ECLI:CZ:NSS:2021:6.AFS.39.2021:27
sp. zn. 6 Afs 39/2021 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní
věci žalobkyně: KONREO, v. o. s., IČO 04706498, sídlem Dobrovského 1310/64, Brno,
insolvenční správkyně společnosti FAU s. r. o., v konkursu, IČO 49610431, sídlem
Pekařská 1639/79a, Opava – Kateřinky, zastoupená JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem,
sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem
Budějovická 7, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. května 2017
č. j. 11572-2/2017-900000-302, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 3. prosince 2020 č. j. 22 Af 76/2017 - 98,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se v rací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Alfréda
Šrámka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Rozhodnutím Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále též „celní úřad“) ze dne
13. září 2016 č. j. 18029-32/2016-570000-11 bylo společnosti FAU s. r. o. vydáno povolení
k provozování daňového skladu a současně bylo zrušeno původní povolení ze dne
8. prosince 2015. Společnost FAU podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, neboť nesouhlasila
s novým rozsahem povolení.
[2] V nyní posuzované věci jde o pozdější zastavení tohoto odvolacího řízení
pro bezpředmětnost. Pro pochopení kontextu je však třeba uvést další informace o událostech,
ke kterým v inkriminovaném období a později docházelo.
[3] Nejprve, o více než rok dříve, byla společnost FAU rozhodnutími Finančního úřadu
pro Jihomoravský kraj ze dne 22. dubna 2015 a 7. srpna 2015 vyzvána jako ručitel
k úhradě nedoplatku na dani z přidané hodnoty za dlužníka společnost VERAMI International
Company s. r. o. (dále též „ručitelské výzvy“). Odvolání společnosti FAU proti těmto
rozhodnutím zamítlo Odvolací finanční ředitelství rozhodnutími ze dne 22. září 2016
a 13. října 2016, která ovšem později zrušil Krajský soud v Brně (rozsudek ze dne 9. května 2019
č. j. 29 Af 102/2016 - 335).
[4] Zásadní vliv na poměry společnosti FAU měly související události z konce září 2016. Dne
23. září 2016 a 30. září 2016 vydaly celní úřad a Specializovaný finanční úřad vůči společnosti
FAU zajišťovací příkazy k zajištění úhrady daní v celkové výši přesahující 540 milionů Kč.
Zajišťovací příkazy byly vykonány okamžitě. Odvolání proti zajišťovacím příkazům vydaným
Specializovaným finančním úřadem zamítlo Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne
20. října 2016. Žalovaný rozhodnutími ze dne 10. listopadu 2016 a 12. prosince 2016 změnil
zajišťovací příkazy vydané celním úřadem jen nepatrně (tak, že určil lhůtu splatnosti v délce tří
dnů), ve zbytku odvolání společnosti FAU zamítl.
[5] Pro kontext je vhodné uvést, že rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství
z 20. října 2016 a zajišťovací příkazy vydané Specializovaným finančním úřadem dne
23. září 2016 následně zrušil Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“), a to rozsudkem
ze dne 14. června 2017 č. j. 22 Af 9/2017 - 84; kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítl
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. listopadu 2017 č. j. 4 Afs 140/2017 - 54.
Rozsudkem ze dne 22. května 2018 č. j. 22 Af 8/2017 zrušil krajský soud rozhodnutí žalovaného
ze dne 10. listopadu 2016 a 12. prosince 2016 i jemu předcházející zajišťovací příkazy vydané
celním úřadem ze dne 23. září 2016 a 30. září 2016. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku
také Nejvyšší správní soud zamítl (rozsudek ze dne 28. března 2019 č. j. 10 Afs 172/2018 - 42).
[6] Dne 23. září 2016, tedy ve stejný den, kdy vydal zajišťovací příkazy, celní úřad zahájil
z moci úřední řízení o zrušení povolení k provozování daňového skladu ze dne 13. září 2016.
Dne 12. října 2016 pak celní úřad rozhodnutím č. j. 116908-9/2016-570000-11 toto povolení
zrušil z důvodů ekonomické nestability a ztráty bezdlužnosti společnosti FAU. Ta podala
i proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. března 2017 č. j. 539-
4/2017-900000-302 odvolání zamítl. I toto rozhodnutí později krajský soud rozsudkem ze
dne 17. června 2019 č. j. 22 Af 56/2017 - 77 zrušil.
[7] Nyní zpět k vlastní věci posuzované v tomto řízení. Protože bylo 12. října 2016 zrušeno
rozhodnutí o povolení k provozování daňového skladu vydané 13. září 2016, proti němuž
společnost FAU původně podala odvolání, celní úřad rozhodnutím ze dne 21. října 2016
č. j. 115562-10/2016-570000-11 odvolací řízení zastavil pro bezpředmětnost podle §106
odst. 1 písm. f) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Odvolání společnosti FAU proti tomuto
rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v návětí, přičemž konstatoval, že vedení
odvolacího řízení proti rozhodnutí o povolení daňového skladu, které bylo zrušeno, postrádá
smysl.
[8] Společnost FAU podala proti rozhodnutí žalovaného ve věci zastavení odvolacího řízení
žalobu, kterou krajský soud nejprve usnesením ze dne 22. září 2017 č. j. 22 Af 76/2017 - 36
odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. Na majetek společnosti FAU byl totiž
ještě před podáním žaloby prohlášen konkurz, a žalobu tak měl dle názoru krajského soudu podat
insolvenční správce. Toto usnesení zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. února 2018
č. j. 6 Afs 328/2017 - 33 kvůli pochybnostem, zda žalobu podala společnost FAU, či její
insolvenční správkyně, společnost KONREO, v. o. s.
[9] Krajský soud následně dotazem na zástupce žalobkyně zjistil, že žalobu skutečně podala
společnost KONREO jako insolvenční správkyně společnosti FAU.
[10] Rozsudkem ze 17. června 2019 č. j. 22 Af 76/2017 - 71 krajský soud zrušil žalobou
napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zohlednil zrušení
zajišťovacích příkazů a ručitelských výzev i svůj vlastní rozsudek ze dne 17. června 2019
č. j. 22 Af 56/2017 - 77, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ve věci zrušení povolení
společnosti FAU k provozování daňového skladu (body [5] a [6] výše). Všechny tyto okolnosti
sice nastaly až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, krajský soud však shledal důvody pro
prolomení vázanosti skutkovým a právním stavem, který tu byl v době vydání rozhodnutí
správního orgánu, vyjádřenou v §75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“). Věcně se krajský soud obecně ztotožnil se žalovaným, že odvolací řízení se stane
bezpředmětným, pokud je odvoláním napadené rozhodnutí zrušeno. Podle krajského soudu
však „výjimku z uvedeného pravidla představuje případ, kdy je takové zrušení jen výsledkem
nezákonné činnosti státních orgánů, nikoli výsledkem jednání či opomenutí daňového subjektu.“
[11] Tento rozsudek krajského soudu však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne
9. září 2020 č. j. 6 Afs 176/2019 - 31, neboť dospěl k závěru, že projednávaný případ nelze
podřadit pod žádnou z výjimek z pravidla vyjádřeného v §75 odst. 1 s. ř. s. Není zde žádná
norma s aplikační předností (na rozdíl od věci, v níž rozhodl rozsudkem č. j. 6 Afs 177/2019 - 30
z 26. listopadu 2020) či zjevné pravidlo vyvěrající z ústavního pořádku, které by zpochybňovalo
aplikaci tohoto ustanovení, ani podobnost s výjimkami, které doposud dovodila judikatura.
Rozhodnutí o zrušení povolení k provozování daňového skladu nelze považovat za rozhodnutí
podmiňující zastavení odvolacího řízení v nyní projednávané věci. Krajský soud tedy neměl
přihlížet ke skutečnostem, které nastaly až po vydání rozhodnutí žalovaného. Nově nastalý
skutkový stav navíc krajský soud nehodnotil komplexně.
[12] Krajský soud následně v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Konstatoval,
že v den vydání rozhodnutí žalovaného bylo povolení žalobkyně k provozování daňového skladu
zrušeno pro ztrátu bezdlužnosti a ekonomickou nestabilitu žalobkyně. Žalovaný na tuto situaci
správně reagoval zastavením odvolacího řízení pro bezpředmětnost.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[13] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost, v níž vyjádřila nesouhlas se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu
č. j. 6 Afs 176/2019 - 31, z nichž krajský soud vyšel, aniž by vypořádal stěžovatelčiny argumenty
proti nim. Stěžovatelka považuje svoji kasační stížnost za přípustnou, neboť v opačném případě
by nemohla nijak polemizovat se závěry Nejvyššího správního soudu. Dle názoru stěžovatelky
krajský soud původně zcela správně v reakci na zrušení rozhodnutí o zrušení povolení
k provozování daňového skladu zrušil i rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání proti povolení
k provozování daňového skladu. Jde o řetězící se rozhodnutí. Výklad zaujatý Nejvyšším správním
soudem považuje stěžovatelka za formalistický, odepřel jí efektivní ochranu jejích práv. Cílem
stěžovatelky nebylo dosáhnout deklarace nezákonnosti rozhodnutí žalovaného, nýbrž obnovit
stav před jeho vydáním. Náhrada škody k nápravě nezákonného stavu nestačí. Skutečnost,
že stěžovatelka může požádat o nové povolení k provozování daňového skladu, není důvodem
pro odepření soudní ochrany. Pravidlo vyjádřené v §75 odst. 1 s. ř. s. mělo být prolomeno
s ohledem na ochranu vlastnického práva stěžovatelky a jejího práva podnikat. Stěžovatelka dále
namítla, že i když krajský soud vycházel ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování
žalovaného, mohl si učinit úsudek o zákonnosti rozhodnutí o stanovení daně, která způsobila
stěžovatelčin úpadek. Krajský soud nemůže být vázán závěry správních orgánů.
[14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka se v žalobě domáhala
zohlednění skutečností, které nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud vyšel
ze závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu, že takový postup nebyl v této věci
možný, čímž dostatečně odpověděl na žalobní námitky. Žalovaný dále upozornil, že stěžovatelka
nepřípustně polemizuje se závěry Nejvyššího správního soudu. Považuje za absurdní, že by mohl
krajský soud hodnotit zákonnost rozhodnutí, z nichž byl žalovaný povinen vycházet.
Žalovanému není zřejmé, jaké pochybení by mu krajský soud vytýkal v případě, že by dospěl
k závěru o nezákonnosti takových rozhodnutí. Stěžovatelka popírá presumpci správnosti
správních aktů.
[15] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného stěžovatelce na vědomí.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není přípustná.
[17] Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž soud
rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako
důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
O této podmínce přípustnosti kasační stížnosti krajský soud účastníky řízení ve svém rozsudku
řádně poučil.
[18] Účelem citovaného ustanovení je zabránit tomu, aby se Nejvyšší správní soud znovu
nemusel zabývat věcí, „u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný
pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil“
(nález Ústavního soudu ze dne 8. června 2005 sp. zn. IV. ÚS 136/05, N 119/37 SbNU 519).
Nejvyšší správní soud je totiž vázán právním názorem, který sám v téže věci vyslovil
v předchozím zrušujícím rozsudku (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. července 2008 č. j. 9 Afs 59/2007 - 56, č. 1723/2008 Sb. NSS).
[19] Stěžovatelka se kasační stížností otevřeně pouze snaží zvrátit závěry rozsudku Nejvyššího
správního soudu č. j. 6 Afs 176/2019 - 31, o něž krajský soud svůj zamítavý rozsudek opřel.
To ovšem není možné. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku rozhodoval o kasační
stížnosti žalovaného, který zpochybňoval původní právní názor krajského soudu, že lze zohlednit
ex post zjištěnou nezákonnost rozhodnutí o zrušení povolení k provozování daňového skladu
(jakož i dalších rozhodnutí, která předcházela zastavení odvolacího řízení, jež je předmětem
tohoto řízení), což bylo nosným důvodem původního rozhodnutí krajského soudu,
které stěžovatelce vyhovělo. Stěžovatelka měla možnost se k této otázce vyjádřit v rámci řízení
o kasační stížnosti žalovaného, avšak nevyužila jí (jak je uvedeno v bodě [18] rozsudku
č. j. 6 Afs 176/2019 - 31). Svou procesní pasivitu však již nyní nemůže dohánět v opakované
kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. března 2021
č. j. 6 Afs 229/2020 - 59). Stěžovatelka tvrdí, že jinak nemůže „polemizovat se závěry Nejvyššího
správního soudu“, přehlíží však, že proti rozsudku Nejvyššího správního soudu nejsou opravné
prostředky přípustné, což je důvodem citovaného ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. o
nepřípustnosti další kasační stížnosti.
[20] Námitku, že si měl krajský soud i při posuzování věci podle skutkového stavu, který tu byl
v době rozhodování žalovaného, předběžně učinit úsudek o zákonnosti rozhodnutí,
která předcházela vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného, stěžovatelka neuplatnila
v žalobě, ač tak učinit mohla, a tudíž je tato námitka nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s. Jde
navíc o námitku zcela neopodstatněnou, neboť v době vydání rozhodnutí žalovaného dříve
vydaným rozhodnutím svědčila presumpce správnosti (dokud nebyly zrušeny, bylo na ně třeba
nahlížet jako na správné a zákonné – srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. srpna 2009 č. j. 9 As 96/2008 - 44).
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §104 odst. 3
písm. a) ve spojení s 46 odst. 1 písm. d) a §120 s. ř. s.
[22] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[23] Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, rozhodl Nejvyšší správní soud zároveň o vrácení
již zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovateli (§10 odst. 3 věta třetí zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a to ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. března 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu