ECLI:CZ:NSS:2021:8.AFS.48.2021:38
sp. zn. 8 Afs 48/2021-38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Smrčka a Kubálek v.o.s.,
se sídlem Opatovická 159/17, Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka UniControls a.s.,
se sídlem Křenická 2257/16, Praha 10, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2020,
čj. 25419/20/5100-41454-711974, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2021, čj. 11 Af 29/2020-34,
takto:
I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á.
II. Žalobkyni se u k l ád á zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
III. Soud v yz ýv á žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila
soudní poplatek (podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) za kasační
stížnost, který činí podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků částku 5 000 Kč.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost,
jíž brojí proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“).
Tímto rozsudkem městský soud zamítl její žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí
žalovaného. Ten daným rozhodnutím změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město
Prahu ze dne 4. 11. 2019, čj. 8455301/19/2010-52523-105542 (dále jen „správce daně“), kterým
správce daně uložil společnosti UniControls, a.s. (dále jen „daňový subjekt“) podle §101h odst. 4
zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, pokutu ve výši 50 000 Kč z důvodu nepodání
kontrolního hlášení za období srpen 2019, a to ani v náhradní lhůtě stanovené správcem daně.
Žalovaný změnil rozhodnutí správce daně tak, že podrobněji vymezil skutkovou část výroku
rozhodnutí a doplnil do ní, že kontrolní hlášení daňový subjekt nepodal ani prostřednictvím
stěžovatelky jako svého insolvenčního správce.
[2] Stěžovatelka současně s podáním kasační stížnosti navrhla, aby jí Nejvyšší správní soud
přiznal odkladný účinek. Tvrdí, že potřeba přiznání odkladného účinku vyplývá již z toho,
že souběžně s řízením o kasační stížnosti běží také insolvenční řízení. Uložená pokuta by měla na
daňový subjekt likvidační účinky, což by mohlo vést k jeho zániku. Takovou újmu lze vnímat
jako nepoměrnou, nevratnou a nenahraditelnou. To platí i v situaci, kdy se daňový subjekt
nachází v úpadku, neboť skončení insolvenčního řízení není vždy spojeno se zánikem dlužníka.
Přiznání odkladného účinku by se nedotklo práv třetích osob a nebylo by ani rozporné
s důležitým veřejným zájmem. To platí i pro veřejný zájem na výběru státem uložených sankcí,
neboť v případě neúspěchu stěžovatelky by byl výběr pokuty pouze odložen, nikoliv znemožněn.
Naléhavost přiznání odkladného účinku spatřuje také v tom, že věc samá není judikaturou
přesvědčivě řešena.
[3] Žalovaný ve vyjádření navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh zamítl. Má za to, že
by odkladný účinek měl být kasační stížnosti přiznán jen v mimořádných případech. Stěžovatelku
tíží důkazní břemeno, aby návrh doložila dostatečnými, relevantními a hodnověrnými důkazy
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74). Pouhý
odkaz na možný vznik újmy považuje za naprosto nepostačující. Hrozící újma musí být reálná
a závažná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. Pro přiznání odkladného účinku by tak
stěžovatelka musela dostatečně prokázat aktuální majetkovou situaci, hrozící újmu, její vztah
k právním následkům napadeného rozsudku a její intenzitu, a to předložením ucelených
a vzájemně souvisejících podkladů, na jejichž základě by byl dán dostatečně věrohodný obraz
o celkové ekonomické a majetkové situaci. Tvrzená „likvidačnost“ zůstala (stejně jako v žalobě)
pouze v rovině tvrzení. Samotné vedení insolvenčního řízení nemůže být důvodem pro přiznání
odkladného účinku, neboť po zahájení tohoto řízení lze v souladu s §243 odst. 1 zákona
č. 280/2009 Sb., daňový řád, daňovou exekuci nařídit, ale nelze ji provést. Po dobu insolvenčního
řízení tak nehrozí, že by správce daně činil vůči daňovému subjektu kroky směřující k vymožení
pravomocně uložené pokuty. Tím je vyloučen vznik nepoměrně větší újmy ve smyslu §73
odst. 2 s. ř. s. Stěžovatelka ani netvrdí, že by správce daně takové kroky činil. Návrh se tak opírá
jen o hypotetické okolnosti, které mohou nastat teprve po skončení insolvenčního řízení.
Důvodem pro vyhovění návrhu není ani tvrzená nepřesvědčivost judikatury. Zákonná úprava
vzniku pokuty za nepodání kontrolního hlášení je jednoznačná a stěžovatelka ani neuvádí odkazy
na rozporný přístup krajských soudů apod. Nejvyšší správní soud by měl v rámci testu
proporcionality zohlednit zásadu zdrženlivosti při zasahování do pravomoci jiných orgánů
veřejné moci.
[4] Nejvyšší správní soud k návrhu předně uvádí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek
(§107 odst. 1 s. ř. s.), může jej však na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze tedy kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže
to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Kromě formální podmínky, jíž je vznesení příslušného návrhu, je pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní
následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58,
č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32). Hrozící újma
musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20).
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda by přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti bylo způsobilé odvrátit stěžovatelem tvrzenou újmu spočívající v likvidačních
účincích povinnosti zaplatit stanovenou pokutu pro daňový subjekt., resp. zda tady taková újma
vůbec může vzniknout. Pro posouzení této otázky je určující především ustanovení §243 odst. 1
daňového řádu, na který ve svém vyjádření odkázal také žalovaný. Z daného ustanovení totiž
mj. plyne, že po zahájení insolvenčního řízení sice lze nařídit daňovou exekuci, ale nelze
ji provést. Jinak řečeno, z toho ustanovení daňového řádu lze dovodit, že daňovému subjektu
za stávajících okolností nehrozí jakékoliv následky spojené s napadenými rozhodnutími správních
orgánů. Nejvyšší správní soud proto neshledal, že by daňovému subjektu v tomto směru
bezprostředně hrozila jakákoliv újma, resp. že by případné přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti na jeho situaci cokoliv změnilo. Poukazuje-li stěžovatel na to, že ukončení insolvenčního
řízení není vždy spojeno se zánikem dlužníka (zde daňového subjektu), jedná se o úvahu zcela
hypotetickou, která navíc předpokládá zásadní změnu skutkových okolností, k níž však nemusí
vůbec dojít.
[7] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o nenaplnění první
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, nezabýval se již naplněním
zbývajících dvou podmínek. Z výše uvedených důvodů proto soud návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti zamítl.
[8] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím
dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační
stížnosti. Stěžovatelka může rovněž o přiznání odkladného účinku znovu požádat, změní-li
se skutkové okolnosti, za nichž kasační soud jejímu předchozímu návrhu nevyhověl.
[9] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši
1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto
a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h)
zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32], přičemž poplatek je v takovém případě splatný
do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§7 odst. 1
citovaného zákona). Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto
usnesení.
[10] Nejvyšší správní soud nepřehlédl tvrzení stěžovatelky obsažené v kasační stížnosti, podle
něhož je stěžovatelka dle §11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích osvobozena
od soudních poplatků. Toto tvrzení stěžovatelky je však mylné, neboť dané ustanovení nedopadá
na řízení před správními soudy (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 6. 2019, čj. 1 Afs 135/2018-71, č. 3909/2019 Sb. NSS).
[11] V souladu s §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích je s podáním kasační
stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků,
který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč. Tento
soudní poplatek stěžovatelka současně s podáním kasační stížnosti nezaplatila. Z důvodu
zákonné povinnosti rozhodnout o návrhu na přiznání odkladného účinku bez zbytečného
odkladu Nejvyšší správní soud přistoupil rovnou k rozhodnutí o tomto návrhu a k zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost nyní stěžovatelku vyzývá v rámci téhož usnesení
(výrok III.).
[12] Soudní poplatky lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo
bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní
banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080304821.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
K výroku II.:
Nebude-li soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku včas dobrovolně zaplacen,
bude vymáhán.
K výroku III.:
Nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví [§9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích, ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s]. Soud však řízení nezastaví, je-li
tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by Vám mohla vzniknout újma, a ve stanovené lhůtě
sdělíte soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doložíte, že bez své viny jste nemohla
poplatek dosud zaplatit. K zaplacení poplatku po marném uplynutí stanovené lhůty se nepřihlíží.
K výrokům II. a III.:
Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno do zprávy
pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném
místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte.
Máte-li za to, že jsou u Vás splněny podmínky pro částečné či plné osvobození od soudních
poplatků, můžete ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně 18. února 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní
poplatek.
podpis .................................................
ˇ místo pro nalepení kolkových známek ˇ