ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.237.2021:49
sp. zn. 6 As 237/2021 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Viktora Kučery a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Společenství
vlastníků jednotek Poděbradská 777, Praha, sídlem Poděbradská 777/9b, Praha 9,
zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1,
proti žalovanému: Hlavní město Praha, sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, týkající se žaloby
na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. 6 A 125/2020 – 43,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl žalobci, který se domáhal
ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Soud rozhodl, že: „zásah žalovaného spočívající
v tom, že strážníci Městské policie hlavního města Prahy id. č. A a B rozhodli dne 27. 10. 2020 tak,
že nenařídí odstranění vozidla tovární značky Volkswagen, registrační značky X, stojícího v průjezdové části
v garážích v prvním podzemním podlaží domu na adrese Poděbradská 777, Praha 9, byl nezákonný.“ Dalším
výrokem soud žalovanému zakázal, „aby pokračoval v nečinnosti spočívající v nenařízení odstranění vozidla
tovární značky Volkswagen, registrační značky X stojícího v průjezdové části v garážích v prvním podzemním
podlaží domu na adrese Poděbradská 777, Praha 9,“ a přikázal mu, „aby nařídil odstranění uvedeného
vozidla.“
II. Návrh na odkladný účinek a vyjádření žalobce
[2] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost,
v níž požádal o přiznání odkladného účinku.
[3] V odůvodnění žádosti stěžovatel uvedl, že je vázán právním názorem vysloveným
v napadeném rozsudku, a tedy povinen nařídit odstranění vozidla a zajistit provedení odstranění
vozidla. Povinnost odstranit překážku v provozu na pozemních komunikacích má dle §45
odst. 1 zákona o silničním provozu ten, kdo ji způsobil, a neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad
vlastník pozemní komunikace. Stěžovatel není vlastníkem pozemní komunikace, naopak žalobce
je ten, kdo vlastníky zastupuje.
[4] Pokud by stěžovatel postupoval podle právního názoru vysloveného v napadeném
rozsudku, musel by nejdříve zajistit potřebnou odtahovou techniku, pokud vůbec taková
odtahová technika existuje (do soukromých garáží mohou vjet pouze vozidla, jejichž výška
je maximálně 1,9 m). Vzhledem ke skutečnosti, že Městský soud v napadeném rozsudku
nestanovil přiměřenou lhůtu, do kdy je stěžovatel povinen nařídit odstranění předmětného
vozidla, je napadený rozsudek v této části neproveditelný. Stěžovatel k tomu dodává,
že se na něj vztahuje zákon o zadávání veřejných zakázek a výběr služby, pokud vůbec
v takové formě existuje, není otázkou několika dnů.
[5] Neopominutelným následkem splnění povinností uložených stěžovateli pravomocným
napadeným rozsudkem, bude povinnost postupovat i v dalších obdobných případech stejně
do doby rozhodnutí o kasační stížnosti.
[6] V případě, že by napadený rozsudek byl Nejvyšším správním soudem zrušen, čelil by
stěžovatel nejenom v případě provozovatele předmětného vozidla, ale i od ostatních
provozovatelů odstraněných vozidel nárokům na náhradu škody, za neoprávněné odstranění
vozidel. Odstraněním vozidla, o nějž v nynějším sporu jde, by stěžovateli mohla vzniknout
nepoměrně větší újma, než která by vznikla žalobci v případě přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Ta by spočívala pouze v pozdějším odstranění vozidla, ke kterému by případně došlo
po právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým by kasační stížnost žalovaného
zamítl. V případě vyhovění kasační stížnosti za současného nepřiznání odkladného účinku
kasační stížnosti by přezkum zákonnosti napadeného rozsudku Nejvyšším správním soudem
v podstatě ztratil smysl a jeho význam by byl téměř akademický. Případným zrušujícím
rozsudkem Nejvyššího správního soudu by totiž nebylo možné zvrátit skutečnost, že bylo
provedeno odstranění vozidla se zvýšenými náklady a umístění odstraněného vozidla
na parkovišti s nepřetržitou službou. Nad to by v případě vyhovění kasační stížnosti byl
stěžovatel povinen uvést umístění vozidla do původního stavu, tedy do soukromých veřejně
nepřístupných garáží, k čemuž navíc nelze předpokládat, že by žalobce dobrovolně poskytl
potřebnou součinnost.
[7] Stěžovatel shrnuje, že újma žalobce v podobě pozdějšího odstranění vozidla je méně
závažná než újma stěžovatele v podobě následků odstranění vozidla, a že důsledky nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti jsou nepoměrně větší újmou, než která by vznikla přiznáním
odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti současně nevznikne újma
třetím osobám (odlišným od žalobce) a nebude ani v rozporu s veřejným zájmem,
protože žalobce uspokojuje toliko vlastní zájmy. Naopak k újmě třetích osob by nepochybně
došlo v případě odstranění vozidla – touto osobou je minimálně provozovatel vozidla a další
osoby, vůči nimž by stěžovatel musel postupovat v intencích napadeného rozsudku.
[8] Stěžovatel pro úplnost sdělil, že nenavrhuje přiznání odkladného účinku ve vztahu
k výroku o náhradě nákladů, povinnosti k náhradě nákladů již dostál.
[9] Žalobce s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí.
[10] Výkon rozhodnutí podle žalobce žádnou újmu pro stěžovatele nepředstavuje. Jde
o prostý úkon odtahu vozidla, kterých stěžovatel zajišťuje několik desítek denně. V případě
garáže s maximální výškou vozidla 1,9 m postačuje použít libovolné odtahové vozidlo do výšky
1,9 m bez hydraulické ruky. Službu odtahů pro hlavní město Prahu dodavatelsky zajišťuje
především společnost ÚAMK a.s., která je podle uzavřené rámcové dohody povinna odtah
provést a která je takovou technikou zcela jistě vybavena. I kdyby však odtahovým vozidlem
bez hydraulické ruky vybavena nebyla, stěžovatel zajisté může v posuzovaném případě –
a to samozřejmě bez jakéhokoli výběrového řízení – objednat službu libovolné společnosti
specializující se na odtahy vozidel, pro které takový úkon nepředstavuje žádnou překážku.
[11] Jiným osobám by naopak přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti újma vznikla.
Především jde o všechny vlastníky jednotek, kteří užívají svá garážová stání a kteří jsou nuceni
již po dobu téměř dvou let vozidlo odstavené v průjezdové části objíždět. Přiznáním odkladného
účinku by se tento stav prodloužil o další měsíce až roky. Stejně tak by újma vznikla především
Kateřině Krčové, která je členkou žalobce a užívá parkovací místo č. 1079, částečně blokované
právě přední částí vozidla, a je omezena při vjíždění a vyjíždění z tohoto parkovacího místa,
přičemž na tuto skutečnost podává výboru opakované oprávněné stížnosti.
[12] Přiznání odkladného účinku by navíc nepochybně bylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem, za který lze považovat rovněž skutečnost, aby provozu na pozemní komunikaci užívané
téměř 400 vlastníky jednotek nebylo bráněno v provozu neoprávněně odstaveným vozidlem.
[13] Pokud jde o stěžovatelem zmiňovanou újmu provozovatele vozidla, žalobce podotýká,
že újma třetích osob v případě nepřiznání odkladného účinku a výkonu rozhodnutí není
rozhodná; rozhodná je toliko případná újma třetích osob v případě jeho přiznání.
I kdyby však rozhodná byla, odtah vozidla by pro provozovatele žádnou velkou újmu
nepředstavoval, když již dva roky ponechává vozidlo bezprizorně neoprávněně odstavené
v garáži; dá se přitom předpokládat, že k náhradě škody či bezdůvodného obohacení
za ponechání vozidla v garáži je přitom povinen přibližně srovnatelně jako vůči případným
nákladům za střežení vozidla na odtahovém parkovišti.
[14] Nepřípadný je rovněž argument stěžovatele, že by byl v případě nepřiznání odkladného
účinku povinen postupovat v intencích napadeného rozsudku i v jiných případech. Takovou
situaci ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu nelze považovat za ojedinělý případ
spojený s nenahraditelnou újmou, navíc jakkoliv je vhodné, aby správní orgány postupovaly
i v jiných věcech v souladu s rozhodnutími správních soudů. Stěžovatel takovým názorem
v jiných věcech není vázán, alespoň ne do konečného vyřešení této otázky kasačním soudem
(k této otázce blíže viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2020,
č. j. 3 As 38/2020 - 26).
[15] K vykonatelnosti rozsudku městského soudu žalobce poukazuje na §54 odst. 7 s. ř. s.,
podle nějž je v předmětném případě rozsudek vykonatelný jeho právní mocí, tedy ode dne
13. 7. 2021.
[16] Výkon rozhodnutí nepředstavuje pro stěžovatele dle žalobce žádnou újmu a naopak
ukončí stav, který způsobuje újmu vlastníkům jednotek, dalším uživatelům parkovacích stání
i žalobci. Zásahová žaloba by měla být rychlým a efektivním prostředkem ochrany, avšak žalobce
se jí dosud fakticky stále nedomohl.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[17] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů
a skutečností přednesených stěžovatelem a žalobcem dospěl k závěru, že nejsou naplněny
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) ve spojení s §107 s. ř. s.
[18] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze
přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[19] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že „poskytnutí odkladného účinku má mimořádný charakter:
soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí,
na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy” (usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 12. 2003 č. j. 7 A 115/2002 - 67, č. 760/2006 Sb. NSS). V žádosti
o přiznání odkladného účinku je proto nutné vylíčit individualizované a závažné okolnosti,
které mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí odůvodňují (např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016 č. j. 2 Azs 271/2015 - 32).
[20] Rozšířený senát v usnesení ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015 - 182, konstatoval,
že přiznat odkladný účinek lze i v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku, jímž soud rozhodoval
o žalobě proti nezákonnému zásahu: „Obsahuje-li výrok rozsudku krajského soudu příkaz nebo zákaz,
nelze vyloučit, že návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může mít reálné opodstatnění a sistace
jeho účinků v konkrétním případě může být žádoucí.“
[21] Rozšířený senát v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb.
NSS, uvedl, že v případech, kdy je stěžovatelem správní orgán, bude odložení účinků rozhodnutí
krajského (zde městského) soudu podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu,
jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu,
než která přiznáním odkladného účinků vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným
veřejným zájmem. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu žalovaný
obává, by pro něj byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný zájem skutečně ohrožen
(viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb.
NSS).
[22] Stěžovatel jako důvody pro přiznání odkladného účinku uvedl zejména možnou vlastní
újmu v podobě odpovědnosti k náhradě škody vůči vlastníku odstaveného automobilu,
pokud by k odtahu stěžovatel přistoupil a následně se v kasačním přezkumu ukázalo, že městský
soud mu tuto povinnost uložil nezákonně, a nutnost postupovat dle názoru vyjádřeného
v napadeném rozsudku městského soudu i v ostatních obdobných případech.
[23] Nejvyšší správní soud neshledal, že by stěžovatelem uváděné důvody bylo v projednávané
věci možno kvalifikovat jako „nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám“.
[24] Pod uvedené „jiné osoby“ je nutno podřadit i žalobce, nikoliv pouze osoby třetí,
které by přiznáním odkladného účinku mohly být ohroženy. Stěžovatel tak nepřípadně uvedl,
že újma jiným osobám v případě vyhovění jeho žádosti nevznikne, neboť žalobce uspokojuje
pouze svoje vlastní zájmy. Podstatou poměřování újmy je v případě návrhu na přiznání
odkladného účinku podaného žalovaným správním orgánem právě poměření jemu vznikající
újmy (pravidelně v podobě újmy na jím chráněném veřejném zájmu – viz výše odst. [21])
s újmou, která vznikne druhému účastníku řízení, případně dalším osobám, odlišným od žalobce.
Žalobce však z tohoto poměřování nelze vyloučit.
[25] Ačkoliv stěžovatel bagatelizoval potenciální újmu žalobce v tom smyslu, že si případně
pouze „počká déle“ na odtažení odstaveného vozidla, Nejvyšší správní soud se s takovým
posouzením nemůže ztotožnit. Žalobce správně poukázal na skutečnost, že stavem,
který se stěžovatel nyní snaží zakonzervovat prostřednictvím žádosti o přiznání odkladného
účinku, vzniká újma všem uživatelům podzemních garáží, kteří nemohou bez omezení používat
danou účelovou komunikaci (o povaze komunikace není mezi stranami ve věci sporu).
[26] Nejvyšší správní soud má za to, že újmu hrozící stěžovateli v případě výkonu rozsudku
městského soudu nelze posoudit jako nepoměrně větší, než jaká vznikne jiným osobám. Za prvé
je nutno uvést, že bude-li stěžovatel plnit povinnost uloženou mu pravomocným rozsudkem
městského soudu, nemůže se jednat o nezákonný postup, kvůli kterému by byl povinen k náhradě
škody. Případná jiná újma, která by vlastníku odtaženého vozidla mohla vzniknout, je pak snadno
kompenzovatelná finančně, a to i pokud by později z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
vyplynulo, že městský soud věc posoudil nesprávně. Nejde tedy o situaci nenapravitelné, či pouze
s mimořádnými obtížemi napravitelné újmy, jíž by bylo nutno předejít přiznáním odkladného
účinku a upřednostnit tak toto řešení před jinými zájmy. Naopak přiznáním odkladného účinku
budou ovlivněni všichni uživatelé podzemních garáží, kteří mají zájem na bezpečném a plynulém
užívání dané komunikace, na níž je vozidlo odstaveno. Jejich újmu v daném případě spatřuje soud
jako závažnější.
[27] K otázce případné precedenční závaznosti názoru vysloveného městským soudem
v napadeném rozsudku Nejvyšší správní soud konstatuje, že dle §78 odst. 5 s. ř. s. je správní
orgán vázán vysloveným právním názorem pouze v dané věci. Považuje-li stěžovatel řešenou
otázku za dosud nedostatečně judikatorně objasněnou či spornou, není při volbě postupu a řešení
v obdobných věcech (pokud se vyskytnou) nijak omezen. Nejvyšší správní soud již dříve uvedl,
že zájem na jednotném postupu v obdobných případech do rozhodnutí o kasační stížnosti není
sám o sobě důvodem, pro který by bylo možnost přiznat na návrh žalovaného odkladný účinek
jeho kasační stížnosti (usnesení ze dne 22. 12. 2004, č. j. 4 As 52/2004 - 70, č. 528/2005 Sb. NSS
či ze dne 15. 10. 2008, č. j. 5 As 78/2008 - 91). Ani ve spojení s výše uvedenou argumentací
nepovažuje Nejvyšší správní soud tento důvod za dostatečný pro přiznání odkladného účinku.
[28] Stěžovatelem uváděné skutečnosti neodůvodňují přiznání odkladného účinku podané
kasační stížnosti, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[29] Soud závěrem dodává, že z rozhodnutí o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační
stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76,
či již citované usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 - 58).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu