ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.356.2020:32
sp. zn. 6 As 356/2020 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera,
soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobkyně: M. R., proti žalované: Česká republika - Ministerstvo financí, sídlem Letenská
525, Praha 1, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím ve
vymáhání pohledávek státu prostřednictvím soudního exekutora, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2020, č. j. 17 A 89/2020 - 18,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti žalobkyně se zas t a v u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta její žaloba na ochranu
před nezákonným zásahem žalované spočívajícím ve vymáhání pohledávek státu prostřednictvím
soudního exekutora.
[2] V souladu s §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti, není-li
navrhovatel či věc, které se návrh týká, od soudního poplatku osvobozen podle §11 tohoto
zákona. Podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je
kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč.
[3] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně
může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení
poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Dle odst. 3 téhož ustanovení zákona soud
poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě
zaplacen.
[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce. Tyto žádosti Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 11. 2020,
č. j. 6 As 356/2020 - 20, zamítl s odůvodněním, že kasační stížnost je „zjevně bezúspěšným“
návrhem ve smyslu §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud v krátkosti připomíná závěry vyslovené v odůvodnění usnesení
č. j. 6 As 356/2020 - 20, dle kterých se v posuzované věci nejedná o vymáhání uložené
veřejnoprávní povinnosti (kupř. zaplacení pokuty), ale o vymáhání soukromoprávních
majetkových pohledávek státu - České republiky jakožto právnické osoby. Exekučními tituly,
na jejichž základě jsou pohledávky v daném případě vymáhány v exekučním řízení, jsou
pravomocné rozsudky soudů rozhodujících v občanském soudním řízení o poskytnutí
přiměřeného zadostiučinění (nemajetkové újmy), v nichž jako účastníci řízení vystupovaly
stěžovatelka (na straně žalobkyně) a Česká republika - Ministerstvo financí (na straně žalované),
jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalované náklady těchto soudních řízení.
Jakkoli tedy v určitých případech Ministerstvo financí může vystupovat v pozici správního orgánu
a být bezprostředním vykonavatelem veřejné moci, v souzeném případě postupem žalované
zjevně nemůže docházet k zásahu do veřejných subjektivních práv stěžovatelky, nýbrž pouze do
jejích práv soukromých, neboť Ministerstvo financí jako organizační složka státu nemůže být
vykonavatelem pravomocných rozsudků soudů rozhodujících v občanském soudním řízení.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že v daném případě na první pohled zcela absentují
esenciální podmínky pro to, aby ochrana práv stěžovatelky byla poskytována cestou správního
soudnictví, a kasační stížnost, směřující proti usnesení soudu o odmítnutí žaloby, tedy zjevně
nemůže být úspěšná.
[5] Vzhledem k tomu, že z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zamítl
stěžovatelčiny žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, vyzval
ji současně k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení
a k doložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti a poučil ji
o následcích spojených s nesplněním uvedených povinností. Toto usnesení bylo stěžovatelce
doručeno dne 7. 12. 2020 (pondělí). Lhůta k zaplacení soudního poplatku v délce 15 dnů
od doručení usnesení tak stěžovatelce uplynula dne 22. 12. 2020 (úterý).
[6] Stěžovatelka reagovala na výzvu Nejvyššího správního soudu podáním ze dne
18. 12. 2020, doručeným soudu dne 22. 12. 2020, v němž opětovně požádala o přiznání
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Ohledně osobních a majetkových
poměrů odkázala na dříve učiněné podání ze dne 24. 8. 2020 a zároveň obsáhle argumentovala,
proč se z její strany nejedná o bezúspěšné uplatňování práva.
[7] Požádá-li navrhovatel (zde stěžovatelka) o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce znovu poté, co již bylo o jeho předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto, „je správní
soud povinen o této opakované žádosti rozhodnout pouze tehdy (…), pokud od doby rozhodování o předchozí
žádosti došlo k podstatné změně skutečností, jež byly pro posouzení předchozí žádosti ve smyslu §35 odst. 8
(pozn.: nyní §35 odst. 10) a §36 odst. 3 s. ř. s. rozhodující“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007 - 150). K takové podstatné změně skutečností však
v mezidobí od rozhodnutí o předchozí žádosti nedošlo, a proto Nejvyšší správní soud neshledal
důvod, aby o opakované žádosti stěžovatelky znovu rozhodoval.
[8] Podle §47 písm. c) s. ř. s., aplikovaného na základě §120 s. ř. s., soud řízení usnesením
zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích
vyplývá, že soud řízení zastaví po marném uplynutí lhůty, kterou určí poplatníkovi k zaplacení
soudního poplatku; k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[9] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek ve stanovené lhůtě,
tj. nejpozději dne 22. 12. 2020, Nejvyšší správní soud podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení o kasační stížnosti zastavil.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn §60 odst. 3 větou první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu