ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.305.2020:24
sp. zn. 6 As 305/2020 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobkyně: R. K., zastoupená Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava,
proti žalovanému: ředitel Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava, sídlem
Krnovská 155/68, Opava, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného
spočívajícím v nevyplacení příspěvku z fondu kulturních a sociálních potřeb schváleného
žalobkyni dne 6. 8. 2018, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 27. 7. 2020, č. j. 22 A 3/2020 - 66,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2020, č. j. 22 A 3/2020 - 66, se ruší a
věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Komise fondu kulturních a sociálních potřeb žalovaného schválila žalobkyni poskytnutí
příspěvků z fondu kulturních a sociálních potřeb (dále jen „FKSP“) ve výši 2 000 Kč na dětský
tábor pro jejího syna a ve výši 2 800 na tuzemskou rekreaci žalobkyně (dále též „příspěvky
FKSP“). Schválené prostředky žalovaný žalobkyni nevyplatil.
[2] Krajský soud v Ostravě v rozsudku označeném v záhlaví vyslovil, že nevyplacení
příspěvků FKSP je nezákonným zásahem a přikázal žalovanému příspěvky FKSP žalobkyni
vyplatit. Vyšel z nesporného zjištění, že žalovaný (jeho komise FKSP) schválil žalobkyni
poskytnutí příspěvků FKSP. Dokazováním dále zjistil, že dodavatel služeb - Moravskoslezský
kynologický svaz, z. s. (dále jen „dodavatel služeb“) vystavil na základě objednávky žalobkyně
(učiněné jménem žalovaného) dvě faktury s nesprávným datem vystavení, které předcházelo dni
schválení poskytnutí příspěvků FKSP žalobkyni. Tajemnice komise FKSP proto vyzvala
dodavatele služeb k opravě faktur. Dodavatel služeb vystavil pod stejnými čísly opravené faktury
s datem vystavení dne 6. 8. 2018 (den schválení obou příspěvků FKSP komisí žalovaného) a tyto
faktury pracovnice dodavatele služeb odeslala e-mailovou zprávou tajemnici komise FKSP.
Krajský soud považoval za prokázané, že opravené faktury se dostaly do dispoziční sféry
žalovaného, a byla tak dodržena podmínka k proplacení příspěvků FKSP uvedená v §12 odst. 2
písm. b) nařízení žalovaného č. 6/2018 - Pravidla pro poskytování příspěvků z Fondu sociálních
a kulturních potřeb (dále jen „pravidla FKSP“), že daňový doklad musí být doručen
ekonomickému oddělení věznice nejpozději do 15. 11. příslušného kalendářního roku. Krajský
soud odmítl námitku žalovaného, že opravené faktury nebyly věznici řádně doručeny, protože
tajemnice FKSP, na jejíž e-mail měly být odeslány, není pracovnicí ekonomického oddělení.
Krajský soud vycházel ze zjištění, že tajemnice komise FKSP sama komunikaci s dodavatelem
služeb iniciovala na základě původně nesprávně vystavených faktur a v obdobné věci shodně
komunikovala také v předchozím roce.
[3] Krajský soud nepřisvědčil ani argumentaci žalovaného, že dodavatel služeb nemá
ve spolkovém rejstříku jako účel spolku zapsáno poskytování ubytovacích služeb, které nejsou
ani předmětem jeho činnosti, což je v případě příspěvku na tuzemskou rekreaci žalobkyně
v rozporu s §4 písm. b) p ravidel FKSP, podle kterých lze příspěvek zaměstnanci poskytnout
„na tuzemské a zahraniční rekreace zakoupené od tuzemské cestovní kanceláře nebo cestovní agentury,
od tuzemského poskytovatele ubytovacích služeb (…), poskytování těchto služeb musí být prokazatelně předmětem
činnosti dodavatele (zápis v registru)“. Krajský soud k této námitce uvedl, že pracovnice dodavatele
služeb jako svědkyně vypověděla, že jejich spolek ubytovací služby poskytuje, jelikož vlastní
kynologický areál, což potvrdil také předseda dodavatele služeb v předchozí komunikaci mezi
dodavatelem služeb a žalovaným. Krajský soud také poukázal na skutečnost, že již v předchozím
roce pobýval syn žalobkyně na kynologickém táboře u dodavatele služeb a žalovaný tehdy
příspěvek FKSP proplatil.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně
[4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
v níž namítal, že příspěvky FKSP nemohly být žalobkyni poskytnuty, neboť nesplnila podmínky
pro jejich čerpání stanovené v pravidlech FKSP. Stěžovatel v kasační stížnosti trval na tom,
že příspěvky sice byly řádně schváleny, avšak opravené faktury k proplacení mu byly doručeny
až dne 12. 6. 2019, tedy po rozhodném datu 15. 11. 2018 ve smyslu §12 odst. 2 písm. b) p ravidel
FKSP. Podle §6 odst. 2 pravidel FKSP za správnost čerpání příspěvku do výše stanoveného
limitu odpovídá zaměstnanec a při nevyčerpání limitu se zůstatek do dalšího roku nepřevádí.
[5] Stěžovatel namítal, že v souladu s právními předpisy upravujícími služební poměr je
podání doručeno, jestliže je převzato služebním funkcionářem, který je oprávněn ve věci
rozhodnout. Ani „dojití do dispoziční sféry“ skrze doručení na e-mailovou adresu některého
ze zaměstnanců věznice, které vzal za prokázané krajský soud, by tedy k řádnému doručení
nepostačovalo. Stěžovatel nadto poukázal na skutečnost, že k řádnému doručení opravených
faktur na e-mailovou adresu tajemnice komise FKSP nedošlo. Vzhledem ke skutečnosti,
že se jednalo o doručování nezaručeným prostředkem komunikace, bylo povinností žalobkyně
prokázat, že podání bylo skutečně doručeno. V soudním řízení však bylo dokazování vedeno
pouze ve vztahu k odeslání opravených faktur, nikoli však již k jejich doručení. Na tuto námitku
vznesenou s odkazem na příslušnou judikaturu správních soudů krajský soud nijak nereagoval.
Stěžovatel krajskému soudu rovněž vytkl, že se nezabýval argumentací, dle které je podání
v elektronické podobě možno činit pouze prostřednictvím elektronické podatelny pod hrozbou
neúčinnosti podání (je-li doručováno jinam).
[6] Za chybné stěžovatel označil také závěry krajského soudu týkající se nemožnosti
poskytnout příspěvek FKSP na tuzemskou rekreaci žalobkyně pro rozpor s čl. 4 písm. b) pravidel
FKSP, neboť poskytování ubytovacích služeb není dle zápisu v rejstříku prokazatelně předmětem
činnosti dodavatele služeb. Dle stěžovatele nelze zaměňovat faktické poskytování služby
s předmětem činnosti zapsaným v příslušném veřejném seznamu. Poskytování ubytovacích
služeb dodavatele služby nevyplývá ani ze stanov spolku ze dne 12. 12. 2015. Proplacení
pobytu syna žalobkyně na dětském táboře v předchozím roce není s uvedeným v rozporu,
neboť na dětské rekreace (tábory) se podmínka zapsání poskytování těchto služeb v registru
nevztahuje [§4 písm. c) pravidel FKSP]. Faktura související s tuzemskou dovolenou žalobkyně by
tak z tohoto důvodu nemohla být proplacena ani v případě, byla-li by do rozhodného data řádně
doručena.
[7] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že ačkoli stěžovatel v kasační stížnosti
poukázal na skutečnost, že ji podal z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem, neuvedl, jakou právní otázku měl krajský soud nesprávně
posoudit (pouze vyjádřil svůj nesouhlas s hodnocením provedených důkazů soudem). Dle
žalobkyně je z tohoto důvodu kasační stížnost nepřípustná, neboť se neopírá o zákonem
předpokládaný důvod. K věci samé žalobkyně uvedla, že stěžovatel opomíjí, že mu faktury
k úhradě příspěvků FKSP byly doručeny poštou, přičemž jejich doručení je zapsáno v knize
došlých faktur, kterou žalobkyně v předchozím řízení předložila jako důkaz.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud na úvod předesílá, že nesouhlasí s námitkou žalobkyně,
že v kasační stížnosti chybí vymezení právní otázky, kterou měl dle stěžovatele krajský soud
nesprávně posoudit. Stěžovatel v kasační stížnosti nerozporoval pouze výsledky provedeného
dokazování a hodnocení důkazů krajským soudem, jak se domnívá žalobkyně, nýbrž napadl
právní hodnocení zjištěného skutkového stavu. Stěžovatel nesouhlasí s posouzením krajského
soudu, který nepovažoval za důvodnou jeho argumentaci, že poskytnutí příspěvku FKSP
na tuzemskou rekreaci žalobkyně brání skutečnost, že poskytování ubytovacích služeb není
prokazatelně předmětem činnosti dodavatele služeb. Taktéž v rámci druhého okruhu kasačních
námitek stěžovatel nezpochybnil hodnocení důkazů krajským soudem, nýbrž poukázal
na skutečnost, že se krajský soud nevypořádal s jeho námitkami, že doručování opravených faktur
neproběhlo v souladu s příslušnými veřejnoprávními předpisy na adresu jeho elektronické
podatelny, resp. nebylo převzato služebním funkcionářem.
[9] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je zčásti důvodná.
III.1 Poskytování ubytovacích služeb jako prokazatelný předmět činnosti
[10] Jednu ze sporných otázek projednávané věci představuje možnost proplatit fakturu
související s tuzemskou rekreací žalobkyně, a to bez ohledu na výsledek dokazování ohledně
doručení této faktury stěžovateli, o čemž bude pojednáno dále. Krajský soud považoval zásah
spočívající v neproplacení této faktury za nezákonný, přestože stěžovatel uváděl, že proplacení
uvedené faktury by bylo v rozporu s jeho vnitřním předpisem [čl. 4 písm. b) pravidel FKSP],
neboť poskytování ubytovacích služeb prokazatelně nebylo předmětem činnosti dodavatele
služeb.
[11] Podle §225 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, platí, že zaměstnavatel, který podle
zvláštního právního předpisu vytváří fond kulturních a sociálních potřeb, spolurozhoduje s odborovou organizací
o přídělu do tohoto fondu a o jeho čerpání. Ustanovení §3 odst. 1 vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu
kulturních a sociálních potřeb, upravuje, že organizační složka státu, státní podnik a příspěvková
organizace sestavuje rozpočet fondu a stanoví způsob jeho čerpání (pozn.: zvýraznění podtržením doplněno
zde i dále v textu soudem). Na základě této právní úpravy stěžovatel vnitřním předpisem,
konkrétně pravidly FKSP, stanovil způsob čerpání FKSP, přičemž jako jeden z možných
příspěvků stanovil v souladu s §8 citované vyhlášky možnost čerpání příspěvku na rekreaci.
Čerpání tohoto příspěvku však podmínil nákupem ubytovacích nebo zájezdových služeb pouze
od těch dodavatelů, kteří je prokazatelně poskytují jako předmět své činnosti. V souladu s čl. 4
písm. b) pravidel FKSP bylo tedy možno příspěvek poskytnout na tuzemské a zahraniční rekreace
zakoupené od tuzemské cestovní kanceláře nebo cestovní agentury, od tuzemského poskytovatele ubytovacích služeb
(…), poskytování těchto služeb musí být prokazatelně předmětem činnosti dodavatele (zápis v registru).
Z citovaného vnitřního předpisu je tedy zřejmé, že předmět činnosti musel splňovat podmínku
ověřitelnosti v příslušném veřejném seznamu, aby jej bylo možno považovat za prokazatelný.
[12] Nejvyšší správní soud tak nemohl přisvědčit právnímu hodnocení krajského soudu,
že naposled uvedená podmínka, tj. že „poskytování služeb musí být prokazatelně předmětem činnosti
dodavatele (zápis v registru)“, byla v souzené věci naplněna tím, že pracovnice a předseda dodavatele
služeb později uvedli, že jejich spolek ubytovací služby poskytuje. Pokud v příslušném veřejném
seznamu neměl dodavatel služeb zapsány ubytovací služby jako předmět činnosti, přičemž tento
předmět činnosti nebylo možno dovodit ani z obsahu uložených stanov, nebyla podmínka
vnitřního předpisu stěžovatele naplněna. Poukaz krajského soudu na postup stěžovatele,
který v předchozím roce žalobkyni proplatil příspěvek na dětskou rekreaci, není v této souvislosti
opodstatněný, neboť u příspěvku na dětskou rekreaci (letní tábor) není v čl. 4 písm. c) pravidel
FKSP podmínka zapsaného předmětu činnosti poskytovatele služby požadována. Stran
neproplacení příspěvku FKSP na rekreaci žalobkyni proto Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu pro nesprávné právní posouzení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[13] V dalším řízení se však krajský soud bude v této souvislosti současně zabývat otázkou,
zda komise FKSP v době svého rozhodování dne 6. 8. 2018 schvalovala jednotlivým
zaměstnancům (včetně žalobkyně) příspěvky FKSP se znalostí konkrétních dodavatelů služeb
(čemuž nasvědčuje vystavení původních faktur s nesprávným, dřívějším datem vystavení
v červenci 2018). Pokud by totiž komise FKSP schválila příspěvky FKSP žalobkyni se znalostí
konkrétního dodavatele služeb (např. uvedeného v žádosti o poskytnutí příspěvků), vytvořila by
tím u žalobkyně oprávněné očekávání, že jí vybraný dodavatel služeb podmínky vnitřního
předpisu splňuje. V takovém případě by pozdější argumentace stěžovatele o nezapsání
ubytovacích služeb ve veřejném seznamu nemohla být (navzdory podmínce vnitřního předpisu)
úspěšná, a žalobkyně by tak měla právní nárok na proplacení příspěvku FKSP na rekreaci, jak byl
komisí FKSP schválen.
III.2 Nevypořádání námitek žalovaného - doručení opravených faktur
[14] Stran v kasační stížnosti namítaného nezohlednění argumentace uvedené ve vyjádřeních
stěžovatele učiněných v průběhu předchozího soudního řízení (ve vztahu k doručení opravených
faktur) Nejvyšší správní soud připomíná, že to samo o sobě nezpůsobuje nepřezkoumatelnost
rozsudku krajského soudu, neboť je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze soudního přezkumu
nastolený uplatněnými žalobními body (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 1. 2021, č. j. 7 Ads 435/2019 - 34, body [10] a [11], jakož i předchozí rozsudky v něm
uvedené). Na druhou stranu však tato skutečnost nezbavuje krajský soud povinnosti své závěry
řádně odůvodnit, přičemž z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými
zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
Opomene-li se krajský soud v odůvodnění rozhodnutí vyjádřit k podstatným argumentům
uplatněným žalovaným (zde stěžovatelem), může se jednat o vadu řízení mající za následek
nezákonnost vydaného soudního rozhodnutí [ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], což je
třeba vždy posoudit podle konkrétních okolností případu. Obdobný závěr ostatně zaujal
ve vztahu k nevypořádání námitek osob zúčastněných na řízení rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu v usnesení ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016 - 123, č. 3668/2018 Sb. NSS,
bod [34], přičemž argumentem a minori ad maius lze tento závěr vztáhnout i na námitky
žalovaného, který je (na rozdíl od osoby zúčastněné na řízení) účastníkem soudního řízení.
Zmínit lze v této souvislosti rovněž nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS
435/09, N 129/53 SbNU 623, a v něm vyslovené závěry (viz bod 21): „Jedním z principů
představujících neopominutelnou součást práva na spravedlivý proces je i povinnost soudů svá rozhodnutí řádně
odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím
míře jejich závažnosti. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými
skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem,
založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí.“ Je tedy zřejmé, že i nevypořádání zásadních
námitek žalovaného může představovat vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost vydaného
rozhodnutí. O takovou situaci se však v projednávaném případě nejedná.
[15] V souzené věci je mezi účastníky řízení veden spor o doručení opravených faktur
stěžovateli (resp. věznici) před rozhodným datem 15. 11. 2018, což v souladu s §12 odst. 2
písm. b) pravidel FKSP bylo podmínkou proplacení příspěvků FKSP. Krajský soud na základě
k důkazu provedených kopií e-mailových zpráv (tzv. „printscreenů“) odeslaných dne 6. 8. 2018
v 14:48 hod. a dne 7. 8. 2018 v 21:18 hod. z elektronické adresy pracovnice dodavatele služeb
na elektronickou adresu tajemnice komise FKSP a dále na základě provedeného výslechu
pracovnice dodavatele služeb považoval za prokázané, že se opravené faktury „dostaly do dispoziční
sféry žalovaného“ a že zasláním těchto e-mailů obsahujících opravené faktury byla podmínka
stanovená v §12 odst. 2 písm. b) pravidel FKSP dodržena. Ačkoliv je odůvodnění rozsudku
krajského soudu v této části stručné a krajský soud se výslovně nevypořádal s judikaturou
správních soudů (týkající se doručování) uváděnou stěžovatelem na jednání před soudem,
považuje Nejvyšší správní soud důvody rozhodnutí krajského soudu za dostatečné.
[16] Celý okruh kasačních námitek vztahující se k doručování opravených faktur (tj. jejich
nedoručení služebnímu funkcionáři, jejich nedoručení na adresu elektronické podatelny,
či prokazování doručení) je totiž nedůvodný. Při doručování opravených faktur se již nejednalo
o podání činěná v rámci řízení o služebním poměru, které bylo řádně ukončeno kladným
rozhodnutím komise FKSP o žádosti žalobkyně (přičitatelného v duchu argumentace krajského
soudu stěžovateli). Následnou vzájemnou komunikaci s dodavatelem služeb, jak potvrzuje sám
stěžovatel v kasační stížnosti, vyvolala ze strany věznice tajemnice komise FKSP, a to za účelem
odstranění vad v podobě chybného data původních vystavených faktur dodavatele služeb.
Ačkoliv §12 odst. 1 pravidel FKSP ukládá zaměstnanci (zde žalobkyni), aby „zajistil“ vystavení
daňového dokladu a jeho doručení do věznice, nelze se tohoto ustanovení dovolávat v situaci,
kdy tajemnice komise FKSP sama vyvolala komunikaci s tajemnicí dodavatele služeb. Zároveň
nelze z tohoto pravidla dovozovat, že by následně vedená komunikace mezi dodavatelem služeb
a věznicí v souzené věci probíhala v režimu práva veřejného, a tedy že by na ni bylo možné
vztahovat příslušná procesní pravidla o doručování, jak se toho domáhal stěžovatel.
[17] Vztah mezi dodavatelem služeb a věznicí (jako vztah dvou subjektů v rovném postavení)
naopak plně podléhal úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle jeho §570
odst. 1 právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. V teorii
občanského práva (jak za účinnosti starého občanského zákoníku z roku 1964, tak za současné
právní úpravy) se uplatňuje tzv. „teorie dojití“. Co se rozumí výrazem, že projev vůle „dojde“,
lze zjistit z ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu, která z teorie dojití vychází (např. rozsudek
ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018, nebo dřívější rozsudek ze dne 27. 4. 2011,
sp. zn. 23 Cdo 3951/2009) a požaduje, aby projev vůle došel „do sféry dispozice adresáta“, tj. dostal
se tam, kde bude pro adresáta dosažitelný, a ten se bude moci seznámit s obsahem zásilky.
Občanský zákoník záměrně neužívá pojem „doručení“, ale hovoří obecně o tom, že „projev vůle
dojde“. Právní úprava veřejnoprávního doručování, stejně jako judikatura správních soudů
k němu se vztahující, proto nebyla ve vztahu k zaslání opravených faktur v souzené věci
rozhodná.
[18] K povinnosti dodavatele služeb doručovat výhradně na elektronickou adresu podatelny
věznice, kterou stěžovatel dovozuje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010,
č. j. 1 Ans 5/2010 - 172, č. 2440/2011 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud nad rámec výše uvedeného
poznamenává, že někdejší právní úprava obsažená v zákoně č. 227/2000 Sb., o elektronickém
podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), vykládaná
citovaným rozsudkem tak, že ukládala povinnost komunikovat s orgány veřejné moci výhradně
skrze elektronickou podatelnu, byla zrušena zákonem č. 167/2012 Sb., kterým se mění zákon
č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů
(zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Závěry
citovaného rozsudku tak nelze bez dalšího vztáhnout na dnešní odlišnou právní úpravu
obsaženou v zákoně č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých
zákonů, resp. v jeho prováděcí vyhlášce č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby
(§2, §3 a §5).
[19] Ve vztahu ke skutkovým kasačním námitkám, resp. námitkám směřujícím proti
hodnocení důkazů pak Nejvyšší správní soud opakovaně ve své rozhodovací činnosti vyslovil
(viz např. rozsudek ze dne 20. 2. 2020, č. j. 6 Afs 205/2019 - 39, bod [18], a další tam uvedené),
že je to především krajský soud, který je oproti kasačnímu Nejvyššímu správnímu soudu soudem
nalézacím a který je povolán zhodnotit souzenou věc v tzv. plné jurisdikci, včetně otázek
skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Intervence ze strany kasačního soudu je v tomto ohledu
výjimečná a omezuje se na vady řízení a dokazování ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
V projednávané věci však ve vztahu k provedenému dokazování v řízení před krajským soudem
žádná taková vada v kasační stížnosti namítána nebyla, dokazování nebylo zpochybněno a kasační
stížnost byla podána výhradně z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem
ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto vychází z toho,
že v předchozím soudním řízení bylo prokázáno, že se dojití opravených faktur na elektronickou
adresu tajemnice komise FKSP uskutečnilo, a krajský soud je správně posoudil jako „dojití
do sféry“ věznice, tedy jako naplnění podmínky stanovené v §12 odst. 2 písm. b) pravidel FKSP.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Z výše uvedeného vyplývá, že krajský soud nepochybil v tom, že na základě provedeného
dokazování dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že se opravené faktury dodavatele služeb
dostaly do sféry stěžovatele (resp. věznice) před rozhodným datem 15. 11. 2018, a tedy tato
podmínka pro vyplacení příspěvku FKSP byla naplněna.
[21] Ve vztahu k příspěvku na tuzemskou rekreaci žalobkyně však krajský soud právně
nesprávně posoudil podmínku, na základě které musí být poskytování ubytovacích služeb
proplácených příspěvkem FKSP prokazatelně předmětem činnosti dodavatele, tj. zapsáno
v příslušném veřejném seznamu, a tedy nepostačuje jeho faktické poskytování. Krajský soud
se však v této souvislosti v dalším řízení zaměří také na otázku případného oprávněného
očekávání žalobkyně v návaznosti na to, zda komise FKSP stěžovatele měla v době rozhodování
o schvalování příspěvku vědomost o konkrétním dodavateli ubytovacích služeb, či nikoli.
Vzhledem k tomu, že z obsahu předloženého spisového materiálu nelze tuto skutečnost
pro absenci podstatných listin (např. žádostí žalobkyně o poskytnutí příspěvků) ověřit, krajský
soud vyzve stěžovatele k doplnění spisového materiálu, případně sám v tomto ohledu doplní
dokazování.
[22] Protože se podmínka zapsání v příslušném veřejném seznamu nevztahuje na dětskou
rekreaci (tábory), nevyplacení příspěvku FKSP na dětskou rekreaci nezákonný zásah
představovalo, a v této části jsou proto závěry rozsudku krajského soudu správné.
[23] Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu
ve smyslu §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[24] V novém řízení rozhodne krajský soud také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. června 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu