ECLI:CZ:NSS:2021:7.AS.36.2021:46
sp. zn. 7 As 36/2021 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: R. P., zastoupen
JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021,
č. j. 9 A 53/2019 - 39,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný činek vůči rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 28. 1. 2021, č. j. 9 A 53/2019 - 39, a vůči rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2019,
č. j.: 388/2019-160-SPR/3.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2019, č. j.: 388/2019-160-SPR/3, žalovaný zamítl odvolání
žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 2. 5. 2016, č. j. MHMP
783242/2016, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti provedeným záznamům v bodovém
hodnocení řidiče podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o silničním provozu“), a provedený záznam
12 bodů v registru řidičů byl potvrzen. Tato skutečnost má za následek pozbytí řidičského
oprávnění žalobce, jak vyplývá z §123c odst. 3 zákona o silničním provozu.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze (dále též
„městský soud“), který ji zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Rozsudek městského soudu,
stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz
a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
a navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek, neboť stěžovateli hrozí
nenapravitelná újma.
[4] Nenapravitelnou újmu spatřuje stěžovatel ve ztrátě možnosti výkonu jeho podnikatelské
činnosti, která je nezbytně spojena s mobilitou. Stěžovatel podniká jako tzv. „propmaster“ neboli
rekvizitář a tuto činnost není schopen vykonávat bez řidičského oprávnění. Práce není časově
stabilní, stěžovatel ji vykonává i ve svátcích a o víkendech, a to i do nočních hodin. Svážení
rekvizit různé velikosti a hmotnosti nejde realizovat jinak než autem či dodávkou. Doprava autem
je nezbytná také ke komunikaci s klienty. Stěžovatel za nimi musí osobně dojíždět, aby vyzvedl
rekvizity. Svou práci pak stěžovatel vykonává na různých místech republiky, přičemž měsíčně
urazí autem vzdálenost až 6 000 km. Výdělek je pro stěžovatele existenciálně důležitý,
a to na úhradu půjček a výživného. Podle stěžovatele přiznaný odkladný účinek nebude mít vliv
na práva třetích stran a nebude též v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přestupky,
na základě kterých dosáhl stěžovatel 12 bodů, nejsou nijak závažné a rozhodně v nich nelze
spatřovat žádné ohrožení ostatních účastníků silničního provozu (viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2008 č. j. 2 As 60/2008 - 103, publikované pod č. 1763/2009 Sb.,
NSS). Dále stěžovatel poukázal na to, že městský soud usnesením ze dne 23. 5. 2019,
č. j. 9 A 53/2019 - 20, přiznal jeho žalobě odkladný účinek.
[5] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že s jeho přiznáním
nesouhlasí.
[6] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[7] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[8] Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto
stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům.
[9] S ohledem na výše uvedené tak lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek, tj. kasační
stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Břemeno
tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku,
tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím městského soudu, nese v dané věci
stěžovatel (zde žalobce). Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit
a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé
řízení o kasační stížnosti - kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní
vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74). Nejvyšší správní soud přitom nyní pomíjí, zda jsou
námitky stěžovatele týkající se dané věci (zákonnosti napadeného rozhodnutí) důvodné či nikoli,
neboť přezkum důvodů je vyhrazen až meritornímu posouzení věci a není předmětem
rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku. K povaze přezkoumávaného rozhodnutí
při rozhodování o odkladném účinku však přihlédnout musí.
[10] Při zkoumání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud vzal především v potaz to, že stěžovatel v souvislosti s dosažením počtu
dvanácti bodů pozbyl řidičské oprávnění. Tato skutečnost mu podle jeho tvrzení znemožní
výkon jeho podnikatelské činnosti, pro kterou je nezbytná mobilita v takovém rozsahu, že ji nelze
nahradit veřejnou hromadnou dopravou. Důsledkem tedy bude nemožnost dosavadního
způsobu jeho obživy, čímž bude značně negativně ovlivněna jeho možnost výdělku. K prokázání
tohoto tvrzení stěžovatel předložil zejména přípis nazvaný „Specifikace mého zaměstnání“
a faktury č. 702331, 702330, 702329, 702328, 702327 a 702326. Pravdivost stěžovatelova tvrzení
o předmětu jeho podnikání si soud ověřil náhledem do veřejně přístupné části živnostenského
rejstříku. Uvedená situace podle Nejvyššího správního soudu představuje nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. V této souvislosti lze
odkázat i na judikaturu zdejšího soudu, podle které existenční závislost na řízení motorového
vozidla je zpravidla důvodem pro přiznání odkladného účinku (viz např. usnesení ze dne
15. 1. 2013, č. j. 1 As 183/2012 - 33, ze dne 24. 2. 2012, č. j. 9 As 6/2012 - 43, ze dne 21. 2 2013,
č. j. 4 As 8/2013 - 19, či ze dne 10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013 - 80).
[11] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka,
tj. zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V daném
případě připadá v úvahu veřejný zájem na zajištění bezpečnosti provozu na pozemních
komunikacích, který je zajišťován mj. i tím, že jednotlivé přestupky proti bezpečnosti a plynulosti
provozu na pozemních komunikacích jsou ohodnoceny body, které se příslušnému řidiči sčítají
až do dosažení počtu dvanácti bodů, což má za následek pozbytí řidičského oprávnění
(srov. §123a až 123c zákona o silničním provozu) a možností jeho opětovného nabytí
až po uplynutí jednoho roku. V daném případě přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá
účinky rozhodnutí žalovaného po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí
přezkoumávána. Lze tedy konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[12] Nejvyšší správní soud se tak ztotožnil se závěry, k nimž dospěl městský soud v usnesení
ze dne 23. 5. 2019, č. j. 9 A 53/2019 - 20. Skutkový stav věci se v daném případě od té doby
ostatně významně nezměnil.
[13] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci byly splněny obě podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[14] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. března 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu