ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.162.2021:32
sp. zn. 6 As 162/2021 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce:
Ing. Bc. P. M., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, sídlem Bubeníčkova
502/42, Brno, proti žalovanému: ministr vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2018, č. j. MV-127423-6/SO-2017, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2021, č. j. 8 Ad 4/2018 -
61, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 1. 2018, č. j. MV-127423-6/SO-2017. Tímto rozhodnutím žalovaného
bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž byla
podle §213 za použití §206 a §207 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru
příslušníků ozbrojených sborů, žalobci stanovena povinnost vydat bezdůvodné obohacení
získané na výsluhovém příspěvku za dobu od 1. 2. 2003 do 31. 12. 2006 v celkové výši
287 560 Kč, a to do 8 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
[2] Stěžovatel s kasační stížností spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel
uvedl, že výkon žalobou napadeného rozhodnutí by pro něj znamenal zásadní majetkovou
a existenční újmu. Částku 287 560 Kč není schopen najednou zaplatit a případné vymáhání, které
nyní přímo hrozí a může k němu být kdykoli přistoupeno, by znamenalo existenční problémy,
zřejmě i postižení movitého a nemovitého majetku stěžovatele, neboť nedisponuje takovou
částkou. Stěžovatel rovněž uvádí, že postup správního orgánu I. stupně má šikanózní rozměr,
když nejprve v situaci, kdy měl k dispozici všechny informace o stěžovateli, přiznal a vyplatil
příspěvek za službu, následně však změnil názor a v rozporu s dobrou vírou stěžovatele
ve správnost rozhodnutí rozhodl o zrušení svých vlastních rozhodnutí a požaduje příspěvek
za všechny uvedené roky zpět.
[3] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku sdělil pouze, že včasné vydání
bezdůvodného obohacení je nesporně veřejným zájmem.
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření
žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám;
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[6] Je třeba rovněž zdůraznit, že kasační stížnost proti rozhodnutí krajského (zde městského)
soudu ve správním soudnictví je opravným prostředkem mimořádným, a tedy nelze automaticky
očekávat vyhovění návrhu na přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku
se prolamují před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu. Na rozhodnutí krajského soudu je přitom třeba hledět jako na rozhodnutí
zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonem stanoveným postupem zrušeno.
Odkladný účinek má charakter výjimky z pravidla, že kasační stížnost odkladný účinek nemá,
a má být přiznáván pouze v případech, které takový postup svou specifickou povahou
odůvodňují. Proto újma, která má hrozit žadateli o přiznání odkladného účinku, musí být
vzhledem k poměrům žadatele natolik významná, že odůvodňuje uplatnění výjimky z pravidla,
že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb.NSS, bod [65]
a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb.NSS, bod [25]).
[7] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu.
Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není
v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti. Rozhodnutí o odkladném účinku
je rozhodnutím předběžné povahy, kterým Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá výsledek
meritorního posouzení věci.
[8] Pokud by nedošlo k odkladu právních účinků pravomocného rozsudku městského soudu
a tím i k odkladu vykonatelnosti rozhodnutí žalovaného (§196 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb.)
do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, stěžovatel
by měl ještě před tímto rozhodnutím vydat na bezdůvodném obohacení částku 287 560 Kč.
Stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu doložil, že aktuálně nemá volné disponibilní finanční
prostředky v této výši. Na bankovních účtech stěžovatel doložil zůstatky v úhrnné výši
cca 220 000 Kč. Dále má stěžovatel prostředky na účtu stavebního spoření, ty však nejsou
ihned použitelné, nadto nejsou použitelné bez negativních důsledků. Příjmy stěžovatele
za rok 2020 činily 612 710 Kč před zdaněním. Stěžovatel splácí hypoteční úvěr ve výši 20 658 Kč
měsíčně a soukromou půjčku na pořízení kanceláře ve výši 8 000 Kč měsíčně. Dále spoří na účtu
stavebního spoření částkou 5 000 Kč měsíčně.
[9] Nejvyšší správní soud neshledává majetkové poměry stěžovatele tíživými. Přesto uvážil,
že po stěžovateli prozatím není namístě požadovat, aby dříve, než Nejvyšší správní soud
rozhodne o podané kasační stížnosti, zpeněžoval svůj majetek za účelem vrácení částky
odpovídající výsluhovému příspěvku za období necelých čtyř let, který mu byl přiznán
předchozím pravomocným rozhodnutím a dle něj vyplácen.
[10] Nucený výkon rozhodnutí žalovaného by pro stěžovatele znamenal majetkovou újmu,
která je nepoměrně větší ve srovnání s újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám, bude-li
kasační stížnosti odkladný účinek přiznán. Jediným subjektem, kterého se přiznání odkladného
účinku dotkne, bude stát, neboť tomu bude přiznáním odkladného účinku po dobu jeho trvání
odepřena možnost vymáhat výše uvedenou částku. Ve vztahu k souhrnu celkových příjmů státu
však částka necelých tří set tisíc nepředstavuje takovou položku, která by mohla omezit či ohrozit
plnění funkcí státu.
[11] Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání odkladného účinku také z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání
odkladného účinku v projednávaném případě, tedy odložení účinků kasační stížností napadeného
rozsudku a rozhodnutí žalovaného do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti stěžovatele, jakkoli dotklo jiných práv třetích osob, nebo že by takové rozhodnutí bylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. S výjimkou zájmu na plnění povinností uložených
platnými rozhodnutími orgánů veřejné moci není zřejmý zásadní veřejný zájem, který by měl
převážit nad možným zásahem do majetkových poměrů stěžovatele. Bude-li kasační stížnost
zamítnuta, stěžovatele povinnost zaplatit uloženou pokutu nemine a posečkání se zaplacením
částky odpovídající bezdůvodnému obohacení na výsluhovém příspěvku proto v daném případě
důležitý veřejný zájem nenarušuje.
[12] S ohledem na výše uvedené důvody dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a odložení účinků napadeného rozsudku
městského soudu a tím i rozhodnutí žalovaného jsou v projednávané věci splněny, a v souladu
s §107 odst. 1 s. ř. s. proto kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Do skončení řízení
před Nejvyšším správním soudem se tak pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 19. 4. 2021, č. j. 8 Ad 4/2018 - 61, Vzhledem k tomu, že se podle §196 odst. 2 zákona
č. 361/2003 Sb. odkládá vykonatelnost rozhodnutí o povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení
do právní moci rozhodnutí soudu, není v důsledku přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
vykonatelné ani rozhodnutí žalovaného.
[13] Nejvyšší správní soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku
(i bez návrhu) zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly
důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[14] Nejvyšší správní soud znovu zdůrazňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu