgánem (jako tomu je
v nyní posuzované věci) judikatura Nejvyššího správního soudu (např. již usnesení rozšířeného
senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného
senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS) vychází z toho,
že zatímco žalobce bude zpravidla spojovat újmu se svými subjektivními právy, která mohou
okamžitý výkon či jiné právní následky rozhodnutí správního orgánu (resp. krajského soudu)
skutečně závažně ohrozit, žalovaný správní orgán subjektivní práva nemá. Tím spíše tedy nemůže
mít práva, jež by mohla být výkonem nebo jinými právními následky kasační stížností
napadeného rozsudku krajského soudu ohrožena. Jeho úkolem je hájit v soudním řízení
zákonnost jím vydaného správního rozhodnutí. Otázka zákonnosti rozsudku krajského soudu,
resp. skutečnost, že jej žalovaný správní orgán napadl kasační stížností, nemůže být sama o sobě
důvodem pro přiznání odkladného účinku.
[8] V zájmu zachování zásady rovnosti v řízení před soudem nicméně nelze ani žalovanému
správnímu orgánu (jako stěžovateli) odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Půjde však o případy výjimečné, „kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu
bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat
právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jež
nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem“ (usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 - 58).
Judikatura Nejvyššího správního soudu k těmto ojedinělým případům řadí např. vrácení
řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku,
apod. (usnesení ze dne 19. 11. 2015, č. j. 6 Ads 228/2015 - 36, ve spojení s usnesením
rozšířeného senátu č. j. 2 Ans 3/2006 - 49).
[9] Žalovaný musí (stejně jako žalobce), je-li stěžovatelem, újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit,
v čem tato újma a její intenzita spočívá. V této souvislosti rozšířený senát v citovaném usnesení
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58 vyslovil: „Hrozba existence dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci není
sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Je tomu tak proto, že tato „obtížně
řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením důležitého veřejného zájmu. Dodržení závazného
právního názoru a v tomto důsledku pouhá hrozba existence dvou rozhodnutí ve stejné věci, včetně dvou
protichůdných hmotněprávních rozhodnutí, nemůže proto pro žalovaného bez dalšího představovat újmu dosahující
intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku. (…) Považovala-li by se pouhá hrozba existence dvou
odlišných rozhodnutí sama o sobě za újmu, musel by být odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti
správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno. Tento postup by odporoval shora popsanému
smyslu a účelu zákonné úpravy a mohl by vést i k nerovnosti stran, tj. k porušení §36 odst. 1 s. ř. s.“.
[10] V posuzované věci však stěžovatel jako důvod pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti uvedl právě možnou existenci dvou konkurujících si správních rozhodnutí v téže věci
(žalobou napadeného rozhodnutí a nového rozhodnutí vydaného na základě závazného právního
názoru krajského soudu). Jak ale bylo objasněno výše, tento důvod nemůže bez dalšího vést
k přiznání odkladného účinku, neboť taková situace je situací „obvyklou“, která nastane zpravidla
vždy, když krajský soud zruší rozhodnutí správního orgánu, věc mu vrátí k dalšímu řízení
a správní orgán podá proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
[11] S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že výkon kasační
stížností napadeného rozsudku krajského soudu v daném případě nepředstavuje pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, neboť se nejedná o situaci výjimečnou, na které by byl dán důležitý
veřejný zájem. Nejvyšší správní soud proto stěžovateli nevyhověl a kasační stížnosti odkladný
účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z usnesení o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu