ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.99.2021:19
sp. zn. 6 Azs 99/2021 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní
věci žalobce: B. V. H., zastoupený Mgr. Helenou Pindejovou, advokátkou, sídlem Milady
Horákové 1957/13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované
ze dne 11. 10. 2019, č. j. MV-118218-4/SO-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2021, č. j. 31 A 177/2019 - 65, o návrhu žalobce
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná
zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila prvostupňové rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, ze dne 11. 6. 2019, č. j. OAM-24218-78/DP-2015, kterým byla
dle §44a odst. 3 ve spojení s §35 odst. 3 a §37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání.
[2] Stěžovatel společně s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, v němž uvedl, že výkon rozsudku krajského soudu pro něj bude znamenat
nenahraditelnou újmu, neboť bude nucen vycestovat z území České republiky ještě před tím,
než bude rozhodnuto o jeho kasační stížnosti. Stěžovatel uvedl, že má na území České republiky
vytvořeny osobní a pracovní vazby. Ve vztahu k osobním vazbám stěžovatel uvedl, že žije
ve společné domácnosti s manželkou a dvěma dětmi. Zároveň je nyní jedinou osobou,
která zajišťuje rodinu po stránce finanční, neboť věk obou nezletilých dětí neumožňuje jeho
manželce vykonávat jakoukoli výdělečnou činnost. Pokud by stěžovatel měl v současné době
opustit území České republiky, znamenalo by to pro něj ztrátu jeho rodinného a podnikatelského
zázemí, které si zde za dobu svého pobytu vybudoval. Stěžovatel se zároveň domníval,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých
práv třetích osob a nemůže být v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem.
[3] Žalovaná přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nedoporučila. Rozhodnutí
o zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
podnikání nelze posuzovat jako nepoměrně větší újmu, jelikož ta by stěžovateli mohla vzniknout
až na základě správního vyhoštění z území České republiky. To sice může být důsledkem
zamítnutí jeho žádosti o prodloužení pobytového oprávnění, nicméně je o něm rozhodováno
v samostatném správním řízení, v němž právní úprava zaručuje zkoumání dopadu vydaného
rozhodnutí o správním vyhoštění z hlediska nepřiměřeného zásahu do soukromého
nebo rodinného života cizince. Žalovaná dále poukázala na usnesení Ústavního soudu ze dne
24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, dle kterého do soukromého a rodinného života může fakticky
zasáhnout až rozhodnutí bezprostředně vedoucí k nucenému opuštění země, které teprve
vytvořené vazby přetne. Konstatovala, že pokud by Nejvyšší správní soud přistoupil k přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, musel by jej přiznat vždy, kdy dojde k zamítnutí žádosti
o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území, pokud by bylo
argumentováno nutností opustit území České republiky.
[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících
objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Dále je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný
účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek
nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový
postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma,
která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná,
tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba
(resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020
Sb. NSS, bod [65], či ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS,
bod [25]).
V souvislosti s posuzováním újmy hrozící stěžovateli Nejvyšší správní soud uvádí, že důvody
možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální, závislé na osobě stěžovatele a jeho konkrétní situaci. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu,
což stěžovatel v tomto případě učinil. V návrhu na přiznání odkladného účinku tvrdil, že výkon
napadeného rozhodnutí by pro něj znamenal nenahraditelnou újmu, zásah do jeho rodinného
života a podnikatelských vztahů, neboť by v blízké době musel opustit území České republiky.
Tím by došlo především k přetrhání jeho rodinných vazeb a problémům s finančním zaopatřením
jeho manželky a nezletilých dětí. Přestože se s rozhodnutím o zamítnutí žádosti o prodloužení
doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu „automaticky“ nepojí povinnost opustit území
České republiky, k němuž by stěžovatel mohl být bezprostředně donucen až v souvislosti
s rozhodnutím o správním vyhoštění, nemůže být tato skutečnost důvodem pro zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku.
[8] Nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, představuje v případě stěžovatele především zásah do práva na soukromý a rodinný
život, neboť v České republice žije se svou manželkou a dvěma nezletilými potomky ve společné
domácnosti. Dle stěžovatelova tvrzení je na něm jeho rodina zcela finančně závislá,
neboť vzhledem k nízkému věku dětí, jež vyžadují celodenní péči matky, nemůže nyní manželka
vykonávat žádnou výdělečnou činnost. Tyto skutečnosti vyplývají také z obsahu předloženého
spisu krajského soudu. Zásah do stěžovatelových práv by tak byl v případě nepřiznání
odkladného účinku podstatný, neboť existuje reálné nebezpečí, že by musel opustit území České
republiky, kde má stabilní rodinné zázemí a vazby, a to ještě předtím, než by Nejvyšší správní
soud rozhodl o jeho kasační stížnosti. Naproti tomu nelze z řízení před správním orgánem,
krajským soudem, ani z jiných okolností, dovodit, že by přiznání odkladného účinku mělo
způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. Lze proto dospět k závěru, že by újma hrozící
stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná újma
hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání.
[9] Ve vztahu k hodnocení naplnění další podmínky, tj. možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem, Nejvyšší správní soud uvádí, že pro zamítnutí návrhu nepostačuje
pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu
ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení je třeba vykládat ústavně konformním způsobem
a za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do práv stěžovatele
s intenzitou narušení veřejného zájmu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb. NSS). Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí
nevyplývá, že by se stěžovatel na území České republiky dopouštěl trestné činnosti. Ani žalovaná
ve vyjádření neuvedla, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v posuzovaném
případě mělo být v rozporu s jakýmkoliv důležitým veřejným zájmem. Lze tedy uzavřít,
že podmínka absence rozporu s důležitým veřejným zájmem je rovněž splněna.
[10] Nejvyšší správní soud zároveň odmítá názor žalované, že přizná-li odkladný účinek
kasační stížnosti v této věci, bude tak povinen činit ve všech věcech týkajících se pobytu cizinců,
což je zjevně v rozporu se záměrem zákonodárce, který plošný odkladný účinek kasační stížnosti
v těchto věcech v zákoně nezakotvil. Nejvyšší správní soud ve shodě s žalovaným opakuje,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou povahou výjimečný institut, nicméně je
toho názoru, že v projednávané věci jsou podmínky pro jeho aplikaci splněny. Nikoli v každé věci
se totiž bude jednat o situaci, že vycestování cizince povede k zásahu do soukromého
a rodinného života cizince, jeho manželky a nezletilých dětí.
[11] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dovodil naplnění obou shora
vymezených podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto návrhu
stěžovatele vyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Vzhledem k tomu, že také žalobě
stěžovatele byl usnesením krajského soudu ze dne 25. 2. 2020, č. j. 31 A 177/2019 - 42, přiznán
odkladný účinek, dochází k tomu, že do rozhodnutí o kasační stížnosti se tento odkladný účinek
žaloby obnovuje, a tedy bude odložena i vykonatelnost rozhodnutí žalované (a obnovuje se tím
i platnost dosavadního povolení k dlouhodobému pobytu).
[12] Nejvyšší správní soud současně připomíná, že může rozhodnutí o přiznání odkladného
účinku (i bez návrhu) usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného
účinku nebyly dány důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení
s §107 odst. 1 s. ř. s.). Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z usnesení o přiznání
či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho,
jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu