ECLI:CZ:NSS:2021:6.ADS.393.2020:22
sp. zn. 6 Ads 393/2020 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: Mgr. Ing. L. V., Ph.D., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,
sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutím žalovaného
ze dne 25. února 2020 č. j. MPSV-2020/34660-915 a ze dne 26. února 2020 č. j. MPSV-
2020/40303-915, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 30. listopadu 2020 č. j. 55 Ad 7/2020 - 197,
takto:
I. Kasační stížnost žalovaného se zamít á.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 19 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Rozhodnutími ze dne 13. prosince 2019 č. j. 1946/2019/PON a č. j. 1945/2019/PON
Úřad práce ČR – krajská pobočka v Jihlavě (dále jen „úřad práce“) nepřiznal žalobci příspěvek
na živobytí a doplatek na bydlení podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.
Žalovaný rozhodnutími označenými v návětí zamítl žalobcem podaná odvolání.
[2] Správní orgány se v řízeních zabývaly mj. otázkou, zda mají jednat přímo s žalobcem,
anebo je mu nutné pro přechodnou duševní poruchu ustanovit opatrovníka ve smyslu §32
odst. 2 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. V průběhu řízení žalovaný rozhodnutí úřadu
práce ohledně nepřiznání obou dávek opakovaně rušil a dokonce jej zavázal (viz rozhodnutí
ze dne 30. srpna 2018 č. j. MPSV-2018/175354-920), aby si vyžádal odborný lékařský posudek
o možné přechodné duševní poruše žalobce a na základě posudku v případě potřeby ustanovil
žalobci za opatrovníka vhodnou osobu, která by ho zastupovala ve všech správních řízeních
vedených před úřadem práce ve věci dávek pomoci v hmotné nouzi. Žalobce ustanovení
opatrovníka dle citovaného ustanovení správního řádu opakovaně požadoval. V průběhu řízení
se pak vyjádřil i v tom smyslu, že důvodem pro ustanovení opatrovníka je spíše jiná právní
překážka ve smyslu §32 odst. 2 písm. b) správního řádu spočívající v tom, že pečuje o osobu
zvlášť tělesně postiženou. Zároveň žalobce žádal ustanovit opatrovníka z řad jihlavských
advokátů a opakovaně sděloval, že u něj přechodná duševní porucha již netrvá, avšak dodával
k tomu, že pokud mu nebude možné ustanovit opatrovníka dle §32 odst. 2 písm. b) správního
řádu, mají správní orgány postupovat podle §32 odst. 2 písm. g) téhož předpisu.
[3] K požadavku žalobce na ustanovení opatrovníka se žalovaný vyjádřil i v dalším
rozhodnutí ze dne 20. května 2019 č. j. MPSV-2019/201519-915, jímž opětovně zrušil
rozhodnutí úřadu práce, avšak z jiného důvodu. Žalovaný k požadavku žalobce konkrétně
konstatoval, že je nedůvodný, a ztotožnil se s postojem úřadu práce, který po několika
neúspěšných pokusech získat lékařský posudek vyzval k jeho doložení žalobce s tím,
že bez jeho součinnosti nelze potřebný posudek zajistit. Zároveň žalobci sdělil, že v opačném
případě bude jednat přímo s ním. Poté se úřad práce pokusil neúspěšně oslovit ještě jednoho
lékaře, čímž jeho pokusy ověřit zdravotní stav žalobce skončily. Žalovaný v posledně citovaném
rozhodnutí rovněž uvedl, že správní orgány respektovaly žalobcovo opakované písemné sdělení
o tom, že jeho přechodná duševní porucha pominula a že důvodem pro nečinění procesních
úkonů před správním orgánem u něj byla péče o osobu zvlášť tělesně postiženou, která však
nemohla být důvodem pro ustanovení opatrovníka. Žalovaný uzavřel, že prvostupňový správní
orgán učinil mnohé kroky k tomu, aby byl žalobce v řízení zastupován, ten však sdělil, že si přeje
ustanovit opatrovníka z řad jihlavských advokátů, což žalovaný považoval za nedůvodné.
[4] Při tomto hodnocení požadavku žalobce na ustanovení opatrovníka žalovaný setrval
i v rozhodnutích označených v návětí. K nedůvodnosti požadavku dospěl i přes to,
že podle jedné z lékařských zpráv předložených žalobcem dne 4. prosince 2019 je vyloučena
jeho účast na soudním jednání, neboť není schopen plně hájit své zájmy, má sníženou odolnost
vůči psychosociálnímu stresu a je zde vysoké riziko konfliktního jednání s rizikem vážných
důsledků. Podle žalovaného je totiž třeba rozlišovat soudní spory a řízení v dávkových věcech
před správním orgánem, které klade na žadatele nároky pouze co do doložení skutečností
rozhodných pro dávku, což žalobce zvládl.
[5] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích
(dále jen „krajský soud“), přičemž krajský soud shledal žalobu důvodnou. Krajský soud
konstatoval, že správní orgány sice učinily několik pokusů o zajištění odborného lékařského
posudku ohledně duševního stavu žalobce, jejich činnost však v tomto ohledu nebyla důsledná,
nakonec rezignovaly a tuto povinnost přenesly na bedra žalobce. Takový postup je dle krajského
soudu neakceptovatelný, a to zejména při existenci jasné pochybnosti o žalobcově zdravotním
stavu, která plyne z toho, že dle posudku hůře snáší psychosociální zátěž. Zátěžovým jednáním
přitom může být i jednání před správním orgánem. Proto je nepřípustným zjednodušením,
že se snížená odolnost vůči psychosociálnímu stresu u žalobce vztahuje toliko na řízení
před soudy. Krajský soud uzavřel, že u žalobce tedy nemusí být vyloučeno, že je stižen
přechodnou duševní poruchou, která mu může bránit v řízení před správními orgány samostatně
jednat. Proto považoval za nezbytné zajistit odborný lékařský posudek o tom, zda je žalobce
stižen přechodnou duševní poruchou a zda mu tato porucha brání samostatně v řízení jednat.
Jelikož správní orgány posudek nezajistily, bylo podle krajského soudu řízení před nimi stiženo
vadou procesní povahy, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
Z toho důvodu krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného i úřadu práce a nezabýval se dalšími
žalobními body.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[6] Žalovaný (dále těž „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítal, že právní jednání žalobce v tomto i jiných sporech nasvědčuje tomu, že je jeho procesní
způsobilost dána. Stěžovatel v tomto kontextu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 3. prosince 2020 č. j. 7 Ads 260/2020 - 25, podle něhož je k vydání odborného lékařského
posudku ve smyslu §32 odst. 2 písm. g) správního řádu příslušný všeobecný praktický lékař
dotčené osoby. Zároveň uvedl také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. října 2020
č. j. 8 Ads 135/2020 - 33, v němž Nejvyšší správní soud v jiném řízení žalobce uvedl,
že „z tvrzení žalobce ani z podkladů, které ke svým podáním přiložil, dále nikterak neplyne,
že by v jeho případě nebyla dána procesní způsobilost činit v řízení před soudem samostatné
úkony.“ Podle stěžovatele tedy vzhledem k uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
a k tomu, že žalobce doložil zprávu praktického lékaře, není nutné vypracování odborného
lékařského posudku o tom, zda je žalobce stižen přechodnou duševní poruchou a zda mu
tato porucha brání v řízení samostatně jednat.
[7] Žalobce ke kasační stížnosti uvedl, že si odborný lékařský posudek musí vyžádat samotný
úřad práce z úřední povinnosti, takže pro posouzení, zda je nutné ustanovit opatrovníka, nelze
vycházet z posudku dodaného účastníkem řízení. Navíc byl dodaný posudek zpracovaný
na zdravotní indikaci pro trvalou duševní poruchu, přičemž §32 odst. 2 písm. g) správního řádu
podmiňuje ustanovení opatrovníka duševní poruchou přechodnou. Rovněž žalobce odkázal
na již citovaný rozsudek č. j. 7 Ads 260/2020 - 25 s tím, že posudek vydává registrující lékař,
jehož správní orgán o posudek nepožádal i přes to, že mu to žalobce opakovaně sděloval.
Na závěr žalobce rozporuje relevanci výše citovaného usnesení č. j. 8 Ads 135/2020 - 33 pro nyní
projednávanou věc, neboť se týká námitky podjatosti v jiném řízení.
[8] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalobce stěžovateli na vědomí.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[10] Podle §32 odst. 2 písm. g) správního řádu ustanoví správní orgán opatrovníka osobám
stiženým přechodnou duševní poruchou, která jim brání samostatně v řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení
jejich práv; v těchto případech správní orgán rozhoduje na základě odborného lékařského posudku.
[11] V již citovaném rozsudku č. j. 7 Ads 260/2020 - 25 (ve věci týchž účastníků) Nejvyšší
správní soud konstatoval, že k vydání odborného lékařského posudku pro účely §32 odst. 2
písm. g) správního řádu je ve smyslu §42 odst. 2 písm. a) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických
zdravotních službách, příslušný registrující poskytovatel posuzované osoby (tj. registrující
praktický lékař). Pokud daná osoba zároveň trpí chronickým onemocněním, s nímž je léčena
nebo tzv. dispenzarizována u jiného lékaře specialisty, je registrující praktický lékař povinen
vyžádat si odborné stanovisko tohoto lékaře specialisty (bod [32] citovaného rozsudku).
[12] Nejvyšší správní soud k výše citovanému ustanovení správního řádu dále judikoval,
„že jakmile správní orgán nazná, že by mohl být účastník řízení stižen přechodnou duševní
poruchou, která mu brání v řízení samostatně jednat, a je-li to nezbytné k hájení jeho práv
v tomto řízení, nechá si vypracovat lékařský posudek, aby na základě jeho závěru ustanovil
či neustanovil účastníku řízení opatrovníka“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. června 2011 č. j. 6 Ads 23/2011 - 60). Osoba trpící duševní poruchou si totiž poruchy
vůbec nemusí být vědoma, takže není na místě od ní požadovat předložení lékařského posudku.
[13] Z výše uvedeného plyne, že existovala-li pochybnost o duševním stavu žalobce, bylo
na správním orgánu, aby zajistil od jeho registrujícího praktického lékaře odborný posudek
o tom, zda je žalobce stižen přechodnou duševní poruchou. Nejvyšší správní soud v tomto
kontextu souhlasí s krajským soudem, že v nyní projednávaném případě pochybnost o žalobcově
duševním stavu existuje, neboť jím předložený posudek uvádí nejen, že neunese zátěž související
se soudním jednáním, nýbrž také, že hůře snáší psychosociální zátěž. Takovou zátěž může
představovat i jednání před správním orgánem. Navíc, jak uvedl už krajský soud, ustanovení
opatrovníka s odkazem na přechodnou duševní chorobu požadoval i přímo žalobce
a pochybnosti vyvstaly i na straně úřadu práce, jelikož se obracel na několik lékařů s žádostí
o vypracování odborného lékařského posudku o možné přechodné duševní poruše žalobce.
[14] Pochybnosti tedy existovaly, avšak nenásledoval adekvátní postup správních orgánů
spočívající ve vyžádání posudku od registrujícího praktického lékaře žalobce. Ze spisu je
sice zřetelná snaha posudek zajistit, nicméně jak konstatoval krajský soud, správní orgány nebyly
důsledné, posudek ve smyslu §32 odst. 2 písm. g) správního řádu nezajistily a danou povinnost
přenesly na žalobce, což nelze aprobovat. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem
i v tom, že stěžovatel mimo svou odbornost předjímal, že snížená odolnost žalobce
vůči psychosociálnímu stresu se týká toliko řízení před soudy.
[15] K odkazu stěžovatele na již citované usnesení č. j. 8 Ads 135/2020 - 33 uvádí Nejvyšší
správní soud pouze to, že z poznámky nad rámec rozhodovacích důvodů v odůvodnění usnesení,
jímž se odmítá kasační stížnost pro nesplnění podmínek řízení podle §46 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nelze pro účely nyní projednávané věci
dovozovat, že žalobce není stižen přechodnou duševní poruchou, která mu brání jednat
ve správním řízení. Pokud vyvstaly pochybnosti o zdravotním stavu žalobce v současném řízení,
je nutné v současném řízení postavit najisto, zda žalobce není stižen přechodnou duševní
poruchou a zda je nezbytné ustanovit opatrovníka k hájení práv žalobce jako účastníka řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud tedy ze shora uvedených důvodů neshledal kasační stížnost
důvodnou, pročež ji zamítl podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Rozhodl tak bez jednání
podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalobce byl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, náleží mu proto náhrada nákladů
řízení. Žalobce vynaložil 19 Kč na zaslání dopisu s vyjádřením ke kasační stížnosti stěžovatele
(obyčejná listovní zásilka opatřená poštovní známkou B v této hodnotě) a Nejvyšší správní soud
mu s odkazem na rozsudek ze dne 25. září 2015 č. j. 6 As 135/2015 - 79, v němž Nejvyšší správní
soud vyslovil, že nezastoupenému žalobci náleží v případě úspěchu ve věci náhrada skutečně
vynaložených hotových výdajů, náhradu tohoto nákladu přiznal. Pro zaplacení náhrady nákladů
Nejvyšší správní soud stanovil stěžovateli přiměřenou lhůtu jednoho měsíce ode dne doručení
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu