ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.355.2020:36
sp. zn. 6 Azs 355/2020 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: O. S.,
zastoupený Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem, sídlem Hládkov 701/4, Praha,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2020, č. j. OAM-83/LE-BA04-BA04-PS-2020,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2020,
č. j. 17 A 74/2020 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátu,
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalobce byl dne 9. 8. 2020 zajištěn podle §124 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky, neboť se při kontrole neprokázal žádným dokladem totožnosti,
na území České republiky se nacházel bez povolení a v rozporu s uloženým správním i soudním
vyhoštěním. V zařízení pro zajištění cizinců poté žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu.
Následně dne 17. 8. 2020 rozhodl žalovaný o zajištění žalobce podle §46a odst. 1 písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalovaný dospěl k závěru, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat
výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce již dvakrát neúspěšně žádal o mezinárodní
ochranu a v minulosti byl vyhoštěn pro padělání veřejné listiny. K vycestování z území České
republiky neučinil žádné kroky a jeho vysvětlení, že pije příliš na to, aby toho byl schopen, nelze
akceptovat. Kromě lepší lékařské péče v České republice žalobce neuvedl jediný relevantní
důvod, proč by nemohl vycestovat zpět na Ukrajinu, kde má rodinu. S ohledem na okolnosti
tak žalovaný shledal žádost o mezinárodní ochranu účelovou, podanou s cílem vyhnout se
hrozícímu vyhoštění. Nepovažoval žalobce za zranitelnou osobu, neboť žalobce je schopen
práce, vydělával si na různých brigádách a v zařízení pro zajištění cizinců má zajištěnu lékařskou
péči.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Plzni. Krajský soud
žalobu zamítl. Žalobce nerozporoval splnění podmínek pro zajištění podle §46a odst. 1 písm. e)
zákona o azylu, tj. že žádost o udělení mezinárodní ochrany podal účelově, pouze s cílem
vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Brojil pouze proti tomu, že žalovaný nedostatečně zhodnotil,
zda je zranitelnou osobou, již je možné zajistit jen za podmínek §46a odst. 3 zákona o azylu.
[3] K této námitce soud konstatoval, že účelem vymezení zranitelných osob je identifikace
těch osob, u nichž je zajištění nevhodné, protože by mělo nepříznivé dopady na jejich fyzický
či psychický stav, případě by vyžadovalo přijetí zvláštních opatření procesní či věcné povahy.
I onemocnění relativně závažné povahy, která jsou kompenzována nebo na která je cizinec
adaptován a pro která lze v zařízení pro zajištění cizinců dodržet odpovídající léčebný režim,
proto není možné hodnotit jako vážné onemocnění ve smyslu §2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu.
Nejsou tedy důvodem pro konstatování zranitelnosti cizince.
[4] V případě žalobce nebyly dány takové okolnosti, aby jeho cirhózu jater bylo možno
podřadit pod pojem „vážné onemocnění“. Žalobce již v předchozích správních řízeních i v řízení
o jeho žádosti o mezinárodní ochranu uváděl, že trpí více onemocněními. Žalobce ovšem nikdy
netvrdil, že by mu onemocnění zásadním způsobem ztěžovala život, naopak je z obsahu listin
správního spisu i příloh žalobce zřejmé, že sám žalobce mimo zajištění nedodržoval léčebný
režim (nadměrně pil alkohol, nebral léky na epilepsii s ohledem na poškození jater). Žalovaný
tedy zranitelnost žalobce hodnotil adekvátně tomu, že v zařízení pro zajištění cizinců má zajištěnu
lékařskou péči a před zajištěním ho onemocnění neomezovala natolik zásadním způsobem, že by
nebyl schopen pracovat. Ostatně i v samotné žalobě žalobce namítl toliko nedostatečné
posouzení zranitelnosti, nikoliv to, že by zranitelnou osobu skutečně byl, že by mu v zařízení
pro zajištění cizinců nebylo možné poskytnout adekvátní lékařskou péči či že by zajištění
na něj mělo jinak nepříznivý dopad. Nebyl tak důvod považovat žalobce za zranitelnou osobu
nebo zjišťovat bližší podrobnosti o jeho zdravotním stavu.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“).
[6] V kasační stížnosti stěžovatel trvá na své žalobní námitce. Odůvodnění rozhodnutí
žalovaného je obecné a šablonovité a zakládá se jenom na subjektivní hypotéze. Stěžovatel může
být zranitelnou osobou právě s ohledem na svoje onemocnění. Žalovaný tedy měl aktivněji
zkoumat stěžovatelův zdravotní stav, aby mohl lépe posoudit jeho zranitelnost,
k čemuž stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2016,
č. j. 1 Azs 123/2015 - 47. Stěžovatel svůj zdravotní stav během celého správního řízení popisoval
jako jednoznačně špatný. Povinností žalovaného tedy bylo přezkoumatelně vyhodnotit relevanci
stěžovatelových tvrzení, s nimiž byl seznámen, a zhodnotit je vztahu k tomu, zda je stěžovatel
zranitelnou osobou či nikoliv. Soud svým hodnocením nemůže nahrazovat činnost žalovaného.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že s argumentací stěžovatele nesouhlasí.
V odůvodnění rozhodnutí se dostatečně zabýval stěžovatelovým zdravotním stavem,
na jehož podkladě dospěl k závěru, že není zranitelnou osobou.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[9] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[10] Dle §46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout
o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců,
nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení
pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla
podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu
k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat
o udělení mezinárodní ochrany dříve.“. Podle odst. 3 téhož ustanovení „jde-li o žadatele o udělení
mezinárodní ochrany, který je zranitelnou osobou, s výjimkou osoby se zdravotním postižením, které nebrání
jejímu umístění v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, může ministerstvo v případě nutnosti
rozhodnout o jeho zajištění, pouze pokud je starší 18 let a porušil opakovaně závažným způsobem povinnost
uloženou mu zvláštním opatřením.“
[11] Dle §2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu se rozumí „zranitelnou osobou zejména nezletilá osoba
bez doprovodu, rodič nebo rodina s nezletilým dítětem nebo rodič nebo rodina se zletilým dítětem se zdravotním
postižením, osoba starší 65 let, osoba se zdravotním postižením nebo s vážným onemocněním, těhotná žena, oběť
obchodování s lidmi nebo osoba, která byla mučena, znásilněna nebo podrobena jiným vážným formám
psychického, fyzického nebo sexuálního násilí“.
[12] Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel v rámci žádosti o mezinárodní ochranu
ke svému zdravotnímu stavu uvedl celou řadu zdravotních obtíží (hepatitida typu C, epilepsie,
hypertenze aj.) a komplikací v jejich léčbě (nevolnost po užití léků).
[13] To žalovaný zohlednil ve svém rozhodnutí a zabýval se tím, zda v důsledku zdravotního
stavu nemůže být stěžovatel zranitelnou osobou. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatel je
práceschopnou osobou, sám sdělil, že pracuje na různých brigádách a jeho aktuální zdravotní stav
nebrání pobytu v zařízení pro zajištění cizinců, kde je zajištěna lékařská péče.
Ačkoliv toto posouzení se jeví nadmíru stručným, Nejvyšší správní soud je ve shodě s krajským
soudem pokládá vzhledem k okolnostem případu za dostatečné. Ač stěžovatelem uváděné
zdravotní problémy mohou způsobovat zásadní omezení a aniž by měl soud za cíl bagatelizovat
stěžovatelův zdravotní stav, stěžovatel v žádném z případů, kdy byl tázán na svůj zdravotní stav,
neuvedl žádná konkrétní omezení, která by mu tato onemocnění způsobovala, nadto
z jeho výpovědi vyplynulo, že své potíže v České republice léčí (či má tuto možnost, dodržení
léčebného režimu je již zcela v jeho rukou). Žalovaný pak správně poukázal na skutečnost,
že v zařízení pro zajištění cizinců je dostupná zdravotní péče, a shledal, že stěžovatelem udávané
obtíže nejsou překážkou pro pobyt v zařízení. Nadto soud zdůrazňuje (jak již ostatně učinil
krajský soud), že stěžovatel v řízení u krajského soudu ani u Nejvyššího správního soudu netvrdil,
že by zranitelnou osobou skutečně byl, ani v tomto směru nečinil žádné důkazní návrhy
(srov. rozsudek ze dne 15. 1. 2020, č. j. 10 Azs 260/2019 - 30). Krajský soud v souladu
s principem plné jurisdikce přezkoumal rozhodnutí žalovaného, a to včetně podkladů pro vydání
napadeného rozhodnutí, nelze však souhlasit se stěžovatelem, že by nahrazoval úvahu
žalovaného týkající se hodnocení stěžovatele jako zranitelné osoby. Odůvodněním uvedeným
v rozsudku soud pouze reagoval na žalobní námitku.
[14] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud správně posoudil rozhodnutí žalovaného
jako přezkoumatelné a věcně správné.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[16] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo
na náhradu nákladů řízení příslušelo, v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné
úřední činnosti nevznikly.
[17] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 1. 9. 2020, č. j. 17 A 74/2020 - 23,
ustanoven zástupce Mgr. Jindřich Lechovský, advokát. Hotové výdaje a odměnu za zastupování
platí v takovém případě stát (§35 odst. 10 a 120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal zástupci
odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v podání kasační stížnosti včetně jejího doplnění
[§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d)
a §7 bod 5 téže vyhlášky], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
(§13 odst. 4 téže vyhlášky). Advokát je plátcem DPH, odměna se proto zvyšuje o 21 %
z uvedené částky. Celkem tedy odměna ustanoveného zástupce činí částku ve výši 4 114 Kč,
jež mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu