ECLI:CZ:NSS:2021:7.AZS.215.2021:22
sp. zn. 7 Azs 215/2021 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: A. D., proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2021,
č. j. 13 A 13/2021 - 29,
takto:
Kasační stížnosti se n e p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 21. 11. 2020, č. j. KRPA-259442-19/ČJ-2020-000022-VP, uložila
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy podle §119 odst. 1 písm. a) bodu
2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“) žalobci správní
vyhoštění a stanovila dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států
Evropské unie, v délce 1 roku od okamžiku, kdy žalobci uplyne doba stanovená k vycestování.
Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, které žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne
21. 4. 2021 č. j. CPR-2498-3/ČJ-2021-930310-V238.
[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze (dále též
„městský soud“), který v záhlaví uvedeným rozsudkem napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
žalované k dalšímu řízení. Dle městského soudu správní orgány dostatečně neodůvodnily aplikaci
§119 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. Z jejich rozhodnutí není zřejmé, co je
vedlo k závěru o existenci důvodného nebezpečí, že by žalobce mohl při pobytu na území
závažným způsobem narušit veřejný pořádek.
[3] Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost. Současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Svůj návrh odůvodnila tím, že by do nového rozhodnutí ve věci musela promítnout názor
městského soudu, který považuje za nesprávný. Důsledkem by tedy bylo nesprávné posouzení
věci. Stěžovatelka poukázala na to, že dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, je její povinností pokračovat v řízení a řídit se
závazným právním názorem městského soudu. Může přitom nastat situace, že k její kasační
stížnosti bude napadený rozsudek zrušen, čímž „obživne“ napadené rozhodnutí, aniž by bylo
současně zrušeno případně vydané další správní rozhodnutí reflektující původní nesprávný právní
názor správního soudu. V takovém případě zde vedle sebe mohou existovat dvě rozdílná
či dokonce opačná rozhodnutí o téže věci. Jde o výsledek nežádoucí a obtížně řešitelný. V daném
případě by mohlo být v řízení o správním vyhoštění cizince znovu rozhodnuto, ale po případném
zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu by původní rozhodnutí obživlo. Jednalo by se
o značný zásah do právní jistoty účastníků řízení. Této situaci je nutné předejít přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti. Důležitý veřejný zájem tedy stěžovatelka spatřuje právě
v potřebě předcházet případné existenci vedle sebe stojících potencionálně opačných rozhodnutí,
která negativně dopadají na právní jistotu účastníků řízení. Přiznáním odkladného účinku přitom
dle stěžovatelky nemůže vzniknout jiným osobám žádná újma. Jeho přiznáním se automaticky
aktivuje odkladný účinek správní žaloby, a rozhodnutí o vyhoštění tedy nelze vykonat.
[4] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve stanovené lhůtě
ani později nevyjádřil.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Z uvedených ustanovení vyplývá, že má-li být zdejším soudem přiznán kasační stížnosti
odkladný účinek, je třeba, aby vedle podmínky formální, tj. samotného uplatnění návrhu na jeho
přiznání, byly současně splněny též tři předpoklady materiální: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jež je
mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí,
přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry konkrétního
stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést
k velmi závažným až nevratným následkům.
[8] Stěžovatelka odůvodnila návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti toliko
tím, že pokud se bude řídit napadeným rozsudkem, může dojít k tomu, že ve věci budou vedle
sebe existovat dvě konkurenční rozhodnutí (napadené rozhodnutí a rozhodnutí vydané
na základě závazného právního názoru městského soudu), přičemž tato situace představuje
citelný zásah do právní jistoty účastníků řízení.
[9] Nejvyšší správní soud musí konstatovat, že stěžovatelkou popsaná situace je naprosto
standardní a nastane zpravidla vždy, když krajský soud zruší rozhodnutí správního orgánu, věc
vrátí tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení, a správní orgán zároveň podá proti takovému
rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Takovou situací se již zabýval rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58.
Zde mj. konstatoval: „Pojetí odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má
hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková,
která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo
výjimečně uplatněno. (…) Procesní situace, kdy žalovaný správní orgán na základě pravomocného rozsudku
krajského soudu vydá ve správním řízení znovu rozhodnutí, které posléze nabude právní moci, následně
či mezitím Nejvyšší správní soud tento rozsudek krajského soudu zruší a věc mu vrátí k novému projednání, jistě
není žádoucí. O žalobě je však třeba znovu rozhodnout v souladu se závazným právním názorem kasačního
soudu, což mj. znamená ‘obživnutí‘ původně zrušeného rozhodnutí správního orgánu (srov. usnesení rozšířeného
senátu ve věci sp. zn. 2 Ans 3/2006). Obtížně řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením
důležitého veřejného zájmu. Dodržení závazného právního názoru a v tomto důsledku pouhá hrozba existence
dvou rozhodnutí ve stejné věci, včetně dvou protichůdných hmotněprávních rozhodnutí, nemůže proto
pro žalovaného bez dalšího představovat újmu dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku.
Považovala – li by se pouhá hrozba existence dvou odlišných rozhodnutí sama o sobě za újmu, musel by být
odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo krajským soudem
zrušeno. Tento postup by odporoval shora popsanému smyslu a účelu zákonné úpravy a mohl by vést
i k nerovnosti stran, tj. k porušení §36 odst. 1 s. ř. s. Zatímco žalobce by přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti dosáhl jen za skutečně výjimečných okolností, žalovanému by ve většině případů stačilo pouze to,
že krajský soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přestože je nutno existenci dvou
rozhodnutí v téže věci hodnotit jako negativní, jedná se o důsledek povahy kasační stížnosti jako mimořádného
opravného prostředku. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocnými rozhodnutími krajských soudů,
kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci kasační stížnosti jako
opravného prostředku proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů.“
[10] S ohledem na citované závěry Nejvyšší správní soud konstatuje, že samotný výkon
kasační stížností napadeného rozsudku městského soudu v posuzovaném případě nepředstavuje
pro stěžovatelku újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., neboť se nejedná
o situaci výjimečnou, na které by byl dán veřejný zájem, ale o situaci naprosto standardní.
Je nutné vycházet ze zdejším soudem opakovaně vysloveného závěru, že přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podané správním orgánem je s ohledem na jeho postavení v systému
veřejné správy vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, mezi které judikatura zařadila např. vrácení
řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku apod.
(srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2015, č. j. 6 Ads 228/2015 - 36, ve spojení
s usnesením rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49). Nutno dodat,
že městský soud zrušil rozhodnutí žalované pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatečném
odůvodnění aplikace §119 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. Nezavázal ji tedy
k žádnému konkrétnímu právnímu posouzení věci. Nejvyšší správní soud proto návrh
stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[11] Soud závěrem dodává, že z rozhodnutí o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nelze v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude o kasační
stížnosti rozhodnuto ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, či již citované usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 - 58).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. září 2021
Mgr. David Hipšr
předseda senátu