ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.202.2021:37
sp. zn. 8 As 202/2021-37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Pomáháme a chráníme, s. r. o.,
se sídlem Jinonická 804/80, Praha 5, zastoupená Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem
Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem
Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2019,
čj. JMK 88752/2019, sp. zn. S-JMK 71226/2019/OD/VW, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2021, čj. 32 A 45/2019-30,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude
vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení
k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Václava Voříška, advokáta.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla u Nejvyššího správního soudu kasační stížností
v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl její
žalobu proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný pro opožděnost zamítl
odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 28. 2. 2019,
čj. ODSČ-36340/18-50, kterým byla mj. uznána vinnou ze spáchání přestupku provozovatele
vozidla dle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
[2] Jelikož společně s podáním kasační stížnosti stěžovatelka nesplnila poplatkovou
povinnost [podle §4 odst. 1 písm. d) ve spojení s §2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (dále „zákon o soudních poplatcích“)],
vyzval ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 6. 2021, čj. 8 As 202/2021-10, k zaplacení
soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, a to do 15 dnů ode dne doručení daného usnesení.
[3] Označené usnesení bylo stěžovatelce doručeno prostřednictvím zástupce téhož dne, tedy
25. 6. 2021. Stěžovatelka podala následně dne 9. 7. 2021 prostřednictvím svého zástupce žádost
o osvobození od soudního poplatku s tím, že „epidemie covidu měla na ní negativní dopad projevující
se v nemajetnosti“. Dále dodala, že pokud by soud kasační stížnost neprojednal pro nezaplacení
soudního poplatku, stěžovatelce by vznikla újma vážné povahy. Následně stěžovatelka soudu
zaslala dne 14. 7. 2021 další podání, v němž vzala žádost o osvobození od soudního poplatku bez
bližšího odůvodnění zpět. Dne 15. 7. 2021 stěžovatelka uhradila soudní poplatek na účet
Nejvyššího správního soudu.
[4] Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že zástupce stěžovatelky
si obdobným způsobem (podání žádosti o osvobození a její následně zpětvzetí, resp. uhrazení
soudního poplatku navzdory podané žádosti) počínal i v dalších řízeních vedených před zdejším
soudem (např. sp. zn. 1 As 195/2021, sp. zn. 1 As 204/2021, sp. zn. 8 As 189/2021 anebo
sp. zn. 8 As 203/2021). V usnesení ze dne 1. 9. 2021, čj. 1 As 179/2021-34, k tomu Nejvyšší
správní soud konstatoval, že tento procesní postup zástupce stěžovatelky „zjevně činí toliko
za účelem „umělého“ prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku […]. Jednání zástupce stěžovatele tedy
vykazuje znaky zneužití práva a soud proto k podané žádosti nepřihlédl.“ V témže usnesení Nejvyšší
správní soud rovněž uzavřel, že takto podaná žádost o osvobození od soudního poplatku neměla
na běh lhůty k úhradě soudního poplatku vliv, neboť se jedná o účelový postup a zneužití
procesního práva (shodně viz usnesení NSS ze dne 1. 9. 2021, čj. 1 As 204/2021-38).
[5] Nejvyšší správní soud neshledal v nyní projednávané věci důvod odchýlit
se od citovaných závěrů. Je třeba připustit, že zatímco ve věci sp. zn. 1 As 179/2021 nebyl soudní
poplatek vůbec uhrazen a kasační stížnost nebyla doplněna, v nynější věci stěžovatelka
po zpětvzetí žádosti o osvobození soudní poplatek v plné výši uhradila a kasační stížnost
doplnila. Učinila tak ovšem až poté, co uplynula původně uložená lhůta k jeho zaplacení (která
marně uplynula 12. 7. 2021). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla zastoupena zástupcem, který
je advokátem, a nejsou zřejmé žádné okolnosti, pro něž by bylo třeba nynější věc odlišovat
od věci shora uvedené, postupoval zde Nejvyšší správní soud shodně. Nebylo přitom ani
na místě stěžovatelku po zpětvzetí žádosti o osvobození od soudního poplatku opět vyzývat
k jeho úhradě. Stěžovatelka si očividně byla dobře vědoma povinnosti soudní poplatek uhradit,
přičemž žádost o osvobození od soudního poplatku (i přes tvrzený důvod nemajetnosti) vzala
za pouhých 5 dní zpět. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje právo účastníka řízení před
správním soudem podat žádost o osvobození od soudních poplatků, přičemž součástí tohoto
práva nepochybně je i možné následné zpětvzetí takové žádosti (ať již z jakéhokoliv důvodu)
či pozdější úhrada poplatku. V tomto ohledu však především nelze přehlédnout, jak již bylo
uvedeno výše, že k podání žádostí o osvobození od soudních poplatků krátce před koncem lhůty
pro zaplacení poplatku, které byly následně vzaty zpět, či byl poplatek zaplacen, přistoupil
zástupce stěžovatelky opakovaně, a to v kratším časovém úseku (několika málo měsíců) v celé
řadě řízení vedených u zdejšího soudu (výše uvedený výčet není zdaleka úplný, dále viz např.
řízení vedená pod sp. zn. 4 As 178/2021 či sp. zn. 4 As 175/2021). Za těchto okolností
je na místě následovat výše citované závěry prvního senátu zdejšího soudu s tím, že s ohledem
na shora uvedené lze mít za to, že i v této věci žádost o osvobození od soudního poplatku byla
vznesena toliko účelově ve snaze prodloužit lhůtu k jeho zaplacení. Stejně jako ve výše citované
věci proto Nejvyšší správní soud ani zde k podané žádosti nemohl přihlédnout, a to ani z hlediska
posouzení běhu lhůty pro zaplacení soudního poplatku, resp. včasnosti jeho úhrady. Pro úplnost
Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatelka byla řádně poučena o následcích nesplnění
poplatkové povinnosti.
[6] Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon. Z §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatková povinnost
vzniká podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 téhož zákona nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném
uplynutí lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[7] Jelikož stěžovatelka uhradila soudní poplatek až po marném uplynutí lhůty k jeho
zaplacení, k čemuž nelze podle §9 odst. 1 in fine zákona o soudních poplatcích přihlížet, Nejvyšší
správní soud řízení o kasační stížnosti podle §47 písm. c) ve spojení s §120 s. ř. s. zastavil
s ohledem na §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno.
[9] Soud podle §10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrátí poplatek, jestliže jej zaplatil
ten, kdo k tomu nebyl povinen. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení opožděně
uhrazeného soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč podle §10 odst. 1
zákona o soudních poplatcích, a to ve lhůtě 30 dnů (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích)
k rukám zástupce stěžovatelky Mgr. Václava Voříška, advokáta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. září 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu