ECLI:CZ:NSS:2021:7.AS.22.2021:12
sp. zn. 7 As 22/2021 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Z. P., proti žalovanému:
Úřad práce České republiky, se sídlem Dobrovského 1278/25, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2021,
č. j. 31 A 212/2020 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Úřad práce České republiky - generální ředitelství rozhodnutím ze dne 9. 11. 2020,
č. j. UPCR-2020/104113-20000402, podle §17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu
k informacím“), odložil žádosti žalobce o poskytnutí informací z důvodu nezaplacení úhrady
za mimořádně rozsáhlé vyhledávání požadovaných informací předepsané oznámením ze dne
5. 6. 2020, č. j. UPCR-2020/68671-20000503 (dále jen „oznámení o úhradě“).
II.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen
„krajský soud“), který usnesením ze dne 28. 1. 2021, č. j. 31 A 212/2020 – 18, rozhodl
o postoupení věci Městskému soudu v Praze. Krajský soud konstatoval, že napadené rozhodnutí
vydal jako správní orgán rozhodující v prvním stupni Úřad práce České republiky, jehož sídlo
se nachází na adrese Dobrovského 1278/25, Praha 7. Krajský soud proto dospěl k závěru,
že soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Městský soud v Praze,
v jehož obvodu má správní orgán prvého stupně své sídlo. Z tohoto důvodu tedy rozhodl
v souladu s §7 odst. 6 s. ř. s. o postoupení věci Městskému soudu v Praze.
III.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost. V ní namítl, že Úřad práce České republiky rozhoduje ve správním řízení v prvním
stupni prostřednictvím krajských poboček a generálního ředitelství. Napadené rozhodnutí vydalo
generální ředitelství z důvodu procesní ekonomie v zastoupení krajských poboček souhrnně vůči
všem žádostem o informace, jež stěžovatel podal k jednotlivým krajským pobočkám. Povinnými
subjekty podle zákona o svobodném přístupu k informacím však zůstávají jednotlivé krajské
pobočky, podle jejichž sídla se řídí také místní příslušnost soudu rozhodujícího o žalobách
podaných proti napadenému rozhodnutí. Z uvedeného podle stěžovatele vyplývá, že generální
ředitelství vydalo napadené rozhodnutí jménem zastoupené krajské pobočky v Brně jako
povinného subjektu, a tímto postupem se nemění místní příslušnost soudu k projednání správní
žaloby. S ohledem na to stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přikázal věc projednat
místně příslušnému Krajskému soudu v Brně.
IV.
[4] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu
rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) stěžovateli
nevzniká poplatková povinnost a ani nemusí být splněna podmínka jeho povinného zastoupení
advokátem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19). Napadené usnesení, kterým krajský soud postoupil věc místně
příslušnému soudu, nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. O kasační stížnosti lze tedy
rozhodnout, i když stěžovatel není v řízení o ní zastoupen.
[5] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] V posuzovaném případě je ze skutkových okolností věci zřejmé, že stěžovatel podal
žádost o poskytnutí informací mimo jiné k Úřadu práce České republiky - Krajská pobočka
v Brně. Úřad práce České republiky - generální ředitelství mu následně předepsal k úhradě částku
300 615 Kč za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, a to společně za všechny jeho další
žádosti o informace adresované jiným krajským pobočkám. Následně po marném uplynutí lhůty
stanovené k zaplacení úhrady napadeným rozhodnutím stěžovatelovu žádost o informace odložil
postupem podle §17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Proti tomuto
rozhodnutí Úřadu práce České republiky - generálního ředitelství podal stěžovatel žalobu, v níž
jako žalovaný správní orgán označil Úřad práce České republiky - Krajskou pobočku v Brně,
z jejíhož sídla dovodil místní příslušnost Krajského soudu v Brně k posouzení a vyřízení věci.
[8] Nejvyšší správní soud předesílá, že shodnou otázku místní příslušnosti soudu ve vztahu
k žalobě proti témuž rozhodnutí žalovaného podanou stejným účastníkem řízení posuzoval již
v rozsudcích ze dne 14. 4. 2021, č. j. 4 As 3/2021 - 17 a č. j. 4 As 5/2021 - 9, ze dne 15. 4. 2021,
č. j. 1 As 23/2021 – 15, a ze dne 20. 4. 2021, č. j. 2 As 11/2021 - 14. S argumentací uvedenou
v citovaných rozsudcích se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, a proto ji přebírá i v tomto
rozsudku.
[9] Podle §69 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán,
na který jeho působnost přešla.
[10] Podle §7 odst. 2 věty první s. ř. s. nestanoví -li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni
nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
[11] Podle §7 odst. 6 věty první s. ř. s. není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně
příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[12] Pojem správního orgánu je pro účely určení pravomoci a příslušnosti soudů ve správním
soudnictví nutno vnímat především v rovině kompetenční. Institucionální uspořádání či dokonce
právní osobnost entity, jejíž součástí je uvedený svazek kompetencí, je pro posouzení,
zda se u něho jedná o správní orgán, zpravidla irelevantní či pouze pomocné kritérium. Pokud
tedy organizační složka určitého orgánu veřejné moci rozhoduje podle aplikované právní úpravy
jako správní orgán prvního stupně, je jeho sídlo určující pro místní příslušnost krajského soudu
podle §7 odst. 2 věty první s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 5. 5. 2015, č. j. Nad 288/2014 - 58, publ. pod č. 3257/2015 Sb. NSS).
[13] Podle §5 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodují ve správním řízení v prvním stupni krajské
pobočky a generální ředitelství, které je tedy zapotřebí považovat za správní orgány, jejichž sídlo
je určující pro stanovení místní příslušnosti krajského soudu ve smyslu §7 odst. 2 věty první
s. ř. s. V posuzovaném případě přitom Úřad práce České republiky - generální ředitelství nejprve
předepsal stěžovateli k úhradě částku za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, kterou
následně potvrdil nadřízený správní orgán (srov. rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 31. 7. 2020, č. j. MPSV-2020/144094-331/1). Vzhledem k tomu, že stěžovatel
předmětnou úhradu ve stanovené lhůtě nezaplatil, vydal následně Úřad práce České republiky -
generální ředitelství žalobou napadené rozhodnutí o odložení žádostí stěžovatele o informace.
Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že předmětem přezkumu v řízení o správní žalobě je
právě rozhodnutí Úřadu práce České republiky - generálního ředitelství, nikoli rozhodnutí některé
z jeho krajských poboček. Krajský soud proto správně uvedl, že žalovaným správním orgánem je
podle §69 s. ř. s. Úřad práce České republiky - generální ředitelství (který ve věci jediný rozhodl),
nikoli Úřad práce České republiky - Krajská pobočka v Brně.
[14] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že napadené rozhodnutí Úřadu práce České
republiky - generálního ředitelství vydané podle §17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu
k informacím, které je jediným rozhodnutím vydaným v posuzované věci, je tedy i rozhodnutím
vydaným v prvním stupni. Podle §7 odst. 2 věty první s. ř. s. je proto třeba místní příslušnost
soudu určit podle sídla Úřadu práce České republiky - generálního ředitelství, které se nachází
v hlavním městě Praze. Z hlediska stanovení místní příslušnosti krajského soudu pro rozhodnutí
o žalobě podané v dané věci je přitom podle uvedeného zákonného ustanovení rozhodné sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni, a nikoliv to, zda tento správní
orgán jednal podle právního názoru adresáta rozhodnutí v zastoupení odlišného správního
orgánu, jehož sídlo se nachází v obvodu působnosti jiného krajského soudu. Otázka, zda v dané
věci mělo o žádosti stěžovatele o poskytnutí informací rozhodovat generální ředitelství, či krajská
pobočka Úřadu práce České republiky, bude předmětem přezkumu ve správním soudnictví,
který však musí učinit místně příslušný Městský soud v Praze, v jehož obvodu se nachází sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal prvoinstanční rozhodnutí, a to bez ohledu na to, zda byl
oprávněn tak učinit.
[15] Krajský soud tedy uvedenou právní otázku posoudil správně, pokud dospěl k závěru
o místní příslušnosti Městského soudu v Praze, a v návaznosti na tento závěr v souladu s §7
odst. 6 věty první s. ř. s. věc postoupil tomuto soudu k vyřízení. Nejvyšší správní soud proto
v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
[16] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2021
Mgr. David Hipšr
předseda senátu