ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.273.2021:31
sp. zn. 6 Azs 273/2021 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj) a soudce JUDr. Jakuba Camrdy a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci
žalobkyně: Ch. L. T., zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 25,
Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí
Hrdinů 1634/3, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 27. srpna 2018,
č. j. MV-81579-6/SO-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. července 2021, č. j. 15 A 208/2018 - 55,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 6. června 2018 č. j. OAM-1191-33/ZR-2015
žalobkyni zrušilo platnost povolení k trvalému pobytu podle §77 odst. 1 písm. c)
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a zároveň jí stanovilo lhůtu k vycestování z území v délce
30 dnů. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítla žalovaná rozhodnutím označeným
v návětí. Následnou žalobu proti rozhodnutí žalované zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem
(dále jen „krajský soud“) v návětí označeným rozsudkem.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační
stížnost spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Návrh stěžovatelka odůvodnila tím,
že je jí již 76 let a pro pokročilý věk a s tím související zdravotní stav má zvýšenou potřebu
přítomnosti rodiny. Stěžovatelka navíc získala povolení k trvalému pobytu už v roce 1998
a během více než 20 let si na území ČR vytvořila silné rodinné, ekonomické a sociální vazby. Sdílí
společnou domácnost se svou dcerou, jejím manželem (oba mají povolení k trvalému pobytu)
a vnučkou, která je občankou ČR. Rodina stěžovatelce poskytuje potřebnou péči i psychickou
podporu, přičemž stěžovatelka již není schopná se o sebe postarat sama. Stěžovatelka pečovala
o svou vnučku od jejího narození, takže mají mezi sebou pevný vztah. Vycestování stěžovatelky
by proto zasáhlo nejen do jejího rodinného a soukromého života, ale i do dané sféry jejích
rodinných příslušníků. Dále stěžovatelka uvedla, že v domovském státě už nemá nikoho z rodiny
a nemá tam také žádné hlubší sociální vazby. Vnučka s ní vycestovat nemůže, jelikož je občankou
ČR a prožila zde celý svůj dosavadní život. Na závěr stěžovatelka argumentovala též
komplikacemi s cestováním souvisejícími se současnou pandemickou situací.
[3] K návrhu přiložila stěžovatelka čestná prohlášení dcery, zetě a vnučky a doklad o zajištění
ubytování.
[4] Žalovaná nepodpořila přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační
stížnosti odkladný účinek. Nejvyššímu správnímu soudu je však dána možnost jej na návrh
stěžovatele přiznat za přiměřeného užití ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[7] Nejvyšší správní soud připomíná, že „poskytnutí odkladného účinku má mimořádný
charakter: soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky
pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není
jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno
pro ojedinělé případy” (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. prosince 2003
č. j. 7 A 115/2002 - 67, č. 760/2006 Sb. NSS). V žádosti o přiznání odkladného účinku proto
musí stěžovatel „v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.“ (usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2012 č. j. 1 As 27/2012 - 32).
[8] Stěžovatelka tvrdí, že výkon rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalované by zasáhl
do jejího práva na respektování soukromého a rodinného života a rovněž do zájmů její rodiny.
Rodinné vztahy, jež by mohly být narušeny, stěžovatelka rovněž osvědčila přiloženými
prohlášeními. Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného
účinku konkrétně popsala a osvědčila újmu, která by jí mohla vzniknout, a to v podobě zásadního
narušení rodinných poměrů. Nejvyšší správní soud zároveň nezjistil, že by setrvání stěžovatelky
na území České republiky způsobilo újmu jakékoli jiné osobě nebo by představovalo hrozbu
pro veřejný zájem.
[9] Nejvyšší správní soud dodává, že si je vědom toho, že stěžovatelce byla platnost povolení
k trvalému pobytu zrušena z toho důvodu, že na území České republiky po dlouhou dobu
nepobývala, což zcela nekoresponduje s její argumentací k návrhu na přiznání odkladného
účinku. Nejvyšší správní soud však přihlédl k tomu, že řízení v nyní projednávané věci trvá již
několik let, takže stěžovatelka strávila na území České republiky dostatečnou dobu na to,
aby na vztahy navázala, resp. si je znovu vytvořila.
[10] Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný
účinek, a to jak ve vztahu k rozsudku krajského soudu, tak k rozhodnutí žalované.
[11] Nejvyšší správní soud na závěr připomíná, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku
žalobě a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími
předběžné povahy a nelze v nich předjímat rozhodnutí o věci samé (usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. října 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76). Nynější přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti tudíž nebude mít žádný vliv na způsob, jakým Nejvyšší správní soud
rozhodne o věci samé. Rovněž platí, že soud může usnesení o přiznání odkladného účinku
i bez návrhu zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly
důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu