ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.172.2021:30
sp. zn. 8 As 172/2021-30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: J. N., zastoupený JUDr. Jiřím Vlasákem,
advokátem se sídlem Nám. Republiky 2, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského
kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2020,
čj. PK-DSH/4265/20, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
23. 4. 2021, čj. 17 A 64/2020-27,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám zástupce žalobce, advokáta JUDr. Jiřího Vlasáka.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Nýřany rozhodnutím ze dne 4. 2. 2020, čj. 2/OD-PŘEST/524/19-06-HOD,
uznal žalobce (dále „stěžovatel“) vinným ze spáchání přestupku spočívajícího v tom, že řídil
vozidlo, na kterém byla připevněna tabulka státní poznávací značky, která vozidlu nebyla
přidělena. Žalobcovo odvolání žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí
správního orgánu I. stupně potvrdil. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou, kterou Krajský
soud v Plzni zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Nyní proti uvedenému rozsudku brojí
kasační stížnosti.
[2] Jelikož podaná kasační stížnost neobsahovala důvody, pro které stěžovatel napadá
rozsudek krajského soudu, ani návrh výroku, kterého se domáhá (petit), Nejvyšší správní soud jej
usnesením ze dne 2. 6. 2021, čj. 8 As 172/2021-11, vyzval, aby tyto vady kasační stížnosti
odstranil. Současně ho poučil o následku nevyhovění této výzvě ve stanovené lhůtě, jímž
je odmítnutí kasační stížnosti.
[3] Na usnesení, které bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím jeho zástupce dne
6. 6. 2021, reagoval stěžovatel podáním ze dne 4. 7. 2021, ve kterém doplnil pouze důvody,
pro které napadá rozsudek krajského soudu, aniž by uvedl návrh výroku, kterého se kasační
stížností domáhá (petit). Vzhledem k tomu, že poslední den stanovené lhůty připadl na 6. 7. 2021,
kdy je svátek, byla posledním dnem k doplnění petitu středa 7. 7. 2021 (§40 odst. 3 s. ř. s.).
V této lhůtě stěžovatel žádný petit nenavrhl, přestože byl k tomu vyzván a byl zastoupen
advokátem.
[4] Z kasační stížnosti musí být mj. zřejmé, co stěžovatel navrhuje, tj. jakého rozhodnutí
se domáhá (§106 odst. 1 ve spojení s §37 odst. 3 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti však ani
přes výzvu soudu neuvedl, co navrhuje (petit). Pro nedoplnění návrhu, jakého rozhodnutí
se stěžovatel podanou kasační stížností domáhá, není možné v řízení pokračovat. Nejvyšší
správní soud proto kasační stížnost odmítl dle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., neboť
stěžovatel tuto vadu ani k výzvě soudu v určené lhůtě neodstranil.
[5] Kasační soud zdůrazňuje, že trvání na uvedení a řádné formulaci petitu není
formalismus, který by bránil přístupu k soudu. Ostatně obdobně již osmý senát zdejšího soudu
postupoval i ve své předchozí praxi (viz z nedávné doby např. usnesení ze dne 16. 12. 2020,
čj. 8 Azs 197/2020-27).
[6] Nejvyšší správní soud nad rámec nutného odůvodnění dodává, že i v případě včasného
doplnění petitu by se nejprve musel zabývat tím, zda je podaná kasační stížnost přijatelná
a podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§104a odst. 1 s. ř. s. a čl. II zákona
č. 77/2021 Sb.). Tuto podmínku podaná kasační stížnost nesplňuje, a proto by ji i tak odmítl.
Stěžovatel v podstatné části kasační stížnosti (část V.) doslovně opakuje svou žalobní
argumentaci a nijak tak nereaguje na argumentaci krajského soudu. Taková argumentace není
dle §104 odst. 4 s. ř. s. přípustná a Nejvyšší správní soud se jí nezabývá (viz usnesení NSS ze dne
30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS). Veškerou jeho argumentaci
tak v zásadě představuje krátké tvrzení, dle kterého nesouhlasí s posouzením zavinění, neboť
má za to, že vyvinul nezbytnou míru potřebné opatrnosti, kterou od osoby jeho schopností
lze očekávat. Tato námitka je nicméně natolik obecná, že nemůže zpochybnit závěry krajského
soudu a správních orgánů, dle kterých stěžovatel přestupek spáchal z nevědomé nedbalosti
spočívající v tom, že se nezkontroloval, zda na vozidle není připevněna státní poznávací značka,
která mu nebyla přidělena.
[7] Výrok o nákladech řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., dle nichž
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[8] Vzhledem k tomu, že stěžovatel na účet soudu složil částku 5 000 Kč, Nejvyšší správní
soud současně rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti stěžovateli podle
§10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“). Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek,
byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.
[9] Ve smyslu §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vrací ve lhůtě
30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo o vrácení rozhodnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. července 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu