ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.335.2020:26
sp. zn. 6 As 335/2020 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci
žalobce: Bc. R. K., zastoupený Mgr. Pavlem Matějíčkem, advokátem, sídlem Jiráskova 994/9,
Přerov, proti žalovanému: náčelník Generálního štábu Armády České republiky, sídlem
Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ve věcech
služebního poměru ze dne 16. 5. 2017, č. j. MO 95007/2017-1304, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Ad 17/2017 - 35,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Ad 17/2017 - 35, se r uší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil
prvostupňové rozhodnutí ředitele Agentury personalistiky Armády České republiky (dále
též „služební funkcionář“) ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 2029/2017, kterým byla zamítnuta žádost
žalobce o přiznání kvalifikačního příspěvku dle §70a odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích
z povolání.
[2] V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce nebyl po nabytí účinnosti zákona
č. 332/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela č. 332/2014 Sb.“), jež institut
kvalifikačního příspěvku do zákona o vojácích z povolání zavedl, zařazen na služební místo
s vyšším stupněm vzdělání. Požadovaný stupeň vzdělání na žalobcově posledním služebním
místě byl totožný jako požadovaný stupeň vzdělání na dvou předchozích služebních místech,
na která byl žalobce zařazen do nabytí účinnosti novely. K naplnění zákonných podmínek pro
přiznání kvalifikačního příspěvku tedy v případě žalobce nedošlo.
[3] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze
v záhlaví označeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobce byl
na různá služební místa s požadovaným vyšším stupněm vzdělání (vysokoškolské bakalářské
vzdělání) zařazován již v minulosti. K prvnímu zařazení na služební místo s tímto stupněm
vzdělání došlo dne 1. 12. 2011. Kvalifikační příspěvek dle §70a zákona o vojácích z povolání byl
však do zákona zaveden až novelou č. 332/2014 Sb., účinnou od 1. 7. 2015. Jelikož tato novela
neobsahuje přechodná ustanovení, vztahující se k aplikaci úpravy kvalifikačního příspěvku,
městský soud s ohledem na nepřípustnost pravé retroaktivity konstatoval, že kvalifikační
příspěvek lze vojákovi přiznat pouze tehdy, došlo-li k naplnění podmínek pro jeho přiznání
až po nabytí účinnosti novely č. 332/2014 Sb. Žalobce však po nabytí účinnosti novely
č. 332/2014 Sb. nezískal vyšší stupeň vzdělání, tudíž podmínky aplikace §70a zákona o vojácích
z povolání nenaplnil. Městský soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že §2 odst. 1 vyhlášky
č. 146/2015 Sb., o stanovení výše náborového příspěvku, výše kvalifikačního příspěvku, výše
a postupu při přiznávání cestovních náhrad a náhrad při povolání do služebního poměru
a při přeložení poskytovaných vojákům (dále jen „vyhláška č. 146/2015 Sb.“), dle kterého lze
kvalifikační příspěvek přiznat vojákovi při prvním služebním zařazení na služební místo s vyšším
stanoveným stupněm vzdělání, je v rozporu se zákonem.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost,
v níž namítal, že není rozhodné, kdy došlo k naplnění podmínek pro přiznání kvalifikačního
příspěvku dle §70a zákona o vojácích z povolání, nýbrž to, že v době nabytí účinnosti novely
byly tyto podmínky kumulativně naplněny. Stěžovatel byl přesvědčen, že se v daném případě
nejedná o pravou retroaktivitu. Smyslem novely, která do zákona o vojácích z povolání zavedla
kvalifikační příspěvek, byla jednak motivace vojáků k účelnému zvyšování kvalifikace, jednak
odstranění neodůvodněné nerovnosti mezi vojáky, kteří nastoupili do služebního poměru s vyšší
kvalifikací, což se promítlo do výše jejich náborového příspěvku, a těmi, kteří si sami v průběhu
trvání služebního poměru kvalifikaci zvýší. Výklad zastávaný městským soudem tuto nerovnost
neodstranil, nýbrž zavádí nerovnost další, a to mezi vojáky, kteří si kvalifikaci sami účelně zvýšili
před účinností novely č. 332/2014 Sb. a po ní. Vyhláška č. 146/2015 Sb. pak jako prováděcí
předpis nemůže stanovit přísnější podmínky nad rámec zákonné úpravy.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu
a setrval na argumentaci, že v případě stěžovatele nebyly naplněny podmínky pro přiznání
kvalifikačního příspěvku dle §70a zákona o vojácích z povolání.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
[7] V projednávané věci je mezi účastníky řízení veden spor o to, zda stěžovateli měl být
přiznán kvalifikační příspěvek dle §70a zákona o vojácích z povolání.
[8] Novelou provedenou zákonem č. 332/2014 Sb. byl s účinností od 1. 7. 2015 vložen
do zákona o vojácích z povolání §70a, dle kterého je-li voják služebně zařazen na služební místo,
pro které je stanoven vyšší stupeň vzdělání a voják tento vyšší stupeň dosáhl v průběhu služebního poměru,
aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání podle §60, lze mu jednorázově přiznat
kvalifikační příspěvek.
[9] Městský soud v napadeném rozsudku správně konstatoval, že §70a zákona o vojácích
z povolání stanoví dvě podmínky, za jejichž kumulativního splnění lze vojákovi kvalifikační
příspěvek přiznat: (1) voják musí být zařazen na služební místo s vyšším stanoveným stupněm
vzdělání, a (2) musí tohoto vzdělání dosáhnout v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla
uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání dle §60 zákona o vojácích z povolání.
[10] Mezi stranami je nesporné, že stěžovatel dne 24. 6. 2010 úspěšně ukončil studium
na soukromé vysoké škole Bankovní institut vysoká škola v Praze, v bakalářském studijním
programu Bankovnictví, studijní obor Právní administrativa v podnikatelské sféře, čímž získal
vysokoškolské bakalářské vzdělání, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření
vzdělání.
[11] Z obsahu předloženého správního spisu je dále patrné, že stěžovatel byl zařazen
na služební místo s vyšším požadovaným stupněm vzdělání (vysokoškolské bakalářské vzdělání)
dne 1. 12. 2011 a poté byl opakovaně zařazován na služební místa s totožným stupněm vzdělání,
konkrétně dne 1. 12. 2013, dne 1. 7. 2015 a dne 1. 1. 2016. Městský soud v napadeném rozsudku
vyslovil závěr, že vzhledem k tomu, že k zavedení kvalifikačního příspěvku do §70a zákona
o vojácích z povolání došlo novelou, jež nabyla účinnosti 1. 7. 2015, v době, kdy stěžovatel
naplnil obě zákonem stanovené podmínky (tj. ke dni 1. 12. 2011), toto ustanovení neexistovalo,
resp. neexistovala a nebyla účinná novela, která §70a do zákona o vojácích z povolení zavedla.
Dovodil, že uvedenou právní úpravu nebylo možno na případ stěžovatele (z důvodu zákazu
jejího retroaktivního působení) aplikovat.
[12] V posuzovaném případě je však rozhodné, že stěžovatel požádal o přiznání kvalifikačního
příspěvku dne 1. 3. 2016 v souvislosti se zařazením na služební místo, k němuž došlo
dne 1. 7. 2015 (důstojník ekonomické skupiny velení 74. lehkého motorizovaného praporu);
a dne 1. 1. 2016 byl zařazen na služební místo náčelník ekonomické skupiny velení 74. lehkého
motorizovaného praporu. Učinil tak tedy v době, kdy již byla novela provedená zákonem
č. 332/2014 Sb. účinná. Městský soud se tedy správně měl zabývat posouzením, zda s těžovatel
podle §70a zákona o vojácích z povolání naplňuje podmínky pro přiznání kvalifikačního
příspěvku, tedy primárně tím, zda je zařazen na služební místo, pro které je stanoven požadavek
na vyšší stupeň vzdělání (nebo se naopak jedná o služební místo, resp. místa, pro které stěžovatel
již předepsaný, odpovídající stupeň vzdělání má).
[13] Namísto těchto úvah se městský soud v předchozím řízení nepřípadně a nadbytečně
věnoval otázkám zpětného působení zákona č. 332/2014 Sb. (ve spojitosti se stěžovatelovým
služebním zařazením k datu 1. 12. 2011), z čehož nesprávně dovodil nemožnost §70a zákona
o vojácích z povolání na stěžovatelův případ aplikovat. Vzhledem k tomu, že shora naznačené
posouzení v napadeném rozsudku absentuje, nemůže je v tomto okamžiku předjímat ani Nejvyšší
správní soud. V dalším řízení se proto městský soud zaměří na hodnocení shora naznačených
otázek a věcně přezkoumá správnost závěrů služebních orgánů, že stěžovatel sice naplnil druhou
podmínku stanovenou v §70a zákona o vojácích z povolání (tedy v průběhu služebního poměru
dosáhl vyššího stupně vzdělání, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření
vzdělání), avšak již nelze mít za splněnou podmínku první, neboť stěžovatel nebyl k datu nabytí
účinnosti novely (ani později) zařazen na služební místo, pro které by byl dle platných tabulek
požadavek na vyšší stupeň vzdělání stanoven.
[14] K další argumentaci stěžovatele obsažené v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
pouze pro úplnost doplňuje, že ze zákona č. 332/2014 Sb. ani z jeho důvodové zprávy
(viz sněmovní tisk 49/0, 7. volební období 2013 - 2017, digitální repozitář Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR, www.psp.cz) nevyplývá, že by záměrem zákonodárce bylo stěžovatelem tvrzené
odstranění nerovnosti mezi vojáky. Důvodová zpráva hovoří o motivaci vojáků k dalšímu zvýšení
vzdělání v průběhu služebního poměru na vlastní náklady, nevyjímaje tedy ani ty vojáky,
kterým se stupeň vzdělání dosažený v době nástupu do služebního poměru již promítl
do náborového příspěvku.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a tedy ve smyslu §110 odst. 1 věta první s. ř. s. rozsudek městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je městský soud ve smyslu §110 odst. 4 s. ř. s.
vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku.
[16] V novém řízení městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu