ECLI:CZ:NSS:2021:6.ADS.371.2020:34
sp. zn. 6 Ads 371/2020 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci
žalobkyně: H. T., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním
právu 1/376, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2018,
č. j. MPSV-2018/199058-921, sp. zn. SZ/MPSV-2018/177251-921, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2020, č. j. 32 A 71/2018 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost žalovaného se zamí t á .
II. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobkyni byl usnesením Městského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2017,
č. j. 84 P 100/2017 - 44, v řízení o pěstounské péči svěřen do péče její nezletilý vnuk.
[2] Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Brně (dále jen „úřad práce“)
rozhodnutím ze dne 2. 8. 2018, č. j. 554697/18/BM, zamítl žádost žalobkyně ze dne 22. 11. 2017
o dávku pěstounské péče - odměnu pěstouna nárokovatelnou ode dne 15. 11. 2017 (tedy ode dne
nabytí vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 84 P 100/2017). Úřad
práce v odůvodnění rozhodnutí popsal strukturu a výši příjmů rodiny žalobkyně, které tvořily
před i po převzetí vnuka do péče výhradně sociální dávky. Výši příjmů rodiny úřad práce zkoumal
v období 7 měsíců, konkrétně od srpna 2017 do února 2018. V odůvodnění rozhodnutí úřad
práce uvedl, že rodina je zajištěna jinými dávkami a že převzetím nezletilého do péče neklesla
životní úroveň jejích členů, neboť žalobkyně začala na nezletilého vnuka pobírat rodičovský
příspěvek a příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Dle úřadu práce nedošlo „ke skutečnému snížení
celkových příjmů rodiny“.
[3] V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobkyně poukázala mimo jiné na skutečnost,
že s převzetím nezletilého vnuka do péče začaly být sice vypláceny některé dávky spojené s péčí
o něj, zároveň však tyto příjmy ovlivnily pobírání jiných dávek (došlo k jejich snížení,
či odebrání). Z těchto důvodů proto byla příjmová situace rodiny v době po převzetí vnuka,
kterou úřad práce posuzoval, rozkolísaná. Již z porovnání úřadem vypočtených částek za měsíce
říjen 2017 a únor 2018 je dle žalobkyně patrné, že došlo k poklesu celkového příjmu rodiny
a její životní úroveň po převzetí nezletilého do péče poklesla, neboť s nižším příjmem musí
nyní vystačit nikoli čtyřčlenná rodina (jako dosud), nýbrž nově rodina pětičlenná.
[4] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové
rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Zdůraznil, že v případě, kdy je pečující osobou prarodič, náleží
mu odměna pěstouna pouze v případech hodných zvláštního zřetele, a to zejména s ohledem
na sociální a majetkové poměry pečující osoby a její rodiny s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu
svěřeného dítěte. Na základě porovnání výše příjmů rodiny žalovaný dovodil, že nedošlo
k celkovému podstatnému snížení její životní úrovně. Nepřiznání dávky neznamená
dle žalovaného závažný zásah do situace žalobkyně, která není odkázána pouze na odměnu
pěstouna jako jediný příjem, a proto se nejedná o případ hodný zvláštního zřetele. K odvolací
námitce žalobkyně uvedl, že není pravda, že úřad práce nezohlednil snížení některých dávek
a zohlednil jen zvýšení jiných. Byť je nyní rodina pětičlenná, bylo třeba vycházet pouze z toho,
že v důsledku svěření dítěte do péče by nemělo dojít k „podstatnému snížení“ životní úrovně
prarodiče a jeho rodiny. V případě žalobkyně nebyla ohrožena úhrada nákladů na výživu a jiné
osobní potřeby, či úhrada nákladů na domácnost. Úřad práce musel dle žalovaného vycházet
z příjmů týkajících se období, kdy došlo k převzetí dítěte do péče, nikoli období, které by mohlo
nastat v budoucnu. Skutečnost, že se rodina dostala ze systému pomoci v hmotné nouzi,
dle žalovaného naznačuje, že nedošlo k podstatnému snížení její životní úrovně.
[5] Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodnutí žalovaného zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že správní orgány nedostatečně posoudily konkrétní
pokles životní úrovně žalobkyně a její rodiny. Soud poukázal skutečnost, že již v odvolání
žalobkyně upozornila na celkovou výši příjmů rodiny v měsících březnu a dubnu 2018,
která potvrzovala opětovný pokles příjmů rodiny započatý v měsíci únoru 2018. Podle názoru
krajského soudu tak měl žalovaný při hodnocení okolností tohoto případu zohlednit i příjmy
za tyto měsíce. Krajský soud sám provedl výpočet výše příjmů na základě aritmetického průměru
tří měsíčních příjmů rodiny před převzetím dítěte do péče a tří měsíčních příjmů rodiny
po převzetí do péče, zohlednil počet členů rodiny (dříve 4, poté 5) a zjistil, že před převzetím
do péče činil průměrný příjem na jednoho člena rodiny přibližně 7 224 Kč, po převzetí do péče
přibližně 6 351 Kč, přičemž nastolený trend snížení příjmů je patrný i v období (zdůrazňovaném
žalobkyní) březen a duben 2018 – 6 389 Kč. Krajský soud proto uzavřel, že k poklesu příjmů
rodiny došlo, což však žalovaný v rámci úvah o poklesu životní úrovně žalobkyně a její rodiny
nezohlednil.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně
[6] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
v níž namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, v němž krajský soud zcela pominul
tu část odůvodnění správního rozhodnutí, kde byly vyčerpávajícím způsobem vyhodnoceny
majetkové a jiné poměry žalobkyně a její rodiny s odkazem na výši jejích příjmů.
[7] Dle stěžovatele krajský soud nesprávně požaduje provádění pouhého matematického
porovnávání příjmů, aniž by zohlednil další skutečnosti týkající se celkových majetkových
a sociálních poměrů rodiny. Stěžovatel se domnívá, že neměl zákonnou povinnost přihlížet
k příjmům rodiny po únoru 2018. Při hodnocení majetkových a sociálních poměrů zvolil období
čtvrtletí před a čtvrtletí po převzetí dítěte do péče, a to z toho důvodu, že správní orgány
zkoumají nárok na dávku ke dni, ke kterému žadatel o odměnu pěstouna žádá (tedy ke dni nabytí
vykonatelnosti rozhodnutí soudu o svěření nezletilého do péče žalobkyně). Tím byl v souzené
věci den 15. 11. 2017. Zákon správním orgánům neukládá zkoumat příjmy za konkrétní časové
období, ani příjem rodiny rozpočítávat na její jednotlivé členy, nýbrž pouze zkoumat celkové
sociální a majetkové poměry rodiny. Stěžovatel opětovně zdůraznil, že po převzetí nezletilého
se rodina žalobkyně dostala ze systému pomoci v hmotné nouzi, a tedy je nepochybné,
že se její životní úroveň musela zlepšit. Dle jednotné praxe úřadů práce se za podstatné snížení
příjmů považuje jejich pokles nejméně o jednu třetinu. Stěžovatel odkázal také na předcházející
správní řízení (které však není v předloženém správním spisu nijak dokumentováno – pozn.
soudu), čímž vysvětloval, proč teprve v říjnu roku 2018 přistoupil k přezkumu rozhodnutí úřadu
práce ze srpna 2018, ačkoli žádost byla podána již v listopadu roku 2017 a vztahovala se k období
převzetí dítěte do péče. Poukázal také na zákonem stanovenou možnost požádat o nové
posouzení nároku, změní-li se rozhodné skutečnosti v průběhu období, pro které byla dávka
pěstounské péče přiznána. Tuto žádost žalobkyně podala dne 17. 12. 2018 a bylo jí vyhověno.
[8] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatelem zvolené období tří
měsíců před a tří měsíců po převzetí dítěte nemá oporu v zákoně ani v interních předpisech
stěžovatele. Poukázala na skutečnost, že jednorázový příspěvek při předání dítěte do pěstounské
péče a příjem z nových dávek s touto péčí spojených může rozkolísat příjem rodiny pobírající
sociální dávky, neboť dojde k dočasnému zvýšení příjmů, které se ale v následných měsících
opětovně sníží. Právě to se v případě žalobkyně a její rodiny stalo. Ke stabilizaci nové příjmové
situace došlo až v únoru 2018, a proto měl být zohledněn zejména tento měsíc a měsíce
následující. Stěžovatelem zvolené období je nedostatečné k posouzení změny celkových
sociálních a majetkových poměrů rodiny. Dále žalobkyně uvedla, že ještě v měsíci únoru 2018
(který jako poslední považoval stěžovatel za relevantní) byla v systému hmotné nouze,
když pobírala doplatek na bydlení, tedy dávku hmotné nouze. Následně sice z tohoto systému
„vypadla“, avšak pouze díky změně skladby jednotlivých dávek. Výše měsíčních příjmů rodiny
zůstala stejná, byť bylo nově třeba vyživovat jednu osobu navíc. Dále žalobkyně zpochybňovala
možnost úřadu práce zohledňovat některé dávky při zjišťování celkových příjmů rodiny. Nejvyšší
správní soud však již na tomto místě podotýká, že podrobnější rekapitulace těchto argumentů
je nadbytečná, neboť se nevztahují k otázce, která je předmětem řízení o této kasační stížnosti,
a to zda rozhodnutí žalovaného vycházelo z náležitě zjištěného skutkového stavu věci a zda bylo
dostatečně odůvodněno.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
krajského soudu. Tvrzení stěžovatele spatřující nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom,
že krajský soud „pominul tu část rozhodnutí stěžovatele, kde jsou vyčerpávajícím způsobem vyhodnoceny
majetkové a jiné poměry žalobkyně, resp. její rodiny, a to s odkazem na její konkrétní příjmy“, je zavádějící.
Rozhodnutí stěžovatele, stejně jako prvostupňové rozhodnutí úřadu práce, vycházejí především
z výše příjmů rodiny žalobkyně v jednotlivých měsících. Příjmová situace rodiny tedy byla
rozhodující skutečností, na níž jsou obě správní rozhodnutí postavena. Krajský soud se proto
logicky v odůvodnění rozsudku podrobně zabýval právě vyhodnocením vývoje měsíčního příjmu
(pod body 20 a 21), a to zcela srozumitelným a přezkoumatelným způsobem. Skutečnost,
že stěžovatel nesouhlasí s konkrétním způsobem, jakým krajský soud výši příjmů hodnotil,
neznamená, že je rozsudek z tohoto důvodu nepřezkoumatelný.
[11] Nejvyšší správní soud se proto mohl věnovat podstatě projednávaného případu,
tedy posouzení otázky, zda se rozhodnutí žalovaného v odůvodnění zabývalo všemi rozhodnými
skutečnostmi, či zda některé významné skutečnosti opomenulo, jak dovodil krajský soud.
[12] Podle §47j odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, odměna pěstouna
podle odstavce 1 písm. a) a b) [pozn.: je-li pečováno o jedno nebo dvě děti] náleží osobě pečující nebo osobě
v evidenci, která je rodičem nebo prarodičem otce nebo matky svěřeného dítěte, pouze v případech hodných
zvláštního zřetele, zejména s ohledem na sociální a majetkové poměry osoby pečující nebo osoby v evidenci a jejich
rodiny a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Pro účely rozhodnutí o přiznání odměny pěstouna je krajská
pobočka Úřadu práce povinna si vyžádat vyjádření příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností
(pozn.: zvýraznění podtržením – zde i dále v textu – doplnil Nejvyšší správní soud).
[13] Zákonná koncepce vychází z předpokladu odvozené vyživovací povinnosti prarodičů
(§910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V situacích, ve kterých nemohou zajistit
osobní péči o dítě jeho rodiče, a dítě je z tohoto důvodu svěřeno do pěstounské péče prarodiče
nebo prarodičů, plní prarodiče výkonem pěstounské péče zároveň i vyživovací povinnost k dítěti,
což neplatí pro žádné jiné pěstouny zajišťující péči o dítě, včetně pěstounů z řad příbuzných
v linii pobočné. Zákonodárce odměnu pěstouna prarodiči záměrně stanovil jako fakultativní
nárok, a to v případech zvláštního zřetele hodných (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 12. 2020, č. j. 1 Ads 123/2020 - 40, body [14] až [16]).
[14] Pojem „případy zvláštního zřetele hodné“ je neurčitým právním pojmem, jehož výklad náleží
primárně správnímu orgánu a následně rovněž správním soudům při přezkumu správních
rozhodnutí. Jak uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 22. 4. 2014,
č. j. 8 As 37/2011 - 154, č. 3073/2014 Sb. NSS (bod [15]): „Neurčité právní pojmy zahrnují jevy
nebo skutečnosti, které nelze zcela přesně právně definovat. Jejich obsah, rozsah a aplikace se může v závislosti
na konkrétních okolnostech měnit. Zákonodárce tímto způsobem vytváří příslušným orgánům prostor k tomu,
aby zhodnotily, zda konkrétní situace pod neurčitý právní pojem spadá, či nikoliv. U neurčitých právních pojmů
se zajisté také vyskytuje určitá míra "uvážení" správního orgánu, ta se ovšem zaměřuje na skutkovou podstatu
a její vyhodnocení. Výsledkem je pak závěr, který nemá alternativu“. Jak vyplývá z §47j odst. 3 zákona
o sociálně-právní ochraně dětí, právní úprava poskytuje aplikační praxi určitá vodítka pro výklad
neurčitého právního pojmu „případy zvláštního zřetele hodné“, když výslovně zmiňuje „sociální
a majetkové poměry osoby pečující a její rodiny“ a „zdravotní stav dítěte“ jako skutečnosti,
k nimž mají správní orgány přihlížet. Jak v této souvislosti uvádí také odborná literatura, správní
orgán má v každé individuální věci zohlednit odvozenou vyživovací povinnost prarodičů,
zabránit případnému zneužívání dávky, avšak zároveň předejít situaci, kdy by nedostatek
finančních prostředků negativně ovlivnil péči o dítě (Rogalewiczová, R., Cilečková, K., Kapitán, Z.,
Doležal, M. a kol. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, str.
495 - 499).
[15] Krajský soud proto nepochybil, pokud zkoumal, zda správní orgány náležitě zjistily
skutkový stav věci, vyhodnotily pro věc všechny rozhodné skutečnosti a shromáždily dostatečné
množství podkladů tak, aby mohly provést právní úvahu, zda situaci žalobkyně a její rodiny je
možno podřadit pod neurčitý právní pojem „případ zvláštního zřetele hodný“.
[16] Podle §50 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, mohou být podklady
pro vydání rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední
činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Pokud
zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména
důkazy, podle své úvahy. Přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
[17] Podle §3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl
zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu
s požadavky uvedenými v §2.
[18] Nejprve je nutno poukázat na skutečnost, že již úřad práce v prvostupňovém rozhodnutí
uvedl rozporný údaj, když navzdory obsahu jím zpracované tabulky příjmů rodiny za měsíce
srpen 2017 až únor 2018 konstatoval, že nedošlo ke skutečnému snížení celkových příjmů
(viz str. 3 odůvodnění rozhodnutí). Krajský soud zprůměrováním měsíčních příjmů
před a po převzetí nezletilého do péče správně upozornil, že i v případě zohlednění pouze těch
měsíců, které úřad práce vybral pro modelování majetkové a sociální situace rodiny žalobkyně,
k poklesu příjmů rodiny v absolutních částkách došlo (7 224 Kč vs. 6 351 Kč). Stěžovatel
v rozhodnutí o odvolání toto nepravdivé konstatování úřadu práce již nezopakoval (avšak
ani nepopřel) a vlastní hodnocení omezil toliko na závěr, že nedošlo k podstatnému snížení
životní úrovně rodiny žalobkyně. Krajský soud tento závěr považoval za nedostatečný,
s čímž se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, neboť se z důvodů uvedených níže neopírá o náležitě
zjištěný skutkový stav věci.
[19] Stěžovatel se v rozhodnutí především vůbec nevypořádal s námitkou žalobkyně,
že měsíční příjem rodiny se snížil nejen z hlediska absolutního (tedy z hlediska celkové částky,
kterou má rodina k dispozici), ale že z takto sníženého příjmu navíc musejí nově „vyžít“ nikoli
čtyři, ale pět členů rodiny. Z výpočtu provedeného krajským soudem je přitom zřejmé,
že při zohlednění výše příjmu rozpočítaného na jednu osobu byla životní úroveň jednotlivých
členů rodiny dotčena. K této otázce, která nepochybně má vliv na posouzení věci samé,
se však stěžovatel nijak nevyjádřil.
[20] Jako zcela oprávněný je pak nutno hodnotit závěr krajského soudu, že stěžovatel měl
na základě uplatněné odvolací námitky zohlednit též příjmy za měsíce březen a duben 2018.
Zákon o sociálně-právní ochraně dětí sice správním orgánům neukládá konkrétní postup,
jímž by měly být zjišťovány sociální a majetkové poměry rodiny. V obecné rovině přitom lze
přisvědčit úvahám stěžovatele, že pokud správní orgány zkoumají nárok na dávku ke dni,
ke kterému žadatel o odměnu pěstouna žádá (tedy ke dni nabytí vykonatelnosti rozhodnutí soudu
o svěření nezletilého do péče), mělo by se zjišťování sociálních a majetkových poměrů zaměřit
právě na toto období svěření nezletilého do péče žadatele, resp. na období následující,
a srovnávat je s obdobím předcházejícím. Jak přesně stanovit délku těchto období je pak otázkou
metodologickou. Nejvyšší správní soud však shledává důvodným argument žalobkyně,
že v případě rodiny pobírající sociální dávky může docházet k tomu, že přiznání jednorázového
příspěvku při předání dítěte do pěstounské péče a příjem z jiných dávek s touto péčí souvisejících
může dočasně opticky zvýšit (nadhodnotit) celkové příjmy rodiny, které se však v následujících
měsících opětovně sníží v důsledku promítnutí těchto změn do hodnocení nároků na dávky
dosavadní. Z tohoto hlediska je tedy nutné vždy zvažovat, zda lze úřady zvolené období
tří měsíců před a tří měsíců po převzetí dítěte do péče považovat za dostatečné. Pokud v souzené
věci celkový příjem rodiny již v měsíci únoru 2018 (tedy v posledním měsíci, který správní orgány
ještě vzaly do úvahy) opět razantně poklesl, neměl správní orgán rigidně lpět na metodice
(3+3 měsíce), nýbrž měl prověřit důvody tohoto poklesu a zhodnotit i případný trend
do budoucna. To platí obzvláště za situace, kdy stěžovateli následný vývoj měsíčních příjmů
předkládala v odvolání sama žalobkyně s poukazem na nízké měsíční příjmy rodiny rovněž
v měsících březen a duben 2018. Nejvyšší správní soud má tedy ve shodě s krajským soudem
za to, že správní orgány v předchozím řízení nezjistily stav věci, o němž by nepanovaly důvodné
pochybnosti, a neučinil skutková zjištění v nebytném rozsahu, čímž porušil zásadu materiální
pravdy (§3 správního řádu).
[21] Nejvyšší správní soud připomíná, že v souladu s jeho dosavadní judikaturou musejí mít
správní soudy „možnost přezkoumat, zda interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu správním orgánem
je v souladu se zákonem, jaké podklady pro své rozhodnutí k tomu správní orgán soustředil, zda tak učinil
v rozsahu, který mu umožnil ve věci správně rozhodnout a zda jeho zjištění s těmito podklady nejsou v logickém
rozporu. Jestliže takový přezkum možný není, je rozhodnutí pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Úkolem
soudu je tedy kontrola zákonnosti rozhodnutí správního orgánu a dodržení zákonem stanovených pravidel
v řízení, jež vydání správního rozhodnutí předcházelo. Soudu nepřísluší, aby správní orgán nahradil, provedl
sám vlastní hodnocení a učinil závěr, zda předmětné jednání naplnilo či nenaplnilo neurčitý právní pojem,
neboť by tak nepřípustným způsobem zasáhl do činnosti správního orgánu“ (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 7 As 78/2005 - 62). V návaznosti na vše výše uvedené je
tedy zřejmé, že závěry krajského soudu v nyní souzené věci obstojí.
[22] Ke kasační námitce, že krajský soud nesprávně prováděl pouhé matematické porovnání
příjmů, aniž zohlednil další skutečnosti týkající se celkových majetkových a sociálních poměrů
rodiny, Nejvyšší správní soud uvádí, že není zřejmé, na jaké další skutečnosti stěžovatel
poukazuje, když sám rozhodnutí založil výhradně na úvahách o příjmové situaci rodiny. Krajský
soud se proto logicky věnoval právě otázce posouzení celkové výše příjmů rodiny,
přičemž aritmetické zprůměrování příjmů před a po převzetí dítěte společně se zohledněním
počtu členů rodiny se nabízí jako jedna z možných variant pro posouzení případné hrozby
nedostatku finančních prostředků, které by mohly péči o dítě negativně ovlivnit.
[23] Pokud stěžovatel namítal, že se rodina žalobkyně po převzetí nezletilého dostala
ze systému pomoci v hmotné nouzi, a tedy se její životní úroveň nepochybně musela zlepšit,
Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že z rozhodnutí úřadu práce vyplývá, že ještě v únoru 2018
(tedy v posledním zohledněném měsíci) pobírala rodina doplatek na bydlení, a tedy v systému
pomoci v hmotné nouzi zařazena byla. Pokud tím stěžovatel měl na mysli další vývoj situace
rodiny bezprostředně po hodnoceném období, je nutno konstatovat, že rozhodnutí žalovaného
ani správní spis neposkytují dostatečné podklady pro zhodnocení této skutečnosti, resp. dopadů
ukončení pobrání dávek pomoci v hmotné nouzi na celkovou majetkovou a sociální situaci
rodiny.
[24] Stěžovatel dále až v kasační stížnosti vysvětluje, že za podstatné snížení životní úrovně
považuje správní praxe údajně až snížení příjmů nejméně o jednu třetinu. Tuto skutečnost
však Nejvyšší správní soud nemůže nijak hodnotit, stejně jako tak nemohl učinit krajský soud
(v návaznosti na obdobnou zmínku stěžovatele ve vyjádření k žalobě). Odhlédne-li Nejvyšší
správní soud od skutečnosti, že toto tvrzení není vůbec nijak podloženo, měl být tento argument
obsažen a podrobněji odůvodněn již v žalobou napadeném rozhodnutí o odvolání tak,
aby krajský soud mohl posoudit jeho relevanci a správnost. „Nedostatek odůvodnění rozhodnutí
vydaného ve správním řízení nemůže být dodatečně zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky
učiněným až v kasační stížnosti podané proti rozhodnutí soudu, jímž bylo správní rozhodnutí zrušeno
jako nepřezkoumatelné pro nedostatky v odůvodnění“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003 - 58).
[25] Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že existuje zákonná možnost požádat o nové
posouzení nároku na dávku pěstounské péče, změní-li se rozhodné skutečnosti v průběhu
období, pro které byla dávka přiznána. Skutečnost, že této možnosti žalobkyně po roce péče
o nezletilého úspěšně využila, ovšem nijak neovlivňuje závěry učiněné výše. Správní orgány
neměly při rozhodování o dávce pěstounské péče související s převzetím nezletilého do péče
v listopadu 2017 mechanicky vycházet pouze z vývoje příjmů rodiny v určeném období tří měsíců
před a tří měsíců po převzetí nezletilého do péče, nýbrž zohlednit následné ustálení rozkolísané
výše příjmů rodiny ze sociálních dávek, které bylo způsobeno právě převzetím nezletilého
do péče žalobkyně.
IV. Závěr a náklady řízení
[26] Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[27] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Stěžovatel (žalovaný) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení jí však nevznikly.
Proto jí Nejvyšší soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu