ECLI:CZ:NSS:2021:8.AO.31.2021:71
sp. zn. 8 Ao 31/2021-71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci navrhovatele: Ing. F. Č., proti odpůrci: Ministerstvo
zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu navrhovatele na vydání
předběžného opatření v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne
26. 8. 2021, čj. MZDR 14601/2021-23/MIN/KAN,
takto:
Návrh na vydání předběžného opatření ze dne 14. 9. 2021 se zamít á .
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se u Nejvyššího správního soudu domáhá zrušení v záhlaví označeného
mimořádného opatření odpůrce. Současně také navrhl, aby tento soud vydal předběžné opatření,
kterým by ve vztahu k jeho osobě zrušil do doby rozhodnutí o návrhu na zrušení mimořádného
opatření účinky mimořádného opatření v rozsahu jeho čl. I odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) bod
vi) a písm. b), odst. 6 písm. b) a c), odst. 8 písm. a), odst. 9 písm. a), odst. 10 písm. b), odst. 12
písm. a) až c), odst. 13 a odst. 16. Současně by měl soud předběžným opatřením zakázat
„dotčeným subjektům“ (tj. poskytovatelům služeb, hygienickým stanicím a lékařům) jakkoli omezit
právo navrhovatele na základě výše uvedených částí napadeného mimořádného opatření.
[2] Navrhovatel má za to, že úkony činěné poskytovateli služeb na základě napadeného
mimořádného opatření jsou úkony správního orgánu. Pokud by tomu tak nebylo, neměli
by poskytovatelé vůbec pravomoc činit vůči jiným osobám úkony na základě mimořádného
opatření. Vydání předběžného opatření je nutné pro zamezení finančních škod na straně státu,
kterou bude muset vynaložit na odškodnění za majetkovou, nemajetkovou a jinou újmu
navrhovateli i dalším osobám dotčeným napadeným mimořádným opatřením, které se této náhrady
budou domáhat žalobami. Dobu, po kterou jsou omezovány jeho svobody, považuje za příliš
dlouhou, přičemž současný stav považuje za nezákonný. Akceptování nezákonnosti jako nového
normálu může mít až hrůzně nepředstavitelné následky na celou společnost. Opodstatněnost
předběžného opatření spatřuje také v tom, že Nejvyšší správní soud dle jeho názoru neprojednává
v souladu se zákonem přednostně. Navrhovatel kvůli činnosti odpůrce přišel o veškerý smysl
života, o možnost tančit. Snaží se alespoň trávit čas venkovními aktivitami, pokud je přijatelné
počasí a svítí sluníčko. Jakmile si ale uvědomí, že se blíží období dešťů a zimy, a to, jaký vliv na něj
v tomto období měla opatření odpůrce, prohlašuje, že další takové období již nemá šanci přežít.
Navrhovatel také v souvislosti s opatřeními odpůrce a jejich vymáháním ze strany zaměstnavatele
přišel o zaměstnání. Musel proto vyhledat psychiatrickou péči. Situace je pro navrhovatele natolik
tíživá, že nevylučuje, že by mohl představovat ohrožení pro zdraví a majetek jiných osob (např. při
možném konfliktu s ostrahou v obchodě, která jej nevpustí bez roušky). Uvádí, že nemá v úmyslu
komukoliv jakkoliv škodit, klade však současně otázku, kam až může člověk v krizové situaci a při
pomatení smyslů dojít.
[3] Odpůrce s návrhem na vydání předběžného opatření nesouhlasí. Tento institut slouží
především k zabránění hrozící vážné újmy tomu, kdo návrh podal (k tomu odkázal na usnesení
NSS ze dne 28. 4. 2021, čj. 10 Ao 1/2021-74). Navrhovatel nedoložil a ani netvrdil nic, z čeho
by se dalo usuzovat na vážnou hrozící újmu. Mezi účastníky není sporu, že napadené mimořádné
opatření je opatřením obecné povahy. Aby soud mohl vyloučit jeho účinky vůči konkrétnímu
adresátovi, nelze to udělat jinak, než zrušením samotného opatření. To je cílem návrhu ve věci
samé a jeho zamýšlené účinky nelze předbíhat podáním návrhu na vydání předběžného opatření.
[4] Nejvyšší správní soud po zvážení všech předložených argumentů dospěl k závěru,
že návrhu na vydání předběžného opatření nelze vyhovět.
[5] Podle §38 odst. 1 s. ř. s. platí, že byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit
poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům
uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost
i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.
[6] Předběžné opatření je výjimečným institutem, jehož účelem je zatímní úprava poměrů
účastníků soudního řízení, hrozí-li pokračováním dosavadního stavu věcí nebo naopak jejich
změnou vážná újma. K tomu, aby bylo možno návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět, je
především třeba v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu trvat na
tom, že povinností účastníka navrhujícího předběžné opatření je dostatečně konkrétně tvrdit
hrozící vážnou újmu, resp. takovou újmu odpovídajícím způsobem osvědčit. K definici vážné újmy
se Nejvyšší správní soud vyjádřil například v usnesení ze dne 24. 5. 2006, čj. Na 112/2006-37,
v němž výslovně uvedl, že „vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka,
(…) který představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat,
aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele,
do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně
zaručených“.
[7] Smyslem institutu předběžného opatření není předběžné posouzení důvodnosti podaného
návrhu ve věci samé. Předběžné opatření je vydáváno v zásadě bez ohledu na důvodnost návrhu
ve věci samé, podmínkou pro jeho vydání je existence bezprostředně hrozící vážné újmy (viz
usnesení NSS ze dne 30. 3. 2021, čj. 6 Ao 2/2021-98, odst. 19). Předběžným opatřením zpravidla
ani nelze dosáhnout stejného výsledku, jakého se účastník domáhá ve věci samé. Tím by totiž byla
popřena zmíněná povaha tohoto institutu jako dočasného, prozatímního a naopak rozhodování
o věci samé by bylo takovým předběžným opatřením předurčeno, ze své podstaty by ztratilo smysl
a bylo by pouze formálním rozhodováním (viz usnesení NSS ze dne 22. 4. 2021,
čj. 4 Ao 1/2021-56, a ze dne 19. 5. 2021, čj. 7 Ao 13/2021-72).
[8] Navrhovatel se návrhem na vydání předběžného opatření domáhá toho, aby soud vůči jeho
osobě do rozhodnutí ve věci samé pozastavil účinky napadeného mimořádného opatření.
Z obsahu jeho návrhu vyplývá, že nesouhlasí s tím, že jsou mimořádnými opatřeními omezována
jeho práva a svobody, nemůže vykonávat některé aktivity a činnosti, což špatně nese. Takové
důvody nicméně v souladu s výše uvedenou judikaturou nemohou být důvodem k vydání
předběžného opatření, protože se v zásadě jedná o důvody, pro které se domáhá zrušení daného
mimořádného opatření. Teprve v případě, že by se jeho návrh na zrušení mimořádného opatření
ukázal důvodným, by mohl dosáhnout kýženého výsledku, tedy toho, aby se na něj stanovená
pravidla neuplatnila. Usnesení o (ne)vydání předběžného opatření ani není rozhodnutím, ve kterém
by se soud mohl věcně zabývat otázkou, v jakém postavení vystupují soukromé osoby vykonávající
povinnosti, které jim mimořádné opatření stanovuje (např. kontrolující dodržování podmínek pro
čerpání služeb apod.).
[9] Stejně tak tvrzení o újmě hrozící státu není důvodem pro vydání předběžného opatření
na základě návrhu navrhovatele. Navrhovatel totiž může docílit vydání předběžného opatření
toliko v případě, že tvrzená újma hrozí jeho osobě, nikoli státu. Daná újma je navíc v současné
době čistě hypotetická, neboť i v tomto případě je jejím prvotním předpokladem závěr
o nezákonnosti napadeného mimořádného opatření. Jak bylo výše uvedeno, tvrzenou
nezákonností se soud může zabývat teprve při posuzování návrhu ve věci samé. Stejně tak jsou
proto čistě hypotetické a předběžné úvahy o tom, zda by se někdo v případě vyslovení
nezákonnosti mimořádného opatření domáhal žalobou náhrady újmy způsobené mimořádným
opatřením a zda by jeho žaloba byla úspěšná. Hrozící újmou není ani procesní postup soudu
v jiných řízeních, tj. zda projednává návrhy týkající se mimořádných opatření přednostně či nikoli,
jak tvrdí navrhovatel.
[10] Co se týče tvrzených dopadů mimořádného opatření do zdravotního (psychického) stavu
navrhovatele a do jeho osobního a pracovního života, navrhovatel předně tato svá tvrzení žádným
způsobem neosvědčil. Především však z jeho tvrzení plyne, že důsledky tohoto stavu nevyplývají
z mimořádného opatření samotného, ale z toho, že se jím navrhovatel odmítá řídit, protože s ním
nesouhlasí. Důvodem pro vyhovění návrhu není ani navrhovatelem tvrzená hrozící újma na zdraví
či majetku jiných osob. Navrhovatel navíc tuto újmu nespojuje přímo s důsledky pravidel
obsažených v samotném mimořádném opatření, ale tvrdí, že tuto újmu „v pomatení smyslů“ může
sám způsobit. Nejvyšší správní soud si je samozřejmě vědom toho, že dlouhotrvající omezení
plynoucí z mimořádných opatření odpůrce vydaných v důsledku pandemie onemocnění covid-19
se negativně projevují v hospodářském i sociálním životě celé společnosti, přičemž některé osoby
tato omezení mohou zasahovat více a citlivěji než jiné. Ani posledně uvedená tvrzení navrhovatele
však nemohou být pro vydání jím navrhovaného předběžného opatření dostatečná. Naopak
je třeba důrazně apelovat na navrhovatele, pociťuje-li u sebe možnost špatného zvládání jím
popisovaných krizových situací, aby je řešil odbornou lékařskou cestou (kterou dle svých tvrzení
využívá), a nikoli formou návrhu na vydání předběžného opatření. Nejvyšší správní soud považuje
za zcela nepřípadné a nepřijatelné, pokud navrhovatel spojuje otázku (ne)vyhovění návrhu
na vydání předběžného opatření s hrozbou svého možného budoucího protiprávního jednání.
[11] S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud návrh na vydání předběžného
opatření podle §38 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Vzhledem k tomu, že navrhovatel již poplatek za návrh
na vydání předběžného opatření uhradil, neukládal mu soud povinnost tento poplatek hradit.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. října 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu