ECLI:CZ:NSS:2021:7.AZS.133.2020:29
sp. zn. 7 Azs 133/2020 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: F. G., zastoupený
Mgr. Bagratem Verdiyanem, advokátem se sídlem Rybná 9, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2020,
č. j. 9 A 132/2018 – 55,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 17. 5. 2018, č. j. MV-39958-4/SO-2018, žalovaná zamítla odvolání
žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen
„ministerstvo“) ze dne 5. 3. 2018, č. j. OAM-14240-44/TP-2016, kterým ministerstvo podle §75
odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů, ve znění účinném do 14. 8. 2017 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítlo
žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky pro nesplnění
podmínky uvedené v §66 odst. 1 písm. d) téhož zákona.
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 31. 3. 2020, č. j. 9 A 132/2018 – 55.
[3] Městský soud konstatoval, že pro vydání povolení k trvalému pobytu podle §66 odst. 1
písm. d) zákona o pobytu cizinců je potřeba kumulativního splnění tří podmínek, přičemž dvě
podmínky, a to že žalobce je dítětem cizince s povoleným trvalým pobytem a že důvodem jeho
žádosti je společné soužití žalobce s tímto cizincem (rodičem), měly správní orgány za splněné.
Sporným bylo posouzení podmínky zletilosti či nezletilosti a nezaopatřenosti žalobce z hlediska
doby, k níž mají být tyto podmínky posuzovány. Městský soud se přiklonil k výkladu žalované,
že pro posouzení věci je zásadní skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí a nikoliv
v době zahájení řízení. V této souvislosti poukázal na to, že žalobce podal žádost o vydání
povolení k trvalému pobytu pouze 13 dní před nabytím zletilosti a ministerstvo je oprávněno
rozhodnout ve lhůtě 60 dnů. Nadto ani případné průtahy při rozhodování nemohou zpravidla
způsobit nezákonnost správního rozhodnutí. Městský soud tak dospěl k závěru, že ministerstvo
po podání žádosti žalobce v souladu se zákonem zkoumalo nezaopatřenost žalobce jakožto (již)
zletilého žadatele o povolení k trvalému pobytu. Městský soud proto neshledal důvodnými
námitky žalobce, že splňoval v době podání žádosti jednu alternativní podmínku podle §66
odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, a to nezletilost, a že postup ministerstva byl nezákonný,
když vyzvalo žalobce až po dosažení jeho zletilosti k doložení nezaopatřenosti ve smyslu §11
odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o státní sociální podpoře“). Podle názoru městského soudu postupovaly správní orgány
při osvědčování nezaopatřenosti žalobce v souladu s právními předpisy. Jelikož žalobce ani po
opakovaných výzvách nepředložil doklady, které by potvrzovaly jeho nezaopatřenost, správní
orgány nepochybily, když jeho žádost o vydání povolení k trvalému pobytu zamítly.
III.
[4] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[5] Podle názoru stěžovatele městský soud nesprávně interpretoval §66 odst. 1 písm. d)
zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel byl v době podání žádosti nezletilým, když dovršil osmnáctý
rok dne 20. 9. 2016, nicméně žádost podal již dne 7. 9. 2016. Je nepochybné, že stěžovatel
splňoval podmínky stanovené v §66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť byl ke dni
podání žádosti nezletilým dítětem cizince, který má na území České republiky povolen trvalý
pobyt, zároveň stěžovatel bydlel se svým otcem a přijel do České republiky, aby s ním společně
žil. Kumulativně tak byly splněny všechny podmínky pro povolení trvalého pobytu. Z časových
a formalistických důvodů nemohlo být v řízení zatím prokázáno, že stěžovatel je nezaopatřeným
dítětem, když se mu nepodařilo přes dokončenou střední školu s maturitou v Arménii získat
nostrifikaci, což je však v intencích předmětného řízení naprosto irelevantní, neboť stěžovatel
podmínku nezaopatřenosti nemusel prokazovat. Výzva ministerstva k prokázání nezaopatřenosti
byla proto nezákonná, resp. pro rozhodnutí ve věci nadbytečná, když nemohla být podkladem
pro rozhodnutí.
[6] Městský soud neprávně přijal argumentaci žalované, že správní orgány při vydání
rozhodnutí rozhodují podle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí. V případě
stěžovatele nedošlo ke změně skutkového stavu, neboť ke dni vydání rozhodnutí se má na něj
hledět jako na osobu, jež požádala jako nezletilá. Hypotéza §66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu
cizinců jednoznačně váže posouzení skutkové stránky v části nezletilosti na okamžik podání
žádosti. V případě žádosti podle citovaného ustanovení žadatel nemusí splňovat podmínku
nezletilosti po celou platnosti povolení, nýbrž pouze ke dni podání žádosti (platnost povolení
k trvalému pobytu není vydávána na dobu do zletilosti žadatele, příp. na dobu trvání
nezaopatřenosti). Stěžovatel má proto za to, že správní orgány nepostupovaly správně, když
zkoumaly splnění podmínky jeho nezaopatřenosti a žádost zamítly, protože se nepodařilo tuto
podmínku ve správním řízení prokázat. Stěžovatel je toho názoru, že má právo na povolení
k trvalému pobytu, když podmínku nezletilosti nepochybně ke dni, kdy žádal, splňoval a byly
splněny i další nutné podmínky.
[7] Na základě výše uvedeného proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
IV.
[8] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že v daném případě stěžovatel, který byl
v době vydání rozhodnutí zletilým cizincem ve věku 20 let, v průběhu správního řízení
neprokázal splnění podmínky nezaopatřenosti podle §66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu
cizinců ve spojení s §11 zákona o státní sociální podpoře, resp. podmínku soustavné přípravy
na budoucí povolání ve smyslu §12 až §15 téhož zákona, neboť v průběhu správního řízení
i přes výzvu nepředložil doklady, kterými by tuto podmínku nezaopatřenosti prokázal. V dané
věci tak byl naplněn důvod pro zamítnutí žádosti stěžovatele podle §75 odst. 1 písm. f) zákona
o pobytu cizinců. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel uplatnil v podané kasační stížnosti
obdobné námitky jako v případě odvolacího řízení, resp. v řízení před městským soudem,
žalovaná plně odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí, na své vyjádření k žalobě a dále
pak na napadený rozsudek městského soudu.
V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Podstatou kasační stížnosti je tvrzení stěžovatele, že městský soud nesprávně posoudil
právní otázku týkající se výkladu ustanovení §66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Podle
názoru stěžovatele postačuje splnění podmínky, že v době podání žádosti o pobytové oprávnění
byl nezletilým, a další podmínky nebylo třeba zkoumat, neboť zákon spojuje nárok nezletilého
na udělení oprávnění k trvalému pobytu pouze na podmínku nezletilosti v době podání žádosti.
[12] Podle §66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců platilo, že „povolení k trvalému pobytu se
bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území vydá cizinci, který o vydání tohoto povolení žádá jako
nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě cizince, jenž na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, je-li
důvodem žádosti společné soužití těchto cizinců.“
[13] Podle §75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců platilo, že „ministerstvo žádost o vydání
povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže v řízení nejsou potvrzeny důvody uvedené v žádosti o povolení k
trvalému pobytu podle §66 nebo nejsou splněny podmínky podle §67 nebo §68.“.
[14] Pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je zásadní zodpovědět otázku, k jaké době je
třeba splňovat podmínku nezletilosti. Správní orgány i městský soud dospěly k závěru, že pro
posouzení věci je rozhodný skutkový a právní stav ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu
I. stupně, a Nejvyšší správní soud po přezkoumání věci dospěl ke stejnému závěru.
[15] V nyní posuzovaném případě není sporu o tom, že stěžovatel podal dne 7. 9. 2016 žádost
o povolení k trvalému pobytu, v níž jako účel pobytu uvedl sloučení rodiny, neboť jeho otec,
státní občan Arménské republiky, pobývá na území České republiky na základě povolení
k trvalému pobytu s platností od 22. 8. 2007. V době podání žádosti byl stěžovatel nezletilý.
Zletilosti však nabyl dne 20. 9. 2016, tedy 13. den od podání žádosti, tj. ještě dříve,
než ministerstvu uběhla lhůta pro vydání rozhodnutí podle §169 odst. 1 písm. e) zákona
o pobytu cizinců (60 dnů ode dne podání žádosti). Ministerstvo proto reflektovalo změnu
právního postavení stěžovatele a po nabytí jeho zletilosti vedlo řízení tak, že vyžadovalo
součinnost stěžovatele při prokazování další podmínky trvalého pobytu v případě zletilého dítěte,
a to podmínku nezaopatřenosti. Dále je nesporné, že stěžovatel byl opakovaně vyzýván a na jeho
žádost mu byla opakovaně prodlužována lhůta k dodání potřebných dokladů, které by
potvrzovaly jeho nezaopatřenost, avšak ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí nedoložil
žádné doklady, které by ji prokazovaly.
[16] Určením okamžiku, ke kterému má být hodnocen skutkový a právní stav v řízení
o povolení k dlouhodobému pobytu, se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011 – 79. V tomto rozsudku zdejší soud uvedl, že „Podmínky pro povolení
k dlouhodobému pobytu, ale vůbec obecně podmínky pro vydání správního rozhodnutí, musí tedy být splněny nejen
v době žádosti a v průběhu správního řízení, ale především k okamžiku rozhodnutí správního orgánu.“
Následně svůj závěr soud formuloval do právní věty: „Pro rozhodování správního orgánu v prvním
stupni je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, nikoliv v době zahájení řízení.“
Na uvedené závěry navázal Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 6. 2016,
č. j. 3 A 38/2014 - 65, který byl publikován pod č. 3483/2016 Sb. NSS. V tomto rozsudku
městský soud konstatoval, že „V posuzované věci žalobce, který se narodil X, podal žádost o povolení
k trvalému pobytu dle §66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, dne 27. 9. 2011. Žádost podal žalobce
jako nezletilý, tedy za situace, kdy nemusel splňovat podmínku nezaopatřenosti. Žádost měla být v souladu s §
169 odst. 1 písm. e) vyřízena bezodkladně, nejpozději 60 dnů ode dne podání žádosti (tj. do 28. 11. 2011).
Z toho plyne, že i v nejzazší době pro vydání rozhodnutí by žalobce stále byl nezletilý a nemusel by splňovat
podmínku nezaopatřenosti. Žalobce v uvedeném období tedy nejenže podmínku nezaopatřenosti splňovat nemusel,
ale nemusel ji ani prokazovat. S ohledem na to, že správní orgán prvního stupně nevydal v zákonné lhůtě
rozhodnutí o žalobcově žádosti, se významně změnilo postavení žalobce jakožto žadatele o pobytové oprávnění dle
§66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců v tom směru, že ode dne X (tedy od nabytí jeho zletilosti –
pozn. soudu) musel pro úspěch své žádosti nově splňovat podmínku nezaopatřenosti. V tomto ohledu považuje
soud za přiléhavý poukaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As
24/2011-79, dle kterého pro rozhodování správního orgánu v prvním stupni je rozhodující skutkový a právní
stav v době vydání rozhodnutí, nikoliv v době zahájení řízení. Správní orgán prvního stupně proto musel v případě
žalobce posuzovat splnění podmínky nezaopatřenosti. (…) S ohledem na změnu v právním postavení žalobce, a
tím charakteru jeho žádosti, bylo na místě, aby správní orgán v souladu s §45 odst. 2 správního řádu vyzval
žalobce k doložení nově nastalé podmínky žádosti, totiž k doložení nezaopatřenosti žalobce.“ Své závěry poté
soud formuloval do následující právní věty: „Podá-li žadatel žádost o povolení k trvalému pobytu podle §
66 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, jako nezletilé dítě a
v průběhu správního řízení nabude zletilosti, je poté správní orgán povinen žadatele vyzvat k doložení podmínky
nezaopatřenosti.“ S výše uvedenými závěry se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, přičemž tyto lze
s ohledem na skutkovou a právní obdobnost nyní posuzované věci plně vztáhnout i na případ
stěžovatele.
[17] Nejvyšší správní soud proto ve shodě s městským soudem dospěl k závěru, že za situace,
kdy stěžovatel nabyl v průběhu správního řízení zletilosti, správní orgány nepochybily, když jej
posuzovaly jako zletilého a zkoumaly proto splnění podmínky jeho nezaopatřenosti ve smyslu
§11 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře. Jelikož stěžovatel přes opakované výzvy splnění
této podmínky neprokázal, byla jeho žádost o povolení trvalého pobytu podle §66 odst. 1
písm. d) zákona o pobytu cizinců zcela správně zamítnuta podle §75 odst. 1 písm. f) téhož
zákona.
[18] Souhrnně vzato se tak Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci plně ztotožnil
s hodnocením a závěry městského soudu v napadeném rozsudku, které považuje za správné
a náležitě vyargumentované. To, že s nimi stěžovatel nesouhlasí a má jiný názor, přirozeně samo
o sobě neznamená, že je napadený rozsudek nezákonný. S ohledem na poměrnou podrobnost
a obsažnost odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu, stejně jako odůvodnění
napadeného rozhodnutí žalované, a kdy nyní posuzované kasační námitky jsou ve značné míře
opakováním či shrnutím námitek žalobních, Nejvyšší správní soud reagoval na stížní námitky
koncentrovaněji, aby neopakoval již několikrát řečené.
[19] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[20] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti
nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2021
Mgr. David Hipšr
předseda senátu