ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.299.2021:33
sp. zn. 6 Azs 299/2021 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomášem Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci
žalobce: V. R., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. června 2021
č. j. OAM-62/LE-VL17-VL16-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2021 č. j. 18 Az 27/2021 - 23,
takto:
I. Nejvyšší správní soud ust a no v uj e žalobci opatrovnici JUDr. Milenu Bódiovou,
advokátku, sídlem Jurečkova 1860/4, Ostrava.
II. Řízení se zas t av u je .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozsudkem označeným v návětí Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu proti rozhodnutí
žalovaného o zamítnutí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné
podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal
proti tomuto rozsudku kasační stížnost spojenou se žádostí o ustanovení zástupce.
[2] Nejvyšší správní soud stěžovatele přípisem ze dne 30. září 2021 č. j. 6 Azs 299/2021 - 12
vyzval k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů za účelem posouzení jeho
žádosti o ustanovení zástupce. Tento přípis doručoval na adresu Pobytového střediska Havířov
(Na Kopci 5, Havířov), kterou stěžovatel uvedl v kasační stížnost. Zásilka se však soudu vrátila
jako nedoručená s poznámkou, že adresát nemá poštovní schránku. Nejvyšší správní soud
následně ověřoval adresu stěžovatele v dostupných evidencích. Dle evidence cizinců AISC měl
stěžovatel hlášený pobyt na adrese C. 1861/2, P. – C. Z této adresy se však zásilka vrátila
s poznámkou, že jde o sídlo Ministerstva vnitra, ve kterém nelze zanechat výzvu ani poučení.
Nakonec Nejvyšší správní soud požádal žalovaného o informaci o aktuálním místě pobytu
stěžovatele. Žalovaný uvedl, že adresa pobytu stěžovatele není známá, dne 27. září 2021
stěžovatel opustil Pobytové středisko Havířov a od té doby žalovanému adresu pobytu nehlásil.
[3] Podle §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [který se v soudním řízení
správním aplikuje na základě §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)],
platí, že pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka […] účastníku, jehož pobytu
není znám.
[4] V případě stěžovatele jsou zjevně splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka
podle citovaného ustanovení. Nejvyšší správní soud mu proto ustanovil opatrovnicí
JUDr. Milenu Bódiovou, advokátku, sídlem Jurečkova 1860/4, Ostrava, která vyslovila
předběžný souhlas s ustanovováním v řízeních před Nejvyšším správním soudem mimo jiné
ve věcech azylového a cizineckého práva a má sídlo blízko místa posledního známého pobytu
stěžovatele.
II.
[5] Podle §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, nelze-li zjistit místo pobytu žadatele
o mezinárodní ochranu (žalobce). Jak Nejvyšší správní soud uvedl výše, nepodařilo se mu zjistit, kde
stěžovatel aktuálně pobývá, což brání pokračování v řízení, neboť bez stěžovatelovy součinnosti
nelze rozhodnout ani o jeho žádosti o ustanovení zástupce (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. července 2005 č. j. 3 Azs 196/2005 - 50, č. 708/2005 Sb. NSS,
či nález Ústavního soudu ze dne 11. dubna 2007 sp. zn. I. ÚS 741/06, N 64/45 SbNU 77).
Nejvyšší správní soud též připomíná, že smyslem §33 písm. b) zákona o azylu je „umožnit
soudům nezabývat se meritorně azylovými návrhy těch účastníků, kteří již zmizeli ze zorného
pole orgánů veřejné moci České republiky a kteří již pravděpodobně nejsou ani v dosahu
jurisdikce České republiky. Svým způsobem představuje toto ustanovení i sankci pro žadatele
o udělení mezinárodní ochrany, resp. pro cizince, kteří v České republice podali žádost, o níž bylo
rozhodnuto správním orgánem, vedli i soudní řízení, ale neohlásili soudu, u něhož je řízení
vedeno, skutečné místo pobytu, které jinak nelze z evidence zjistit“ (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. února 2004 č. j. 2 Azs 16/2004 - 45).
[6] Nejvyšší správní soud proto shledal, že jsou naplněny podmínky pro zastavení řízení
podle §33 písm. b) zákona o azylu ve spojení s §47 písm. c) a §120 s. ř. s. Na tomto závěru nic
nemění ani ustanovení opatrovnice, jíž je toto usnesení doručováno, neboť důvody
pro ustanovení opatrovnice a pro zastavení řízení jsou shodné, tedy neznámý pobyt stěžovatele.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení o kasační
stížnosti zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu