ECLI:CZ:NSS:2021:6.AS.76.2021:37
sp. zn. 6 As 76/2021 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera,
soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobkyně: Centrální výběrová řízení a.s., sídlem Lannova 2061/8, Praha 1, zastoupená
Mgr. Bc. Lucií Salákovou, advokátkou, sídlem Běžecká 2407/2, Praha 6, proti žalované: Česká
obchodní inspekce, ústřední inspektorát, sídlem Štěpánská 564/15, Praha 2, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2019, č. j. ČOI 154201/19/O100/1000/19/Ber/Št,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
14. 1. 2021, č. j. 11 A 189/2019 - 44, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2019, č. j. ČOI 154201/19/O100/1000/19/Ber/Št. Tímto
rozhodnutím žalovaná změnila prvostupňové rozhodnutí Inspektorátu pro Středočeský kraj a hl.
město Prahu ze dne 20. 6. 2019, č. j. ČOI 78840/19/1000, tak, že pokutu uloženou v úhrnné výši
1 000 000 Kč snížila na částku 900 000 Kč. Tato pokuta byla žalobkyni uložena za přestupky dle
§24 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
[2] Stěžovatelka s kasační stížností spojila návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedla,
že pokuta citelně zasahuje do její ekonomické a majetkové sféry. Nepřiznání odkladného účinku
také povede k tomu, že žalovaná bude v souladu s napadeným rozsudkem rozhodovat ve vztahu
ke stěžovatelce i v ostatních věcech, což v současné době již aktivně činí (např. oznámením
o zahájení řízení ze dne 17. 2. 2021, č. j. ČOI 24825/21/1000). Stěžovatelka se rovněž domnívala,
že odkladný účinek je potřeba přiznat s ohledem na nejednoznačnost otázky týkající se
písemného odstoupení od smlouvy spotřebitelem a rovněž s ohledem na procesní vady řízení,
v němž nebyl proveden navrhovaný důkaz, který dle stěžovatelky dokládá, že ji nelze
za přestupky činit odpovědnou.
[3] Na základě výzvy soudu k doložení aktuálních majetkových poměrů stěžovatelka doplnila
účetní sestavy za rok 2020 a za první čtvrtletí roku 2021. Zopakovala, že nepřiznáním
odkladného účinku se dostává do situace, kdy žalovaná zahajuje další řízení (pro stejnou
skutkovou podstatu), a stěžovatelka tak bude opakovaně trestána za textaci obchodních
podmínek, které pro ni zpracoval externí odborník a právník na spotřebitelské právo. Poukázala
na skutečnost, že s ohledem na pandemickou situaci, která významně zasáhla do její ekonomické
sféry, aktuálně nevykonává činnost v oblasti zprostředkování obchodu, a tedy nelze mít za to,
že by nadále působila škody ve vztahu ke spotřebitelům. V této souvislosti také upozornila,
že provedla srovnání a zabývala se textací obchodních podmínek ostatních e-shopů a jiných
subjektů poskytujících služby (nebo prodávajících zboží) distančním způsobem nebo mimo
provozovnu, přičemž dospěla k závěru, že 98 % obchodních podmínek je v rozporu s názorem
žalované, dle kterého v obchodních podmínkách nelze uvádět možnost písemného odeslání
odstoupení od smlouvy. Stěžovatelka se proto domnívala, že ji nelze trestat za něco, co z pohledu
žalované porušuje většina obchodníků. Naopak by uvítala, pokud by žalovaná vydala výkladové
stanovisko, případně vyvolala změnu právní úpravy, která by vedla k nápravě samotného textu
zákona, a nepostihovala skutečnost, která je i mezi spotřebiteli nesporná (neboť spotřebitelé
vnímají povinnost odeslat písemné odstoupení od smlouvy, nikoli je pouze zatelefonovat).
[4] Žalovaná v podaném vyjádření navrhla, aby kasační stížnosti nebyl odkladný účinek
přiznán. Uvedla, že nerozumí spojitosti mezi nově zahájeným správním řízením se stěžovatelkou
(vedeným o jiných skutcích) a nyní posuzovaným případem. V této souvislosti poukázala
na skutečnost, že i kdyby kasační stížnosti byl odkladný účinek přiznán, na osud nově zahájeného
řízení v jiné věci by tato skutečnost neměla vliv. V doplnění vyjádření žalovaná upozornila,
že stěžovatelka z celkové výše uložené pokuty již 500 000 Kč zaplatila, zbývá tedy doplatit
400 000 Kč. Z dokumentů doložených stěžovatelkou vyplývá, že i v roce 2020 se její obrat
pohyboval v řádu milionů Kč, a pokud stěžovatelka zmiňuje celkové závazky ve výši téměř
60 milionů Kč, uložená pokuta (nadto z více než poloviny uhrazená) nepředstavuje dle žalované
natolik významnou okolnost pro přiznání odkladného účinku, ani z hlediska insolvenčního řízení,
které bylo zahájeno v listopadu 2020. Žalovaná připomněla, že v případě zamítnutí kasační
stížnosti bude obtížné jakoukoli částku zůstatku uložené pokuty v budoucnu vymáhat,
neboť takovou pohledávku nelze do insolvenčního řízení přihlásit. S ohledem na běžící
insolvenční řízení nelze pokutu aktivně vymáhat ani v současné době, a tudíž stěžovatelce
bezprostřední újma nehrozí. Dle žalované nemá na přiznání odkladného účinku vliv ani to,
zda jsou či budou se stěžovatelkou vedena další správní řízení v jiných věcech. Při rozhodování
o odkladném účinku není prostor ani pro řešení námitek vztahujících se k věci samé.
[5] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
[6] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[7] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[8] Z citovaných ustanovení zákona vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám;
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[9] K podmínce existence újmy stěžovatele je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba
či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by být proto přiznáván pouze v případech,
které takový postup svou specifickou povahou odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku
výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která hrozí žadateli o jeho přiznání, nesmí být
vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje,
aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba, resp. kasační stížnost, odkladný účinek nemá
mít, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod [65], a ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod [25]).
[10] Nejvyšší správní soud se tedy zabýval především tím, zda stěžovatelka tvrdila a doložila
existenci hrozící újmy takové intenzity, která by vedla k prolomení právních účinků
pravomocného rozsudku krajského (městského) soudu, na které se hledí jako na zákonné a věcně
správné. V souzeném případě však Nejvyšší správní soud natolik zásadní dopad napadeného
rozsudku městského soudu do stěžovatelčiných majetkových poměrů nedovodil.
[11] Stěžovatelka na základě výzvy směřující ke zjištění jejích aktuálních majetkových poměrů
doložila soudu kromě jiného obraty (Má Dáti/Dal) na jednotlivých účtech účtové osnovy
několika vybraných tříd (konkrétně pouze účtové třídy 2, 3, 9), nazvané jako rozvaha za období
1. 1. 2020 až 31. 12. 2020 a za období od 1. 1. 2021 do 11. 3. 2021; a dále obraty na nákladových
účtech (účtová třída 5) a výnosových účtech (účtová třída 6), nazvané jako výsledovka za období
od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a za období od 1. 1. 2021 do 11. 3. 2021. Ve skutečnosti se však
v případě počítačově zpracovaných listin, které stěžovatelka předložila, nejedná o rozvahu
a výkaz zisku a ztráty, ale o tzv. obratovou předvahu, používanou k formální kontrole správnosti
podvojného účetnictví a kontrole zachování principu podvojnosti, dle kterého součet obratů
na jednotlivých účtech na straně „Má Dáti“ musí být roven součtu obratů na účtech na straně
„Dal“. Soudu tedy nebyly předloženy jím požadované výkazy mezitímní účetní závěrky (rozvaha
a výkaz zisku a ztráty) v podobě a členění, které předepisuje a upravuje vyhláška č. 500/2002 Sb.,
kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších
předpisů, pro účetní jednotky, kterou jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného
účetnictví, z nichž by mohl ověřit hodnotu veškerých aktiv a pasiv stěžovatelky (včetně
hospodářského výsledku za aktuální i předchozí zdaňovací období). Stěžovatelka dále uvedla,
že její závazky po splatnosti činí téměř 60 mil. Kč, což doložila tabulkovou sestavou s uvedením
věřitelů a konkrétních dlužných částek. Jako majetek označila kancelářské vybavení v hodnotě
230 000 Kč, recepční pult v zůstatkové hodnotě cca 25 000 Kč a licenci k účetnímu programu
v zůstatkové hodnotě 55 000 Kč. Z pořízeného snímku stránky internetového bankovnictví
plyne, že účetní zůstatek na třech bankovních účtech je sice kladný, disponibilní zůstatek je
však záporný (celkem téměř -8 mil. Kč). Ve spisu městského soudu jsou dále založeny výkazy
účetní závěrky za rok 2018 a první pololetí roku 2019, z nichž je patrné, že již v roce 2018 byl
výsledek hospodaření stěžovatelky záporný a daňová ztráta činila téměř 26 mil. Kč. Přestože
se tedy obraty stěžovatelky pohybují řádově v desítkách milionů Kč, stěžovatelka minimálně
od roku 2018 podniká s vysokou ztrátou, přičemž za aktuální období nelze s ohledem
na nepředložení relevantních výkazů účetní závěrky výsledek hospodaření zjistit. Z insolvenčního
rejstříku dále soud ověřil, že v listopadu 2020 bylo na základě vyhlášky Městského soudu v Praze
ze dne 24. 11. 2020, č. j. MSPH 89 INS 24361/2020-A-3, zahájeno insolvenční řízení.
[12] Vzhledem k celkovým ročním obratům vykazovaným v účetnictví stěžovatelky a zejména
s přihlédnutím k tvrzenému disponibilnímu majetku a celkovým závazkům vůči věřitelům
v souhrnné výši cca 60 mil. Kč nelze dospět k závěru, že by žalovanou uložená pokuta (nyní
nadto v zůstatkové výši 400 000 Kč) měla na hospodaření stěžovatelky natolik zásadní
a likvidační účinky, že by její zaplacení vedlo k ukončení podnikatelské činnosti. Z hlediska právní
konstrukce odkladného účinku tak v daném případě uložená pokuta nepředstavuje natolik
závažnou a intenzivní újmu (svědčící o natolik výrazné disproporcionalitě újmy na straně
stěžovatelky), aby odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační stížnosti coby
mimořádného opravného prostředku. Ani případné přiznání odkladného účinku by totiž
nemohlo zásadně změnit již tak nedobrou ekonomickou situaci stěžovatelky, která je
(i při odhlédnutí od zůstatkové výše uložené pokuty) výrazně zadlužena a vykazuje záporné
ekonomické výsledky. Stěžovatelkou tvrzená újma (v podobě zásadního zhoršení finanční situace)
tak v posuzovaném případě není v přímé příčinné souvislosti s nepřiznáním odkladného účinku
její kasační stížnosti. Významná je rovněž skutečnost, na kterou upozornila žalovaná v podaném
vyjádření, že s ohledem na zahájené insolvenční řízení není možné zbývající část pokuty vymáhat,
a tudíž stěžovatelce bezprostřední újma aktuálně nehrozí. Ustanovení §109 odst. 1 písm. c)
zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), totiž se
zahájením insolvenčního řízení spojuje následující účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by
postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze sice
zahájit, nelze je však provést.
[13] V posuzované věci tak Nejvyšší správní soud nemá za splněnou podmínku pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti spočívající v existenci nepoměrně větší újmy na straně
stěžovatelky oproti jiným osobám. Okolnosti, které by svědčily o tom, že situace stěžovatelky
patří právě mezi ty případy, pro které je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen,
Nejvyšší správní soud neshledal. Z tohoto důvodu se již nezabýval naplněním další podmínky
stanovené zákonem a týkající se rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[14] Z pohledu rozhodování o odkladném účinku nejsou dle Nejvyššího správního soudu
relevantní ani stěžovatelčiny argumenty, že nepřiznání odkladného účinku povede k tomu,
že žalovaná bude v souladu s napadeným rozsudkem městského soudu ve vztahu k ní postupovat
a rozhodovat také v dalších věcech. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že rozhodování
žalované o přestupcích v jiných správních řízeních není přímo vázáno na souzený případ.
Ani případné přiznání odkladného účinku v této věci by nemělo žádný vliv na to,
zda se stěžovatelkou budou v budoucnu vedena další správní řízení v jiných věcech a jak bude
žalovaná do konečného rozhodnutí soudu vykládat aplikovanou právní úpravu.
[15] Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku se Nejvyšší správní soud
nemohl zabývat stěžovatelkou vznesenými námitkami vztahujícími se k vadám předchozího řízení
a případnému naplnění liberačních důvodů (s poukazem na praxi jiných subjektů na trhu),
neboť by tím nepřípustně předjímal rozhodnutí ve věci samé.
[16] Nejvyšší správní soud tak stěžovatelčině návrhu nevyhověl a kasační stížnosti odkladný
účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.
[17] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. března 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu