ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.139.2020:20
sp. zn. 6 Azs 139/2020 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška, soudkyně
zpravodajky Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. R.,
zastoupeného Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem, se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6,
proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, se
sídlem Pražská třída 558, České Budějovice, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované
ze dne 9. 11. 2019, č. j. KRPC-151752-23/ČJ-2019-020023, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2019, č. j. 55 A 9/2019 –
23,
takto:
I. V řízení se p o k raču j e.
II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2019,
č. j. 55 A 9/2019 – 23, se ruší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Rozhodnutím uvedeným v návětí žalovaná podle §124 odst. 1 písm. e) ve spojení s §124
odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajistila žalobce za účelem správního vyhoštění
a stanovila dobu trvání zajištění na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích
blanketní žalobu, v níž požádal o ustanovení zástupce.
[3] Usnesením ze dne 14. 11. 2019, č. j. 55 A 9/2019 – 16, krajský soud žádost o ustanovení
zástupce zamítl. V odůvodnění uvedl, že v současné době je zajištěným cizincům ve všech
zařízeních pro zajištění cizinců pravidelně poskytována bezplatná právní pomoc ze strany
Organizace pro pomoc uprchlíkům, a proto by ustanovení zástupce z řad advokátů bylo
neefektivní a nadbytečné.
[4] Usnesením ze dne 18. 11. 2019, č. j. 55 A 9/2019 – 20, krajský soud uložil žalobci,
aby ve lhůtě dvou dnů od doručení usnesení odstranil vady žaloby.
[5] Dne 26. 11. 2019 došlo k realizaci správního vyhoštění žalobce z území členských států
Evropské unie do jeho domovského státu, tj. Gruzie.
[6] Usnesením ze dne 27. 11. 2019, č. j. 55 A 9/2019 – 23, krajský soud žalobu podle §37
odst. 5 s. ř. s. odmítl. Lhůta k doplnění žaloby uplynula dne 25. 11. 2019, aniž by žalobce doplnil
blanketní podání a rozvinul žalobní body. Soud proto uzavřel, že žaloba neobsahovala nezbytné
náležitosti ve smyslu §37 odst. 3 a §71 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), a pro tyto vady podání nebylo možné v řízení pokračovat.
[7] Dne 2. 12. 2019 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobce
proti usnesení krajského soudu č. j. 55 A 9/2019 – 16. Rozsudkem ze dne 17. 3. 2020,
č. j. 1 As 439/2019 – 36, Nejvyšší správní soud zrušil toto usnesení krajského soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění mj. uvedl, že podmínka nezbytnosti ustanovení
zástupce k ochraně práv účastníka se posuzuje zejména ve vztahu k jeho schopnosti samostatně
hájit svá práva, a to s ohledem např. na obsah a rozsah podání či komplikovanost věci. Pokud je
tato podmínka spolu s ostatními podmínkami pro ustanovení zástupce splněna, v zásadě nelze
účastníku řízení zástupce neustanovit a odkázat jej na možnost smluvního zastoupení právnickou
osobou poskytující právní pomoc uprchlíkům nebo cizincům.
[8] Usnesením ze dne 4. 5. 2020, č. j. 55 A 9/2019 – 42, krajský soud ustanovil žalobci
zástupcem advokáta Mgr. Jindřicha Lechovského. Jeho prostřednictvím bylo stěžovateli
dne 19. 5. 2020 doručeno touto kasační stížností napadené usnesení krajského soudu
č. j. 55 A 9/2019 – 23.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[9] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu č. j. 55 A 9/2019 – 3
kasační stížnost, v níž uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejprve podotkl,
že při posuzování včasnosti kasační stížnosti nelze přihlížet k dřívějšímu doručování napadeného
usnesení samotnému stěžovateli. Obdobnou otázkou se Nejvyšší správní soud zabýval
v rozsudku ze dne 14. 4. 2020, č. j. 1 Azs 494/2019 – 23, v němž dospěl k závěru, že v případě
zrušení rozhodnutí o ustanovení zástupce nelze přihlížet k doručování meritorního rozhodnutí
dřívějšímu ustanovenému zástupci.
[10] Vydání usnesení č. j. 55 A 9/2019 – 16, jímž krajský soud zamítl žádost o ustanovení
zástupce, stěžovatel označil za vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
ve věci samé. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 10. 2019, č. j. 3 Azs 146/2019 – 49, v němž soud rozhodoval ve skutkově podobné
věci. Podle posledně citovaného rozsudku platí, že osoba, jíž nebyl zástupce krajským soudem
ustanoven, je oprávněna podat kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu, jímž se řízení
končí. V ní může namítnout tuto vadu řízení, tedy nesprávný postup krajského soudu
při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce.
[11] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že vzhledem ke stížnostnímu důvodu
spočívajícímu v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí žaloby se ke kasační stížnosti
nebude více vyjadřovat.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 8. 7. 2020, č. j. 6 Azs 139/2020 – 17, přerušil
řízení, neboť otázka související se zde projednávanou věcí byla předmětem řízení
před rozšířeným senátem ve věci sp. zn. Ars 3/2019. Rozšířený senát vydal dne 25. 5. 2021
usnesení č. j. Ars 3/2019 – 43, přičemž jedním z jeho závěrů podstatným pro zde projednávanou
věc je, že „nevyhoví-li krajský soud zcela žádosti o osvobození od soudního poplatku, musí vyčkat marného
uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti proti tomuto usnesení a v případě jejího podání i rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o ní, než případně zastaví řízení pro nezaplacení soudního poplatku“. Tento právní
názor lze analogicky aplikovat i na situaci, v níž krajský soud nevyhověl žádosti o ustanovení
zástupce, následně však nevyčkal rozhodnutí o kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí
a žalobu odmítl.
[13] Jelikož již odpadl důvod, pro který bylo řízení přerušeno, rozhodl Nejvyšší správní soud
v souladu s §48 odst. 6 s. ř. s., že se v řízení pokračuje, a přistoupil k vlastnímu posouzení
kasační stížnosti.
[14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti kasační stížnosti, která byla
podána dne 24. 5. 2020 proti usnesení krajského soudu, jež bylo vydáno dne 27. 11. 2019.
[15] Podle §106 odst. 2 věty první s. ř. s. „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení“.
[16] Kasační stížností napadené usnesení bylo vydáno dne 27. 11. 2019. Ze soudního spisu
krajského soudu vyplývá, že u stěžovatele bylo dne 26. 11. 2019 provedeno správní vyhoštění
do Gruzie. Proto nemohlo být usnesení ze dne 27. 11. 2019 stěžovateli doručeno podle §49
odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tj. posledním dnem desetidenní lhůty
plynoucí ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí v zařízení o zajištění cizinců, neboť v den
uložení zásilky se stěžovatel v tomto zařízení již nenacházel; to platí i v situaci, že krajský soud
pokus o takové doručení usnesení učinil.
[17] Za okamžik doručení napadeného rozhodnutí je třeba považovat 19. 5. 2020, kdy bylo
napadené usnesení doručeno zástupci stěžovatele ustanovenému dne 4. 5. 2020, čímž nabylo
právní moci. Kasační stížnost podaná dne 24. 5. 2020 byla tedy včasná.
[18] Nejvyšší správní soud poté dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[19] Napadá-li stěžovatel kasační stížností usnesení o odmítnutí žaloby, z povahy věci přichází
v úvahu jen důvod kasační stížnosti předvídaný §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který spočívá
v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 As 44/2008 – 80).
[20] Kasační stížností napadené usnesení bylo vydáno na základě nezákonného usnesení
č. j. 55 A 9/2019 – 16, jímž krajský soud nesprávně dovodil, že s ohledem na dostupnost
bezplatné právní pomoci poskytované právnickou osobou podle §35 odst. 5 s. ř. s. stěžovatel
nesplňuje podmínky pro ustanovení zástupce. Krajský soud následně sice formálně postupoval
podle závazného názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v rozsudku
č. j. 1 As 439/2019 – 36 a stěžovateli zástupce ustanovil, učinil tak ale až po vydání usnesení
o odmítnutí žaloby, k němuž došlo dne 27. 11. 2019. K okamžiku ustanovení zástupce,
tj. dne 4. 5. 2020, již tedy stěžovatel v daném řízení nemohl realizovat své právo na bezplatnou
právní pomoc prostřednictvím ustanoveného zástupce a s pomocí tohoto zástupce v řízení hájit
svá práva.
[21] S ohledem na závěr rozšířeného senátu citovaný v bodě [12] Nejvyšší správní soud
přistoupil ke zrušení napadeného usnesení krajského soudu. V opačném případě by stěžovateli
bylo znemožněno, aby své podání s pomocí zástupce doplnil, a jeho žaloba by nemohla být
meritorně projednána. Stěžovateli by tím byl odepřen přístup k soudní ochraně, neboť možnost
hájení práv stěžovatele ustanoveným zástupcem by zůstala pouze v iluzorní rovině. V dalším
řízení krajský soud nejprve určí stěžovateli novou lhůtu k doplnění žaloby a teprve následně bude
moci přistoupit ke konečnému rozhodnutí, tj. buď rozhodne ve věci samé, nebo jiným způsobem
zákonem předvídaným. S procesně obdobnou situací se již Nejvyšší správní soud vypořádal
např. v rozsudku ze dne 14. 4. 2020, č. j. 1 Azs 494/2019 – 23.
[22] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že si je vědom skutečnosti, že dne 26. 11. 2019
došlo k realizaci rozhodnutí o vyhoštění stěžovatele, přičemž podle §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 do 20. 1. 2019 platilo, že „v případě, že je zajištění
cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, o žalobě
proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, soud
řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu
projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.“ Toto ustanovení
vylučovalo soudní přezkum rozhodnutí policie o prodloužení zajištění mimo jiné pro případ,
že byl cizinec před rozhodnutím soudu ze zařízení pro zajištění cizinců propuštěn. Citované
ustanovení však Ústavní soud zrušil nálezem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17,
a to ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, tj. k 21. 1. 2019. Překážka soudního přezkumu
v řízení o kasační stížnosti tak odpadla.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Řízení předcházející vydání napadeného usnesení bylo tedy zatíženo vadou, která mohla
mít vliv na zákonnost napadeného usnesení. Jelikož je kasační stížnost důvodná, zrušil Nejvyšší
správní soud usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věty první
s. ř. s.). V něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 4 s. ř. s.).
[24] Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. června 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu