ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.319.2020:32
sp. zn. 6 As 319/2020 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci
žalobkyně: Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s., sídlem 28. října 1235/169,
Ostrava, zastoupená Mgr. Evou Lachmannovou, advokátkou, sídlem Slavětínská 1146/39, Praha,
proti žalovanému: Energetický regulační úřad, sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava,
týkající se žaloby proti rozhodnutí Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu,
ze dne 10. 12. 2015, č. j. 0813029a14/1576/15/90.220/Kr, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2020, č. j. 3 Af 16/2016 - 110,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2020, č. j. 3 Af 16/2016 - 110, se r uš í
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát (dále
též „odvolací orgán“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí
Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Moravskoslezský kraj, ze dne 1. 9. 2015,
č. j. 0813029a14/3279/15/080.102/Ha. Tímto rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta
ve výši 8 893 100 Kč za spáchání správního deliktu podle §16 odst. 1 písm. c) zákona
č. 526/1990 Sb., o cenách, kterého se dopustila tím, že jako výrobce elektřiny spalováním
kalového plynu z čistíren odpadních vod nedodržela v kontrolovaném roce 2010 věcnou
podmínku bodu 1.6 Výkupní ceny a zelené bonusy pro spalování bioplynu, skládkového plynu, kalového plynu
a důlního plynu z uzavřených dolů cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu
ze dne 3. 11. 2009, č. 4/2009, pro přiznání úředně stanovené ceny. Žalobkyně tak za rok 2010
neoprávněně uplatnila a čerpala vyšší ceny zeleného bonusu, než bylo stanoveno v bodě 1.6
cenového rozhodnutí pro spalování skládkového plynu a kalového plynu z čistíren odpadních
vod po 1. 1. 2006, a přijetím těchto plateb získala nepřiměřený majetkový prospěch, který byl
za rok 2010 vyčíslen na částku 3 660 197,76 Kč bez DPH, tj. 4 392 237,31 Kč včetně DPH.
Rovněž v kontrolovaném roce 2011 žalobkyně nedodržela věcnou podmínku stanovenou v bodě
1.6 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 8. 11. 2010, č. 2/2010,
pro přiznání úředně stanovené ceny a za tento rok neoprávněně uplatnila a čerpala vyšší ceny
zeleného bonusu, než bylo stanoveno v bodě 1.6 cenového rozhodnutí pro spalování
skládkového plynu a kalového plynu z čistíren odpadních vod po 1. 1. 2006. Přijetím
těchto plateb tak získala nepřiměřený majetkový prospěch, vyčíslený za rok 2011 ve výši
3 750 721,31 Kč bez DPH, tj. 4 500 865,57 Kč včetně DPH.
[2] Žalobkyně se proti rozhodnutí Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu,
bránila žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
Konstatoval, že odvolací orgán provedl v předchozím správním řízení rozsáhlé dokazování,
které spolehlivě prokázalo, že součástí žalobkyní provozovaných čistíren odpadních vod nebyla
ani v jednom případě samostatná bioplynová stanice, a proto žalobkyně nebyla oprávněna
uplatnit podporu ve formě zeleného bonusu za „spalování bioplynu v bioplynových stanicích kategorie
AF 2“, nýbrž za „spalování skládkového plynu a kalového plynu z ČOV po 1. lednu 2006“. Nárokováním
zeleného bonusu v neoprávněné výši se tak žalobkyně dopustila správního deliktu podle §16
odst. 1 písm. c) zákona o cenách.
[3] K otázce pasivní legitimace, kterou žalovaný Energetický regulační úřad v řízení
zpochybnil, městský soud uvedl, že ačkoli žaloba původně směřovala proti Státní energetické
inspekci, v důsledku změny právní úpravy provedené zákonem č. 131/2015 Sb., kterým se mění
zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických
odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), přešla působnost Státní energetické
inspekce na Energetický regulační úřad, který jako žalovaný do řízení nastoupil na její místo.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost, v níž namítala jednak nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, jednak nesprávnost
závěru městského soudu, že ve výrobnách umístěných na čistírnách odpadních vod je vyráběna
elektřina spalováním skládkového plynu a kalového plynu z ČOV. Stěžovatelka se rovněž
domnívala, že rozhodnutím o uložení pokuty došlo k porušení principu nullum crimen sine lege certa,
jelikož v kontrolovaném období nemohla rozumně předpokládat, že údajné pochybení
v souvislosti s určením druhu podporovaného zdroje může naplňovat znaky objektivní stránky
správního deliktu podle zákona o cenách.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zpochybnil (shodně jako v řízení
před městským soudem) svou pasivní legitimaci. V této souvislosti uvedl, že žalovanou měla
nadále zůstat Státní energetická inspekce, neboť správní řízení bylo vedeno pro spáchání
správního deliktu podle zákona o cenách, kde k žádné změně působnosti nedošlo. K věci samé
žalovaný doplnil, že veškeré argumenty obsažené v kasační stížnosti byly předmětem náležitého
hodnocení ze strany odvolacího orgánu či městského soudu, od kterých neshledal důvod
se odchýlit.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda napadený rozsudek městského soudu netrpí
vadami, k nimž je ve smyslu §109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), povinen přihlížet z úřední povinnosti. K takovým vadám nepochybně patří
i to, pokud městský soud v řízení nesprávně jednal na straně žalovaného se správním orgánem,
který není pasivně legitimován.
[7] Z obsahu předloženého soudního spisu v této souvislosti vyplynulo, že s těžovatelka
přípisem ze dne 6. 9. 2017 upozornila městský soud, že s ohledem na změnu právní úpravy přešla
s účinností od 1. 1. 2016 působnost rozhodovat o správních deliktech spáchaných podle zákona
č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, na Energetický
regulační úřad. Stěžovatelka se proto domnívala, že žalovaným správním orgánem má být
Energetický regulační úřad namísto Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu,
který jako odvolací orgán vydal žalobou napadené rozhodnutí. Při ústním jednání,
které se u soudu konalo dne 21. 9. 2020, žalovaný pasivní legitimaci zpochybnil. Uvedl,
že sice vykonává působnost při kontrole cen v oblasti energetiky, avšak i Státní energetická
inspekce nadále (bez ohledu na novelu provedenou zákonem č. 131/2015 Sb.) provádí kontrolu
dodržování cenových předpisů v oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
[8] Městský soud k otázce pasivní legitimace žalovaného v odůvodnění rozsudku ve shodě
se stěžovatelkou konstatoval, že s účinností od 1. 1. 2016 přešla působnost Státní energetické
inspekce na Energetický regulační úřad, který nastoupil na místo původní žalované.
S tímto závěrem však nelze souhlasit.
[9] Účastníky řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu jsou žalobce (§65 s. ř. s.)
a žalovaný správní orgán, jímž je dle §69 s. ř. s. správní orgán, který rozhodl v posledním stupni,
nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Ustanovení §69 s. ř. s. upravuje specifický případ,
odlišný od obecné úpravy procesního nástupnictví obsažené v §107 a §107a zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dojde-li tedy v řízení k přechodu
působnosti v důsledku změny zákona, musí krajský (městský) soud jednat se správním orgánem,
na který působnost přešla, a neučiní-li tak, zatíží řízení vadou mající za následek nezákonnost
rozhodnutí o věci samé (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2020,
č. j. 4 As 155/2020 - 42, č. 4105/2021 Sb. NSS).
[10] V případě zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, s účinností
od 1. 1. 2016 skutečně přešla působnost, pokud jde o provádění kontrol dodržování
tohoto zákona a vedení řízení o přestupcích (dříve správních deliktů), ze Státní energetické
inspekce na Energetický regulační úřad. K uvedené změně došlo zákonem č. 131/2015 Sb.,
kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy
v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 131/2015 Sb.“).
[11] Městský soud pak s odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 131/2015 Sb. (body 7
a 8 čl. XVI) dovodil, že pokud žalobou napadené rozhodnutí nabylo právní moci
dne 15. 12. 2015, tj. před účinností zákona č. 131/2015 Sb., žalovaným je ve smyslu §69 s. ř. s.
Energetický regulační úřad.
[12] Přehlédl však, že p ředmětem nyní souzené věci je spáchání správního deliktu podle §16
odst. 1 písm. d) zákona o cenách. Správní delikty podle tohoto zákona projednávají cenové
kontrolní orgány (§17 odst. 5 zákona o cenách). Působnost ministerstev a jiných správních úřadů
při regulaci cen a při výkonu cenové kontroly upravuje zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti
orgánů České republiky v oblasti cen. V oblasti energetiky je sice podle tohoto zákona na základě
obecného zmocnění působnost při regulaci a kontrole cen svěřena Energetickému regulačnímu
úřadu, neboť podle §2c písm. a) tohoto zákona platí, že Energetický regulační úřad vykonává působnost
při uplatňování, regulaci, sjednávání a kontrole cen v oblasti energetiky. Avšak působnost v kontrole cen
v oblasti podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny
a tepla a druhotných energetických zdrojů je podle téhož zákona (od 18. 8. 2011, kdy nabyl
účinnosti zákon č. 211/2011 Sb.) svěřena Státní energetické inspekci, která podle §3 odst. 3 a 4
zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen provádí kontrolu
dodržování cenových předpisů v oblasti podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované
výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů a ukládá za porušení cenových předpisů v oblasti
podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných
energetických zdrojů pokuty podle zvláštního právního předpisu (s odkazem na §17 zákona o cenách).
[13] Změna, k níž došlo zákonem č. 131/2015 Sb., přitom nebyla do zákona č. 265/1991 Sb.,
o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen nijak promítnuta. Tento zákon zůstal
uvedenou novelou nedotčen a nebyl souběžně novelizován vypuštěním citovaného §3. Státní
energetická inspekce tedy postavení cenového kontrolního orgánu, oprávněného provádět
cenové kontroly v oblasti podporovaných zdrojů podle zákona o cenách přijetím uvedené novely
zákona o podporovaných zdrojích energie, nepozbyla. Vzhledem k tomu, že v souzené věci vedla
předchozí správní řízení a vydala žalobou napadené rozhodnutí, mělo jí být i v řízení
před městským soudem zachováno postavení žalovaného správního orgánu.
[14] Shora vyslovený závěr potvrzuje také vládní návrh změny zákona č. 265/1991 Sb.,
o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, kterým mělo dojít k vypuštění §3 s cílem
vyloučit z působnosti Státní energetické inspekce právě provádění cenových kontrol v oblasti
podporovaných zdrojů energie tak, aby kontrolu dodržování cenových předpisů v oblasti
podpory obnovitelných zdrojů energií vykonával pouze Energetický regulační úřad (viz důvodová
zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů
České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk č. 1101/0, 7. volební
období 2013 - 2017, digitální repozitář Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, www.psp.cz).
K přijetí uvedené novely zákona však nedošlo, neboť projednávání návrhu bylo v roce 2017
po prvém čtení ukončeno s koncem volebního období Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
[15] V souzené věci tedy městský soud chybně jednal v řízení o žalobě s Energetickým
regulačním úřadem, čímž řízení zatížil vadou spočívající v absenci pasivní legitimace účastníka
řízení, která měla vliv na zákonnost napadeného rozsudku [ve smyslu §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.].
[16] Za dané procesní situace se proto Nejvyšší správní soud dále nezabýval posouzením
kasačních námitek týkajících se věci samé. Nebylo-li Státní energetické inspekci umožněno
jako účastníku soudního řízení vyjádřit se k věci samé písemně či v rámci konaného ústního
jednání a reagovat na stěžovatelkou uplatněné žalobní námitky, je předčasné, aby se již nyní
k podstatě sporu vyjadřoval Nejvyšší správní soud.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Na základě výše uvedených důvodů tak Nejvyšší správní soud přistoupil dle §110 odst. 1
věta první s. ř. s. ke zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu
řízení. V něm je městský soud ve smyslu §110 odst. 4 s. ř. s. vázán závěry vyslovenými
v tomto rozsudku, a tedy opětovně posoudí důvodnost žaloby, přičemž na straně žalované bude
jednat se Státní energetickou inspekcí.
[18] V novém rozhodnutí městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu