ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.183.2021:20
sp. zn. 8 As 183/2021-20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: P. B., zastoupený JUDr. Zdeňkem Svobodou,
advokátem se sídlem Jednoty 1431, Sokolov, proti žalované: Vězeňská služba České
republiky, Věznice Ostrov, se sídlem Vykmanov 22, Ostrov, o žádosti o osvobození od
soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované
ze dne 21. 1. 2021, čj. VS-15060-3/ČJ-2021-800730, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2021, čj. 77 A 33/2021-27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím uložila dle §64 odst. 1 písm. e) zákona
č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), žalobci kázeňský trest umístění do uzavřeného
oddělení na sedm dní s výjimkou doby stanovené k plnění úkolů programu zacházení, protože
se při výkonu předchozího kázeňského trestu dopustil dalšího kázeňského přestupku
spočívajícího v poškození dvou matrací.
[2] Rozhodnutí žalované napadl žalobce u Krajského soudu v Plzni a v průběhu řízení
požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu soud ustanovil zástupce.
To odůvodnil svým pobytem ve vězení a vlastní invaliditou třetího stupně. Uvedl konkrétně,
že pobírá invalidní důchod ve výši 9 624 Kč brutto, přičemž je mu vyplácena částka 7 328 Kč.
K osvědčení nedostatku prostředků navrhl, aby si soud vyžádal spis vedený v trestní věci
u Okresního soudu v Chomutově, který obsahuje výměr invalidního důchodu, ústřižky pro
příjemce důchodu, vyplněné prohlášení o nemajetnosti a usnesení soudu o přiznání nároku
na bezplatnou obhajobu. Současně předložil lékařské zprávy dokládající, že trpí onemocněním
páteře.
[3] Krajský soud usnesením označeným v záhlaví žádost o osvobození od soudních poplatků
i návrh na ustanovení zástupce zamítl. Uvedl, že žalobce nepředložil žádnou listinu svědčící
o správnosti jeho tvrzení, a to přesto, že je na základě plné moci zastoupen advokátem, který
si musí být vědom náležitostí žádosti o osvobození od soudních poplatků. Svou důkazní
povinnost žalobce nemůže přenášet na soud a požadovat, aby si relevantní důkazy obstaral sám
(např. vyžádáním spisu jiného soudu), pokud jsou určité listiny objektivně v dispozici žalobce.
Není žádný důvod, proč by žalobce nedisponoval výměrem invalidního důchodu, resp. proč
by jej nemohl opatřit jeho zástupce. S ohledem na zastoupení žalobce advokátem ani nebyl
důvod, aby jej soud dále k prokázání tvrzení vyzýval. I kdyby ale soud vycházel z tvrzení žalobce
o výši invalidního důchodu (reálně je žalobci vyplácena částka 7 328 Kč), nebyl by důvod
k vyhovění žádosti. Žalobce se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho výdaje
na ubytování, ošacení, stravu a lékařskou péči nese stát. Ani při zaplacení soudního poplatku
by mu proto na základě jím uváděných skutečností nehrozila žádná bezprostřední újma.
Ze stejného důvodu soud zamítl i návrh na ustanovení zástupce. Žalobce je navíc zastoupen
advokátem na základě plné moci a soudu nepřísluší, aby tento soukromoprávní vztah nahrazoval
svým rozhodnutím.
[4] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost.
Nesouhlasí se závěry krajského soudu, které se týkají důkazní povinnosti, resp. důkazního
břemene ohledně prokazování majetkových poměrů. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu
ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. II. ÚS 1866/20 . Jak z tohoto nálezu plyne, stát nemůže náklady
na uskutečnění práva nemajetného obviněného na pomoc obhájce přenášet na toho obhájce,
který se v dobré víře ujal obhajoby. Nemajetnost není potřeba prokázat nade vší pochybnost,
ale postačí, plyne-li ze všech indicií předložených obviněným nebo zahrnutých ve spisu. Tyto
závěry jsou podle stěžovatele aplikovatelné i ve správním soudnictví. Pro nemajetné osoby
je obtížné si obstarat listiny k prokázání nemajetnosti a příliš formalistický přístup soudu může
zasáhnout samotnou podstatu práva na obhajobu. Napadené usnesení je v rozporu s daným
nálezem, neboť krajský soud formalisticky přenesl náklady na uskutečnění práva nemajetného
klienta na advokáta. Indicii o nemajetnosti představuje v nyní posuzované věci dřívější
rozhodnutí o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu a obsah spisu Okresního soudu
v Chomutově, který si měl krajský soud vyžádat. Stěžovatel je invalidní důchodce, je proti němu
vedeno exekuční řízení a jeho majetkové a zdravotní poměry mu neumožňují stotisícové dluhy
řešit v insolvenčním řízení. Exekucí nepostižený zbytek invalidního důchodu nepostačuje
k úhradě nákladů řízení. K opatření výpisů z veřejných evidencí by potřeboval další finanční
prostředky. Není povinností advokáta, aby poplatky za tyto výpisy hradil, jak naznačil krajský
soud.
[5] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů. Neshledal vady, k nimž by musel podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Relevantní právní úpravu pro nyní posuzovanou věc představuje §36 odst. 3 věta první
s. ř. s., dle kterého účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků“ a §35 odst. 10 věta první před středníkem téhož
zákona, dle kterého navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může
být i advokát.
[9] Nejvyšší správní soud považuje za nutné připomenout, že účelem institutu osvobození
od soudních poplatků je ochrana práv účastníka řízení, pokud by mu mohla vzniknout vážná
újma na jeho právech v důsledku nedostatku finančních prostředků, který by mu v důsledku
neschopnosti zaplatit soudní poplatek bránil účinně chránit svá práva v řízení před soudem.
Smyslem tohoto institutu není kompenzovat navrhovateli (žalobci) finanční zátěž spojenou
se soudním řízením, ale zajistit přístup k soudu. Navrhovatel žádající o osvobození od soudních
poplatků proto musí v prvé řadě osvědčit, že jsou v jeho případě splněny zákonem stanovené
předpoklady. Důkazní břemeno o tom, že jsou shora uvedené předpoklady splněny, nese
navrhovatel (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009-95,
č. 2163/2011 Sb. NSS, a usnesení NSS ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004-50, č. 537/2005
Sb. NSS). Bylo proto primárně na stěžovateli, aby předložil listiny prokazující jeho osobní,
majetkové či příjmové poměry.
[10] Dále je třeba zdůraznit, že krajský soud nezaložil napadené usnesení pouze na závěru
o neunesení důkazního břemene, ale současně také uvedl, že i kdyby stěžovatel tvrzené příjmy
doložil, od soudních poplatků by jej neosvobodil, jelikož mu z invalidního důchodu zbývá
dostatek finančních prostředků k úhradě soudního poplatku. Jinak řečeno, závěr krajského soudu
týkající se neosvobození stěžovatele od soudních poplatků stojí na dvou samostatných důvodech
(nenaplnění povinnosti stěžovatele tvrdit resp. osvědčit své poměry na straně jedné, a na straně
druhé dostatečná výše prostředků, pokud by soud vyšel ze stěžovatelem tvrzených skutečností).
V tomto ohledu však nelze přehlédnout, že stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje jen závěr
o neunesení důkazního břemene a ve vztahu k nemajetnosti samotné pouze obecně opakuje,
že má nedostatek finančních prostředků, aniž by (ačkoliv navíc zastoupen advokátem) přednesl
jakoukoliv argumentaci zpochybňující konkrétní závěr krajského soudu o dostatku finančních
prostředků. Zcela obecné tvrzení stěžovatele o tom, že má stotisícové dluhy, nijak nereaguje
na konkrétní závěry krajského soudu, který v návaznosti na samotným stěžovatelem uváděnou
částku invalidního důvodu, která je mu pravidelně vyplácena (7 328 Kč), dovodil, že ani v tomto
ohledu není naplněna podmínka nedostatku prostředků podle §36 odst. 3 s. ř. s. V této
souvislosti nezbývá než připomenout, že smyslem kasační stížnosti je reagovat na závěry
napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. např. usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020,
čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS). Neuvedl-li stěžovatel, z jakých konkrétních
důvodů citovaný závěr krajského soudu nemůže obstát, nepřísluší kasačnímu soudu
za stěžovatele takové argumenty domýšlet.
[11] Přestože je tedy z výše uvedeného zřejmé, že stěžovatel úspěšně nezpochybnil jeden
ze samostatných závěrů, na nichž je napadené usnesení krajského soudu ve vztahu
k neosvobození od soudních poplatků postaveno, považuje kasační soud za vhodné ke kasační
argumentaci stěžovatele týkající se neunesení důkazního břemene, upozornit na to, že stěžovatel
vychází z odkazu na výše již zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1866/20, který se sice
týká otázky ustanovení zástupce (nevyhovění žádosti o ustanovení konkrétní osoby zástupcem),
nicméně stěžovatelem citovaný obsah nálezu spíše svědčí tomu, že stěžovatel měl ve skutečnosti
na mysli nález sp. zn. II. ÚS 1411/20 vydaný téhož dne. Nejvyšší správní soud k tomu podotýká,
že závěry týkající se práva na bezplatnou obhajobu v trestních věcech nejsou bez dalšího
přenositelné také na otázku osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v soudním
řízení správním, které představuje svébytnou právní úpravu. Rovněž z ústavněprávního hlediska
mají oba instituty rozdílné kořeny a význam (obrobně srov. rozsudek NSS ze dne 5. 12. 2019,
čj. 9 As 317/2019-28). Výše uvedený nález sp. zn. II. ÚS 1411/20 se navíc týkal značně specifické
situace, neboť se jednalo o trestní stíhání zahájené s mladistvým sirotkem pocházejícím
ze segregovaného a marginalizovaného prostředí, který dosáhl jen základního vzdělání
a dlouhodobě vyrůstal v dětském domově. Nepobíral žádný důchod ani dávky státní sociální
podpory a obstarat jakékoliv úřední potvrzení o svém majetku pro něj bylo podle Ústavního
soudu téměř nemožné. O takovou zcela výjimečnou situaci se však v případě stěžovatele zjevně
nejedná.
[12] Lze dodat, že ve vztahu k závěrům, které krajský soud učinil k zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce, stěžovatel žádné námitky nevznesl.
[13] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal stěžovatelem uplatněné námitky
nedůvodnými, a kasační stížnost proto dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[14] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá.
Žalované náklady nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. června 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu