ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.91.2020:39
sp. zn. 6 Azs 91/2020 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: J. A.,
zastoupeného Mgr. Ing. Karlem Mockem, advokátem se sídlem Nádražní 923/118, Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2019, č. j. OAM-906/ZA-ZA11-VL13-2018, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2020,
č. j. 4 Az 32/2019 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Rozhodnutím ze dne 21. 5. 2019 neudělil žalovaný žalobci mezinárodní ochranu
podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žalobce, občan
Uzbekistánu, o mezinárodní ochranu žádal, neboť se obával uvěznění za účelem donucení
jeho otce vrátit se do vlasti. Otec žije již 18 let v Turecku a byl v Uzbekistánu politicky aktivní.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Městského soudu v Praze, který žalobu
zamítl.
[3] Městský soud předeslal, že s ohledem na obecnost žaloby námitky vypořádal
v odpovídající míře konkrétnosti. Žalobcovo tvrzení vyhodnotil shodně s žalovaným jako značně
nevěrohodné. Žalobcův otec odešel do Turecka před 18 lety a nyní už se patrně ani politicky
neangažuje, žalobce žil do poloviny roku 2017 ve vlasti a kvůli otcově emigraci neměl žádné
potíže. Stejně tak v Uzbekistánu nadále zůstávají žalobcova matka a dvě jeho starší sestry,
ani ony nebyly v souvislosti s otcem vězněny, alespoň žalobce nic takového neuváděl. Žalobce
uvedl, že bezprostředně poté, co mu bylo uloženo správní vyhoštění, ho kontaktoval otec a řekl
mu o nebezpečí uvěznění. Je ovšem nanejvýš nepravděpodobné, že by si uzbecké státní orgány
vzpomněly na žalobcova otce po 18 letech právě v době, kdy se dle zpráv obsažených
ve správním spisu situace v zemi uvolňuje, a že by měl kvůli tomu být žalobce vězněn,
když ve vlasti nadále zůstávají jeho příbuzné, jež nijak postiženy nebyly. Žalobcovy obavy
z pronásledování i z vážné újmy tak soud neshledal důvodnými.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
[5] Správní orgán dle stěžovatele neprovedl dostatečné dokazování, aby vyhodnotil,
zda stěžovateli nehrozí v zemi původu perzekuce v souvislosti s protirežimní politickou aktivitou
jeho otce. Správní orgán i soud vyhodnotily stěžovatelovu výpověď zjednodušeně
jako nevěrohodnou a bez vyčerpávajících úvah dovodily, že stěžovateli žádná újma nehrozí.
Pokud soud konstatoval, že „situace se v zemi uvolňuje“, nespecifikoval v čem. Dle stěžovatele
se uvolnění týká pouze možnosti cestování do země, podpory turismu a zahraničních investic
a nikoliv politických svobod. Závěr soudu, že stěžovateli nehrozí žádné nebezpečí,
neboť jeho matka a sestry nebyly režimem nijak postiženy, je spekulativní. V zemích, jako je
Uzbekistán, jsou výrazně častěji považováni za bezpečnostní riziko mužští rodinní příslušníci
odpůrců režimu.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na svoje rozhodnutí a rozsudek
městského soudu, který považuje za správný. Vyhodnocení nevěrohodnosti výpovědi stěžovatele
vyplývá ze zjištěných skutečností. Pokud není v zemi původu osobně přítomen stěžovatel, měl
režim možnost svůj zájem a nátlak v důsledku tvrzené protirežimní politické činnosti otce
soustředit na stěžovatelovu matku či sestry, což se však nestalo. I z tohoto důvodu jsou
jeho obavy z návratu do země původu neopodstatněné.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany,
a proto se soud podle §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1)
kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Stěžovatel k přijatelnosti své kasační stížnosti nic neuvedl, z jím uplatněných námitek je
však zřejmé, že důvod přijatelnosti by mohl spočívat pouze v zásadním pochybení městského
soudu. Stěžovatel v kasační stížnosti nevznáší žádné právní otázky, které by nebyly judikaturou
řešeny, byly řešeny rozdílně či by měly být vyřešeny jinak.
[10] Pochybení městského soudu, které by mohlo mít vliv na stěžovatelovo hmotněprávní
postavení, Nejvyšší správní soud neshledal.
[11] Namítá-li stěžovatel, že žalovaný neprovedl ke zhodnocení jeho situace dostatečné
dokazování, Nejvyšší správní soud se správního spisu ověřil, že žalovaný si k rozhodnutí
o stěžovatelově žádosti opatřil dostatečné podklady o zemi původu, které splňují požadavky
kladené na ně judikaturou (viz rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č j. 1 Azs 105/2008 – 81,
č. 1825/2009 Sb. NSS). Stěžovatel měl možnost se ve správním řízení k těmto podkladům
vyjádřit, případně navrhnout jejich doplnění, to však neučinil.
[12] Žalovaný se pečlivě zabýval důvody, které stěžovatele vedly k podání žádosti
o mezinárodní ochranu, a ve svém rozhodnutí vyložil, z jakého důvodu nepokládá jeho obavy
za azylově relevantní. Městský soud pak rozhodnutí přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních
námitek. Nejvyšší správní soud musí dát městskému soudu za pravdu, že stěžovatelovy žalobní
námitky byly nanejvýš obecné a nebrojily proti konkrétním závěrům žalovaného. V takovém
případě městský soud nepochybil, vypořádal-li tyto námitky v obdobné míře obecnosti
(srov. rozsudek dne 26. 5. 2016, č. j. 2 Azs 113/2016 – 26).
[13] Brojí-li nyní stěžovatel proti některým závěrům městského soudu, činí tak izolovaně
od zbytku odůvodnění. Při posouzení stěžovatelova azylového příběhu vycházel soud
z jím poskytnutých informací a ze zpráv o zemi původu. Částečné uvolnění situace v Uzbekistánu
vyplývá právě z těchto zpráv, jejichž konkrétní závěry mohl stěžovatel rozporovat
jak ve správním řízení, tak v žalobě proti městskému soudu, to ovšem neučinil. Jak již Nejvyšší
správní soud uvedl výše, žalovaným opatřené zprávy o zemi původu splňují požadavky
na ně kladené judikaturou. Městský soud vyhodnotil stěžovatelovu situaci komplexně a uvedl
souhrn důvodů, pro které měl stěžovatelův azylový příběh za nevěrohodný; ztotožnil se
tak se závěry žalovaného, že ze stěžovatelem uvedených okolností ve spojení s informacemi
o zemi původu neplyne přiměřená pravděpodobnost pronásledování ani reálné nebezpečí vážné
újmy.
[14] Nejvyšší správní soud tak neshledal, že by městský soud při rozhodování o stěžovatelově
žalobě pochybil, tím méně tak, aby to mělo vliv na hmotněprávní situaci stěžovatele a bylo
důvodem přijatelnosti jeho kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[16] Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku. Podání kasační
stížnosti v této věci má však odkladný účinek ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu), soud
proto o žádosti nerozhodoval.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu