ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.289.2020:26
sp. zn. 6 Azs 289/2020 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: P. H.,
zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2020, č. j. MV–29487-2/OAM-2020, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2020,
č. j. 19 Az 11/2020 - 61,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátu, se přiznává odměna
a náhrada hotových výdajů ve výši 3.400 Kč, která mu bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalobce je státní příslušník Ukrajiny. Dne 7. 2. 2020 byl kontrolován hlídkou Policie ČR.
Na výzvu nepředložil žádný cestovní doklad. Lustrací hlídka zjistila, že žalobci bylo na základě
rozhodnutí Odboru cizinecké policie Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ze dne
5. 8. 2013 (č. j. KRPP-125097-16/Č-2013-030022) uloženo správní vyhoštění s platností
do 20. 11. 2021. Rozhodnutím Odboru cizinecké policie Krajského ředitelství policie Zlínského
kraje ze dne 9. 2. 2020 (č. j. KRPZ-16421-19/ČJ-2020-150023-SV-VS) byl žalobce zajištěn.
V zařízení pro zajištění cizinců podal žalobce dne 11. 2. 2020 žádost o udělení mezinárodní
ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Dne 14. 2. 2020 žalovaný rozhodnutím
uvedeným v návětí řízení o žádosti zastavil podle §11a odst. 3 zákona o azylu, jako řízení o další
opakované žádosti.
[2] V rozhodnutí o zastavení řízení žalovaný uvedl, že žádost ze dne 11. 2. 2020 je v pořadí
již pátou žádostí o udělení mezinárodní ochrany. První žádost z roku 2004 byla zamítnuta jako
zjevně nedůvodná, žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Ostravě (rozsudek
č. j. 60 Az 212/2004 - 17 ze dne 28. 11. 2005). Druhá žádost z roku 2013 byla rovněž zamítnuta
jako zjevně nedůvodná, žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Praze (rozsudek
č. j. 49 Az 62/2013 - 33 ze dne 5. 8. 2013); kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku byla
usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 210/2015 - 25 ze dne 7. 10. 2015 odmítnuta
pro nepřijatelnost. Třetí žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce v roce 2015, rozhodnutím
ze dne 27. 9. 2016 mu nebyla mezinárodní ochrana udělena. Správní žalobu proti tomuto
rozhodnutí žalobce nepodal. Počtvrté požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany dne
16. 11. 2016 a řízení o této žádosti žalovaný zastavil dne 24. 11. 2016 podle §11a odst. 3 zákona
o azylu. V páté žádosti žalobce neuvedl žádné důvody, pro které by mu měla být poskytnuta
mezinárodní ochrana, ani nepoukázal na žádnou změnu okolností, které by mohly vést
k důvodné domněnce, že by v zemi původu mohl být vystaven pronásledování nebo že by mu
hrozila vážná újma. Žádné takové okolnosti neshledal ani žalovaný, proto řízení podle §11a
odst. 3 zákona o azylu zastavil.
[3] Proti rozhodnutí o zastavení řízení podal žalobce správní žalobu ke Krajskému soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Žalobní námitka spočívala v tom, že žalovaný s ním v rámci
řízení o udělení mezinárodní ochranu nevedl pohovor podle §23 zákona o azylu a současně mu
ani neumožnil uvést důvody jeho žádosti písemně nebo jiným vhodným způsobem.
[4] Krajský soud žalobu zamítl. Uvedl, že v řízení o další opakované žádosti o udělení
mezinárodní ochrany není nutné provést pohovor, v takovém případě ministerstvo umožní sdělit
důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany písemně nebo jiným vhodným způsobem.
Krajský soud zdůraznil, že žadatel měl pro uvedení důvodů prostor především v písemné žádosti
o udělení mezinárodní ochrany. V rámci řízení o zajištění za účelem správního vyhoštění byl
poučen, že může žádost o mezinárodní ochranu podat a že v zařízení pro zajištění cizinců je
dostupná bezplatná právní pomoc. Neuvěřil žalobcově tvrzení, že strohá žádost je důsledek
stresu plynoucího ze zajištění a umístění do zajišťovacího zařízení. Odůvodnění napadeného
rozhodnutí obstojí dle krajského soudu i z hlediska požadavků uvedených v rozsudku
Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 185/2017 - 38, v němž Nejvyšší správní soud
konstatoval, že na odůvodnění je třeba klást nároky, které rozšířený senát zformuloval ve vztahu
k rozhodnutí o opakované žádosti dle dřívější právní úpravy, a že ve všech těchto případech je
třeba trvat na tom, aby ministerstvo zdůvodnilo jednak svůj závěr, že cizinec ve své žádosti
neuvedl relevantní důvody, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech, jednak že v zemi
jeho původu nedošlo k podstatným změnám, které by mohly mít vliv na případné udělení
mezinárodní ochrany. Politickou a bezpečnostní situaci na Ukrajině žalovaný posuzoval
na základě aktuálních podkladů (informace OAMP z 25. 4. 2019, Situace v zemi, politická
a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách,
vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby, Informace MZV ČR č. j. 131227-6/2019-LPTP
ze dne 15. 8. 2019) a dospěl k závěru, že situace v zemi původu se od předchozí žádosti žalobce
nezměnila. Žádost žalobce považoval krajský soud za účelovou, neboť žalobce ji podal poté,
kdy byl zadržen a následně zajištěn cizineckou policií. Současně si byl vědom, že na území České
republiky pobývá neoprávněně. Žádost tak měla především zabránit jeho vyhoštění.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítl
nedostatečné zjištění skutkového stavu jako důsledek toho, že mu nebylo umožněno sdělit
důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel se domnívá, že žalovaný s ním měl
provést pohovor i k této jeho páté žádosti, případně mu umožnit uvést důvody žádosti písemně.
Přinejmenším ho měl, v souladu se správním řádem, vyzvat k doplnění žádosti a uvedení důvodů
žádosti. Tuto skutečnost posoudil krajský soud zcela nedostatečně a tím se ve smyslu §103
odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) dopustil zásadního pochybení,
které může mít vliv na hmotněprávní postavení stěžovatele. Kasační stížnost proto stěžovatel
považuje za přijatelnou.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobou oprávněnou, a je tedy přípustná.
[7] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti
kasační stížnosti zabývá otázkou, zda je podaná kasační stížnost přijatelná, tedy zda svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§104a s. ř. s.). Neurčitý právní pojem „přesah
vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil soud v usnesení 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006
Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících
typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
[8] O žádný z těchto případů se však ve věci stěžovatele nejedná, a kasační stížnost je proto
nepřijatelná. Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá pro nepřijatelnost, nemusí být
odůvodněno (§104a odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud stručné odůvodnění připojuje.
[9] Stěžovatel namítal, že s ním v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany nebyl
proveden pohovor ani mu nebyla dána možnost sdělit jinak důvody žádosti o udělení
mezinárodní ochrany.
[10] K otázce opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud
podrobně vyjádřil v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65. Z něj vyplývá,
že hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní
ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit
hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího
pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany
je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat
určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti
předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných
žádostí.
[11] K absenci pohovoru lze citovat usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 12. 2017, č. j. 7 Azs 330/2017 - 35, v němž zdejší soud konstatoval, že „[z]a situace, kdy byla
podána opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany, a o zjištěném stavu věci nebyly důvodné pochybnosti,
žalovaný nebyl povinen provádět pohovor [§23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu].“ (obdobně např. usnesení
ze dne 5. 12. 2019, č. j. 7 Azs 306/2019 – 67).
[12] V usnesení ze dne 2. 6. 2020, č. j. 10 Azs 448/2019 - 34, pak Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že v případě dalších opakovaných žádostí je s ohledem na „zkušenost“ žadatele
a s přihlédnutím k zjevné účelovosti podané žádosti dostačující, je-li žadatel řádně poučen
o možnosti podat žádost o udělení mezinárodní ochrany. „Stěžovatel neměl spoléhat, že na něj toto
ustanovení nedopadne. Ostatně i z §23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu plyne, že pohovor se neprovádí, byla-li
podána opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany; v takovém případě žalovaný umožní žadateli sdělit
důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany písemně nebo jiným vhodným způsobem. Stěžovatel byl řádně
poučen o možnosti podat žádost o mezinárodní ochranu. V tomto typu řízení není žádným nováčkem, ostatně
žádost podal již potřetí. Již jen proto si mohl a měl být vědom, že „nové“ důvody, pro které žádá o mezinárodní
ochranu, bylo – v jeho specifické situaci – třeba sdělit již v samotné žádosti ze dne 22. 8. 2019. NSS se shoduje
s krajským soudem, že ze všech okolností čiší, že v pořadí třetí žádost o mezinárodní ochranu byla účelová.
Stěžovatel ji totiž podal po tom, co jej hlídka policie zadržela, zajistila a umístila v zařízení pro zajištění cizinců
za účelem správního vyhoštění. Stěžovatel v žádosti neuvedl zhola nic, žádný „azylový“ důvod, natož něco nového,
co neuvedl v řízeních o předchozích žádostech. Žádné nové skutečnosti žalobce netvrdil ani v žalobě.“
[13] Stěžovatelův případ se od výše zmíněných případů nijak podstatně neodlišuje (jen vyšším
počtem opakovaných žádostí).
[14] Otázka, rozhodná pro nyní posuzovaný případ, tak již byla Nejvyšším správním soudem
řešena, přičemž soud neshledal důvod pro odklon od dosavadní judikatury. Rozhodnutí
krajského soudu je zcela v intencích dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu. Není
proto naplněn důvod přijatelnosti kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[15] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[16] Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2020,
č. j. 19 Az 11/2020 - 11, ustanoven advokát. Podle §35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovenému zástupci
stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby - sepsání doplnění
kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů] ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. advokátního tarifu], k čemuž náleží
náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Ustanovený advokát
nedoložil, že by byl plátcem DPH; celkem tedy jeho odměna činí částku ve výši 3 400 Kč. Tato
částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu