ECLI:CZ:NSS:2021:8.AFS.151.2021:36
sp. zn. 8 Afs 151/2021-36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: RNDr. S. D., zast. Mgr. Tomášem
Gartšíkem, advokátem se sídlem Divadelní 616/4, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad pro
Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno, o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3.
2021, čj. 29 A 7/2021-34,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2021, čj. 29 A 7/2021-34, se ruší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) žádostí ze dne 16. 11. 2020 požádal žalovaného podle §106b
odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném
do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o DPH“), o zrušení registrace k dani z přidané hodnoty.
Žalovaný 25. 11. 2020 stěžovatele telefonicky upozornil na to, že žádost nesplňuje předepsaný
formát. Stěžovatel následně podal k nejblíže nadřízenému správci daně 23. 12. 2020 podnět
na ochranu před nečinností žalovaného podle §38 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád,
ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „daňový řád“), z důvodu, že žalovaný o žádosti
stěžovatele o zrušení registrace k DPH nerozhodl a ani neučinil vůči stěžovateli jiné procesní
kroky.
[2] Odvolací finanční ředitelství vyrozuměním ze dne 25. 1. 2021, čj. 2478/21/5100 -41452-706053,
informovalo stěžovatele o odložení podnětu podle §38 odst. 4 daňového řádu, jelikož žalovaný
nebyl v případě stěžovatele nečinný. Žádost stěžovatele o zrušení registrace k DPH byla totiž
podle §101a odst. 4 zákona o DPH neúčinná. Nebyla učiněna ve formátu a struktuře zveřejněné
Generálním finančním ředitelstvím v pokynu GFŘ-D-24 ze dne 16. 12. 2015,
čj. 156035/15/7100-40123-050030 (dále jen „pokyn GFŘ-D-24“), v souladu s §101a odst. 2
písm. b) ve spojení s §101a odst. 3 zákona o DPH.
[3] Následně podal stěžovatel ke Krajskému soudu v Brně žalobu na ochranu proti
nečinnosti žalovaného, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.
[4] Podle krajského soudu lze zrušení registrace k DPH považovat za změnu registračních
údajů ve smyslu §101a odst. 2 písm. b) zákona o DPH, která spočívá ve vymazání údajů o plátci
DPH z registru plátců DPH. Byť zákon o DPH žádost o zrušení registrace výslovně nepodřazuje
pod změnu registračních údajů, je možné k tomuto závěru dospět na základě analogického
použití právní úpravy registrace k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku.
Podle §110o zákona o DPH totiž správce daně zruší registraci uživatele, a to na základě
oznámení o změně registračních údajů, ve kterém žádá uživatel o zrušení registrace. Z toho
je zřejmé, že zákon o DPH považuje zrušení registrace k DPH za změnu registračních údajů.
Neexistuje totiž žádný racionální důvod, pro který by zákon o DPH stanovil odlišné podmínky
a právní úpravu týkající se žádosti o zrušení registrace k DPH v běžném režimu a ve zvláštním
režimu, jestliže jsou obě tato podání povahově shodná, směřují ke shodnému účelu a vyvolávají
obdobné důsledky pro daňový subjekt. K tomuto závěru lze podle krajského soudu dospět
rovněž za analogického použití §127 daňového řádu. Podle §127 odst. 1 tohoto zákona totiž
platí, že dojde-li ke změně údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět při registraci, je povinen
tuto změnu oznámit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala, popřípadě požádat o zrušení
registrace, jsou-li pro to dány důvody. Tato oznamovací povinnost může však být splněna pouze
prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů (§127 odst. 2 daňového řádu). Žádost
o zrušení registrace k dani se tak podává pouze prostřednictvím oznámení o změně registračních
údajů, jelikož je součástí oznamovací povinnosti podle §127 odst. 1 daňového řádu.
[5] Stěžovatel podal žádost o zrušení registrace k DPH datovou zprávou do datové schránky
žalovaného ve formátu DOCX. Pokynem GFŘ-D-24 však byl stanoven pro oznámení o změně
registračních údajů formát XML a struktura odpovídající příslušnému XSD formátu. Stěžovatel
tak učinil žádost o zrušení registrace k DPH v jiném formátu, než který byl zveřejněn správcem
daně. Žádost byla z tohoto důvodu neúčinná podle §101a odst. 4 zákona o DPH. Žalovaný
nebyl nečinný, jestliže na základě neúčinného podání stěžovatele neprovedl navazující procesní
kroky vedoucí k výmazu stěžovatele z registru plátců DPH.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, podle jejího obsahu
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[7] Namítá, že pokyn GFŘ-D-24 nemohl dopadat na žádost o zrušení registrace k DPH.
Generální finanční ředitelství není zmocněno vydávat obecně závazná opatření. Zveřejnit
požadovaný formát a strukturu sice mohlo a mělo, avšak za předpokladu, že by tyto náležitosti
byly stanoveny řádným způsobem (např. vyhláškou) orgánem k tomu věcně způsobilým. Není
možné odvozovat neúčinnost podání od pokynu Generálního finančního ředitelství, který v době
vydání měl fakticky pouze doporučující charakter. Až s účinností od 1. 5. 2016 došlo ke změně
právních následků spojených s nedodržením formátu a struktury podání. Stanovení formátu
a struktury již existujícím pokynem vydaným v době, kdy nedostatek formátu XML nezpůsoboval
neúčinnost podání, aniž by pokyn obsahoval odkaz na příslušné ustanovení zákona o DPH,
je proto nedostatečné, a to s ohledem na význam právních následků spojených s jejich
nedodržením. Stěžovateli bylo odepřeno právo na vyřízení jeho záležitosti z pouhých formálních
důvodů.
[8] Ustanovení §101a odst. 2 a 3 zákona o DPH dopadá pouze na přiznání k registraci nebo
oznámení o změně registračních údajů. Žádost o zrušení registrace není ani jedním z těchto
podání. Zrušení registrace správcem daně podle §110o zákona o DPH (registrace k dani
ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku) na zá kladě oznámení o změně
registračních údajů je logické, neboť tím dojde k ukončení přístupu k elektronickému portálu.
Jedná se proto o specifický zjednodušený režim pro ukončení využívání systému jednoho
správního místa, nikoliv o zrušení registrace k DPH. Pokud §106b zákona o DPH stanovuje
podmínky pro podání dobrovolné žádosti o zrušení registrace a neuvádí, že by se při podání
žádosti měl použít postup jako při změně registračních údajů, nelze dotčené ustanovení
doplňovat analogickými podmínkami z ustanovení mladšího a nelze pomocí analogie vytvářet
další povinnosti daňového subjektu, které nejsou v zákoně uvedeny. Směrnice Rady
2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen
„směrnice o společném systému DPH“) v čl. 213 jednoznačně rozlišuje povinnost oznámení
zahájení, změny nebo ukončení činnosti, kterou osoba povinná k dani vykonává jako osoba
povinná k dani. Je proto zjevné, že v intencích směrnice o společném systému DPH nemůže být
ukončení plátcovství k DPH považováno za pouhou změnu registračních údajů.
[9] Co se týče analogie krajského soudu k §127 odst. 1 daňového řádu, toto ustanovení
odlišuje povinnost daňového subjektu oznámit ve stanovené lhůtě změnu údajů, které je povinen
uvádět při registraci, od práva daňového subjektu požádat o zrušení registrace, jsou-li pro to dány
důvody, aniž by byla pro uplatnění tohoto práva stanovena lhůta. Pouze pro povinnosti
stanovené v §127 odst. 1 daňového řádu platí, že je lze splnit jedině prostřednictvím oznámení
o změně registračních údajů podle §127 odst. 2 tohoto zákona. Dobrovolnou žádost o zrušení
registrace k DPH nelze považovat za oznámení o změně registračních údajů coby součást
oznamovací povinnosti, jelikož podání žádosti je zcela dobrovolný úkon daňového subjektu,
pro který zákon nestanoví žádnou lhůtu. To, že zrušení registrace k dani není podmnožinou
změny registračních údajů, vyplývá i ze skutečnosti, že na rozdíl od rozhodnutí o zrušení
registrace se změna registračních údajů provádí pouze formou úředního záznamu. Nadto
ve správní praxi finanční správy se zjevně rozlišuje řízení o změně registračních údajů od řízení
ve věci zrušení registrace, neboť finanční správa zveřejňuje na svých webových stránkách odlišný
vzorový formulář pro oznámení o změnách registračních údajů a pro žádost o zrušení registrace.
Formulář pro žádost o zrušení registrace neobsahuje v pokynech pro jeho vyplnění žádné
informace o závazně stanoveném XML formátu či struktuře, ve kterých by žádost o zrušení
registrace k DPH měla být pod sankcí neúčinnosti podána.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podle §127 daňového řádu je žádost
o zrušení registrace k dani obsahově oznámením změny registračních údajů, protože daňový
subjekt oznamuje změnu, která spočívá v zániku podmínek pro vznik registrační povinnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti nově namítá, že Generální finanční ředitelství nebylo věcně
příslušným orgánem pro stanovení obecně závazné povinnosti širokému okruhu daňových
subjektů, a fakticky tím rozporuje účinky pokynu GFŘ-D-24, ačkoliv tuto námitku neuplatnil
v žalobě. Jestliže nastaly důvody, pro které již daňový subjekt nemůže či nemá být registrován,
došlo ke změně údajů a daňový subjekt je povinen sdělit tuto skutečnost správci daně
prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů (§127 odst. 2 daňového řádu). Rovněž
postup k odstranění pochybností v registračních údajích podle §128 daňového řádu vychází
z toho, že řízení je vedeno na základě přihlášky k registraci nebo na základě oznámení změn
v registračních údajích. Rozhodnuto však může být i o zrušení registrace. Obdobně i v případě
zahájení a vedení registračního řízení z moci úřední podle §129 odst. 3 daňového řádu může
správce daně rozhodnout o zrušení registrace, jestliže není řízení zahájeno příslušným úkonem
daňového subjektu, kterým může být pouze přihláška k registraci nebo oznámení o změně
registračních údajů. Je proto evidentní, že daňový řád počítá s tím, že oznámení o změně
registračních údajů zahrnuje i žádost či oznámení vedoucí ke zrušení registrace. Závěrem navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná.
[12] Předmětem sporu v nyní projednávané věci je otázka, zda se na žádost o zrušení
registrace k DPH podle §106b odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona o DPH vztahuje povinnost podat
žádost elektronicky ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně podle §101a odst. 2
písm. b) ve spojení s §101a odst. 3 zákona o DPH. Stěžovatel namítá, že na dobrovolnou žádost
o zrušení registrace k DPH se tato povinnost nevztahuje. Podle krajského soudu lze naopak
analogickým použitím §110o zákona o DPH a §127 odst. 1 a 2 daňového řádu dovodit,
že se žádost o zrušení registrace k DPH podává prostřednictvím oznámení o změně registračních
údajů, a tedy elektronicky ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.
[13] Podle §106b odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona o DPH platí, že o zrušení registrace může plátce,
který má sídlo v tuzemsku a který není skupinou, požádat, pokud splňuje tyto podmínky: uplynul 1 rok ode dne,
kdy se stal plátcem a tento plátce nedosáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních
měsíců obratu většího než 1 000 000 Kč.
[14] Podle §101a odst. 2 písm. b) zákona o DPH platilo, že pouze elektronicky lze podat přihlášku
k registraci nebo oznámení o změně registračních údajů; to neplatí pro identifikované osoby.
[15] Podle §101a odst. 3 zákona o DPH platilo, že podání uvedená v odstavcích 1 a 2 lze učinit
elektronicky pouze datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem
daně a) podepsanou způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, b) s ověřenou
identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky, nebo c) dodatečně potvrzenou
za podmínek uvedených v daňovém řádu.
[16] Podle §101a odst. 4 zákona o DPH dále platilo, že podání uvedené v odstavci 1 nebo 2,
u kterého je povinnost učinit jej elektronicky a které není učiněno datovou zprávou s využitím dálkového přístupu
ve formátu nebo struktuře zveřejněné správcem daně, je neúčinné (povinnost podat přihlášku k registraci
nebo oznámení o změně registračních údajů pouze elektronicky ve formátu a struktuře
zveřejněné správcem daně pod hrozbou neúčinnosti podání platí nadále i podle §101a odst. 2
ve spojení s §101a odst. 3 zákona o DPH ve znění účinném od 1. 1. 2021 – pozn. NSS).
[17] Podle §4 daňového řádu platí, že tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí,
neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak.
[18] Podle §71 odst. 1 daňového řádu platilo, že podání lze učinit písemně, ústně do protokolu nebo
datovou zprávou a) podepsanou způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu,
nebo b) s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky.
[19] Nejvyšší správní soud úvodem podotýká, že souhlasí s krajským soudem v tom, že zákon
o DPH výslovně nezakotvuje povinnost plátce podat žádost o zrušení registrace k DPH
elektronicky ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně [srov. znění §101a odst. 2 písm. b)
tohoto zákona]. Nesouhlasí však s tím, že by se jednalo o neúplnou právní úpravu, tedy o mezeru
v zákoně, kterou by bylo možné zaplnit analogií. Pakliže by totiž nebylo možné podřadit žádost
o zrušení registrace k DPH pod pojem oznámení o změně registračních údajů podle §101a
odst. 2 písm. b) zákona o DPH (viz dále), uplatnila by se obecná úprava formy podání dle §71
odst. 1 daňového řádu, který je obecným předpisem (lex generalis) vůči zákonu o DPH (§4
daňového řádu). Dotváření práva cestou analogie proto nebylo namístě a krajský soud se měl
zabývat výlučně tím, zda žádost o zrušení registrace podle §106b odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona
o DPH spadá do rozsahu pojmu oznámení o změně registračních údajů podle §101a odst. 2
písm. b) zákona o DPH, nebo zda se použije obecná úprava formy podání podle §71 odst. 1
daňového řádu.
[20] Pojem oznámení o změně registračních údajů není zákonem o DPH nijak definován.
Z důvodové zprávy k zákonu č. 502/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, však vyplývá,
že povinnost plátce podat elektronicky přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních
údajů byla stanovena v souladu s §127 daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013. Pojem
oznámení o změně registračních údajů podle §101a odst. 2 písm. b) zákona o DPH je proto
třeba vykládat systematicky v souladu s §127 daňového řádu, jelikož daňový řád jako lex generalis
vůči zákonu o DPH obecně upravuje registrační řízení daňových subjektů.
[21] Podle §127 odst. 1 daňového řádu platí, že dojde-li ke změně údajů, které je povinen daňový
subjekt uvádět při registraci, je povinen tuto změnu oznámit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala,
popřípadě požádat o zrušení registrace, jsou-li pro to dány důvody.
[22] Podle §127 odst. 2 daňového řádu dále platí, že oznamovací povinnost podle odstavce 1 lze splnit
pouze prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů.
[23] Podle čl. 213 odst. 1 směrnice o společném systému DPH platí, že každá osoba povinná
k dani oznámí zahájení, změnu nebo ukončení činnosti, kterou vykonává jako osoba povinná k dani. Členské
státy umožní a mohou i vyžadovat podávání těchto oznámení elektronickými prostředky v souladu s podmínkami,
které stanoví.
[24] Ustanovení §127 odst. 1 daňového řádu tedy upravuje oznamovací povinnost
registrovaných daňových subjektů, které jsou povinny oznámit správci daně změnu údajů
povinně uváděných při registraci, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy změna údajů nastala,
popřípadě jsou povinni požádat o zrušení registrace, jsou-li pro to dány důvody. Tuto
oznamovací povinnost mohou splnit pouze prostřednictvím oznámení o změně registračních
údajů dle §127 odst. 2 daňového řádu.
[25] Oznamovací povinnost podle §127 odst. 1 daňového řádu se netýká pouze povinnosti
oznámit změnu údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět při registraci. Již ze samotného
znění §127 odst. 1 daňového řádu je totiž zřejmé, že součástí oznamovací povinnosti daňového
subjektu je rovněž povinnost podat žádost o zrušení registrace. Ta je však vázána pouze
na situaci, že u daňového subjektu došlo k takové změně, kterou má povinnost oznámit a jejímž
důsledkem je, že daňovému subjektu má být zrušena registrace. Daňový řád tedy ukládá
daňovému subjektu v této situaci povinnost, aby zahájil řízení o zrušení registrace podáním
žádosti, neboť daňový subjekt zpravidla zná důvody pro zrušení registrace dříve, než se správce
daně dozví tyto důvody z vlastní úřední činnosti. Pouze v takovém případě musí být žádost
podána prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů podle §127 odst. 2 daňového
řádu. Například plátce DPH bude povinen podat žádost o zrušení registrace v situaci, kdy přestal
uskutečňovat ekonomické činnosti, přestože žádost podle textu §106b odst. 1 písm. b) zákona
o DPH podat „může“. V takovém případě je totiž dán důvod pro zrušení registrace k DPH nejen
na základě žádosti, nýbrž i z úřední povinnosti, pakliže by se správce daně o této skutečnosti
dozvěděl v rámci své úřední činnosti [§106 odst. 1 písm. a) zákona o DPH].
[26] Vztáhne-li Nejvyšší správní soud výše uvedené na oznámení o změně registračních údajů
podle §101a odst. 2 písm. b) zákona o DPH, pak je zjevné, že plátce je povinen učinit oznámení
elektronicky, a tedy ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně (§101a odst. 3 téhož
zákona), jestliže došlo ke změně údajů, které je povinen uvádět při registraci k DPH, nebo jestliže
je povinen požádat o zrušení registrace. To odpovídá i čl. 213 odst. 1 směrnice o společném
systému DPH, dle kterého má osoba povinná k dani povinnost oznámit změnu nebo ukončení
činnosti, kterou vykonává jako osoba povinná k dani, elektronickými prostředky, stanoví-li tak
členský stát, a to v souladu s jím stanovenými podmínkami.
[27] Soud ze správního spisu zjistil, že stěžovatel požádal o zrušení registrace k DPH podle
§106b odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona o DPH z důvodu, že uplynul více než 1 rok ode dne,
kdy se stal plátcem, a nedosáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích
kalendářních měsíců obratu většího než 1 000 000 Kč.
[28] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že žádost o zrušení registrace k DPH
podle §106b odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona o DPH je dobrovolná. V jejím případě totiž nejsou
dány důvody, pro které by měl plátce povinnost podat žádost podle §127 odst. 1 daňového řádu.
Skutečnost, že obrat nepřesáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích
kalendářních měsíců 1 000 000 Kč, není sama o sobě důvodem pro zrušení registrace.
Je na uvážení plátce, zda požádá o zrušení registrace k DPH, pakliže jeho obrat nedosahuje
rozhodné částky, nebo zda i nadále zůstane plátcem DPH. Za této situace ani správce daně
nemůže zrušit plátci registraci k DPH z moci úřední podle §106 odst. 2 písm. b) bodu 1. zákona
o DPH. Aby tak učinit mohl, musel by navíc plátce závažným způsobem porušit své povinnosti
vztahující se ke správě daně. Na plátce proto v případě žádosti o zrušení registrace k DPH podle
§106b odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona o DPH nedopadá povinnost podat žádost o zrušení
registrace podle §127 odst. 1 daňového řádu, neboť pro obligatorní podání žádosti nejsou dány
důvody. Neuplatní se proto současně pravidlo dle §127 odst. 2 daňového řádu, dle kterého lze
oznamovací povinnost podle §127 odst. 1 téhož zákona splnit pouze prostřednictvím oznámení
o změně registračních údajů.
[29] Nejvyšší správní soud přisvědčuje krajskému soudu, že v případě zvláštního režimu
jednoho správního místa v tuzemsku uživatel žádá o zrušení registrace prostřednictvím oznámení
o změně registračních údajů podle §110o zákona o DPH. Zákon o DPH nicméně obdobnou
úpravu stran dobrovolné žádosti o zrušení registrace k DPH podle §106b odst. 1 písm. a) bodu
1. tohoto zákona neobsahuje. To, že se v rámci specifických podmínek zvláštního režimu
jednoho správního místa žádost o zrušení registrace podává prostřednictvím oznámení o změně
registračních údajů, tak neznamená, že je dán důvod pro to, aby žádost o zrušení registrace
k DPH podle §106b odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona o DPH byla obdobně podána pouze
prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů. Nelze totiž ztrácet ze zřetele, že je-li
v daňovém řádu obecně upravena forma podání podle §71 odst. 1 tohoto zákona, pak
se v případě chybějící úpravy v zákoně o DPH použije tato obecná právní úprava. Není proto
namístě dovozovat příslušné pravidlo chování cestou analogie, jak učinil chybně krajský soud.
[30] Ustanovení §101a odst. 2 písm. b) ve spojení s §101a odst. 3 zákona o DPH zakotvuje
výjimku z jinak obecného pravidla pro formu podání dle §71 odst. 1 daňového řádu. Současně
je s nedodržením elektronické formy podání ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně
spojen závažný následek v podobě neúčinnosti podání podle §101a odst. 4 téhož zákona.
Je proto namístě v souladu s obecnou interpretační zásadou, podle níž je výjimky z pravidla třeba
vykládat restriktivně (srov. bod 8 rozsudku NSS ze dne 18. 8. 2020, čj. 10 As 115/2020-44),
vykládat pojem oznámení o změně registračních údajů podle §101a odst. 2 písm. b) zákona
o DPH tak, že do jeho rozsahu nespadá dobrovolná žádost o zrušení registrace k DPH podle
§106b odst. 1 písm. a) bodu 1. téhož zákona. Pouze takový výklad je v souladu s oznamovací
povinností podle §127 odst. 1 a 2 daňového řádu (viz bod [25] tohoto rozsudku).
[31] Nejvyšší správní soud nad rámec rozhodovacích důvodů poznamenává, že mu ani není
zřejmý účel toho, proč by bylo v případě dobrovolné žádosti o zrušení registrace k DPH třeba
trvat právě na formátu XML. Soudu je zřejmé, že formát XML je využíván ve specifických
podmínkách finanční správy pro strojové zpracování dat. Stanovení konkrétního formátu proto
dává smysl zejména u podání, u kterých je pro složitost jejich zpracování a jejich často významný
rozsah důležité, aby byla podána právě ve formátu, se kterým jsou systémy finanční správy
schopny pracovat. Dobrovolná žádost o zrušení registrace k DPH podle §106b odst. 1 písm. a)
bodu 1. zákona o DPH je však z povahy věci jednoduchým podáním. Není proto zcela zřejmý
smysl toho, proč je třeba na tomto formátu trvat i u žádosti o rozsahu několika málo vět,
jejíž vyhodnocení není časově nijak náročné. Pokud skutečně bylo cílem, aby i u takového úkonu
bylo třeba dodržet požadovaný formát, mělo by to být v zákoně o DPH jednoznačně uvedeno.
Nadto ani ze vzorového formuláře žádosti o zrušení registrace (tiskopis č. 25 5129, vzor č. 5)
není zřejmé, že by žádost o zrušení registrace k DPH musela být podána ve formátu XML,
jak důvodně poukázal stěžovatel.
[32] Jelikož Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že na žádost o zrušení registrace k DPH
se §101a odst. 2 písm. b) ve spojení s §101a odst. 3 zákona o DPH nevztahuje, nezabýval se pro
nadbytečnost zbývajícími námitkami stěžovatele.
[33] Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel mohl dobrovolnou žádost o zrušení
registrace k DPH podle §106b odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona o DPH podat ve formě dle §71
odst. 1 daňového řádu. Krajský soud posoudil věc chybně, pokud dospěl k závěru, že žádost bylo
možné podat pouze elektronicky, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.
Z tohoto důvodu je třeba napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[34] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná a napadený rozsudek krajského soudu dle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud vázán právními závěry uvedenými v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. září 2021
Petr Mikeš
předseda senátu