ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.113.2021:19
sp. zn. 6 Azs 113/2021 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobkyně: J. S. C., zastoupená Mgr. Umarem Switatem, advokátem, sídlem Dědinova 2011/19,
Praha 4, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem
Olšanská 2176/2, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2021,
č. j. CPR-764-3/ČJ-2021-930310-V243, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2021, č. j. 20 A 4/2021 - 18, o návrhu žalobkyně
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti v záhlaví
označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatelky
a potvrdila prvostupňové rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne
1. 11. 2020, č. j. KRPA-260623-41/ČJ-2020-000022-ZSV, kterým bylo stěžovatelce uloženo
správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
na dobu tří let. Doba k vycestování byla podle §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena
do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
[2] Stěžovatelka společně s kasační stížností podala návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, v němž uvedla, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí pro ni budou
znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. V jejím případě rovněž není dán rozpor s důležitým veřejným zájmem. Újmu, která jí
může v důsledku realizace správního vyhoštění vzniknout, stěžovatelka spatřovala v „rozbití“
rodinného vztahu, neboť žije na území České republiky společně se svým druhem indické státní
příslušnosti, postaveným na roveň života manželského. S ohledem na intenzitu vztahu s druhem,
vzájemnou závislost, délku soužití a nemožnost realizovat rodinný život v zemi původu,
představuje napadené rozhodnutí nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života
stěžovatelky a jejího druha.
[3] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřila nesouhlas. Poukázala
na skutečnost, že stěžovatelka tvrdí újmu, která by jí mohla vzniknout rozbitím nejbližšího
rodinného vztahu. Za ten zřejmě považuje vztah se svým druhem, který je rovněž státním
příslušníkem Indické republiky a k pobytu na území České republiky nedisponuje žádným
pobytovým oprávněním. Žalovaná uvedla, že společné soužití mohou stěžovatelka a její druh
realizovat kdekoli, kde budou mít oba povolen pobyt, nikoli výhradně na území České republiky.
[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících
objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Dále je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný
účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek
nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový
postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma,
která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná,
tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba
(resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020
Sb. NSS, bod [65], či ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS,
bod [25]).
[8] V souvislosti s posuzováním újmy hrozící stěžovatelce Nejvyšší správní soud uvádí,
že důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatelky oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě stěžovatelky a její konkrétní situaci. Povinnost tvrdit
vznik újmy má proto stěžovatelka, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu,
což stěžovatelka v tomto případě učinila. V návrhu na přiznání odkladného účinku tvrdila,
že výkon napadeného rozhodnutí by pro ni znamenal újmu spočívající v „rozbití“ vztahu
s druhem.
[9] Jak ovšem uvedl Nejvyšší správní soud např. v usnesení ze dne 23. 10. 2019,
č. j. 6 Azs 203/2019 - 18, bez dalšího zpravidla nepostačuje, je-li hrozba nenahraditelné újmy
spatřována v nuceném opuštění území České republiky. Aby mohlo být návrhu na přiznání
odkladného účinku vyhověno, je nutno, aby k existenci pravomocného rozhodnutí o správním
vyhoštění přistoupily další okolnosti (např. skutečnost, že v České republice pobývají
také nezletilé děti cizince, jako tomu bylo např. ve věci rozhodované Nejvyšším správním
soudem pod sp. zn. 6 Azs 88/2018). Tato další okolnost však není v nyní posuzovaném případě
dána.
[10] Stěžovatelka neuvedla okolnosti takového charakteru a intenzity, které by svědčily o tom,
že její situace patří mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační
stížnosti vyhrazen; a ani Nejvyšší správní soud takové okolnosti z obsahu spisů nezjistil. Hrozbu
nenahraditelné újmy stěžovatelka spatřuje v nuceném opuštění území České republiky, v jehož
důsledku může dojít k ukončení vztahu s jejím druhem. Tato stěžovatelčina tvrzení však dle
Nejvyššího správního soudu sama o sobě nepostačují k přiznání odkladného účinku podané
kasační stížnosti. Druh stěžovatelky (stejně jako stěžovatelka) je státním příslušníkem Indické
republiky a ani on, ani stěžovatelka nedisponují žádným oprávněním k pobytu na území České
republiky. Žalované tak je možno přisvědčit, že stěžovatelce a jejímu druhovi nic nebrání v tom,
aby společné soužití realizovali kdekoli, kde budou mít oba pobyt povolen. Faktické pobývání
na území České republiky není svou povahou jedinečné, nenahraditelné ani natolik specifické,
aby do něj bylo možno zasáhnout až podle toho, bude-li v soudním řízení potvrzeno,
zda rozhodnutí o vyhoštění cizince před správními soudy „definitivně“ obstojí. Pouze
v některých případech, podle konkrétních okolností, má setrvání cizince na území dostat
přednost před naplněním tohoto (obecně vzato předstižně vykonatelného) rozhodnutí
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2017, č. j. 2 Azs 273/2017 - 19).
V souzené věci však Nejvyšší správní soud tyto okolnosti neshledal.
[11] U stěžovatelky pak v případě nuceného opuštění České republiky sice dojde
k poukazovanému zásahu do právní sféry v podobě ztížené možnosti osobně se účastnit
probíhajícího řízení o kasační stížnosti, v jejím případě se však nejedná o újmu citelnou
a nenahraditelnou, neboť je v řízení zastoupena advokátem. V kasačním řízení nadto není
pro uplatnění práva na projednání věci zpravidla nutná osobní přítomnost stěžovatele (§109
odst. 2 s. ř. s.).
[12] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud stěžovatelčině návrhu nevyhověl
a kasační stížnosti odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal,
neboť není naplněna již první z výše uvedených zákonných podmínek.
[13] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. května 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu