ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.325.2021:36
sp. zn. 6 Azs 325/2021 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci
žalobkyně: T. M. G. P., zastoupená Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, sídlem Na Pankráci
820/45, Praha 4, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem
náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2019,
č. j. MV-88454-5/SO-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 20. 7. 2021, č. j. 57 A 138/2019 - 60, o návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se př i zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2019, č. j. MV-88454-5/SO-2019. Tímto rozhodnutím
bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 22. 5. 2019, č. j. OAM-1479-44/ZR-2013, kterým bylo zrušeno povolení k trvalému
pobytu žalobkyně a stanovena lhůta k vycestování z území České republiky.
[2] Stěžovatelka současně podala návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
v němž uvedla, že má na území České republiky jednoho syna a tři nezletilá vnoučata,
kteří zde žijí na základě povolení k trvalému pobytu. Poukázala na skutečnost, že v České
republice, kde žije 10 let, má sociální, ekonomické a majetkové vazby. Vlastní osobní automobil
a do roku 2019 zde podnikala na základě živnostenského oprávnění, které nemohla prodloužit
z důvodu vydání rozhodnutí žalovaného. Svá tvrzení stěžovatelka doložila výpisem z rejstříku
trestů bez záznamu o trestné činnosti, dokladem o registraci vozidla, živnostenským oprávněním
a rodnými listy syna a jeho dětí (vnoučat). Dále doplnila, že na území domovského státu již nemá
žádné vazby. Navíc byly zrušeny repatriační lety do země původu a platí v ní zákaz příletu
komerčních letů.
[3] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasila. Podle jejího
názoru není u stěžovatelky naplněna podmínka nepoměrně větší hrozící újmy, která by mohla
vzniknout až na základě správního vyhoštění z území. V řízení o správním vyhoštění by pak bylo
možno zkoumat také dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.
[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících
objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Dále je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno.
Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný
účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou
takový postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné),
že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo
pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, nebylo výjimečně uplatněno
(usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb.NSS, bod [65] a ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb.NSS, bod [25]).
[8] Nejvyšší správní soud nejprve k vyjádření žalované uvádí, že v posuzovaném případě
nepředstavuje překážku pro přiznání odkladného účinku skutečnost, že se nejedná o řízení
o správním vyhoštění stěžovatelky, nýbrž o řízení ve věci pobytového oprávnění (konkrétně
zrušení povolení k trvalému pobytu). V důsledku rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému
pobytu totiž nastává povinnost bezprostředně opustit území České republiky (k čemuž byla
stěžovatelce poskytnuta lhůta výjezdním příkazem), neboť nadále nemá k pobytu na území žádné
oprávnění.
[9] V souvislosti s posuzováním újmy hrozící stěžovatelce pak Nejvyšší správní soud uvádí,
že důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální, závislé na osobě stěžovatele a jeho konkrétní situaci. Má-li být návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, musí stěžovatel tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu
intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na samotné vycestování utrpěl. Taková újma může mít
povahu např. zásahu do rodinného života (v důsledku dlouhodobého odloučení od blízkých
příbuzných), zásahu do života soukromého (v případě plně integrovaného cizince žijícího
dlouhodobě na území České republiky, který již v zemi původu postrádá jakékoliv zázemí),
ale i povahu zásadních zdravotních důvodů (např. významné zdravotní obtíže, které brání
v odjezdu, či jsou v zemi původu neléčitelné s rizikem progrese), anebo výjimečných
ekonomických důvodů (ztráta významných ekonomických hodnot v důsledku odjezdu spojená
s existenčními obtížemi v zemi původu, těžký nedostatek prostředků pro návrat v případě
úspěchu kasační stížnosti). Rozhodné okolnosti musí stěžovatel nejen konkrétně tvrdit,
ale také náležitým způsobem doložit.
[10] Povinnost tvrdit a doložit vznik újmy stěžovatel naplní zpravidla poukazem na konkrétní
skutkové okolnosti případu, což stěžovatelka v nyní posuzované věci učinila tvrzeními
o zásadním zásahu do jeho rodinného života, což zároveň doložila konkrétními listinami
(viz shora). Nejvyšší správní soud tak má za dostatečně osvědčenou hrozící vážnou újmu
spočívající v zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatelky v důsledku nuceného
opuštění území České republiky, kde má celou svou rodinu (syna a vnuky) a kde po dobu deseti
let žije a vykonávala podnikatelskou činnost. Soud má tedy za splněnou první podmínku
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti spočívající v existenci nepoměrně větší újmy
hrozící stěžovatelce oproti újmě, která by mohla vzniknout jiným osobám, bude-li kasační
stížnosti odkladný účinek přiznán.
[11] Ve vztahu k hodnocení naplnění další podmínky, tj. možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem, Nejvyšší správní soud uvádí, že pro zamítnutí návrhu nepostačuje pouhá
existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo jevit z doslovného výkladu §73 odst. 2
s. ř. s., ale i v tomto případě je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího
zásahu do práv stěžovatele s intenzitou narušení veřejného zájmu (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb. NSS). Žalovaná výslovně
nepoukázala na žádný kolidující důležitý veřejný zájem a ani Nejvyššímu správnímu soudu není
zřejmé, že by setrvání stěžovatelky na území České republiky do ukončení řízení o kasační
stížnosti narušovalo důležitý veřejný zájem. Je tedy dána i druhá podmínka pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[12] Nejvyšší správní soud shledal naplnění obou shora vymezených podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, a proto stěžovatelčině návrhu vyhověl a kasační stížnosti
odkladný účinek přiznal.
[13] Nejvyšší správní soud současně připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného
účinku (i bez návrhu) usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného
účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107
odst. 1 s. ř. s.). Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z usnesení o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu